Týna Vašíčková

23. března 2018 14:00

Francouzský stopařský deník: 4) Vitré

Jak jsme se úplným omylem dostali do nejpohádkovějšího městečka celé naší dovolené, bydleli s výhledem na hrad a nakonec s koňáky dostopovali do Rouenu, přestože jeho název nedokážeme správně vyslovit.

Galerie Mapa

Francie červen 2014. Praha, Paříž, La Gacilly, Clisson, Hellfest, Nantes, Vannes, Carnac, Vitré, Rouen, Frankfurt nad Mohanem, Praha.

26.6. ČTVRTEK: VANNES - VITRÉ

• Stopujeme z Vannes na Rennes na dálnici u města. Staví nám zahradník na půl cesty do Plöermel. Tam nás bere sympatický kamioňák (17. auto), který umí jen francouzsky, ale i tak zdárně komunikujeme. Bere nás s sebou na "výlet" do armádního prostoru ke koňákům, kde musí vyložit náklad, a pak nám zastavuje kousek od Rennes před městečkem Vitré, kde prý bydlí a moc nám doporučuje návštěvu. Opouští nás jen proto, že tu musí odevzdat kamion.

• Připevňuje Štěpánovi na krosnu bretaňskou vlaječku jako suvenýr - shodneme se s ním na tom, že milujeme Bretaň. Zbytek Francie je moc nemusí, protože jsou to přehnaně hrdí vlastenci. Smějeme se, že teď nám kvůli tomu už nikdo nezastaví. Rozhodneme se stopovat dál, protože chceme stihnout příjezd do ČR na čas (paradoxně kvůli koncertu francouzské kapely v Praze, která pochází, jak se později dozvídáme, právě z Vitré).

• Chvíli stopujeme a nic, za chvilku na nás bliká nějaké auto, přiběhneme k němu - a je to zase náš kamioňák! Prý už skončil v práci, vyzvednul osobní auto a teď jede domů. Projíždí s námi centrum a ukazuje nám místní pamětihodnosti. Městečko je opravdu náádherné, říkáme na vše "tre joli!" a rozhodneme se zůstat.

• Záhy se ubytováváme v St. Nikolas, což je stará středověká nemocnice sousedící s gotickým klášterem. Chvilku trvá, než ubytování najdeme, nějaký starý chlápek nás posílá do sklepa kostela, a ještě nás pak postupně směrují další dva lidé.

• Chlápek, co nás ubytovává, se zřejmě zaučuje první den v práci, je totálně neschopný, ale snaží se. Dostáváme pěkný pokojík v centru, za 41 celkem, s výhledem na obrovský hrad. Týna je nejvíc nadšená z toho, jak Francouzi vybourali díru na okno i do zdi hradu, jen aby tam mohli nacpat svůj typický železný balkónek.

• Sedáme si na víno za vydatného deště. Rozesmátý pingl vyskakuje z okna i se skleničkami, polévá se naším Chardoné a kvílí. Štěpán romantik opět zasahuje - u vína je nadšen výhledem na třídící kontejnery (konečně!), strom a katedrálu, které si fotí - Týna je na fotce jen tak mimochodem. Pak procházíme kolem hospůdky, kde to fakt žije - sborově se tam zpívá, chvíli se zájmem nasloucháme, ale dlouho bychom tam nevydrželi.

• Nemůžeme uvěřit, že se o tomhle místě náš průvodce nezmiňuje, smějeme se tomu, jak tam trapně vychvalovali jediný ubohý hrázděný domek v Nantes, kdežto tady jich je plné město.


27.6. PÁTEK: VITRÉ - ROUEN

• Vstáváme nakonec pozdě, klíče odevzdáváme cca ve 12 a jdeme na nákup. Hodně prší, schováváme se v podloubí u našeho oblíbeného hrázděného domku a snídáme tam smradlavý camembert (to jsme ještě byli vegetariáni) a salát.

• Déšť slábne, jdeme na stopa na Fužér (Fougéres). Prakticky okamžitě nás bere kluk (18. auto), který má strašný hudební vkus a nelidsky hlasitě pouští Scooter a další disko hity. Naštěstí jede jen kousek (opět mluví jen francouzsky, není ale moc komunikativní).

• Jdeme na kruháč, stopujeme na Alencon - hrozně dlouho. Na place za námi stojí kamion, pak hovnocuc a pak ještě osobák, nevěříme naší smůle (lidi nemají místo, aby nám tam zastavili).

• Nakonec nám staví Sebastian (19. auto), co bydlí na ostrově u Madagaskaru. Mluví jen francouzsky, ale domlouváme se, jak to jde. Píše si propiskou i za jízdy na ruku. Ve Francii pracuje jako kamioňák, ale teď jede osobním. Bere nás na kafe a i přes naše protesty platí. Občas se za jízdy křižuje a říká nám, že se máme vzít a mít děti. Byl to voják, v Iráku byl postřelen do nohy. Vysazuje nás u Alencon, kde si dáváme pauzu, Týna obsazuje sochu bizona.

• Po chvilce stopování nás bere mladá holka - koňařka (20. auto), co pracuje v Nantes (má tam koně) a rodiče a školu má v Rouenu. Stavíme se ještě pro jejího kamaráda na ohromném statku, Týna si hladí koně. Bláznivý pes Štěpánovi líže ponožku. Koňařka nás doveze až do centra Rouenu, Štěpána na rozloučenou líbá na obě tváře, Týnu nikoli. Rychle nacházíme směr na Reims, ale nikde tu evidetnně nepočítají s chodci. Velmi vydatně prší a Týna odmítá jet dál, ubytováváme se tedy v hotelu za 53 euro za pokoj (víkendový tarif).


Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš