Vít Strouhal

28. října 2021 12:49

Dovolená 2021

Během léta jsme vyrazili poznávat východ Evropy a byli jsme dost překvapeni!

Galerie Mapa

Blíží se léto a já již několik týdnů.. No vlastně pořád sleduju a hledám, kam vyrazíme tenhle rok. V hledáčku mám Mexiko nebo Afriku, ta je však stále pro turisty zavřená, tak zkoumám Mexiko. Naplánuji cestu, hledám letenky. Bum najednou letenky z Vídně za 13k. No viděl jsem i levnější během roku tak počkám, samozřejmě čekám, tak dlouho, až je ze 13k 16k a víc.

No nic, Mexiko necháme na jindy. Hledám dál.. Bum Ryanair akce na jednosměrný letenky. Z Prahy nic moc, zkusím Vídeň. Bouchne mně do očí Kyjev za 8e! Ty vole? Má cenu letět na Ukrajinu?.. Dám www.cestujlevne.cz Pročtu pár cestopisu a zjišťuji, že to asi cenu má. Zeptám se Vendy, ta souhlasí. Koupíme letenky jednu o trochu dražší kvůli většímu báglu. Konečná cena je 330kč za člověka.

Uplyne pár týdnů, Ukrajina se blíží. Dávám dohromady přiblížení plán, zamluvím ubytko v Kyjevě, objednám výlet do Černobylu. Pro začátek asi dobrý. Zhruba týden do odletu, volají z "Černobylu", že nás termín se nenaplnil nabízejí o 2 dny jiný. Naštěstí nám to nevadí.

Odlet je ve čtvrtek ráno z Vídně, mám vybraný hostel, kde budeme spát. Nechci ho ještě zamlouvat, co kdyby náhodou.

No, náhodou si takhle v sobotu kadim a koukám, že v úterý se hraje v Budapešti Liga mistrů. Kouknu na spoje Budapešť - Vídeň a není to nic hroznýho. Opět se zeptám Vendy, jestli chce do Budapešti. Ona odvětví :"jako za Hadrem s Týnkou?" a jo, naši kámoši tam zrovna jsou! Píšu jim do kdy a dva dny tam mužem strávit spolu. Oukej. Kupuju jízdenky na Žlutej bus z Prahy do Budapešti za litra pro oba. Pojedeme přes noc. Rychle se jedem sbalit do Budějc, rozloučit s našima, den potom s Podzimkama.

Do Prahy jedem vlakem. Díky za Isica bro :D

Chvíli čekáme a vyrážíme na cestu.

Budapešť

Ráno přijíždíme do hlavního města guláše, papriky a vlastně ani nevím čeho. Jedeme se ubytovat, chčije jako kráva, super. Píšeme kámíkum, dáme chvilku šlofíka a vyrážíme poznávat Budapešť. O dva dny zkušenější Maďaři, nám ukazují město a míříme na trh, kolem baziliky, řeky a kocháme se, kecáme, pohoda. Večer dáme dýmku, jídlo a druhý den vyrazíme do krásný Zoo. Kámoši odjíždějí, dáváme poslední vagan jídlo :D a jedem koupit lístky na fotbal. Po registraci, kupujeme za nějaký tři kila lístky. Večer si užijeme fotbal, já sleduju domácí fans. Paráda! Po fotbale ještě sejdeme omrknout noční parlament. Mazec! Využíváme tři denní lítačky na MHD. Ráno opět jedeme do centra, okoukneme místní "must see" a den je v háji.

Ukrajina

Je čtvrtek, nasedáme do vlaku. Cestou kontrola na Covid. Máme v ruce čip, takže cajk. Jedeme z hlaváku na letiště.

Klasika, odbavení, odlet, let, přílet, cesta do centra Kyjeva. Jedeme busem asi 20 minut, pak metrem, najednou přejíždíme po mostě Dněpr a poprvé vidíme Kyjev! Jdeme dva kiláky pěšky se ubytovat, všude samý hezký domy, nablejskaný fára. Aha, tak ta Ukrajina nebude zas taková díra :D. Po ubytování projedeme pochybný park a jsme u kostela

Sv. Jakuba. Krása! Dáme pivko, víno a zase zpátky. Kolem dalšího kostela.

Ráno vyrážíme přes historické centrum obdivovat kostely, náměstí, jídlo. Znovu jsme u modrého kostela. Obdivujeme výtvory místních malířů. Poslední malíř, nás láká ke koupi jeho obrazu, anglicky odpovídáme, že děkujeme, nechceme, ptá se odkud jsme, Češi.. Ty vole! My Slovani se přece nebudeme bavit anglicky, překvapí nás malíř češtinou. Dáváme se do řeči, týpek jezdí za známejma do Prachatic. Dozvídáme se spoustu informací o Ukrajině, Kyjevě nebo válce s Ruskem. Další den opět na kyjevské pamětihodnosti.

Je neděle, den výletu do Černobylu. Ráno vystoupíme z Boltu. Jdeme si koupit snídani, najednou zjišťuji, že jsem v autě nechal Vendy telefon, náš jedinej pořádně funkční. Kurva! Co teď? Běhám kolem, snad najdu řidiče, bez úspěchu, zkouším objednat další jízdy, ani jednou stejnej typek. Píšu na podporu Bolta. Jdu pro Vendy, kterou mezitím utěšuje nějaká místní paní historkama, co, kde zapomněla ona. Berem bágly a jdeme k transitu, šahám do kapsy, v báglu a vytáhnu Vendy telefon. No já sem ale debil :D :D.. Už v klidu míříme ku největší jaderný katastrofě.

Výlet máme přes českou agenturu, díky čemuž je i spousta osazenstva z Česka i ukrajinská průvodkyně umí. Paráda!

Jsme v půlce cesty, najednou rána, zastavíme. Budeme čekat na jiný auto. Po chvíli přijede jiný tranzit, řidič vyndá hever a kus traverzy. Nechá to našemu řidiči a odjede. Týpek, přizvedne auto, narve tam traverzu a jedem. Musíme víc zatížit druhou stranu auta :D. Naštěstí dorazíme k zakázané zóně, procházíme kontrolou, jedeme dál. Všude krásný lesy, pár hezkých domu, nejhezčí silnice. Tohle je Černobyl?! Po čtvrt hodině stavíme u cedule a památníku. Zjišťujeme, že vesnice Černobyl která je 15km od výbuchu je plná života a vždycky tomu tak bylo. Dáváme oběd, k našemu stolu si přisedá průvodkyně, kecáme o životě na Ukrajině, Čechách, dozvídáme se další informace o elektárně. Jedeme dál, po pár zastávkách jsme přímo u sarkofágu vybuchlého reaktoru. Poté míříme do ikonické Pripjati. Opravdu zajímavé místo. Jen jsem nečekal, že bude tolik zalesněné. Procházíme po opuštěném městě, procházíme i pár domů, školu, lunapark s kolem, které nebylo nikdy v provozu. Nakonec rychle na kukačku k radaru Duha pýchou Sovětského svazu. Neskutečná stavba. Po nabytém dnu, jedeme zpět Kyjev.

Ráno míříme do skanzenu za městem, poprvé maršutkou, místním "autobusem". K poslední zastávce - skanzenu jsme v autobuse jen my a mladý pár zřejmě z Turecka. U výstupu prohodíme pár slov, opravdu jsou Turci. Rozloučíme se, kupujeme lístky. Jdeme do krásného údolí k barákum ze 20. století, známe jdeme dál, najednou na nás od jednoho stavení huláká nějaký děda, zve nás dovnitř, my zveme i Turky, kteří šli kus za námi. Barák jako u babičky. Turci se nás ptají, zda se k nim nechceme přidat, samozřejmě souhlasíme a tak procházíme ukrajinský skanzen a dozvídáme se informace o Turecku :D.

Po dvou hodinách, kdy nejzajímavější je kostel asi že 17.století jdeme kolem zavřeného bufetu u kterého sedí ukrajinská rodinka. Mahmet sedne ke stolu u kterého sedí Ukrajinci. Divný, ale sedame taky :D. Mahmet si chtěl dát cígo, tak sháněl oheň. Spolusedící však kouřil Iqos, takže měl smůlu. Mahmet se začal vyptávat, jaký je život na Ukrajině, ukrajinská maminka se s ním dala do řeči a my vzorně poslouchali a povídali si anglicko-ukrajinsko-česky. Představila nám i další členy rodiny. Najednou jeden Saša začal rozřezal petku. Udělal z ní hrníčky. Druhý Saša vyndal láhev Jacka a hned bylo veseleji. Opět se dozvíme spoustu informací o Ukrajině, Turecku. Dáváme o kus dál pivo, Rozloučíme se. S Vendy míříme ještě do Hydroparku se vykoupat.

Večer vyrazíme směr Záporoží od kterého nás všichni místní odrazovali. Právem. Ráno rozlámaní přijíždíme do města, kde nejkrásnější je pláž. Jedeme přes typicky sovětský město. Míříme do našeho bytu přes Airbnb. Dorazíme na sídliště. No vypadá to tady podobné jako v Pripjati :D

naštěstí byt odpovídá fotkám a je krásný. Dáme šlofíka, Vendy delšího a vzdáváme místní skanzen, podobný tomu v Kyjevě.

Vyrazíme na pláž. U pláže kontrola, jo aha ona je to pláž s bazénem. Peníze po nás nechtěj, tak jdeme. Přicházíme ke krásnému bazénu. Dáváme kopačku, dýmku, jídlo.

Druhý den dopoledne odjíždíme vlakem do Heničesku, kde máme u Azorského moře zamluvený krásný hotel s plnou penzi. Po pár hodinách ve vlaku bereme taxi, dorazíme do hotelu, který není ani měsíc v provozu. Na recepci nikdo neumí anglicky, jdou pro děvče, které umí jen „Hello“ :D volají, přichází (asi majitel) umí trochu anglicky, za dvě noci platíme necelý 3k. Karta nejde, druhá taky ne, naštěstí máme omylem i třetí a ta jde :D vyrazíme k moři a k solnému jezeru, které nadnáší. Užíváme si taky jednou nóbl ubytka.

Druhý den v přepychu vyrazíme stopem k růžovému jezeru, které má být nejvíc růžové v září, škoda že je konec července. No zkoušíme stopovat. Nikdo nestaví, hic jako kráva. Vendy už začíná, že tam nechce, dáváme tomu posledních 10 minut po chvíli zastaví auto, že nás za 200kc odveze, domluvíme se na 150kc a jedeme asi 20km k cíli.

Růžové jezero je víc růžové než jsme čekali, procházíme se, zkoušíme se koupat, ale je tam tolik bahna, že se nesmí. Nevadí, i přes velké vítr vydávám poprvý drona. Uděláme pár záběru. A jdeme nazpátek, kde na nás čeká domluvený taxík. Cestou na hotel prší, nikam už nepůjdeme. Protože včera večer nás tak sežrali komáři jako nikdy. Vendy na zádech měla asi 50 pupínků. Skončíme na véču a jdeme na pokoj.

Ráno si přivstanu, Vendy spí. Jdu k moři opět plné medúz. Navštívím termály. Je 7 ráno ale je tu hlava na hlavě. Dám rychlou koupačku, osvěžovačku. Jdu vzbudit Vendy, sbalíme zbytek věcí. Po snídani nám z recepce objednají taxi, připadáme si jako boháči. Naštěstí za něj platíme jen 300kč. Jsme na busáku v Heničesku všude jsou mikroautobusy, který by u nás neprošly technickou už tak 10 let :D. Máme před sebou 9 hodin cesty, snad přijede normální bus. Omyl přijel ještě horší. Nasedneme, místa na nohy asi tak 20cm bágly všude po uličce. Nakonec cesta utekla překvapivě rychle.

Jsme v Oděse, ubytujeme se, dáme jídlo, koupíme pivka a jdeme spát. Ráno vyrážíme vstříc městu, obrazíme pár pamětihodnosti. Míříme k pláži, hlava na hlavě dáme jídlo, koupačku a zkusíme jinou. Situace stejná, rozložíme ležení, koupačka, opalovačka, pivko.. česká klasika :D. Večer vyrážíme na box. Stojíme v nějaký VIP zóně odkud chodí boxeři. Chvíli koukáme, jdeme radši sednout na sochu, mícháme houbáka a sleduje, jak si borci a borky dávají přes držku. Je neděle ráno, vstanu v 6 jdu si zalítat s dronem. Udělám pár videí fotek natočím nějaké místní břišní tanečnice a jdu. Náš čas na Ukrajině je u konce. Jedeme na busák, míříme do Moldavska, prej třetí nejmíň navštěvovaná země v Evropě.

První část mého psaní je za vámi. Napsal jsem to, abych si zkrátil 9hodinovou cestu maršutkou z Heničesku do Oděsy a potom ještě kousek z Oděsy do Moldavska… Teď už sedím v pohodlným žlutým busu směr Praha a jdu psát dál.

Moldavsko

Takže Kišiněv. Vstoupíme z busu o hodinu dřív, jdeme se ubytovat. Všude starý komunistický paneláky, oprejskaný budovy. Nic moc. Ubytko naštěstí fajn. Jdeme někam na jídlo, jíme pijeme pivko, fajn ceny i v "luxusním" podniku. Omrkneme místní náměstí, jeden oblouk a kostel. Hlavní dominanty města...

Druhý den se chceme jet podívat ke klášteru za město, na busáku zjistíme, že jsme na špatným. Nechce se nám jít 3 km zpátky, tak se ptáme taxikáře. Za 150kč, to tam radši dojdu. I za kilo, hodí týpek ihned slevu. Vidíme maršutku, která tam jede. Kupujeme lístky dohromady za 6kč.

Přijedeme na busák, nikdo neví, jak se do Orheii dostat. No nevadí, už jsou asi 2 hodiny, tak radši jdeme na jídlo a vodnici.

Poslední den našeho pobytu se vydáváme na cestu do Cricovy. Největší vinný sklípky v Evropě. Jedeme mhd, pohoda. Kousek popojdeme a kupujeme prohlídku ve francouzštině. Super, ale jiná nebyla :/. Z výkladu samozřejmě nic nerozumíme, ale všechno vidíme ve filmu. Sklípky masakr, mají 120 km. Bohužel naše prohlídka je bez ochutnávky, tak sedáme do místní nóbl hospody, víno za 20kč najs! Já si tedy dávám klasicky pivko a zkusím místní 7letou brandy taky pod 20kč. Pěknej hnus tohle nóbl pití. Dáváme jídlo, pak jdeme o kus dál zalítat s dronem, Vendy potom dá ještě jednu sklenku a jdeme k vinicím opět lítat. Potom nás čeká cesta zpátky, jídlo a odjezd nočním busem do Brašova.

Rumunsko

Do Rumunska přijíždíme v 8 ráno, od 9 máme zamluveny auto, tak pomalu jdeme, když dorazíme k autopůjčovně, teda spíš na adresu podle netu. Jsou všude jen paneláky, nikdo o půjčovně nic neví, voláme, píšeme, nikdo to nebere. Zkoušíme jiný půjčovny. Nikde nic nemají v jedný nám řeknou, ať zavoláme v 1. Jedeme zpátky do města, zkusíme dojet busem do půlky cesty a pak stopnout. Řidič ale nebere eura ani kartu, tak jdeme na oběd. Voláme do půjčovny o něco dřív a zjišťujeme že v 1 budeme mít auto. Bohužel týpek umí anglicky ještě hůř, než my… Takže se blbě pochopíme a když mu v 1 volám chce další dvě hodiny. Zkoušíme rušit ubytko za litra. Sedáme do auta, jedeme směr Bran, kde najdeme nový spaní, jenže konečně se nám dostane odpověď z ubytka v horách, že musíme přijet už dnes. Nechcem přijít o litra, tak jedeme.

Dorazíme k ubytku pod nejkrásnější silnici na světě-Transvaragas nebo tak nějak. Ubytujeme se a jedeme půlhodiny klikatou silnici nahoru. Krása! V okolí má být hodně medvědů, bohužel žádného nevidíme. Uděláme pár fotek, zalítáme a jedeme zpátky, hledáme medvědy, kurva vždyť na instáči bylo spousta fotek medvědů přímo u silnice a my vidíme jen stromy, no nic snad zejtra. Bum najednou! V zatáčce leží medvěd! Kurva jo! Pomalu zastavím asi tak 2 m od něj, Vendy to má z první ruky, tak je trochu posraná. Koukáme na medvěda, on si v klidu leží, lidi z aut si ho fotí. Hustý. Večer dáme na balkoně pár piv, poslouchám šumění potoka a těšíme se na další den.

Vstaneme, jedeme směr vodopád. Cesta z parkoviště delší a náročnější, než jsme čekali. Za tu krásu to stálo. Jedeme opět nahoru na silnici, je asi 1 a lidí jako sraček. Dáváme jídlo a rozhodujeme, že vyšlápnem na blízkou horu. Po 40 minutách jsme na hoře. Můžeme jít ještě dál a obejít to přes hřeben hory. Oukej. Jdeme krásnou, místy dost náročnou cestou. Potkáváme, tak 20 lidí z toho 18 Čechů :D. Trip za náma, jedeme na ubytko, který je asi o 2 hodiny jízdy dál, než jsme si mysleli. Sedáme do auta v 5 hodin. Cestou opět hledáme medvědy. Vendy, z toho usne a vzbudí jí, až můj výkřik medvěd! Chlupáč asi zrovna dorazil k silnici a my ho stihli jen tak tak… jedeme už docela dlouho, míjíme velké jezero najednou kolona aut, říkám si asi nehoda. Pomalu popojíždíme a najednou medvěd! Masakr. Chvíli na něj koukáme a jedeme dál, opět kolona a mám je jasné, co uvidíme. Bum! Medvědí rodinka to jsme nečekali. Zastavujeme koukáme na medvídky, jak si hrajou, fakt krása. Jedeme dál a další medvěd. Najs!... už víme, že na ubytko dorazíme pozdě, píšeme zprávu dostaneme se nám odpovědi ok, tak dobrý. Stavíme na jídlo a na nákup. Jedeme v lijáku, místní vůbec nevypínají dálkový, až mne bolej oči. Silnice je samá díra a hrboly. Zlatá D1. Dorazíme na ubytko a jdeme spát.

Ráno po hodině cesty se blížíme městu Bran, kterému dominuje Drákulův hrad. Začínají kolony, tady medvědi už asi nebudou. Vyjíždíme do města. Parkujeme u silnice a jdeme k hradu. Opět davy lidí a proto ty kolony. Vidíme frontu, ale kasa je tak 300m od konce fronty. Hrad vzdáváme a dáváme kafe. Jedeme pomalu zpátky do Brašova. Voláme týpkovi, že mu vracíme auto a on, že ho máme vracet zítra. Ty vole. Koukáme do smlouvy a opravdu, my jsme ale joudové. Nic dojedeme se ubytovat a po 2 hodinách nám volá týpek. Snažím se mu vysvětlit, že jsme se nepochopili v délce pronájmu, ale reaguje, až na moje "we are stupid" veze nás na ubytko a ze 38 euro, který jsme platili navíc nám 20 vrací díky!

Druhý den jedeme k moři. Máme domluvený ubytko přes airbnb, jenže nám nikdo neodpovídá… zjišťujeme, že jsme opět byli posráni. Kupujeme hotel za 3k. Kurva tohle nás fakt sere. Nic, stávají se i horší věci. Check in je až v 6. Naštěstí si tam můžeme nechat bágly a jdeme k moři. Fouká jako kráva, vlny, který jsme v životě neviděli a plavčík zahání každého, kdo zkusí jít dál než metr do vody. Tak tohle se nám nepovedlo. Nic jdeme se opalovat, po chvilce oddychu a obědu směr hotel. Pokoj naštěstí přichystán dřív. Za 3k žádná paráda ale co :D... jdeme opět k moři vlny pořád stejný, jen plavčík, už rezignoval. Skáču ve vlnách jako malej. Super!

Ráno se za ty prachy pokoušíme toho sníst a vypít co nejvíc, naházíme do sebe několik toustů, vypiju 4 kafe, bereme jablka a jdeme na pláž. Moře, už bez vln, užíváme poslední koupačku, a jdeme směr Bukurešť.

Přijíždíme do Buku, ubytujeme se, jíme a jedeme na fotbal. Začíná v 10. od nějaký týpka kupujeme lístky, aby nebylo vyprodáno, ale kolem stadionu moc lidí není. Naštěstí lístek v pohodě jdeme na staďák. Chceme si dát pivko, ale mají jen nealko. No což. Jdeme na místa, který jsou přímo v kotli. Sedáme nad něj a sledujeme fotbal na stadionu pro 56k ale s návštěvou asi 3k :(.

Po fotbale čekáme na blbou městskou, tak bereme koloběžku a uháníme noční Bukureští. Dojedeme k hlavní a ani v noci po ni nechci jet. Kus jdeme, koupíme pivka a čínský polívky a bereme jinou kolobrndu. Na řídítkách pověšený pivka, za sebou Vendy, parádní cesta.. Přijíždíme v půl 2 ráno, sedneme dáme polívku a pivka. Jsou 4 ráno jdeme spát :D

Vstáváme asi ve 12. Jedeme k oblouku. Hezký. Jdeme přes park a jedeme zpátky. Vendy se cestou udělá z horka blbě. Běžím pro vodu. Mezitím ji pomůže hodná paní ze stánku se zmrzlinou. Chvíli odpočineme a večer jedeme na hlavní náměstí. Fontány a velkej parlament. Super. Tak jsme asi viděli dvě nejhezčí místa :D

Ráno se jedeme vykoupat do bazénu, protože trajdat po městě, když je 34° je fakt na piču. Do města opět až večer jdeme zase z jiný strany náměstí. Sedáme na vodnici. Pěkně hnusná, ty blbci tam dali kamínky. Nic radši jdeme. Ponecháme se nasvícenou fontánou, knihovou a sedáme na poslední pivko.

Ráno už jen cesta na letiště, let a přílet do Vídně, stíháme bus přímo od terminálu, rušíme pozdější vlak a přijíždíme do Prahy. A my jsme definitivně zpátky v realitě.

Tak tohle byla naše letošní cesta. Snad vás čtení bavilo a kdo to přečetl, až sem je dobrej a má u nás pivko! :D

Fotky a kratší povídání na našem insta @vv_na_cestach

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš