Barbora Zaoralová

12. září 2018 15:33

Filipíny krásné a chudé. Vím o jednom způsobu, jak jim pomoci.

Filipíny jsem se rozhodla navštívit, abych viděla na vlastní oči školu, kterou tam zrenovovala a podporuje naše společnost. Celé Filipíny předčily mé očekávání a dlouhou dobu se držely na TOP místě ze všech zemí, kde jsem byla. Projela jsem ostrovy Cebu, Bohol, Leyte a Malapascua.

Když jsme v březnu 2013 s tehdejším přítelem přemýšleli, kam vyrazíme na dovolenou, vybírali jsme podle úplně jiných kritérií, než je obvykle běžné. Chtěli jsme samozřejmě k moři, ale jaké to bude moře a konkrétní země, pro to bylo určující něco jiného. Chtěli jsme vidět školu, kterou zrekonstruovala a podporuje naše společnost. Podíleli jsme se na tom tedy i my - našimi běžnými nákupy. Cíl byl tedy zaměřen: FILIPÍNY, ostrov Leyte.

Celá dovolená na Filipínách patří k těm nejkrásnějším, na které dodnes vzpomínám a určitě se tam plánuji jednoho dne vrátit. Úžasní vstřícní lidé, nádherná příroda, průzračné moře, pocit bezpečí a celkově pohodová atmosféra. Záleží samozřejmě kam jedete, Manile jsme se radši vyhnuli a přiletěli na ostrov Cebu. Během naší cesty jsme navštívili ještě ostrovy Bohol, zmiňovaný Leyte a maličký ostrůvek Malapascua.

Ostrůvek Malapascua

Ačkoliv jsme jeli "na blind" (zajištěnou jsme měli jen první noc po příletu) všechno šlapalo jako by nám cestu vyšlapávali Andílci, tak to bylo kolikrát neuvěřitelné. Nejdřív jsme se vydali trajektem na ostrov Bohol, známý svými Chocolate Hills a roztomilými nártouny. K Chocolate Hills jsme se dostali busem a poslední úsek nás vyvezli dva týpci na jakýchsi motorkách, což bylo velmi vtipné. Měla jsem totiž obavy, jestli nás ten fichtl vyveze s těma obrovskýma krosnama na našich zádech, haha.

Týpci na motorkách, kteří nás vyvezli k Chocolate Hills :-)

Ostrov Bohol

Vyšlo to a ten výhled stál opravdu za to!

Chocolate Hills, Bohol, Filipíny

Naše kroky následně směřovaly do chatiček Nuts Huts na tom nejkouzelnějším místě na břehu řeky Loboc, kam se ale člověk dostal pouze několik km dlouhou prašnou cestou a následně asi miliony schody :D. Za tu námahu to ale rozhodně stálo! Další možností, jak se tam dostat, bylo po řece, což jsme využili na cestu zpátky.

Loboc river, Bohol, Filipíny

V této oblasti jsme si užili mnoho legrace, k nejlepším zážitkům patří cesta k vodopádům, ke kterým jsem se chtěla tak urputně přiblížit, až jsem zahučela ze skály do řeky, se vším všudy, zabořila se dole do bahna a přišla tak o boty. Nemohla jsem jít buší bez bot a čistě náhodou (ach ti Andílci) stál opodál přivázaný vor. Nezbylo nám nic jiného, než si ho půjčit a doplout na něm zpátky k našim chatičkám. Vzbudili jsme tím takovou pozornost, že nás tam od té chvíle všichni znali. Vor jsme samozřejmě vrátili ;-).

Vor, na který jsme naházeli své věci a pluli zpátky :-)

K dalším nezapomenutelným zážitkům patří let alá superman na lanovce Zipline přes řeku Loboc, lezení v temných jeskyních plných netopýrů nebo nečekané spřátelení se s filipínskou rodinou ve městě Loboc.

Zipline nad řekou Loboc
Řeka Loboc z letu ala superman :-)

Nártoun filipínský

Na Boholu jsme nemohli vynechat také výlet na nártouny. Zvolili jsme útulek Philippine Tarsier Sanctuary, Corella. Ten pomáhá nártounům přežít a chová je v obrovských voliérách, kam se dostanete jen s průvodcem, musíte být opravdu potichu a dodržovat dostatečnou vzdálenost od nártounů. Je smutné, že na Filipínách existují ještě turistické atrakce, kde se lze s nártouny vyfotit, což je pro ně absolutně nepřijatelné, jsou to totiž noční tvorové a tímto způsobem vydrží v zajetí pouze pár dnů a pak zahynou.

Nártoun filipínský, Bohol, Filipíny

Anda

Na ostrově Bohol jsme se ještě zastavili v letovisku Anda, kde to vypadalo jako na pohlednicích z katalogu. V moři bylo akorát strašně málo vody, takže jsme pořád šli šli a šli a vody bylo pořád tak maximálně po kolena. Tak akorát se tam plácnout a relaxovat :-).

Prostě pohodička

Pak jsme zamířili už k hlavnímu cíli naší cesty - na ostrov Leyte. Dalším "zázrakem" jsme se dostavili do přístaviště, odkud odplouvala loď jedenkrát denně, pár minut před vyplutím. Dovez nás tam chudák hubený Filipínec na rikše, bylo mi ho až líto - my dva plus naše těžké krosny... Alespoň jsme mu dali slušný tringelt.

Ostrov Leyte

V průvodci Lonely Planet jsme si našli nějaké ubytko co nejblíže naší škole. Dorazili jsme na místo už když se stmívalo. Byl to potápěčský resort a vedl ho Němec. V takovýchto zemích se hned pozná ubytování vedené Evropany, příp. Australany a místními... Bylo to tam moc hezké a z čeho jsem byla nejvíc nadšená - druhý den vyráželi na plavbu s potápěním a šnorchlováním s velrybími žraloky!

To patřilo k mým snům a tady se mi to splnilo. Měli jsme štěstí a spatřila jsem je hned třikrát! Byl to neuvěřitelný zážitek. Jakmile kapitán zmerčil žraloka, zařval, ukázal směr a všichni jsme naskákali do vody. Když jsem se ponořila pod hladinu, pode mnou plul obrovský kolos, takový barák, poklidně, pomalu, majestátně. Nikdy na ten zvláštní pocit nezapomenu.

Mimochodem jsme potkali i delfíny :-)

Naše nadšení trochu opadlo, když jsme se večer zeptali majitelů na přesné umístění San Roque školy a bylo nám sděleno, že zrovna začaly letní prázdniny! Tak tohle nás tedy nenapadlo, v březnu... Jakmile se ale dozvěděli, že patříme ke společnosti Lyoness, okamžitě nám přinesli ukázat školní brašnu, kterou jejich syn od "nás" dostal. Pochvalovali si ji, jak je pevná a nikdy nepromokne. Zahřálo mě to u srdce.

Chlapeček majitelů s "naší" taškou

San Roque Elementary School

Druhý den jsme se přesto vydali do školy. Děti už tam bohužel nebyly, ale byl tam alespoň učitelský sbor. Už na nás čekali. Maličký pan ředitel, který měl na jedné ruce dva palce, nás provedl celou školou. Nemohu ani popsat ten pocit, který jsem v tu chvíli cítila, tu obrovskou hrdost na naši firmu. Když to člověk zažije na živo a vidí hlavně tu vděčnost místních lidí, kteří opravdu nic moc nemají a mít vybavené učebny počítači a všemožným nářadím je pro ně luxus.

San Roque Elementary School, Leyte, Filipíny
Jedna ze školních učeben

Stačí tak strašně málo, abychom pomáhali dětem v těchto zemích se zajištěním vzdělání. Nestojí nás to ani korunu navíc! Jde jen o běžné nákupy, které děláme tak jako tak všichni. Když je pouze nasměrujeme ke správným obchodníkům, nejenže z toho my sami profitujeme, ale také díky tomu stavíme a rekonstruujeme školy jako je tato. A za to to přece stojí, ne?

Nejde ale jen o to školu postavit, tím to nekončí, ale teprve začíná. Je to teď naše Lyoness škola, o kterou se naše firma stará. Pravidelně školu navštěvuje a dodává jí potřebné věci. Vybavili jsme školu například solárními panely a neustále se realizují další a další projekty na podporu školy a dětí. Pokud vás zajímá více informací o všech projektech, můžete se podívat ZDE.

Učitelský sbor vlevo s panem ředitelem

Dobrodružná cesta na ostrůvek Malapascua...

Po tomto silně emotivním zážitku jsme zamířili na sever ostrova Leyte s plánem přeplout lodí na ostrůvek Malapascua, kde už se budem pár dní jenom válet po všech těch dobrodružstvích. Ale ejhle! Tady nás naše štěstíčko na chvíli opustilo. Když jsme dorazili do přístavu, místní nám řekli, že loď už odplula a vzhledem k víkendu a že byly navíc Velikonoce další popluje až za 3 dny! Zůstali jsme trčet v nějaké vesnici, kde nebylo ani žádné ubytování.

Naší zoufalé situace využil jeden místní Filipínec, který nám nabídl, že nás za (oproti trajektu) nekřesťanské peníze vezme na ostrov svojí lodí. Nezbylo nám než souhlasit, trčet v té díře jsme fakt nechtěli. Jenže ona to nebyla normální loď, byla to nějaká místní malá kánoe, kam se vešel krom něho už jen jeden člověk! Takže přivedl ještě jednoho kamaráda taky s lodí a každý jsme nastoupili na jednu lodičku...

Když jsem seděla sama v té lodi, říkala jsem si, co to proboha dělám? Ještě den předtím mi moje intuitivní maminka napsala SMSku, ať se hlavně za žádnou cenu nerozdělujeme (nechápala jsem v tu chvíli vůbec proč mi to jako píše). Celou nekonečnou cestu jsem měla tu SMS v hlavě. Nespustila jsem oči z druhé lodi a jen čekala, kdy ten Filipínec vezme přítele tou tyčí po hlavě a následně ten můj mě. Mžourala jsem do dálky a ostrov pořád v nedohlednu. Už jsem si říkala, že to není možný, že tam nikdy nemůžeme doplout!

Všichni se seběhli podívat se na náš odjezd :D
Malapascua v dálce...

K naší nesmírné úlevě nás ale pánové asi po 3 hodinách vysadili u břehu ostrova Malapascua. Připadala jsem si jako v nějakém filmu Vylodění v ráji. Všichni na nás na břehu nechápavě koukali, kde jsme se tam vzali a hlavně čím jsme to připluli :-).

Vylodění v ráji

Ostrůvek Malapascua

Jeden klučina nám hned začal říkat, že je celý ostrov kvůli Velikonocům obsazen a že je tam jeden jediný volný pokoj, že nás tam vezme. Přece nebudeme věřit prvnímu čmoudovi, který z nás chce dostat prachy, myslela jsem si. My si to radši obejdem sami.

Po několika útrpných hodinách hledání v tom vedru s krosnama na zádech jsme mu dali za pravdu a poprosili ho, jestli by nás mohl dovést do toho volného ubytování. Těšili jsme se na pěkný pokojíček na pláži s výhledem na moře, ale skončili jsme ve středu ostrova, což díky jeho rozloze bylo asi 100m od pláže :-). Paradoxně jsme byli ochotni se tady posledních pár dnů plácnout přes kapsu a dopřát si trochu toho luxusu a nakonec jsme tady platili úplně nejmíň z celého cestování po Filipínách.

Ostrov Malapascua je opravdu ráj na zemi.. no posuďte sami podle fotek...

Seznámili jsme se zde s báječnou Filipínkou Faciou, která nám každý večer držela stůl v úžasné restauraci přímo na pláži. Vyměnili jsme si na sebe kontakty a asi půl roku na to zasáhl celou oblast hurikán a oni přišli o celý dům, ona i o práci, protože celý ostrov to téměř smetlo. Spali na nějakých prknech se všemi dětmi, muselo to být hrozné. Společně s několika kamarády jsme jí poslali nějaké peníze, byla za to velmi vděčná. Těším se, až jí zase jednou potkám. I nyní jsme pořád v kontaktu.

S Filipínkou Faciou

Filipíny jsou nádherná země, mají obrovské přírodní bohatství, ale přesto je to země velmi velmi chudá. A navzdory chudobě jsou zde lidé milí, pohostinní, usměvaví a vděční za každou maličkost. To bychom si od nich měli vzít. My máme všechno a pořád si na něco stěžujeme. Pojďme se raději víc smát a méně řešit blbosti. Pojďme si užívat každého dne jako by byl poslední, žít v přítomnosti TADY A TEĎ. A pojďme taky pomáhat těm, kteří to nemají tak lehké jako my, ale za běžné věci musí denně bojovat. Pojďme využívat naši Lyoness Cashback kartu, je to tak jednoduché! Společně jsme silní.

Kartu můžete zdarma získat ZDE

Celý článek s více fotkami najdete na mých stránkách Letem světem s Cashbackem

Pokud byste chtěli vidět více fotek z Filipín, mrkněte do mé Fotogalerie :-)

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš