Tomáš Man
Autem napříč RUMUNSKEM - je to sice dál, ale za to horší cesta
Obrovská země a v ní zasněžené vrcholky hor, liduprázdný pláže i palác, z jehož velikosti ti spadne čelist. Švábi, beton a přelidněné město kousíček od místa uprostřed divočiny, kde za dva dny nepotkáš jedinou živou duši. To všechno je Rumunsko s Adventure Guy.
Když se podíváš na články o Rumunsku, většina z nich ti zemi představí jako hrozivou divočinu, kde tě buď okradou Rumuni, nebo sežerou medvědi a psi, popřípadě se otrávíš pitnou vodou a rozbiješ auto na nejhorších silnicích světa. Skoro jako by (kromě Ukrajiny) už nic horšího a exotičtějšího v Evropě neexistovalo a země, jejímž hlavním vývozním artiklem bude až do konce světa především hrabě Drákula, by s Českem měla společný jen ten kontinent. S myšlenkou, že vyrážíme do neznámé a nebezpečné země plné neznámých a nebezpečných lidí jsme na sklonku srpna vyrazili k Černému moři v šestimístné dodávce s vozíkem, který pro nás v následujících dnech znamenal všechno. Ručně vyrobený vozík jeho majitel jako zkušený dobrodruh smontoval sám a do jednotlivých šuplíků uložil všechno od grilu a plynového vařiče přes nádrž na vodu, čerpadlo a dřez po prostor na zásoby, stoly a židličky nebo USB nabíječky. Falešný karavan, chceš-li.
Z akvária do moře
Se systémem, který ti na Slovensku, v Maďarsku i v Rumunsku povolí on-line koupi dálniční známky nebyl důvod se po cestě zdržovat - z dálnice jsme sjeli až u Aradu. Faktory, které definovaly naší jedenáctidenní cestu, na sebe nedaly dlouho čekat. Perfektní dálnici A1 vystřídal popraskaný asfalt na menších okreskách a semafory vystřídaly kruhové objezdy, na kterých Rumuni jezdí podle dost zvláštních pravidel, kterým sami nerozumí. Piráti z D1 by se od nich mohli učit. Kraje silnicí ozdobily babičky prodávající zeleninu a sýry, toulaví psi a auta, která si svá nejlepší léta užila v Německu a namísto zaslouženého důchodu skončila v Transylvánii. Všechno bylo zašlé a cizí - úplně jako ve článcích, které Rumunsko označují za díru.
Dokud tě od světa kolem dělí čelní sklo a okýnka, připomíná průjezd Rumunska prohlídku trochu zašlého muzea. Vidíš honosné nedostavěné vily, jejichž majitelé zbohatli na pašování nafty do Srbska na začátku 90. let a spolu s koncem konfliktu jim došly peníze, vidíš opuštěné benzínky, hotely, chalupy a penziony. ,,Před deseti lety to tu muselo být nádherný,” říkali jsme si, když jsme sjeli k řece poblíž městečka Lipova. Domorodec Gabi, který nás nechal přenocovat u své chatrče, nám na políčku natrhal rajčata, brambory a cibuli a naučil nás, aniž by o tom věděl, první rumunská slova. Dostal český pivo, cigára a vodku, kterou tiše srkal po zbytek večera, zatímco nám vařil na kamnech kukuřici. Ráno si přišel pro vychlazenou desítku i jeho táta. Pivo jim teda chutnalo stejně, jako nám.
Cestu k pohoří Muntii Parang nám zpříjemnilo několik jezer a zastávka ve městě Deva. Hlavní dálnice A1, která bude jednou propojovat Maďarsko s Bukureští, několik desítek kilometrů před Devou končí, a tak jsme si užili tu pravou rumunskou silnici, to pravé rumunské předjíždění přes plnou čáru do zatáčky i ten pravý adrenalin, když tě někdo předjíždí přes odstavný pruh. Jestli se někde naučíš a zároveň odnaučíš řídit, tak právě v Rumunsku. Nad Devou se tyčí nádherný hrad, na který jsme se chtěli vydat lanovkou, ale když jsme ji zpod kopce viděli stát někde uprostřed a jeden místní nám řekl, že je tam zaseklá i s lidmi už čtyři hodiny, spokojili jsme se s procházkou v centru. Kemp u Lacul Ciniś nás vyšel i se svými tureckými záchody dohromady pro šest lidí asi na 429 korun a krásný ranní koupání znepříjemnil jen místní personál, který nám do ceny večer nezapočítal stan na vozíku. Rád bych dal za pravdu ostatním autorům článků o Rumunsku s tím, že nás v kempu okradli, ale bylo to jenom nedorozumění. Za celých 11 dní šlo o jediný konflikt mezi námi a Rumuny, a to se ti často nepoštěstí ani u nás.
Zdolat hřebeny Muntii Parang bylo díky naší víře v Mapy.cz dost těžký. Zatímco auto čekalo zaparkovaný u penzionu o kilometr níže, my došli za první den pod vrcholky hor a přespali pod širákem u jezera. V noci bylo úplný ticho a celá obloha zářila hvězdami a ráno nás spolu s dalším dnem odněkud přišla přivítat kráva. Začala jíst smradlavou ponožku, kterou našla na zemi. Idylka. Cesta ke hřebenům se postupně zhoršovala, až začala nápadně připomínat ferraty. Spolu s ní se zhoršovalo i počasí, což nám došlo, jakmile jsme se vyškrábali na první hřeben. Zeď z mraků jako by oddělovala jednu půli hřebenu od druhý. Jakmile jsme se převlíkli do suchého oblečení, přišel déšť a krupobití. To nás donutilo ve výšce 2300 m.n.m. postavit stany a schovat se v nich. Z euforie na nulu během deseti minut - všechno promočený, všichni hladoví a všude mokro. Začalo nám pomalu docházet, že realita našeho výšlapu je dost odlišná od výpočtů telefonních map. Kdyby se nemýlil i meteoradar, dost možná tam strávíme noc. Následná cesta přes hřebeny byla rozporuplná - na jednu stranu jsme se brzy ocitli na kraji sil, promočení až na kost a stoupali jsme po hřebenech, i když už bychom moc rádi klesali, na druhou stranu nám bral dech kromě výšky i výhled na hory, stáda ovcí, nekonečný lesy a západ slunce - v momentě, kdy zapadalo, jsme byli stále o několik set metrů výš než naše auto.
Když jsme o několik hodin později při bloudění lesem za světel baterek a telefonů bloudili lesem a v dálce se začalo čím dál hlasitěji ozývat štěkání, mysleli jsme si, že si z nás už někdo musí dělat pr*el. Nedělal - stačilo pár minut, aby se v údolí před námi objevilo pět párů očí. Klacky v rukou a adrenalin v krvi, vyšli jsme štěkotu vstříc. Bez plánu a bez sil. Někde za psy se ve chvílích, kdy přes štěkot nešlo slyšet skoro nic, začalo svítit a ozývat halekání. Bačové si postupně zavolali tajemnými zaklínadly své hlídače k sobě, my jim podali naše roztřesené ruce a šlo se dál a dál, až jsme kolem půlnoci dorazili k autu, padli a usnuli.
Trampové na pláži
Bear Grylls pojídající medvědí výkaly v Transylvánii a Top Gear na silnici Transfagarasan - dvě věci, na který narazíš, pokud se na YouTube rozhodneš najít něco o Rumunsku. Na druhou zmiňovanou lokaci jsme vyrazili z hor, šlo asi o jediné místo, které nebylo na internetu zatíženo hanlivými recenzemi - pokud si člověk odmyslí, že při její stavbě údajně zahynuly stovky lidí. Slaná a bahenní jezera Oćna Sibiu, kam jsme sjeli před tím, se ukázaly jako ta nejbizarnější zastávka výletu. Všude důchodci a blahodárné černé bahno, které na nich pomalu usychalo, zatímco stáli bez hnutí přesně tam, kam si před půl hodinou stoupli. Stovky zkamenělých Rumunů a Rumunek pokročilého věku mezi nádržemi se zázračnou tekutinou a stánky s občerstvením. Naštěstí nám pak Transfagarasan dovolil svými nekonečnými serpentýnami, několikasetmetrovým převýšením a tunelem, který naše auto dostal skrz horu z jedné strany údolí na druhé, tyhle úkazy vytěsnit. Top Gear nelže - určitě jde o jednu z nejkrásnějších silnic na světě.
Bukurešť je chaos, placka, beton a pětatřicet stupňů ve stínu, zlatá mládež, techno a Ceausescův palác, jsou to paneláky, žebráci, noční kluby, tisíce aut zaseklých ve špičce a místo, kde jsme poprvé od hor dostali možnost usušit prádlo. Dvorek bytu v arménské čtvrti, který jsme si pronajali za dvě stovky na osobu přes Booking, k tomu sváděl. Stejně jako to pražské ovládají i centrum Bukurešti irské hospody, lákači a obchody se suvenýry a jedině v jejím centru se člověk může bát větších davů. Okolí centra je liduprázdné, jen občas narazíš na nějaký krámek v režii mladší generace, ze které tu najdeš jen fragmenty. Jen ze Sýrie odešlo za posledních 10 let více lidí v produktivním věku, než z Rumunska.
Po cestě k moři jsme volili mezi klidnou a divokou destinací. Nekončící party na plážích ve Vama Veche na hranicích s Bulharskem se ale po večeru v Bukurešti, který končil v ranních hodinách sbíráním mokrého prádla na našem dvorku, nejevila jako ta nejšťastnější volba, a tak jsme vyrazili na Vadu. Nikdy nevěřte tomu, že okapy v Bukurešti udrží šňůru s mokrým prádlem. Vyklepávat z prádla ve tři ráno šváby bylo asi to nejdivnější, co člověk může v takovou hodinu dělat. Vadu leží asi hodinu cesty nad Constantou, na pláže ale musíte sjet ze silnice a pokračovat dál po úzké písečné cestě - když chytnete protisměr, jeden musí uhnout. Odměnou pro ty, co dorazí až k moři, je ale krásná pláž bez jediného stánku a restaurace. Tisíce cestiček, pár karavanů, před tebou jen moře a za tebou nekonečná placatá step. A místo, na kterém jsme večer na pláži při pohledu na Rumuny zpívající písničky u táboráku pochopili, že se od nás navzdory tomu, co se člověk dočte na internetu, vlastně vůbec neliší. Akorát mají moře, hory a medvědy.
Náklady za 11 dní:
Nafta
- 12077 Kč / cca 3900 km => průměrná spotřeba 9,6l na 100km
Dálniční známky
- 1187 Kč
- Slovensko - 369 Kč / měsíc
- Maďarsko - 495 Kč / měsíc
- Rumunsko - 180 Kč / měsíc + 143 Kč za crossing Dunaje
Plyn + zbytek nádrže
- 1000 Kč
Kempy + ubytování
Kemp 1 - 429 Kč / 6 osob
Kemp 2 - 660 Kč / 6 osob
Ubytování Bukurešť - 1280 Kč / 4 osoby
Ubytování Temešvár - 1000 Kč / 4 osoby
Ubytování dohromady - 570 / osoba
Celkem:
15 352 Kč - 4 osoby - 3838 Kč/osoba, s ubytováním ve městech 4358 Kč
17 352 Kč - 6 osob - 2560 Kč / osoba, s ubytováním ve městech 3080 Kč
Pronájem auta a vozíku na 11 dní = 32 000 Kč => 8000/os pro 4 osoby, 5330/os pro 6 osob, 4000/osoba pro 8 osob)
Dohromady bez ubytování:
4 osoby - 11 838 Kč
6 osob - 7 890 Kč
8 osob - 5979 Kč
Dohromady s ubytováním:
4 osoby - 13 838 Kč
6 osob - 9 890 Kč
8 osob - 7 979 Kč
Průměrné ceny:
1 lei (RON) = 5,5 korun (CZK)
Nafta: 5,5 - 6 lei
Pivo v centru Bukurešti - 10-15 lei
Víno v centru v Bukurešti - 15 lei
Sýr / pálenka / Klobásy v horách - 10-20 lei (na váhu)
Cigarety - 15-20 lei
Supermarkety - o 10-20% levnější pečivo/maso/pití než v Česku
Více informací o zapůjčení obytné dodávky a dalšího vybavení pro free camping na: www.adventureguy.cz
AHOJ
Jmenuji se Jonathan Demme, jsem z Francie, budu vás stručně informovat, jakmile to od vás uslyším, budu se s vámi chtít probrat, ale ne tady v cestoletu napište mi na (jonathandemmi@gmail.com)
S pozdravem
Jonathan Demme