Martin Kolesár

5. února 2019 18:38

Den 1 pátek. Nejnudnější adrenalin D1 za mnou, maďarská průtrž a houští.

Léto 2018. Plán byl jasný. Nastrojit motorku, vzít s sebou dostatek ponožek, spoďárů a toaleťáku, trochu toho piva a vyrazit objet Černý moře přes Balkán, Turecko, Gruzii (tu si vychutnat jak se sluší a patří), Rusko, Ukrajinu, Moldavsko, Zakarpatskou Ukrajinu a domů.

Je pátek, první den dovolený. Sice technicky jsem ještě v práci, ale od rána neřeším nic jinýho, než balení motorky a čekání na echo z pneuservisu, že jsou přezutý kola. Na těch, co tam jsou, mám naježděno kolem 12tis km z minulý sezóny po Balkánu a blízkém okolí ČR, takže by zvládly odhadem ještě tak 3tis, než by šly do kytek a mně se nechce řešit přezouvání po cestě, je to celkem dřina, kterou si rád odpustím.

Z Prahy se mi povedlo vyrazit až po druhý hodině odpoledne. Čeká mě nejnudnější adrenalin na světě v podobě D1.

Tohle hodně zkrátím.

Dojel jsem za Budapešť, těsně před západem slunce, kde mě překvapila průtrž mračen, ze který jsem se vzpamatoval až po 3 minutách, během kterých se mi znehodnotily hned první spoďáry. Skvělý!

Uhýbám z dálnice mimo vodní stěnu, ve který v mžiku zamrzla doprava, protože začínalo být smysluplnější začít nafukovat rafty, než pokračovat v autech. Na motorce s enduro pneumatikama to nebylo tak zlý, ale přeci jen mi cákalo do helmy i ze spodu a to už nemám rád. Přemýšlím, kudy se ta nepříjemná věc dá objet. A zároveň je mi jasný, že budu muset rychle najít flek na postavení stanu, protože za chvíli je noc.

Po pár kilometrech nacházím silničku, ze který po dalších pár kilometrech odbočuje štěrková cesta mezi lesem a polem. Paráda, tady nebo nikde. Podařilo se mi vyjet z deště, takže nebudu mít ve stanu bazén, to je o moc lepší představa. Blížím se k ranči. Nejsem ve stavu, kdy bych se chtěl dohadovat s Maďarem, jestli mu tam nebudu vadit, tak objevuju dokonalý houští, kam namířím motorku a nechám se jím pohltit. Je tu místa habaděj, vyběhnu ven na cestu a koukám, jestli je letmým pohledem vidět, že tam kempuju. Není. Super, zapichuju stanový kolík na důkaz obsazený země a rozbíjím bivak.

Při parkování v houští jsem dvakrát odložil motorku. Zvednout ji takhle naloženou, mě stálo asi 2 litry potu, ale nakonec to šlo. Moc pohody jsem si díky přítulným komářím kamarádům neužil, ale ve stanu byl klid. Šel jsem spát, čeká mě dlouhá cesta.


Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš