Jitka Sedlakova

6. ledna 2019 16:15

Kostarika - země padesáti odstínů zelené

Kostarika, malá země rozlohou podobná Slovensku je často přirovnávaná k ráji na zemi. Najdete zde totiž skoro vše. S batohem na zádech a maximálně otevřenou myslí jsem pochopila, proč se jí často říká Švýcarsko latinské Ameriky, okusila jsem jedinečný styl života Pura vida a pochopila, proč jsou Ticos (místní obyvatelé) označováni za jedny z nejšťastnějších lidí na světě.

Galerie

Proč padesát odstínů zelené?

Kostarika je charakteristická pro svou nedotčenou přírodou, pralesy a vulkány. Díky poměrně častým dešťovým přeháňkám je kostarická příroda neustále zelená a svěží. Nádherné tropické pralesy, které se nachází snad kolem každé menší vesničky, jsou toho jasným důkazem.

Procházka tropickou džunglí.

A co je to ta „pura vida“?

Pura vida, výraz, se kterým se setkáte naprosto všude. Hned po příletu do Kostariky na vás vyskočí z reklamních bannerů na letišti, nebo ho zaslechnete v jednom z vašich prvních dialogů s místními – třeba hned s celníkem :). Pura vida je národním výrazem pro pohodový, ničím nezkažený život. Místní mají tento způsob života v krvi. Užívají si života, nikam nespěchají a kvůli problémům se tolik nestresují. Nejvtipnější a nejpřesnější odkaz na pura vida jsem viděla na upraveném tričku Nike s jejich typickým „Just do it“. V Kostarice si takové tričko můžete koupit s „Just do it… later. Pura vida.“ A to vše podtrhuje nakreslený lenochod. :)

Výraz je navíc i úzce spojen s jejich stylem komunikace – pura vida můžete totiž slyšet namísto výrazů jako jsou Dobrý den, děkuji, není zač, na shledanou, nebo prostě jen tak na konci věty, protože prostě pura vida. :)

Nejšťastnější lidé na světě

Kostarika pro mě byla první latinskoamerickou zemí, kterou jsem navštívila, a ihned se pro mě stala srdcovou záležitostí. Nejvíc jsem si zamilovala místní lidi. Ticos, jak se místní obyvatelé označují, jsou neuvěřitelně pohodoví, milí a šťastní lidé. Několikrát se mi stalo, že jsem se zeptala místního na ulici na cestu a ten mi nejen popsal, jak se na místo dostat, ale většinou mě na něj i zavedl, aby si byl jistý, že se neztratím. Z podobných setkání s místními se několikrát staly i několikadenní návštěvy celé rodiny a hostiny ochutnávání typického jídla :).

Moje neuvěřitelně milá "adoptivní" kostarická rodina. :)

Navíc pura vida je ve stylu života místních opravdu patrná, nejsou tolik ve stresu a užívají si života. Nejspíš proto jsou Ticos často označováni za jedny z nejšťastnějších lidí na světě. To jsem si maximálně potvrdila, když jsme se jednou při cestě autobusem na tři hodiny zasekli v zácpě – důvodem byla stávka a aktuálně probíhající demonstrace proti zvyšování daní. Stávkující lidé na několika místech zabarikádovali silnice a uvolňovali je až po několika hodinách. Když jsme místem „barikád“ po třech hodinách projížděli, spatřili jsme neuvěřitelně veselé stávkující, kteří tancovali, zpívali a mávali vlajkami. I lidi v autobuse je vesele zdravili a zpívali s nimi. A nikdo nebyl naštvaný, že jsme předchozí tři hodiny strávili na místě v neuvěřitelným horku v autobusu bez klimatizace.

Kostarická demonstrace na vlně pohody a smíchu. :)

Místa k navštívení

San José

Centrum hlavního města je jedna velká hlučná show. Pouliční prodejci vyřvávají název každé drobnosti, kterou prodávají, prodejci v obchodech k tomu používají dokonce mikrofon. Hlasitá hudba se line z každého rohu, reggaeton puštěný na plné pecky vás nepřekvapí ani třeba v řeznictví. :) San José není žádný turistický skvost, bohatě stačí strávit tu dva dny – projít si centrum (pozor na kapsáře!), zajít si do hlavního tržiště na dobré jídlo, užít si rušnou atmosféru a vyspat se z jet lagu. Právě na kraji San José se nachází velké mezinárodní letiště. Jako cestu z letiště do centra rozhodně doporučuju místní autobus – do města se dostanete za 40 minut, zastávka je dvě minuty cesty pod letištěm, busy jezdí každou chvilku a stojí v přepočtu zhruba 40Kč. Taxikáři, kteří se na vás vyřítí ve chvíli, kdy projdete východem letiště, si za cestu do centra účtují zhruba 450Kč.

Jedna z těch hezčích budov v San José.

Pacifické pobřeží

Jednou z oblíbených turistických destinací je městečko Tamarindo. Místní ho vtipně nazývají jako Tamagringo, podmanili si ho totiž Američani, kteří tu buď žijí, nebo tvoří největší podíl turistů. Řekla bych, že městečko tvoří dvě velké ulice plné drahých restaurací a obchodů se suvenýry. Pláž je tu krásná, ale pokud hledáte něco klidnějšího a míň turistického, rozhodně doporučuju Tamarindo přeskočit a zajet si například na Playa Flamingo, nebo Playas del Coco. Pokud rádi surfujete, zajeďte si na jih do městečka Santa Teresa.

Dlouhá pláž u městečka Tamarindo je ideální pro surfaře.

Národní park Manuel Antonio

Jeden z nejhezčích národních parků Kostariky (s tím se pojí i větší množství turistů a dražší ceny v okolí). Narazit tu můžete na mnoho druhů zvířat (lenochody, opice, leguány,…), spoustu tropické zeleně a krásné plážičky s průzračnou vodou.

Opic uvidíte v parku Manuel Antonio tolik, že vás za chvilku přestanou bavit.. :D

La Fortuna a Národní park Volcán Arenal

Městečko La Fortuna leží u úpatí národního parku Volcán Arenal, ve kterém se nachází jedna z několika dominantních kostarických sopek. I když je městečko poměrně turistické, má velmi příjemnou a klidnou atmosféru. Dominující sopka v pozadí navíc dodává atmosféře na mystičnosti. Do národního parku se z La Fortuny dostanete ideálně autem, autobusy jezdí velmi málo a taxíky a hotelové transfery jsou poměrně drahé. I příroda kolem parku a městečka rozhodně stojí za prozkoumání.

Pohled na sopku z národního parku.

Narazit můžete na menší vodopády, do kterých si můžete v pohodě skočit (např. El Saldo), nebo řeky, které mají díky blízké sopce neuvěřitelně vysoké teploty (proto se nazývají jako přírodní spa). Jeden večer jsme s místními kamarády nakoupili piva a naložili se do řeky – tato luxusní privátní vířivka uprostřed pralesa pro mě byla jedním z top zážitků z Kostariky. :)

Horké termální řeky jsou skvělým místem k relaxaci.

Puerto Viejo

Poklidné městečko u Karibského pobřeží s neuvěřitelně pomalou a pohodovou atmosférou. Pokud chcete na vlastní kůži zažít, co znamená pura vida, rozhodně zavítejte do Puerta Vieja. Kromě ospalých místních, klidných prodavačů (především trávy :) ) a výborného jídla můžete narazit na spoustu zvířat (a to si ani nemusíte platit vstup do národního parku). V Puerto Viejo je běžné, že se vám přes cestu „valí“ lenochod a nad hlavami vám skáčou opice. Za 3-5 dolarů si půjčte kolo a vydejte se do blízkého okolí na průzkum nejrůznějších panenských pláží, které vypadají jako z katalogu cestovních kanceláří.

Okolí pomalého městečka Puerto Viejo nabízí nádherné karibské pláže.

Národní park Cahuita

Nachází se v blízkém okolí Puerta Vieja a (nečekaně) tu můžete narazit na spoustu zvířat a tropické zeleně. Oproti jiným kostarickým parkům nabízí krásné karibské pláže a dobrovolné vstupné.

Velmi fotogenická část národního parku. :)

Tortuguero

Já jsem se do Tortuguera sice nevydala, ale od spousty známých jsem slyšela, že stojí za to. Zvlášť pokud jste milovníci mořských želv, na které v této oblasti můžete lehce narazit.

Jídlo

Nejčastěji se setkáte s rýží a fazolemi, nebo pro změnu s fazolemi a rýží (jak říká Lonely Planet :). Narazíte na ně jako na přílohu snad všech jídel, nebo třeba jako tzv. gallo pinto, což je typická snídaně. Na karibském pobřeží do nich přidávají kokosové mléko – v menu tuto variantu najdete jako tzv. rice and beans (a je to fakt lahodný!).

Typickým pokrmem je tzv. casado, obrovský talíř plný všeho od předkrmu až po dezert. Casado nejčastěji tvoří salát, maso, sýr, smažený banán a samozřejmě i rýže a fazole.

Ceviche – čerstvé krevety v citronovém nálevu s rajčaty a cibulí

Tamales – maso se zeleninou a kukuřičnou kaší zabalené v banánovém listu

Arróz con leche – typický dezert, je to vlastně jako naše rýžová kaše, akorát hodně sladká (základem je totiž kondenzované mléko)

Dulce noc leche – sladký krém vyrobený z velmi dlouho povařeného cukru s mlékem. Je velmi sladký a extrémně dobrý, nejčastěji ho najdete na palačinkách, nebo v dezertech/dortech.

Typický pokrm casado vás někdy zasytí jako oběd i večeře dohromady.

Místní doprava

Místní doprava je někdy opravdu dobrodružství. Jen málo spojů je možné dohledat na internetu, alei tak na ně nejde moc spoléhat. Horší stav kostarických silnic, časté serpentiny a zastávky autobusů snad v každé vesnici lehce prodlouží 200km dlouho cestu třeba i na 5 hodin. Na druhou stranu jsou dlouhé cesty skvělou příležitostí k poznávání místních. :)

Počasí

Do Kostariky se dá vyrazit kdykoliv, během celého roku je ve většině oblastí příjemně teplo. Setkáte se buď s obdobím sucha (prosinec – duben), což je v Kostarice vysoká turistická sezóna a ceny v turistických oblastech jsou mnohem vyšší. Pokud chcete cestovat lowcost, zajeďte si tam v období dešťů (květen – listopad), připravte se ale na to, že v některých oblastech může chvilku pršet třeba i každý den.

Na co myslet před cestou

Víza do Kostariky naštěstí nejsou potřeba. Při příletu dostanete na letišti zdarma turistické vízum na 90 dní. Stejně jako u spousty ostatních států si ale dejte pozor na to, abyste měli letenku ze země, jinak vás tam nepustí. S největší pravděpodobností ji budou chtít vidět na letišti, ze kterého do Kostariky poletíte.

Očkování vyžadováno není, vystačíte si jen se základní cestovatelskou výbavou (žloutenka, břišní tyfus, tetanus). Doporučuje se i žlutá zimnice, která je vyžadovaná v případech, kdy Kostariky navštěvujete ze země, kde výskyt této nákazy hrozí (např. některé země Jižní Ameriky).

Ceny

Kostarika je jednou z nejdražších zemí ve Střední Americe. Právě vysokými cenami (a krásnou přírodou) si vysloužila přezdívku Švýcarsko latinské Ameriky. V supermarketech je poměrně draho, za průměrné jídlo v místních rodinných „restauracích“ (zvaných sopas) dáte zhruba 130Kč a za jednu noc ve sdíleném pokoji v hostelu kolem 250Kč. Pokud cestujete po hotelech, počítejte zhruba s 500Kč za noc a za jídlo ve „slušnější“ restauraci klidně i 400Kč. Platí se zde kostarickým kolónem (CRC), kurz je 26,86 CRC za 1 Kč (prosinec 2018).

Dobrovolničení a Couchsurfing

Pokud si budete chtít svoji cestu rozšířit i o dobrovolničenístejně jako já, Kostarika vám nabídne spoustu možností. Nejčastěji se setkáte s dobrovolničením na hostelech, kde za pár hodin práce dostanete ubytování a pokud budete mít štěstí, tak i jídlo. Obecně je o dobrovolničení ze strany cestovatelů vyšší poptávka, čehož si jsou místní vědomi a dokážou toho docela dobře využít. Pokud si hledáte dobrovolničení například na farmě přes Workaway, Helpex nebo jiný server, nemělo by vás překvapit, že po vás místní kromě práce budou chtít i nějaký poplatek za ubytování a stravu (nejčastěji kolem 10 – 15 dolarů denně).

Couchsurfing je v Kostarice poměrně lehkej. Sice bych řekla, že couchsurferů je tu méně než v Evropě, zato vám ale skoro všichni na vaši žádost pozitivně odpoví. Navíc jsou všichni neuvěřitelně milí a maximálně nápomocní.

Díky Couchsurfingu jsem se dostala na nádherná místa, která bych jinak vůbec neobjevila.


Galerie

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš