Adéla Zelenda Kupcová

24. dubna 2017 13:09

Indonésie: země tak různorodá, že ani podtitulek cestopisu nejde vymyslet

Celkem jsem v Indonésii strávila čtyři měsíce. První měsíc jako turista potulující se na vlastní pěst, další tři jako vtěrka, která žije a pracuje s místňáky. Při první cestě jsem se do Indonésie zamilovala. Při druhé ztratila iluze a zamilovala se ještě víc. Takže suma sumárum, Indonésie pro mě už není jen letní nezávazná láska, ale důvěrný partner.

Indonésie: země tak různorodá, že ani podtitulek cestopisu nejde vymyslet

Mapa

Sice už vím, jak mému partnerovi - Indonésii smrdí ponožky a že je někdy otravný, ale také mu tak nějak víc rozumím a souzníme spolu. Letos se vydávám na tyto ostrovy znova.


Co v tomto cestopisu, který vlastně cestopisem není, rozhodně nenajdete:

- Informace o Jávě a Bali. Těmto destinacím, do kterých míří většina turistů, se vyhýbám jak čert kříži, respektive jako Indonésan úřadům.

- Doporučení na cestovky pořádající zájezdy a soukromé řidiče. Takhle fakt nejezdím.


Ale najdete tu:

- Informace o lidech, jak se k nim dostat co nejblíže a poznat pravou Indonésii.

- Praktické informace o cenách včetně pár hacků.

- Rozplývání se nad krásami NTT (Nussa Tenggarra Timur), Sulawesi a rozpaky nad Sumatrou.


Indonésané: nejmilejší a nejotravnější národ vůbec

Takže Indonésané… Jsou to ti nejmilejší, nejpřátelštější a tím pádem i nejotravnější lidé, které jsem při cestách poznala. Všude vás doprovází „mau ke mana“, Případně „where are you going?“ pokud daný Indonésan náhodou mluví anglicky. Pořád zírají, mluví, chtějí se vás dotknout nebo se s vámi fotit. Když se vyfotíte, udělá jim to radost. Ale zároveň si dávejte bacha – někdo se fotkami s vámi jen chlubí na facebooku, jiný si z vás dělá legraci. Zkuste si schválně vygooglit výraz „bule di indonesia“ (běloch v Indonésii) a najdete spoustu fotek se štiplavými komentáři.

Bohužel velká část Indonésanů nemluví anglicky. Takže jejich pokřikování nebudete rozumět. To mě při první cestě štvalo. Když jsem se vydala mezi Indonésany žít, naučila jsem se indonésky, tudíž jsem jim rozuměla. A to mě někdy štvalo ještě víc :-). Pokud jste odkázáni na angličtinu, procvičte si pantomimu a našprtejte se fotbalové výsledky z eura. Protože i přes jazykovou bariéru se s vámi bude chtít každý bavit a fotbal je dobré téma. Poprvé, když jsem byla v Indonésii, strávili jsme mnoho chvil popíjení kávy s místními a vykřikování názvů fotbalových klubů a hráčů a ukazování palcem nahoru a dolů.

Ať už pojedete do muslimských nebo křesťanských oblastí, místní jsou vždy dost konzervativní. Takže sexy modýlky nejsou zrovna dobrou strategií, pokud chcete, aby vás místní přijali, zbytečně z vás netahali prachy a pokud nechcete skončit v nějaké galerii „bule di indonesia“. A to platí i na pláži. Místní se koupou zásadně oblečení. Pokud si do moře hupsnete v bikinách, nikdo vám sice nic neřekne, ale faktor zírání významně vzroste.

A ještě drobnost. Indonésané si rádi třesou rukama s jakýmkoli „bule“. Pokud je chcete příjemně překvapit a ztratit něco málo z nálepky bílého mimoně, dotknete se po potřesení rukou srdce. A jste jejich, respektovaní a oblíbení.

Musím však říct, že mám mezi Indonésan mnoho dobrých přátel, které je snadné získat. Jsou pohostinní, vstřícní a milost lidí stoupá úměrně tomu, jak klesá jejich bohatství. V odlehlejších oblastech vás pořád zvou na kávu, jídlo, prostě k sobě domů. Nic za to nechtějí, vědomí, že si rozumí i s Evropanem je těší a posiluje jejich pocit, že patří k něčemu vyššímu, k lidstvu jako celku (aspoň tak to vysvětlují). 


Praktické okénko: ceny, ceny a jak se sem tam placení vyhnout

Zdůrazňuji, neplatí pro Bali a Jávu. Tam je dráž. A víc se tam snaží turisty natáhnout. Takže ještě jednou: uvedené ceny neplatí pro Bali a Jávu!

A samozřejmě záleží, jak jste nároční. Uvedené ceny zahrnují to levnější a aspoň přijatelně čisté z nabídky. Mimochodem, na šváby jsem narazila spíš v dražších městských hotelích a nakonec i se šváby jsem uzavřela dočasné příměří, přeci jen v Indonésii jsem předtím spala už i se sedmicentimetrovými brouky, slepicemi, housenkami a obřími ropuchami (ale to bylo u místních, žádný strach).

Ubytování: Levný ale čistý a příjemný dvoulůžkový pokoj nebo bungalov seženete v přepočtu za 250,- - 900,-. Většinou má vlastní sprchu, někdy opravdovou sprchu, jindy indonéskou mandí (nádrž s vodou a konvičkou na polévání). V 90% je voda studená. Čím dál od hlavních turistických center jste, tím levněji pořídíte. Zatímco v Laosu, na Filipínách nebo v Thajsku si zařídíte lepší cenu rezervací přes booking.com nebo agodu, v Indonésii tomu tak není. Ostatně většina hotelů ani na těchto portálech neinzeruje a ty které inzerují, nabízí většinou vyšší ceny, než jaké si vyjednáte na místě.

Jídlo: Záleží, kde jíte. Na ulici se výborně najíte v přepočtu za 15,- - 40,- Kč. V místňácké restauraci za 40,- až 80,- V turistické pořídíte baštu mezi 50,- až 300,-. Popravdě, nejvíc jsem si pochutnala vždy u stánku na ulici nebo u místních.

Doprava: Skoro všude na hlavních silnících chytnete nějaký autobus nebo bemo (malá dodávka). Doprava je po horských klikatících se silničkách zdlouhavá, ale místní si jí často zpříjemňují zpěvem, takže i přesuny jsou zážitek. Cena se odvíjí od kvality autobusu, počítejte tak s 50,- až 150,- Kč na 100 km. Pokud chcete mimo hlavní silnice do vesniček a hor, vyplatí se půjčit si motorku. Ta se dá sehnat za cenu od 120,- do 200,- korun za den. A smlouvejte ;-).

Doprava 2: Pokud pojedete do Indonésie, nevyhnete se přelétávání mezi ostrovy. Letenky nejlépe nakoupíte přes stránky tiket.com. průměrná cena přeletu je 500,- Kč – 3000,- Kč, záleží na tom, zda je či není nějaký svátek a v jak dostatečném předstihu nakupujete.


Méně profláklých TOP 15 Indonésie (s výjimkou Bali a Jávy, samozřejmě)

Nussa tenggarra timor

Východní pás ostrovů táhnoucí se od Bali na východ. Pro mě osobně je vše od západního cípu ostrova Flores nejoblíbenější část Indonésie. Je to místo, kde končí řetězce supermarketů a začíná pravé dobrodružství.

Flores

1. Labuan Bajo: Výchozí místo pro objevování ostrovů Komodo a Rinca (pokud chcete opravdu vidět varany a nedat za jeden výlet tolik, kolik utratíte za standardní týden v Indonésii, doporučuji vydat se na Rincu). Je to poslední výspa zázemí pro turisty s restauracemi a hotely. Pokud budete plánovat výlet na nedaleké desítky malých ostrůvků, ujistěte se v agentuře, která výlet zajišťuje, že nepojedete tam, kam se plaví všechny lodě. Panenský ostrov obležený dvaceti loděmi a dvěma stovkami turistů snadno své panenskosti pozbude.

2. Tado village (neplést s Todo village, i když i ta je krásná): Na půli cesty mezi Labuan Bajo a Rutengem je vesnice Tado village, poznáte ji od silnice tak, že uprostřed rýžových polí stojí bambusový dům na hodně vysokých kůlech. Odtud se vydejte po rozbité asfaltce cca 1,5 kilometru na jih a jste tam. Syn zdejšího náčelníka vsi rozjel ve vesnici síť skutečně autentických home stay, kde můžete za cenu nejlevnějšího hotelu v Labuan Bajo bydlet s místními, společně vařit a učit se zdejší řemesla.

3. Cunca Wulang Canyon: Asi hodinu jízdy na motorce po Flores highway z Labuan Bajo narazíte na odbočku ke Cunca Wulang. Pokračujte dalších asi 10 kilometrů a dojedete do výchozího bodu ke kaňonu a vodopádům. Cesta vede pár kilometrů po kamenité cestě a pak džuunglí a bez průvodce tam nedojdete za a) protože vás bez něj jít nenechají, za b) protože není opravdu snadné kaňon najít. Zářivě zelená voda, vodopády a skákání ke skal ale rozhodně stojí za to.

4. Bajawa: Městečko plné rastafariánů a do noci vyhrávající reggae hudby s chladným klimatem. Skvělé místo na objevování nedalekých horkých pramenů (mimochodem, horké prameny severně od Bajawy jsou oplocené a zařízené jako lázně, ale stačí jít pokračovat, tradičních vesnic nebo pro výpravu do Riungu, hippiesáckého rybářského zapadákova na severním pobřeží. Nám se v Riungu poštěstilo dostat se na zdejší fotbalový zápas asi tak sedmé ligy :-) a strávit skvělý den popíjením džusíků, jezením ovoce a fanděním s místními.

5. Vesnice kmenů Ngada a Ngaeko: Okolo Bajawi najdete řadu kmenových vesnic, kde žijí lidé Ngada. Křesťané a animisté v jednom, s rty rudými od žvýkání betele. Asi nejznámější je vesnice Ngada, 20 minut jízdy na motorce směrem k jihu z Bajawy. Vesnice sama o sobě je krásná, na ostrohu mezi vyššími horami a s výhledem na moře. Je ale také nejnavštěvovanější a místní děti již objevila otravná kouzelná slůvka „money, money“ – snaží se vám pózovat a pak se dožadovat peněz. Do Beny se vypravte, pokud nemáte dost času. Pokud ale čas máte a lákají vás vesnice turismem méně poskvrněné, sedněte na motorku, jeďte na jih, ale nezajíždějte do Beny, jen se prostě toulejte od vesnice k vesnici a objevujte.

6. Mt. Kelimutu: Jeden z největších taháků Floresu, sopka s jezery ve svých kráterech, z nichž každé má jinou barvu. Podle Lonely Planet a doporučení místních cestovek je ideální nechat se tam vyvést na východ Slunce. Ehm, často je ale Mt. Kelimutu po ránu v mracích, proto doporučuji jiný postup. Vyjít tam na západ Slunce (cesta ze vsi na vrchol je práce na cca půl dne) a na vrcholku přespat ať již ve vlastním stanu nebo v některém z piknikových přístřešků.

7. Maumere a okolí: Východně od Maumere se nachází několik areálů s bungalovy nabízející ubytování a jejich majitelé většinou nabízí i šnorchlovací výlety. Jestli bych měla doporučit šnorchlování někde v Indonésii, bylo by to právě zde. Krásnější a živější korálové útesy než u Maumere jsem neviděla nikde v Indonésii ale ani nikde jinde.

Alor

8. Celý ostrov: Moje srdcovka. Z turistické infrastruktury tam není nic. Letadla létají pouze z Kupangu na západní části Timoru (za mě nejodpornějšího města s nejméně milými lidmi v celé Indonésii, ale aspoň se skvělým rybím nočním trhem). Alor, resp. jeho severní poloostrov, tzv. ptačí hlava, oplývá nádhernými opuštěnými plážemi, vyprahlými horami, azurovým mořem… Lidé zde žijí opravdu hodně tradičně a chudě. Možná i díky tomu není ostrov zanesen odpadky jako jiné ostrovy. Jediné kloudné ubytování v hlavním, ehm, skoro městě Kalabahi je Homestay Cantik, kde jde půjčit i motorka a pokud se paní domu chce, tak vám i uvaří. Anebo zkuste žít ve vesnicích bez elektřiny s místními. Alor je pravý kulturní šok. Alor – a to se málokde píše, je vysoce malarický, takže repelent s sebou!

Sulawesi Selatan

Jižní noha sulaweské hvězdice, ta samá, kde je hlavní letiště Makasarnabízí krásné hory, staré kultury a Asii jako z kýčových až stereotypních pohlednic – zářivě zelená rýžová pole, palmy a nádherné hory.

9. Tana Toraja: Torajská kultura a její kult smrti je jedním z největších turistických taháků celého ostrova Sulawesi. Toho si je vědomá i indonéská vláda a tak zdejší turismus podporu, možná až moc. Hlavní základnou pro objevování Tana Toraji je městečko Rantepao. Pokud chcete okusit odlehlejší části regionu, není nic snazšího než se nechat vyvézt do hor a odtamtud procházet mezi jednotlivými vesničkami, courat se rýžovými poli a užívat si krásných výhledů a obdivovat domy se střechami ve tvaru bůvolím rohů, zkoumat pohřebiště a artefakty této kultury, pro kterou smrt je tím nejdůležitějším a nejopěvovanějším. V Tana Toraje se můžete vydat i na vícedenní trek, na rozdíl od jiných částí Indonésie je tu hustá síť pěšin a cest, přespat lze samozřejmě ve stanu, u místních nebo v homestay, které najdete ve větších vesnicích.

10. Latimojong: Nedaleko od Tana Toraji leží region Luwu. Rozvinutá a ničím extra zajímavá provinicie Jižního Sulawesi. Ale z městečka Belopa se lze vypravit do oblasti Latimojong, kde se skvěle daří kávě a duchařským historkám. Oblast Latimojongu se rozkládá ve dvou tisících a víc metrech nad mořem, je porostlá kávovými plantážemi a divokou džunglí, ve které se nachází legendami opředené kamenné stromy a obývají je duchové. Skoro každý obyvatel Latimojongu je vám schopný vyprávět, jak byl posednut duchem nebo se potkal s lesním démonem.

11. Makasar (Ujung Padang): Tam se fakt nezdržujte, nic zajímavého tam není. Jenom smog a vedro. I ta v Lonely Planet avizovaná nizozemská pevnůstka je jedním velkým zklamáním.

Sumatra (nebo tam radši né)

Největší z indonéských ostrovů, v posledních letech proslulý peklem plantáží palem olejných. A je to opravdu peklo, když projíždíte a dlouhé kilometry nevidíte nic jiného, než palmy olejné, palmy olejné, palmy olejné… Zničenou krajinu, zničené vesnice, vymýcené pralesy, vymírající zvířata. Naštěstí ale jsem potkala už mnoho uvědomělých Indonésanů, kteří se snaží bránit ničení pralesů, vysazování monokultur, snaží se šířit osvětu a učit ekologii nastupující generaci. A Sumatra samozřejmě skrývá i mnoho přírodních perel a jako bonus je tam fakt levněji než snad kdekoli jinde.

12. Danau Toba: Jedno z prvních míst Indonésie, které začalo žít z turismu. Turistická infrastruktura je zde kvalitní, příjemná a většinou i po hříchu levná. V jezeře Toba lze plavat, jezdit na kajaku, zkoumat okolní hory a pobřeží na kole či motorce. Zdejší obyvatelé z křesťanského etnika Batak jsou přátelští a i přes letité soužití s turisty nemají tendence k šizení a prakticky tu nepotkáte ani děti volající „money, money“. Ideální místo pro spočinutí a relaxaci.

13. Harau valley: K Harau přijíždíte křiklavě zelenými poli, z nichž se vynoří vysoké skalnaté srázy, z nichž se dolů řítí vodopády. Když budete pokračovat, dostanete se do údolí sevřeného skalisky mokrými vodopády, které nabízejí skvělé lezecké trasy. S trochou doptávání seženete i vybavení k zapůjčení. A když budete v Harau, zkuste si v domku s občerstvením cca 1 km před výstupem na vyhlídku, kde je i velké parkoviště, dát nápoj kawa. Odvar z uzených kávových listů. Vypěstovala jsem si na něm závislost a nakonec jsem tam pár dní vysedávala, bavila se s místními, učila děti anglicky a pracovala (za neomezený příděl kawy a jus sirsah (džus z jack fruit) tak, že jsem lákala zákazníky.

14. Danau Maninjau: Jezero leží v kraji Minangkabau, muslimské a matrilineární společnosti, kde ženy spravují veškeré peníze a vlastní půdu i domy. Ideální místo pro zkoumání kultury Minangkabau, ale i pro adrenalinové sporty typu paragliding, které v regionu zažívají boom.

15. Ostrovy jižně od Padangu: Vydáte-li se ze zasmogovaného Padangu na jih, narazíte na spoustu výchozích míst pro plavbu na nedaleké ostrovy. Když jsem tu trávila čas já, vydávalo se na ostrovy více místních dovolenkujících Indonésanů než turistů. Na některých ostrovech také najdete předražené rezorty. Pokud se vám ale nechce utrácet více, než je nutno a přitom chcete strávit noc dvě na rajském ostrově, zkuste se domluvit na místě na pronajmutí bungalowu pro místní. Na většině z těchto nádherných ostrovů najdete prosté bungalovy s tekoucí vodou, kde se ale většinou ubytovávají jen místní. Na booking.com se nenabízejí, webovky nemají, ale s trochou vyjednávacích schopností se tam dostanete. A pak nezbývá než věřit, že pro vás zase loď přijede a odveze vás i zpět :-).


Na svých cestách mě více než všechna „must see“ zajímají tamní lidé. Protože právě lidé a jejich příběhy jsou těmi největšími skrytými drahokamy, které lze na cestách nalézt. Na výpravy za lidmi, různými kulturami a životními styly je Indonésie se svými několika stovkami etnik a jazykových skupin tou pravou destinací.

Pokud by vás zajímalo více o životě s indonéskými kmeny a také pár travel hacků, koukněte na blog EDUNOMÁD: Putování za učením na divoko!

Nebo mě sledujte na edunomádím facebooku, kde je toho ještě víc.

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš