Exploring Travel

26. prosince 2018 10:24

Duhové hory v Peru, málokdo o téhle kráse ví!

Pokud míříš do Peru, krom Machu Picchu nesmíš minout i toto místo!

Galerie

O Machu Picchu jste se něco dozvěděli už v minulém článku. Tentokrát vám chci říct o dalším božském místě, kterým jsou jednoznačně Duhové hory - Vinicunca Rainbow Mountain, ležící přibližně 140 km od města Cuzco

Tento výlet jsem měla domluvený přes hotel. Je výhoda, pokud nemáte vlastní auto, využít výletů přímo z hotelu, navíc se vám většinou podaří získat i nějakou tu slevu. Pokud však váš hotel tuto službu nenabízí, tak nezoufejte. Ve městě je spousta míst, kde najdete cestovky a opravdu velkou škálu výletů a atrakcí co nabízí. Jistě si vyberete.

Já jsem ráda, že jsem volila variantu s cestovkou. Vyrazili jsme menším autobusem pro cca 25 lidí. Odjezd byl kolem 4 hodiny ranní a cesta tam nám trvala přes 4 hodiny. Nejdřív nás čekala standardní klidná, asfaltová silnice, jakmile jsme se však blížili do hor, změnila se to v mini-pidi cestu pro jedno auto/autobus po štěrku, dosti šílených zatáčkách a stoupání ve vyšší nadmořské výšce. To však bylo stále nic oproti tomu, co nás teprve čekalo.

Po dojezdu na místo (Rainbow Mountain Pitumarca Trail Parking), kde nás autobus vysadil, rozdali všem trackingové hole (dřevěné tyče) a pestré oranžové šátky, abychom se neztratili a měli nás pod kontrolou. Dostala je každá skupinka z cestovky, jen v jiných barvách.

Na tento výlet je doporučeno vyrazit hned z rána a to hlavně kvůli teplotě a počasí. Později je mnohem víc horko a v této nadmořské výšce se jde opravdu hodně špatně.

Z parkoviště je to už na horu jen približně 5 km . . . . jen? Nebuďte na omylu, pokud tohle nejdete a nezažijete, tak nevíte co vás čeká. Opravdu to ve finále ,,jen,, nebylo. Cesta by byla docela v pohodě, nebýt ovšem té nadmořšké výšky. To bylo samozřejmě to nejhorší. Špatně se vám dýchá, nohy těžknou a každou chvíli myslíte, že omdlíte.


Pro vysvětlení: Cuzco leží v 3 399 m n. m., parkovište od kud jdete trek leží přibližně v 4 500 m n. m., a duhové hory mají přes 5 000 m n. m.

Orientačně platí, že na výšku:

3000 m je třeba se aklimatizovat 2-3 dny

4000 m je třeba se aklimatizovat 3-6 dní

5000 m je třeba se aklimatizovat 2-3 týdny

Někdo pro lepší zvládnutí dýchání používá žvýkání koky. Já měla cola colu a koně.

Ano, zde místí obyvatelé nabízí své koně, aby vám pomohli přímo pod horu. Já toho využila, protože jsem věděla, že nemá cenu dělat machra, když jsem tušila, že to asi nezvládnu. Opravdu ten, kdo to chce celou cestu absolvovat pěšky, potřebujete mít výbornou fyzičku. Mě stačilo sem tam, když byl terén moc strmý a musela jsem sesednout z koně a kousek si vyjít sama. Málem jsem sebou švihla o zem, opravdu to není sranda. Naštěstí jsou Peruánci na to připravení. Hodně lidí takto vyjde pěšky, avšak po chvíli je taky vidíte, jak sedí na koni a cválají vedle vás štastní, že už nemusí jít po svých.

Samotný výstup je opravdu hodně těžký. Pro opravdu fyzicky zdatné lidi, je to na pěší pochod. Pro méně zdatné, je připravená pomoc koňů. I přesto cesta nahoru zabere něco přes 2 hodiny.

Cestou se však nezapomínejte koukat nejen pod nohy, ale i na tu krásu kolem. Hory jsou v okolí krásně barevně zbarvené. Procházíte kolem pasoucích se lam, alpak a ovcí, a připadáte si, že to snad ani nemůže být reálný svět.

Kousek pod horou nás sedící na koni vysadí a tu nejhorší část si už každý jde po svém. To je ten největší stoupák a právě už ve výšce 5 000 m n. m. Nejdříve se vyšplháte k ceduli APU WINICUNCA 5 009 m n. m., kde si uděláte fotku, jak jste zdatní. Avšak stále máte před sebou ještě kus cesty na samotný vrch hory. Drápete se nahoru skoro po čtyřech (jako v mém případě) a nechápete, že je to tak těžké a přitom je to takový kousíček. Málem vám vyskočí srdce z hrudi a nevíte už jak a čím dýchat. Opravdu jsem zažívala takové pocity. Byla jsem teprve v polovině a už opravdu nemohla. Udělala jsem si tyto krásné fotky (viz pod článkem) a řekla si, že o těch pár metrů výš, to bude stále stejně krásné, a že to nechám zdatnějším lidem a sedla jsem si na prdel a rozdýchávala tu úžasnou krásu a to, jak opravdu nemohu dál.

Až jsme se všichni dostatečně opojili tou krásou, čekala nás cesta zpátky. To jsem se už rozhodla jít po svých. Přeci jen cesta dolů byla opravdu jednodušší, což jsem zvládala mnohem lépe. Čím jsme byli níž, tím se šlo lépe. Lidi, co by šli teprve nahoru, jsme potkávali už jen minimálně. Opravdu se tu chodí hned z rána a i vám to vřele doporučuji, pokud sem pojedete sami na vlastní pěst. Udělejte si na tento výlet jeden celý den, opravdu to za to stojí.

A tady jako vždy, moje video z této cesty. PS: je to VLOG.


Galerie

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš