Jan Macháček

26. března 2017 9:38

Jordánsko – země nádherných výhledů

V březnu, kdy byl v Praze ještě sníh, jsem se vypravil do Jordánska. Do země, kde jsou tak nádherné pouště, že ani vlastním očím neuvěříte. K tomu si přidejte biblické památky, výborné jídlo a sedmý div světa v Petře. Bezpečná země, která rozhodně stojí za návštěvu.

Galerie Mapa

Na Jordánsko jsem si brousil zuby dlouho. Abych vám pravdu řekl, ani nevím, co mě tam tak táhlo. Každopádně jednoho březnového rána, kdy v Praze ještě ležel sníh, jsem vyrazil a ani na moment jsem nelitoval.

V Jordánsku jsme si půjčili auto a devět dní jsme jím křižovali po této krásné zemi. Vykoupali jsme se mezi rybami v Rudém moři, přečetli jsme si noviny v moři Mrtvém, proběhli se po dunách a po poušti jsme se řítili rychlostí 140 kilometrů v hodině na korbě Toyoty Hilux.

Taky jsme omrkli pár památek a prozkoumali místa známá z bible. Na severu jsme navštívili Galilejské jezero a zdálky viděli válkou sužovanou Sýrii. Snědli jsme několik desítek falafelů a ochutnali místní Fantu. Čtěte dál a vše vám podrobněji přiblížím. Třeba se inspirujete a vyrazíte na cestu.

Šnorchlování na hranici čtyř států - Aqaba

Cestu po Jordánsku jsme začali trochu netradičně, a to na jihu ve městě Aqaba. Nic moc tam není. Hodně sem k Rudému moři jezdí Ukrajinci. Asi největší zajímavostí města je to, že leží hned vedle Izraelského města Eilat, přes moře je vidět do Egypta a kousek dál zas do Saudská Arábie.

Díky Couchsurfingu jsme se dostali na kozí trh, kam se místní obyvatelé sjíždí ve svých Toyotách Hilux a navzájem si prodávají kozy a ovce. Občas se tam dají najít opravdu zvláštní kreatury.

Každou neděli se sjedou beduíni z okolí Aqabi a mezi sebou si prodávají všechny možné druhy koz a ovcí. Velbloudy vyměnili za Toyoty Hilux.
K prodeji bylo i toto stvoření. Nejprve jsem si myslel, že muselo mít poupravenou hlavu po srážce s vlakem. Když jsem ale zahlédl, že k prodeji byly i další dvě, tak jsem začal uvažovat, že hromadná vlako-kozo nehoda je přece jenom velmi nepravděpodobná.

Ještě jedna věc, co byste v Aqabě neměli vynechat, je šnorchlování v Rudém moři. I když se vlastně potápění a vody obecně trochu bojím, tak to stálo za to. Začal jsem v poměrně velkém stylu, málem mě rovnou přejela loď. Naštěstí jsem jí uplaval a začal jsem se potápět.

Po asi dvou litrech mořské vody, které jsem vypil při mém prvním šnorchlováním v životě, jsem začal objevovat podmořskou krásu. Všude kolem mě plavaly tisíce ryb a různých dalších divných stvoření. Potápět se dá i k potopené lodi nebo k tanku, který se tam nějakým záhadným způsobem dostal.

Cestou na první šnorchlování v životě při kterém mě málem přejela loď. Moc mi to nešlo.


Nejhezčí poušť světa ve Wadi Rum

Ani nevím, jak se to přihodilo, ale nějak mě baví být v poušti. A právě ta v Jordánsku je asi nejhezčí, kterou jsem zatím viděl. Byly momenty, kdy jsem doslova nevěřil svým očím. Krajina byla jak z obrázků Marsu. Ostatně film Marťan se tam také natáčel.

Chvílemi jsem si říkal, jestli jsem stále v Jordánsku a né někde na Marsu.
Na tento výhled v životě nezapomenu. Jinak tam k té první skále jsme šli. Měl tam na nás čekat náš řidič. Naštěstí se na nás nevykašlal.

Do pouště se musíte vydat s průvodcem a je to poměrně drahé. Za den a půl s jedním přespáním jsme každý dali zhruba 1500 Kč. Ale nelitoval jsem ani jedné koruny. Po poušti jsme se proháněli 140 kilometrovou rychlostí na korbě Toyoty Hilux.

Náš řidič/průvodce nás vůbec nešetřil. Občas nás vysadil, řekl nám, ať jdeme 40 minut jedním směrem a že na druhé straně na nás nejspíš počká. Naštěstí vždy slib splnil a počkal. Jinak, jestli budete mít možnost, tak v poušti buďte přes noc. Není nic zvláštnějšího, než klepat v kosu na jednom z nejsušších míst světa.

Po poušti se místo velbloudů prohání Toyoty Hilux. Krom toho, že vozí všechno možné, tak sem tam svezou na korbě i turisty. Většinou se s tím moc nemažou. My jsme s naším řidičem jeli přes 140 km/h a to je pak na té korbě pěkný fičák.
Náš řidič se jmenoval nepřekvapivě Mohamed (jako každý druhý chlap v Jordánsku) a byl to Saud. Nabízel jednu z nejlevnějších tour do pouště s přespáním. Dejte vědět, jestli chcete kontakt.


Piráti z Karibiku v sedmém divu světa v Petře

Jordánsko na severu sousedí se Sýrií, kde již několik let zuří válka. Tento hrůzostrašný konflikt se v Jordánsku projevuje také. K asi 2 milionům palestinských uprchlíků se přidalo dalších 1,5 milionů uprchlíků ze Sýrie. To na zemi, která má jenom 6,5 miliónu obyvatel, je vážně dost.

Válka v Sýrii ovlivňuje ještě jednu oblast, a to je turismus. Do země jezdí turistů velmi málo. Je to škoda, Jordánsko je velmi bezpečnou zemí. Právě Petra je místo, kde je tento propad vidět asi nejvíce. Místo průměrných 5000 turistů se tady denně prochází cca 150 návštěvníků.

Petra je Sedmý div světa není se, co divit. Takové obrovské stavby, které byly vydlabené ručně do skal se musí nějakou cenou odměnit. 
Díky zuřící válce v Sýrii byla Petra v březnu roku 2016 naprosto prázdná. Normálně ji za den navštíví 5000 turistů Když jsme tam byli my, tak to bylo sotva 150. 

Takže v současné době máte možnost mít Petru de facto jenom pro sebe. Petra jsou vlastně větší či menší díry ve skalách, na několika místech do nich jsou vydlabány dokonce celé chrámy. Chce to minimálně dva dny na prozkoumání. Připravte se, že tolik nádherných výhledů jste na jednom místě ještě neviděli.

Díky tomu, že Petra je hodně turistické místo, tak ceny ubytování šplhají pěkně nahoru. Nám se povedlo ulovit na Couchsurifingu týpka, který byl v Petře průvodce a do toho vypadal jako Jack Sparow z Pirátů z Karibiku. Zkuste v Petře o Couchsurfingu přemýšlet, ušetříte a k tomu budete nejspíš bydlet ve vesnici bez turistů s místními.

O parádní výhledy v Petře není nouze. Tento byl obzvláště vysoko. Jak na to koukám, tak jsem se měl alespoň na fotku narovnat...


Víte, jaký dopravní prostředek je v Petře nejrychlejší? Dle fotky asi uhádnete, že auto to nebude. Cenu za nejrychlejší dopravní prostředek vyhrává stvoření, které je mixem mezi koněm a oslem tzv. Oslokůň.


Křižácký hrad Kerak

V každé zemi se mi většinou stane, že najdu místo, které mi není sympatické a kterému do značné míry křivdím. V Jordánsku Černý Petr padl právě na hrad Kerak, který byl postaven křižáky ve 12. století.

Když to srovnám s hrady v ČR (tak 10 let jsem na žádném nebyl), tak je to dost podobné s jedním malým rozdílem, na hradě Kerak si můžete vylézt, kam chcete. Nikdo vám nic nezakazuje, jediným limitem je vaše odvaha. To mi přišlo celkem sympatické.

Hora, na kterou vystoupil Mojžíš

Jordánsko je plné míst, o kterých se můžete dočíst v Bibli. Hora, kde po čtyřicetiletém bloudění ukázal Mojžíš židovskému národu zemi zaslíbenou, určitě patří mezi ně. Na místě narazíte na překvapivě hodně turistů z Polska.

Abych byl upřímný, výhled nebyl nic moc. Asi, když ukazoval Mojžíš zemi zaslíbenou, tak nad Mrtvým mořem nebyl takový opar. Na druhou stranu, když vezmete auto a vydáte se pod horu nebo lépe řečeno pod kopec, tak objevíte tzv. Mojžíšovy prameny. Prý na několik míst Mojžíš sáhl rukou a ihned z nich začala vytékat voda. Kolem pramenů je to fajn procházka.

Kousek od Mojžíšovy hory je město se jménem Madaba. Kromě jedné cukrárny, kde prodávají šíleně sladké pamlsky, kdy i Pepsi Cola je proti tomu nápoj pro diabetiky, tak tam nic moc není. Je to ale výborné místo pro nocleh. Mají tam příjemný hostel (v Jordánsku jich moc není) a takové Mrtvé moře nebo Ammán není vůbec daleko.

Právě sem Mojžíš přivedl svůj lid po 40 letém bloudění v poušti, ukázal zemi zaslíbenou a zemřel. My měli celkem opar. 


Pikniky v Ježíšově jeskyni

Na samém severu Jordánska je Umm Qais, což jsou ruiny, kterépo sobě zanechali Římané. Ruiny mě obecně moc nebaví a jestli jste na tom podobně, tak vyražte s místním průvodcem na obhlídku hranice s Izraelem, která je nedaleko.

Když vyrazíte, tak v některých okamžicích budete sotva pár metrů od jedné z nejlépe střežených hranic na světě. Jsou chvíle, kdy Izraelcům vidíte doslova do kuchyně. Na silnici, která kopíruje hranice s Izraelem, je každých cca 500 metrů check point, kde vám vojáci zkontrolují doklady. Pro nás Evropany je to trochu zvláštní pocit.

Kousek od hranice na kopci je jeskyně, kde prý svého času pobýval Ježíš. Nyní tam často pobývají Jordánci, kteří tam pořádají pikniky a nechávají za sebou celkem dost odpadků. Od jeskyně je nádherný výhled na Galilejské jezero a k tomu v jeden moment uvidíte tři sousední země - Izrael, Sýrii a Palestinu. Určitě sem vyražte. Je to takový tajný tip, kromě odpadků v jeskyni tu nikdo není.

Právě koukáte na 4 země najednou. Tam, kde je cesta, tak to je Jordánsko. Vlevo je Izrael, uprostřed Palestina a vpravo Sýrie.


Nejlepší hummus v Jordánsku je Ammánu

Hlavním městem Jordánska je Ammán. Je to město, které má jeden z největších stožárů s vlajkou na světě. Samotná vlajka má opravdu impozantní rozměry. Výška stožáru je 126,8 metrů a rozměry vlajky jsou 60x30 metrů (poskytuji, jen důležité informace). Taky jsme si zde dali asi nejlepší hummus. Jo a jsou tu i nějaké ty Římské památky.

Co mě ale bavilo asi nejvíc je královské automobilové muzeum. Minulý i současný král Jordánska jsou velkými fanoušky aut, a tak se rozhodli, že auta budou sbírat a rovnou postaví muzeum.

Velkým fanouškem římských památek nejsem. Tato fotka velmi dobře charakterizuje to, co si o nich myslím. Pár sloupů a na nich kámen. Pokud je ale máte rádi, vyražte v Ammánu na kopec. Je tam jedna velmi zajímavá.

Tím nejlepším jídlem, co jsme měli v Jordánsku je bezkonkurenčně restaurace Hashem Restaurant Downtown v Ammánu. Budete se oblizovat až za ušima. K pokrmu tu servírují všechny možné varianty úpravy cizrny.

Nikdy jsem nevěřil, že ve čtvrté nejsušší zemi uvidím tolik automobilových skvostů. Kromě obyčejných Ferrari tu mají Mercedesy, kterými se vozí Jordánský král. Narazíte zde i na Tatrovku a jednu motorku Jawa. Kam se na muzeum hrabou římské památky. :P

A když už jsme u českých výrobků, tak zdaleka nejpopulárnější z nich jsou české zbraně. Jakmile řeknete, že jste z Československa (většina světa prostě stále neuznává fakt, že jsme se rozdělili), tak vám lidé začnou básnit o českých zbraních. Prý je máme opravdu kvalitní.

Velkým překvapením v Ammánu pro mě byla královská sbírka automobilů Bylo tam vše, na co si vzpomenete teda krom Bugati Veyron.


Do Mrtvého moře se neprdí

Nejdříve začnu tím nejdůležitějším. Do Mrtvého moře nemočte a neprďte. Sám jsem to nezkoušel, protože jsem byl dostatečně varován. Pokud to někdo zkusí, ať mi dá prosím vědět, jsem zvědavý, co se stane.

Pak je také dobré, aby se vám voda nedostala do očí, člověk by se musel vypravit do nemocnice. A jestli na sobě máte nějaké ty oděrky a nevíte o nich, tak vás na ně Mrtvé moře velmi rádo upozorní. Budou vás pálit jako čert.

Pokud budete mazaní jako my, tak najdete veřejnou pláž, kde se dá koupat zdarma. Člověk se bude muset trochu smířit s odpadky kolem, ale na druhou stranu si zas zaplave nebo se spíše “zanadvznáší” s místními.

Plavat se v moři vlastně ani moc nedá, člověk se tam tak nějak pohupuje a na jakýkoliv pohyb musí vynaložit velkou námahu. Každopádně do toho určitě běžte, je to velmi zvláštní zážitek. Jo a připravte se, že se vám noviny, které si do moře budete brát kvůli fotce ihned rozpadnou.

Tradiční foto s novinami. Buďte připravení, že se velmi rychle rozpadnou a také, že se v moři skoro nedá číst. Jednak noviny jsou v arabštině a druhak se hrozně rychle namočí.


Není silnice jako silnice

Po Jordánsku jsme cestovali autem. Asi nějaká možnost jezdit autobusy tam je, ale je hodně omezená a hlavně byste přišli o ty nádherné výhledy, které jsou za každou zatáčkou. Kdyby jel člověk autobusem, tak by mu to bylo líto, že se nedá zastavit.

Ze severu na jih vedou tři možné cesty. Ta nejrychlejší varianta (č. 15) je trochu nuda, kde největší zajímavostí je zjištění, že Jordánci jinou značku kamionů než Mercedes neuznávají. Na této silnice to není problém zjistit, kamionů je plná.

Další možností je jet “Královskou cestou” (č. 35), která na každém rohu přímo vybízí k nějaké té zastávce na čumendu. Snad nikdy jsem neviděl tolik výhledů a nikdy jsem neproseděl tolik času zíráním do dáli. Když pojedete z Petry na hrad Kerak, tak se vám bude hodit.

V Jordánsku mají úžasné silnice, ideální k epickému roadtripu. Ale asi ne s Dacii (Renaultem) Duster se čtyřstupňovým zmateným automatem jako jsme měli my. Každopádně pokud rádi řídíte, určitě si půjčte auto. Je to jedno jaké, užijete si to. 

A poslední s číslem 65 je silnice, do které jsem se zamiloval. Začíná u Mrtvého moře a jede podél hranic s Izraelem až na jih do Aqaby. Samotná cesta kolem Mrtvého moře je zajímavá. Vidíte, jak Jordánci pilně těží sůl a jak Mrtvé moře ubývá. Za pár let z něj bude trochu větší slaná louže.

Asi hodinu a půl před Aqabou to začne. Najednou se ocitnete na nádherné silnici uprostřed pouště, kde krom dun, velbloudů, ostře střežené hranice s Izraelem (je doslova pár set metrů od silnice) a nádherného západu slunce, nic není. Kdybych si měl vybrat jenom jeden zážitek, který bych chtěl v Jordánsku prožít znovu, byla by to právě tato cesta. Úplně mě dostala.

Poblíž silnice č. 65, které vede po celé hranici Jordánska a Izraele si občas můžete odskočit do pouště. Prostě sjedete a jste tam. Duny jsou hned vedle silnice.
Nevypadá to, ale na fotce jsem naprosto spokojený. Ráno jsem se koupal v Mrtvém moři a pak se projel po skvělé silnici č. 65 až do Aqabi. Jestli budete mít půjčené auto, určitě na ní vyražte.


Lepší než březnová lyžovačka

Jordánsko je nádherná země, která je i přes svojí geografickou polohu až překvapivě bezpečná. Lidí jsou tam velice příjemní. K tomu skoro všichni jezdí Toyotou Hilux, což mi přijde velice sympatické. I počasí bylo fajn, kolem 23°C v březnu na poušti to není špatné.

Schválně zkuste příští rok vyrazit takhle časně z jara místo do Alp třeba právě sem. Zalyžovat si tu můžete také, některé písečné duny tu mají proklatě vysoké a ještě k tomu si díky krajině kolem budete připadat jako na Marsu.

Výlet 9ti denní výlet po Jordánsku mě vyšel levněji než týdenní lyžovačka v Krkonoších. Jinak obě fotky jsou ze stejného týdne. Ta se sněhem je z pondělka a ta s pískem je ze čtvrtka. Nešlo mi to moc do hlavy, že se mi před očima takto rychle změnilo prostředí.

Na závěr vám dám tip. Odleťte do Izraele (jsou tam levnější letenky), jeďte na jih, tam se vydejte přes hranice do Jordánska a pak na sever. Prohlédněte si Jordánsko, překročte hranice zpět do Izraele a na závěr odtamtud odleťte. Parádní dovča na cca 14 dnů plná nejhistoričtějších míst světa, potápění ke korálovým útesům a krásných pouští jako vyšitá.

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se

Ahoj Honzo, tvůj cestopis mě nadchnul a mám letenky na prosinec, chci se zdržet dva týdny. Můžu poprosit o kontakt na Mohameda, s kterým jsi absolvoval výlet do Wadi Rum?

Moc díky a kdyby tě ještě cokoliv napadlo jako tip na Jordánsko, budu moc vděčná.

Díky
Zuzka
deptovazuzana@gmail.com

Ahoj,
mám stejnou prosbu - tip na autopůjčovnu (v Aqabě), a kontakt na Mohameda z Wadi Rum.
A taky bych chtěla poprosit o info, s kým jste se potápěli.
Mockrát děkuji, J. (jana.stencel@centrum.cz)

Ahoj Jančo, kontakt na Mohameda z Wadi Rum najdeš v galerii pod cestopisem. Je tam jeho fotka a email. Víc nemám.

Jinak auto jsem si půjčoval v Europcar, byli moc vstřícní ale žádné extra speciální podmínky jsem neměl.

Pro přidání komentáře se přihlaš