Týna Vašíčková

23. března 2018 17:17

Francouzský stopařský deník: 5) Rouen a přes Frankfurt nad Mohanem domů

Jak jsme viděli náměstí, kde byla upálena Johanka z Arku, jak nepřestalo pršet a jak jsme k naší smůle zjistili, že v neděli si nenakoupíme.

Galerie Mapa

Francie červen 2014. Praha, Paříž, La Gacilly, Clisson, Hellfest, Nantes, Vannes, Carnac, Vitré, Rouen, Frankfurt nad Mohanem, Praha.

28.6. SOBOTA: ROUEN - COMPIEGNE

•  Ráno absolvujeme rychlo prohlídku centra bez věcí, nacházíme náměstí, kde byla upálena Johanka z Arku - postavili tu na její památku hnusný rybí kostel. Vidíme slavný zlatý orloj a krásné gotické katedrály. Hrázděné domky jsou samozřejmostí. Pak se vracíme, odubytováváme a jedeme MHD busem na Les Canadiens.

• Prší, chvilku se schováváme pod stromem, pak stopujeme na Gournay. Během chvilky nás bere architekt (21. auto), co tam bydlí. Rozebíráme, že pro tuto oblast jsou typické červené cihly na domech, černé a šedé byly typické pro Bretaň.

• Během cesty je hrozivá průtrž mračen.

•  Chceme si sednout do kavárny, primárně se schovat před deštěm (snad nikdy nepřestane?) a taky kvůli wifi, abychom si našli nějaké ubytování. Jsou asi dvě hodiny odpoledne, ale servírka nám ještě před tím, než se stačíme usadit, přichází říct, že bude za 15 minut zavírat, takže ať si ani nesedáme, že už bychom kafe nestihli... :D Tak fajn.

• Ve městečku se tedy schováváme do italské pizzerie, dáváme si jen to nejlevnější kafe a sedíme tam dloooouho, obsluha to ovšem respektuje. Wi-fi tu ale nemají.

• Poměrně značnou dobu se bavíme tím, že zkoušíme překládat ingredience na pizzu ve francouzštině. Když už to prakticky máme, přijde pingl a poťouchle se nás ptá, zda nechceme meny v angličtině. No nezabili byste ho? Když si konečně vybereme pizzu (přece jen za tu dobu nám vyhládlo), sdělí nám, že už dnes nevaří. Tento podnik rozhodně nedoporučíme přátelům ve vysokých kruzích. :D

• Déšť neustává, takže smířlivě vyrážíme dál stopovat. Staví nám zedník s dodávkou (22. auto), z kruháče nás okamžitě zachraňuje stará paní a vysazuje nás kousek u Beauvois, pak chlápek s motorkou vzadu v autě, co jede na nějaké závody do Compiegne. Chce nám věnovat i svou mapu, ale s díky odmítáme.

• Spíme v hotelu F1, je to tam maličké a sprchy a wc jsou na chodbách (připomíná mi to systém toi-toi, akorát uvnitř budovy), ale velmi pohodlné a levné.


29.6. NEDĚLE: COMPIEGNE - FORBACH

•  Ráno je stále nevlídno a mokro. Opět stopujeme, bere nás chlápek, co organizuje cyklo závod (25. auto), veze nás proto jen kousíček na kruháč. Procházíme kolem policajtů a pak kousek od nich stopujeme, jsou s tím ok. Staví nám kluk s BMW, je oblečen jako typický intelektuál a poslouchá jazz, kecáme o hudbě.

• Pak nám staví maličký kabriolet, který má jen dvě sedačky a obě jsou obsazené. Spolujezdec vyskakuje, sklápí své sedadlo a gestikuluje, ať si vlezeme za něj - je tam cosi jako ehm, lavice. Koukneme na sebe, pokrčíme rameny a cpeme se včetně krosen do miniaturního prostoru dozadu. Sami tomu trochu nevěříme, ale jde to! Řídí Ruska a chlápek vedle je z Alžíru, zrovna prý drží ramadán. Jsou sympatičtí, kecáme a jízda je fajn, akorát Týna má mírně klaustrofobní pocity.

• Další řidič je týpek s autem od ryb, bere nás až k Chartervill (poznámka z deníku, ale to město asi neexistuje? :)). Protože je dnes nedelě a VŠECHNO je zavřené, a my jsme na to zapomněli, Týna má hlad a řidič nám nabízí své jídlo - je nám to trapné a odmítáme. Vysazuje nás na dálnici naším směrem, kde nám staví dva dělníci s dodávkou, kteří jedou jinam, tak nás berou jen kousek.

• Odtud se vezeme s Belgičanem (30. auto), který vypráví o Wolswagenu, kde pracuje a jaké je to skvělé auto. Potvrzuje nám klišé, že francouzská auta jsou špatná a nekvalitní (přitom to jeho taky zrovna nebylo nic extra), taky kritizuje francouzská piva (ale je fakt, že i Francouzi nám říkali, že mají radši piva z Belgie) a říká, že má ve Francii manželku a syna, ale nemá to tu rád.

• Pak nám staví další kabriolet. Kluk za volantem stahuje okénko a ptá se, zda se vejdeme. Že nevěděl, zda nám zastavit, když jsme dva - a my se jen smějeme, že v pohodě. Už jsme stejným autem dneska jeli ve 4 :D Naskakujem a padá nám to prostorné. Kluk umí perfektně anglicky, po dlouhé době někdo! Celou cestu prokecáme, je to sympaťák. Bere nás skoro k hranicím Lucemburska, kde pracuje. Studuje v Nantes - obor kreslení komiksů a animací.

•  Dáváme si krátkou pauzu na čúrání a sama od sebe nám zastavuje starší paní (32. auto) s dodávkou. Ani jsme si jí nevšimli - musí na nás sama volat, zda chceme svézt. Týnu usazuje na zadní sedadlo, které je chlupaté od psa, Štěpána chce mít vedle sebe. Mluví jen francouzsky a během cesty do nás začne hustit o Ježíšovi - že prý jí řekl, že nám má zastavit. Přikyvujeme, Týna ovládá smích, ale naštěstí moc nerozumí. Štěpán celkem rozumí a statečně komunikuje - naštěstí toho pak paní nechá a nejedeme s ní moc dlouho. Spojuje si ČR s hokejem, který prý hraje její syn. Vysazuje nás u Metz, stopujeme dál na dálnici směr Saarbrücken.

• Tam nás bere starší pár a když jsme 8 km před hranicemi, vidíme náš oblíbený F1, chceme tu vysadit a ubytováváme se. Večeříme z automatu sušenky St. Michel, pak chce Týna přidat - automat schramstne 1.30 euro a jídlo už nevydá, tak to vzdáváme.


30.6. PONDĚLÍ: FORBACH - FRANKFURT NAD MOHANEM

• Ráno podnikáme nájezd na obchod s jídlem a Týna si toho bere strašně moc a je šťastná. Sníme si to na pokoji a vycházíme najít místo na stopa. Před F1 nás pouští auto přes přechod, nějaký starý pán, a rovnou se ptá, zda chceme svézt. Bere nás tedy k nájezdu na dálnici (34. auto), tam nám během chviličky staví Němka.

• Je to strašný nezvyk, nemluvit francouzsky, pořád nám to "ujíždí" a moc toho nenakecáme. Staví nám na benzínce, narozdíl od Francouzů, kterým nedělá problémy zastavit kdekoli, i nezákonně). Odtud nás veze kamioňák (36. auto), za ženu má prý Slovenku, mluví anglicky. Vysazuje nás opět na benzínce, kde nám zastavuje Němec, který nás bere před Alzey.

• Tam nám staví starší Němec, komunikuje s Týnou německy, a překvapivě celkem úspěšně! Chválí jí, že mluví dobře a rozumí (ha-ha), Týna neví, kde se to v ní bere. Veze nás až do Mainz, kde nějakou dobu hledáme vhodné místo na stop. Dál nás veze Turek s luxusním fárem - jak jinak, na benzínku, kde chvíli stopujeme a bavíme nějakou tlupu dělňasů, co tam svačí, chodí za námi a snaží se komunikovat, ale prý jedou jinam.

• Nakonec se nad námi slituje Němec, co má na autě vlaječky (stále ještě běží fotbal, což nám dochází až později). Doveze nás na další benzínku, kde se prý lépe stopuje na náš směr - Frankfurt nad Mohanem.

• Tam nám staví 41. auto, svérázný vidlák s dodávkou, která má jen dvě místa vepředu. Jsme zvyklí, rveme se tam i s krosnami a jsme rádi, že už míříme do cíle. Vysazuje nás v centru, prý se tomu říká Mainhatten (ha-ha) a něco na tom je - všude mrakodrapy a kravaťáci.

• Štěpán je ovšem šťastný z toho, že zde třídí odpad - je téměř schopný se samým nadšením vrhnout pod auto, když na protějším chodníku zahlédne kontejnery na plast. Ubytováváme se u Týny tety a bratrance.


1.7. ÚTERÝ - FRANKFURT

• Odpoledne a večer procházíme Frankfurt, ale shoneme se na tom, že se nám po Francii už moc nelíbí, vše je moc rovné a uklizené a moderní. I Němci nám přijdou nesympatičtí. V U-Bahnu si k nám sedá Slovák a kecá s námi, dělá čišníka u Römeru.

• Procházíme kolem Goethova rodného domu, v parku nacházíme bustu Týny oblíbence Artura Shopenhauera.

• Pijeme pivo u řeky a pozorujeme množství divokých hus, co se promenáduje kolem. Nějaký kolemjdoucí vousáč oceňuje Štěpánovo tričko Sólstafir

2.7. STŘEDA: FRANKFURT - PRAHA

• Týny teta nás odmítá pustit stopem dál a chce nám zaplatit autobus nebo vlak - odmítáme a zařizujeme si tedy odvoz přes Jízdomat.

• Řidič nás probouzí už v 6:20, že už na nás dávno čeká před domem. Vystresovaně běháme po bytě a balíme, loučíme se s tetou - během 10 minut jsme venku.

• Řidič už veze jednoho chlápka - jen co strčíme hlavu do dveří, už nám cpe plechovku piva. Prý pracuje na lodi v Rotterdamu. Pro sprosté slovo nejde daleko - "manželka mi říká, že jsem hovado" - a má pravdu. Místo snídaně tedy cucáme pivo a zvykáme si na námořnickou společnost - je to svým způsobem zábavné. O pauze na benzínce nám kupuje další piva a nutí nám svou bagetu se salámem.

• Vysazují nás v Ústí nad Labem na benzínce směr Praha - po chvíli stopneme paní z kozí farmy, která jede do Prahy na seminář (42. auto), vysazuje nás u Muzea.

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš