Denisa Andonovova

18. března 2019 21:43

Írán - poklad skrytý pod cípem čádoru

Když se řekne Írán, představí si většina lidí válku, zoufalství, konflikt s Íránem, absenci lidských práv a mnohé další negativní věci. Ale když se zmíní Persie? Mnozí z nás se zasní, Alexandra Velikého, hodiny dějepisu, zahradní architekti jako já - datlovníky a perské zahrady ve stínu cypřišů. A Írán je právě onou tehdejší Persií.

Galerie Mapa

Írán, stát třikrát větší jak Francie, nelze procestovat v 10 dnech, potřebujete na něj minimálně měsíc, abyste se vžili do místní kultury a pocítili na valstní kůži všechny jeho živly, které si původní náboženství zoroastrismus s oblibou připomíná. Oheň jako spalující slunce, jemuž jsme se v únoru s úlevou vyhli. Voda v podobě dvou moří - Perského zálivu  a Kaspického moře. Země pokrytá pouští, pískem, skalními masívy a majestátními vrcholy hor. A nezapomínejme na vítr - v noci chladí až zebe, na horách šlehá do tváří  a přes den spaluje kůži jako žhnoucí kamna.

Pouštní město Yazd


Zbytečné obavy aneb překvapení na každém rohu

Jistě to zažil každý z nás, vysnili jste si nějakou zemi, něco jste si o  ní pohledali  a rozhodli se, že než zestárnete, musíte se tam podívat. Někdo má na první místě Srí lanku, někdo Filipíny, někdo Kanadu. Ale já si cíle stanovuju postupně, tak jak mi vstoupí do života. Ačkoli Írán na mém cestovatelském bucket listu už dlouho byl, nijak jsem na něj nespěchala. Nicméně věděla jsem, že můj brácha Martin je na tom s touto vytouženou zemí podobně, a tak když nastal Black Friday a  přišla mi zpráva na whatsupp, že jsou zpáteční letenky na únor do Teheránu z Prahy za 2.700 Kč, neváhala jsem ani minutu a začala snít o starověké Persii. No a pak to začalo, otázky typu: "Proč proboha Irán? Není to nebezpečný? Co tam budete proboha dělat? Vždyť tam nic není. A to budeš jako nosit šátek?" A to mě právě přesvědčilo ještě víc v tom všem dokázat, že jsou na omyle a že tato nádherná země s nezaslouženou pověstí je rájem pro cestovatele - nabízí totiž všechno co si můžete přát. Ale hlavně jsou to lidé...

"Hello , how are you? Do you like Iran?" - Íránec no. 100

Tuhle otázku jsme za 10 dní slyšeli snad tisíckrát. Bylo to jako naučená fráze, kterou se děti učí jako první větu  hodině angličtiny na základní škole. Ale není to tak, lidi se tu o Vás ve skutečnosti opravdu zajímají a často zjistíte, že si s nimi například 20 minut jen tak povídáte na ulici o všem - politické situaci, vztazích, vzdělávacím systému, o historii města...Působí to ta přirozeně a mile, že máte často pocit, že vy už musíte obtěžovat je a zdržovat je. Ale kdepak, oni nikam nespěchají a mají na Vás všechen čas světa, jen abyste se v zemi, o které se ve světě mluví snad jen ve špatném světle, cítili jako doma. U málo zemí, kde jsem byla byl můj finální dojem tak silně ovlivněný sociálním aspektem. Spousta lidí se mě i ptala, zda jsem se tu necítila jako žena odstrčená a ignorovaná. Naopak, muži se mnou zde jednali s respektem, galancí a naopak jsou velmi ostýchaví, což je bohužel jeden z negativních důsledků genderové separace ve školách a institucích. S místními si naopak uděláte tolik selfíček, že by vám to záviděla leckterá hollywoodská hvězda a musím říct, že když máte na krku 14 holek z Jižního Íránu a vypisují vám po whatsapp, příště už si dáte větší pozor sdílení kontaktů.:-) Jak vidíte abyste zažili místní štědrost, pohostinnost a milou povahu, nemusíte se ani tak snažit, snad jen doporučuju, nebojte se, jak říkají Íránci sami: "So what about you? Do you also think we are just bad terorists?"

Naprosto bomboví domácí v homestay ve Friendly hostel v Shirazu.

Jídlo a ty sladkosti!

Mnozí z nás si vybaví pod perskou kuchyní hlavně šafrán a datle. To je jeden z mýtů , který je v tomto případě vysněnou pravdou. Dávají šafrán skoro do všeho , halvně do rýže která je v kombinaci s opečeným masem na špízu, výborným rychlým oběděm (kebab), který si můžete dopřát za málo peněz snad všude. My jsme sem jeli před now ruz (Nový rok), takže měna šla velmi dolů a bylo pro nás zde od jisté doby dost levno, ale o tom až v dalším příspěvku.

Každopádně sladkosti - ať už jste lowcarb, paleo, frutariáni a bůhví co, doporučuju abyste se na to vykašlali, protože není cestovatele, co nepozná zemi skrz všechny smysly. A pro mě je chuť jeden z těch smyslů, který se mi vryje pod kůži tak, že kdykoli ucítím podobnou kuchyni, vzpomenu si na tu zemi, a je to jako bych se vrátila v čase. Co jsem tu milovala byly snídaně, v hostelech jsou úplně k nezaplacení: unlimited bread v podobě lavaše (tak jsme říkali  něčemu co už naše kapacity žaludků ani nezvládaly) a  k němu často dezertíky v podobě brutálně šťavnatých datlí (to fakt musíte). V Yazdu si kupte jejich typické cukroví - kokosové, pistáciové, šafránové zákusečky zabalené v úhledných krabičkách. Upozornění: snadno poživatelné - takřka na posezení. Nechtěla jsem být konkrétní ale v Kashanu si zase musíte dát Fasenjan v Morshedi restaurant. Nejlepší jídlo co jsme měli v celým Íránu. Jinak v Íránu se nejí vepřové - pochopitelně, ale pro masožravce tu jste dost neomezení : kuře, ryby, hovězí, jehněčí ( např. jídlo Loobia). Pro vegetariány je to ale taky ráj. Co ale doopravdy musíte (zapomeňte v Íránu na kávu tu si dopřejte snad jen v hipster čtvrtích v Teheránu) - typický perský čaj - servíruje se s lízátkem s krystalkami cukru  a šafránem, s kardamonovými plody, poupaty růže a skořicovou kůrou a to jako joo!Ač si budete první den říkat, že nesladíte a nepijete černý čaj, věřte mi, že desátý den už ho budete pít třikrát denně - a rádi.


Typický způsob perského servírování jídla v hostelu.
Kebab s šafránovou rýží v Shirazu
Večeře pro 3 v Shirazu cca za 12 euro celkem. Jídla jsou de sladší než jsme zvyklí, zato plná chutí a čerstvého koření. I v únoru.

Náš plán na 10 dnů - Teherán - Shiraz a  zpátky po zemi do Teheránu

Protože jsme pankáči  a rádi, nebo spíš neradi plánujeme všechno dopředu, první den jsme dorazili do Teheránu (s přestupem v Istanbulu s Pegasus Airlines) s tím, že dojedeme z letiště IKA na letiště Mehrabad, kde si za levno koupíme letenku ještě na ten den ráno do Shirazu  a od tama se budeme vracet směrem na sever. Na letišti jsme sice dorazili ale vzhledem k víkendu (v Íránu čt-pá) byly lety vyprodané a my letěli až večer. A tak jsme to využili a prošli si město  aspoň z části. Upozornění pro cestovatele, co nikdy nebyli v 16 milionovém městě - Teherán je pro  chodce totální kamikaze, první den máte pocit, že tu umřete, poslední den už zastavujete auta pokynem ruky jako kdybyste byli místní. Až na několikaproudovou silnici u Azadi Tower.

Palác Golestan , oáza klidu v rušném nákupním dni ve víkendovém Teheránu.
Tyhle výhledy nás přivítaly hned na letišti a  s Azadi tower prostě nešly nefotit.

Návštěva růžového města Shiraz  - v únoru a bez růží ale pod růžovým světlem

Výhodou únorového tripu napříč Íránem je, že není vedro, nevýhodou pro zahradního architekta jako jsem já, nic nekvete, neroste a zahrady jsou pusté. I tak jsme se ale vydali do zahrady Eram Botanical Garden, která byla v silném dopoledním slunci krásná hlavně díky měšťanskému domu. V Shirazu však stojí za vidění  i zahrady nacházející se u mauzoleí íránských básníků - Mausoleum of HAFEZ anebo u měšťansých domů, jako je Naranjestan-e Qavam house. Z památek zde můžete navštívit starou tržnici Vakil Bazar, mešitu Vakil mosque ale rozhodně NESMÍTE MINOUT svatyni Shah Sheragh holy shrine tzv. Pink mosque nebo Nasir al - Mulk mosque, kde se vypaltí přivstat si a dorazit sem mezi 7-9 hodinou ranní abyste viděly ty nejkrásnější průhledy vitráží, které hážou růžovými barvami a jsou rájem pro fotografy. Nejkrásnější fotografie , co z Íránu máme jsou ty nejbarevnější - právě odsud.

Naranjestan-e house
Pink mosque v ranním slunci.

Kolébka Perské kultury aneb jednodenní výlet z Shirazu - Persepolis

Must see. Asi nemusím říkat proč ale rozhodně se vám zde vyplatí průvodce, kterým byl v našem případě i nás hostitel. Dozvěděli jsme se od něj tolik o zoroastrijcích, že to považuju za tu nejlepš invetsici, která nás vlastně nic nestála.:-)

Hrobky DarIuse I, II a Xerxese - Naqsh-e Rustam nedaleko Persepolisu


Persepolis - kolébka perské kultury

Pouštní město YAZD - bloudění uličkami, perský čaj na střeše a poušťní písek vě větru

Ze Shirazu jsme se sem dostali nočním autobusem, v hostelu dostali zdarma snídani navíc na střeše, kde jsme nejen vnímali krásu okolních hor ale i okolní architekturu v podobě badgirů - větrných věží, které dřív sloužily jako klimatizace a byly typickým prvkem zoroastrijské kultury a architektury. Koukají zde na vás takřka všude  a jediné co v tomto pouštním městě chcete celý den dělat, je jen bloudit, ochutnávat na ulici místní sladkosti a chodit  se i v únoru zchladit do podzemních cisteren. Snad jediná věc, která na vás čeká az městem jsou Towers of silence - bývalé pohřební oltáře  zoroastrijců, jež zde ponechávali mrtvá těla mrchožroutům - tak aby neznesvětili ani vzduch, ani vodu, oni oheň  a ani zemi. Tohle místo má až magickou moc a můžete si odsuď prohlídnout celé město, které vlastně není až tak malé, jak se na první pohled zdá.

Východ slunce ze střechy v Yazdu.
Větrné věže (badgiry)

Směrem do pouště Varzanech přes opuštěné pouštní město Kharanaq, zoroastrijskou mekku Chak Chak  na pevnost v pouštním městě Meybod

Z Yazdu jsme si zaplatili za 10 dolarů dohromady taxík a vyrazili směr sever do pouště Varzaneh, po cestě se nám nejvíce líbilo opuštěné pouštní město Kharanaq, kde jsme s enerušeně procházeli po rozbořených střechách a aspoň já si zde připadala jak v Princ of Persia.

Kharanaq

Poušť Varzaneh

Celodenní tour s průvodcem Ashkanem. Shisha v poušti. Sand boarding. Oběd v poušti a offroad na dunách. Za mě jeden z nejkrásnějších zážitků.

Solná poušť Khara - tak šťastná jsme tu byla až jsem si zvrkla kotník
Jak naše auto zapadlo v poušti - prý "běžte zatím fotit já s tím nějak vyjedu"
Sandboarding

Isfahán - největší náměstí, nugát gaz a mosty nad vyschlou řekou

Z prosluněné pouště nás čekalo opět město, tentokrát jiné. S monumentálními stavbami, pestrobarevnými mozaikami, magickými večerními mešitami i otravnými prodejci koberců. Všechno ale má své kouzlo...

Shah mosque v Isfahanu
Sheikh Loftallah Mosque
Naqsh-e Jahan Square
Vyhlídka nad Isfahánem
Jameh mosque během večerní modlitby je jedna z věci, kterou musíte v Isfahánu určitě zažít. Běhá z toho mráz po zádech.

Kashan - město zahalené do růžového oparu

Z Isfahanu už jsme razili do posledního města před Teheránem. Kashan je známý hlavně produkcí růžového oleje  a vody, která je používaná snad ve všem co si dovedete přestavit. Na místní tržnici, kde jsme se nelegálně dostali na střechu díky dobrosrdečnosti jednoho z prodejců můžete ochutnat koření  a nakoupit suvenýry  - hlavně ty jedlé:-). Za návštěvu stojí určitě všechny měšťanské domy v městě (snad kromě Borujedis house - nestojí za nic.D), které jsou často tak spletité, že nemůžete najít cestu zpět a také lázně a zahrada Fin Garden, kde byl zavražděn politický pohlavár Amir Kabir. Zahradu určitě doporučuji už kvůli vodním kaskádám, které jsou typické pro starověkou perskou zahradu a hlavně pro to místo tady. Úplná oáza klidu po náročném Isfahánu.

Fin Garden v Kashanu


Agha Bozorg Mosque v Kashanu ve zlaté hodince
Měšťanský dům Ameri v Kashanu je tak rozsáhlý až se v něm ztratíte
Sultan Amir Bath House s krásným výhledem ze střechy


Horská vesnička Abyaneh nedaleko Kashanu

Pokud už jste v Kashanu rozhodně si zajeďte i do Horské vesničky Abyaneh zhruba v 2000 m.n.m. Nejen že je to vesnička patřící do kulturního dědictví Íránu, ale vzduch je tu krásně čistým vrcholky hor jsou zde v únoru ještě zasněžené a celkově zde není tolik turistů  a žijí zde ještě původní obyvatelé vyznávající zoroastrismus, což už vzhledem k procentu toto náboženství v Íránu skoro neuvidíte. Zajděte si na citadelu, vyšplhejte na hřeben a hlavně nasávejte ducha místa. Je to bomba.

Anebo se taky pořádně zkoulujte. Anebo zahrajte fotbal. Rosického  a Nedvěda tu zná každý.

Poslední den - zkouška otužilosti - výstup na Tochal 3964 m.n.m.

Výhled na Teherán, všechny to láká. A tak jsme  se poslední den, snad bychom nenachladli hned na začátku, pustili do výstupu na horu Tochal nad Teheránem . Já s jediným cílem - vidět Damavend - nejvyšší horu a také sopku Íránu. 

A povedlo se. I v teniskách, i v -13 °C. A tímto se s Íránem loučím. Alespoň prozatím,protože to říkám málo kdy, ale do téhle magické země se chci vrátit a co vy? Změnili jste názor?



Více z mých cest na: https://www.instagram.com/dentcha/


Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš