Nick Traveler Wasserburger

13. července 2017 19:05

Izrael: krásná, drahá, rozmanitá

Tak sedím ve vlaku z Pražského letiště a tak jsem se rozhodl sepsat par postřehů z návštěvy jediného primárně židovského státu na světě. Statistika je opravdu nuda a měla by patřit na konec, ale já své vyprávění začnu právě statistikou, která muže tak trochu posloužit i jako osnova mého dobrodružství.

Jídlo v Izraeli (140kč)

Mapa

Nachodil jsem: 70,1 km

Procestoval na území včetně chůze : 830 km

Utratil včetně letenek 8000 Kč

Nejhorší zážitek : výbuch náloží v Palestině

Nejlepší zážitek : koupání v Mrtvém moři a atmosféra jednoho z nejhezčích měst na světě Jeruzaléma

Nejlepší jídlo: čínská polévka z obchodu....vážně

Nejhorší jídlo: téměř vše ( sladké nejim, pro jiného by země z pohledu jídla mohla být rájem)

Nejníže položené místo: -420 metru

Nejvýše položené místo : kolem 1000 metrů

Nejdražší zážitek: plechovka piva v přepočtu na naše za nějakých 120 Kč ( obyčejná desítka ničím speciální )

Největší adrenalin: vloupání se do skladu na plážový nábytek a následné nocování tam

Jeden večer byl stejný jako všechny předchozí, přemýšlejíc nad jednou životní ztrátou jsem bloumal internetem. Se zapálenou cigaretou a otevřeným pivem. Náhle jsem narazil na akci letenek do Izraele. Mírně přiopit jsem se z ničeho nic ocitl u vyplňování platebních údajů. Druhý den se budím s bolehlavem a projíždím maily a vidím on-line check in do Izraele. No dobrá, pořad říkám jak chci cestovat ale nejdál, kde jsem byl bylo Turecko v 5* hotelu s all inclusive a nebo všude možně po Evropě, klikám na odkaz a odbavuji svůj příruční batuzek.

Druhý den poučím kamarády u škopku jak nasypat psovi žrádlo a pověřuji blízkého přítele nějakými pracovními záležitostmi. Třetí den již mířím Leo expresem do Prahy odkud je odlet. Odlet je v 6 ráno tudíž jsem na letišti kolem půlnoci a mám šest hodin co teď ? Mám kreditní kartu co umožňuje vstup do VIP salónku na letišti výborně ! Opiji se zdarma osprchuji spocenej zadek a ještě se tam vyspím v sedačce. Omyl. Salónky jsou od půlnoci do 6 rána zavřeny. Spím na zemi u gatu a jako polštář mi slouží rychleschnoucí ručník.

Cestu letadlem jsem rovněž prospal.... vzbudila mne letuška: Připoutejte se prosím přistáváme. Já se slinou u brady se na ni usmál a udělal co chtěla. Procházím letištěm a absolvuji krátký pohovor, kde se mne imigrační úředník ptá co tu dělám a kde budu žít ? Odpovídám, že sám nevím. Nemám zařízené ubytování a nic, jediné co vím, tak že země je židovská a narodil se zde a byl ukřižován Kristus a rovněž bych se chtěl okoupat v Mrtvém moři. Koulí na mne oči a nakonec mi uděluje vízum, ani si nevšimnul, že mám v pasu razítko z muslimské země, což je často příčinou problému vpuštěni do země.

 Do země jsem se tedy dostal. Vycházím z budovy letiště a žasnu nad moderním světem, který se přede mnou otevřel. Kupuji si lístek na vlak mířící do středu Tel Avivu. Vlak stal cca 70 Kč a ceny za dopravu jsou dá se říct ve stejné cenové hladině jako u nás. Při přijetí do Tel Avivu mne přivítá obrovské moderní město a já žasnu. Skoro jako v Dubaji. Čtyřproudé silnice, mrakodrapy a vše je moderní. Dostavuje se trochu jinak očekávaný kulturní šok. Takhle jsem si to nepředstavoval avšak není to myšleno ve zlém. Nemilé překvapení mne však ale čeká, když prochazím středem města a chci se najíst. Zastavuji v nějakém fastfoodu na rychlovku. Ta stála 300 Kč. Říkám si, že fastfoody jsou zde asi drahé. Jak tak pokračuji tak v tom 35 stupňovém vedru dostávám žízeň. Pití v supermarketu v podobě ledového čaje, který se nápadně podobal tomu z Lidlu za 10 Kč, mne stalo 70 Kč. Zjišťuji, že můj celkový cíl dát to pod 5000 tisíc vzal za své, tato země je velmi velmi drahá. V zemi jsem se pohyboval pěšky nebo autobusem. Autobusy jsou zde značky Mercedes v plné výbavě, čisté, s funkční klimou, s rychlou Wi-Fi a USB na dobití telefonu. U nás nemyslitelné. Autobusem jsem se také přesunul do Jeruzaléma, o kterém píši v jednom z předchozích článku. V Jeruzalémě jsem byl ubytován přímo ve středu jeho staré části, na už palestinském území. Co bylo nepříjemné bylo, že kousek se odehrál knife attack, pár dní zpět, při kterém zemřela izraelská policistka. Druhý den na večer na klidu nepřidal fakt, že cca do kilometru ode mě explodovala nějaká nálož. To byla neskutečná rána a vzápětí bylo celou noc slyšet přelety stíhaček, vrtulníku a houkaní policejních sirén a následovaly ještě další dvě exploze. Nasledujicí den jsem se přesunul k Mrtvému moři o kterém také píšu v předchozích příspěvcích. Po tomto zážitku jsem se rozhodl pokračovat na úplný jih do letoviskového města Eilat k Rudému moři. Tam jsem dojel autobusem po 5 hodinách jízdy. Strávil jsem v tomto městě pár hodin a jel zpět do Tel Avivu. Vše je zde ještě 2 krát dražší než ve zbytku Izraele, Rudé moře minimálně v Eilatu stojí za pendrek a vsudypřitomní rozbalení tlustí američani... Vracím se mírně naštván, měl jsem uposlechnout kluka, se kterým jsem se bavil v Jeruzalémě, že tam není nic k vidění. Do Tel Avivu se vracím na večer a vůbec nevím kde zůstanu přes noc, protože mé plány jsou najednou jiné. Prochazím z autobusového nádraží přes zvláštní čtvrť. Všude samej černoch, najednou si připadám jak v Nigérii a jako jediný bílý procházím danou čtvrtí, kde je naprosto neskutečný bordel a smrad. Docela se bojím protože na mě všichni čumí a dokonce občas něco pokřikují. Když prochazím kolem skupinky 4 co popijejí pivo, tak k mému překvapeni říkají: ,,dívej se na něj". Rozumím jim, protože to říkají v Italštině a italštinu docela ovládám. No přidávám do kroku a postupně vcházím do čtvrti, která je mi už známá a docházím k Jordanovi, se kterým jsem se seznámil první den a ten mě nechává přespat na střeše budovy. Zážitek obrovský a suprový. Poslední den jsem si vyhradil na procházku po Old Jaffa. To je stará, původní čtvrť v Tel Avivu a je moc krásná, ale docela postižena všemožnými stánky s infem, s jídlem apod.. šel jsem tedy dál hledat klid směrem ke starému přístavu a po cestě potkávám Mexickou kapelu, tak tady se tedy zastavuji a poslouchám hudbu, která roztančila i 90 leteho dědečka, co přijel na vozítku. Začíná mi být blbě z hladu tak se vydávám zpět do Hostelu, kde jsem se na poslední den ubytoval. Po cestě kupuju pár čínských polévek a opět na střeše hostelu je jím, piju pivo a čtu si knížku. S tím jídlem je to v Izraeli šilené. Najedl jsem se pouze u muslimů v Palestině, kde mne díky Ramadánu každý den zvali na jídlo zdarma a které bylo ještě k tomu vynikající. V židovské části se však jist nedá, být tu o týden déle tak pojdu hlady. Samé sladké věci... sladké pečivo plněné vším možným a nejde sehnat téměř nic jiného( možná pomazánka z cizrny zvaná humuss- to jediné bylo k jídlu) já prostě nesnáším sladké a bylo to pro mne těžké. Jeden den jsem si nakoupil sáček nektarinek a jedl celý den jen nektarinky.

Po poslední noci ráno vstávám a vydávám se na letiště. Výstupní pohovor probíhá docela drsně. Pan se mne ptá kde jsem všude byl, jestli zde někoho znám. Proč mám v pasu vízum z muslimské země a co jsem tam dělal atd. Postupuju dál na bezpečnostní kontrolu. Tam jako jediného z řady si mne vybírají a opět absolvuji test na drogy, střelný prach a dnes dokonce i RTG snímek těla ( ještě že na ty drogy zrovna nejsem a radši si vypiju :D ). Po příletu do Prahy mne uvítala zima, ale to mi bylo jedno. Na vlakovém nádraží mířím do Burger kingu, kde se pořádně najím konečně a v leo expresu si dávám Caesar salát + pivo. ,,Šokován,, cenou 80 Kč a sepisujíc své zážitky mířím směr Ostrava.

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš