Týna Vašíčková

10. května 2018 20:02

Cesta kolem Sicílie za 14 dní: 4) Etna

Jak jsme viděli nejstarší kaštan v Evropě, chodili po lávovém poli a celý den tam nepotkali nikoho kromě lišek, hadů a stáda ovcí.

Galerie Mapa

DEN ŠESTÝ: NEDĚLE 4.6.2017 TAORMINA - ETNA

• Na stopu stojíme docela dlouho a slunce praží. Když už to začíná vypadat zoufale, zastavuje nám potetovaná holka. Mluví anglicky. Pracuje v baru a teď skončila. Bydlí asi 200 metrů od místa, kde stojíme, ale protože nemá zrovna co na práci a je si jistá, že do Giarre - které máme na ceduli - nikdo nepojede, rozhodla se nás tam dovézt. Vypráví nám o svém příteli, se kterým se doma míjí, protože mají obrácené směny a potkávají se jen ve 4 ráno. Ptala se, proč chceme do Giarre - vždyť tam nic není? Vysvětlujeme, že je to jediné větší město směrem na náš skutečný cíl, kterým je nejstarší kaštan v Evropě v Sant Alfio. Nakonec nás dovezla až k němu, vysoko do hor. S jejím mini autíčkem to byl výkon. A vůbec se na něj nešla podívat!

nejstarší kaštan v Evropě

• Pak už to bylo v klidu. Prohlédli jsme si obří kaštan a vyrazili do Sant Giovanni Montebello. Naše ves byla o 3 km níž z kopce, takže jsme se jakéhosi místňáka akorát zeptali na směr s úmyslem dojít pěšky. Okamžitě nás naložil do auta k manželce a malému synovi (všichni ve svátečním, holt neděle) a trval na tom, že nás odveze až přímo k domu. Kroužil vsí křížem krážem a doptával se místních staříků, až nás zdárně dopravil. Jsme rádi, protože sami bychom to hledali těžko.

• Ubytovatel David je ochotný, mluví anglicky, rychle běhá a bydlí ve vedlejším domě. Prý nás viděl už ráno - jak jsme stáli u silnice s cedulí, jel prý zrovna opačným směrem, do Naxos. Půjčuje nám svůj starý tablet - Samsung, takže konečně posíláme první fotku domů.

• Ze dvou z celkových tří teras máme luxusní výhled na Etnu. Byt je prostorný - vlastně pro sebe máme celé patro domu - a celkem luxusně zařízený. Štěpán jde na obhlídku vsi a okolí, Týna se šťastně vrhá do houpacího křesla a užívá si internet.

výhled z terasy


DEN SEDMÝ: PONDĚLÍ 5.6.2017 ETNA

• Den na vsi jsme strávili kvalitně. Dům jsme původně opustili kvůli výšlapu na Etnu, ale osud tomu chtěl, že jsme narazili na místní dobře vybavený supermarket. Vracíme se tedy neplánovaně zpět, s plnými náručemi luxusního žrádla (prodávali tam např. krabičku lesních jahod! a v životě jsem neviděla takový výběr těstovin) a vaříme oběd (pistáciové pesto - deliciózní).

• Po obědě následuje řádná siesta v houpacím křesle. V tom nás překvapí jakási paní, která si drze odemyká naše vchodové dveře! Dozvídáme se, že je to paní domácí Sára. Netušila, že jsme doma - evidentně to tu chtěla prošmejdit, když nás viděla odcházet. Trapas, snaží se to zamluvit a říká Týně, jaká je "bella". Anglicky neumí ani slovo a bydlí v bytě pod námi. David jí dle všeho jen pomáhá zařizovat ubytování. Přinesla mističku, kterou Štěpán nechal na terase a chce, abychom jí umyli.

• Cca v půl třetí jsme se vydali znovu ven. Odpoledne nahoře u kráteru bývá mlha a turistům se tam nedoporučuje chodit, protože hrozí riziko, že zabloudí a někam spadnou. Takže se spokojíme s výšlapem do cca jedné třetiny.

• Kus cesty frčíme stopem s policistou, vysazuje nás ve Formazzo. Poté se na okraji Etna parku potkáváme s první liškou. Sedí na okraji lávového pole a je trošku umouněná. V první chvíli nám nedochází, co to je. Štěpán: "Hele, támhle něco sedí. Je to pes nebo kočka?" - Týna: "To je pes." Vůbec se nebojí a při pohledu na nás si lehne a zívne. Je roztomilá, ale co když má vzteklinu? Opatrně jí míjíme, liška nehne brvou. Po lehké fascinaci černým pískem a prachem se plahočíme bikerskou stezkou vzhůru.

• Není to žádný med, ale když nás (nebo spíš my jeho?) v jedné strmé zatáčce překvapí veliký had... Štěpán na něj málem šlápne, had se rychle smýká přes cestu pryč, ale jak je půda sypká, nese ho to směrem na nás dolů. Je zeleno-hnědý a sakra velký. Co vám budu povídat, začínám se rychle těšit zpátky "domů". Od té doby nutím Štěpána bezpečnostně dupat - hadi neslyší, ale cítí otřesy. Je dobré na sebe upozornit, aby o nás věděli včas. První přirozenou reakcí každého normálního zvířate je únik.

• Vyhlídka z Monte Fontana (1250m) ale vše vynahrazuje. Přijde se na nás podívat další liška a pak scházíme dolů k ovcím přecházejícím rozkvetlé lávové pole v západu slunce. A je to nádherná podívaná. Za celý den nepotkáváme jediného turistu. Po Taormině je to čiré blaho. Nazpět jsme si stopli chlapíka do centra Sant Alfia, zbytek docházíme serpentinami pěšky. Večer zakončujeme místním červeným vínem Nero D'avola (za cca 9 euro).

• Týna jde ke stolu a těší se na jídlo. Nakukuje do igelitky: Štěpánovo prádlo a kartáček na zuby. "Aha." Pak zvedá sklenku od pesta: "A co je tohle?" - Štěpán: "Kameny." (Nasbírali jsme si spoustu lávových kamínků jako suvenýry.)

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš