Jan Macháček

1. září 2017 11:09

Low Cost race – 10 zemí za 10 dnů vše za cenu trochu bujařejší party

Projet během 10 dnů 10 zemí, ujet 5500 km, utratit stejně jako za trochu větší party a v monackém kasínu vsadit vše na červenou. To je cestovatelský závod Low Cost race, kde je každý den doslova přecpaný zážitky na celý život.

10. den - Poslední den, poslední auto. Paní cukrářka s autem plných dortíků nás odvezla až na náplavku.

Mapa

Mám velké štěstí. Mohu často jezdit do zemí, o kterých jsem před lety sotva věděl, a tak nějak jsem se toho všeho překoukal. Vím, zní to hrozně rozmazleně, ale prostě je to tak. Překoukání jsem pociťoval již v listopadu v Thajsku, ale včas jsem ho zahnal. Naplno dorazilo až v květnu na Srí Lance.

Během šestnácti dnů jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsem vše, co je na Srí Lance, někde už viděl a ještě v trochu lepší variantě. Nechápejte mě špatně. Srí Lanka je úžasná země (tady je z ní cestopis), která i přes svojí malou rozlohu, nabízí neskutečně různorodou přírodu. I lidé jsou tam úžasní. Krom hlavního města se na mě neustále usmívali. Problém byl spíše ve mně. Potřeboval jsem proste změnu a zkusit něco úplně jiného.

Pro lenochy tu je sestřih z celé naší spanilé jízdy Evropou.

Bláznivý závod takřka bez peněz celou Evropou během deseti dní

Na konci května na mě vybíhaly facebookové příspěvky jednoho závodu. Jeho pravidla byla velmi jednoduchá. Do dvojice vám musí stačit 5000 Kč, na cestu máte 10 dnů a měli byste objet co nejvíce ze 40 míst rozesetých po Evropě, kde se na každém z nich musí plnit bláznivé úkoly typu: vsaď v ruletě vše na červenou, projeď se na koni, najdi Napoleonův dům, vylez na nejvyšší horu,... Po několika týdnech ignorování jsem si řekl, co blbnu, to je přesně to, co hledám.

Po ani ne minutovém přemlouvání spolucestovatelky z Thajska a Srí Lanky Markéty bylo rozhodnuto. Šli jsme do toho. Po dvou kolech výběrového řízení jsme postoupili mezi 10 elitních týmů a měli vyrazit do Evropy. Mrkněte na naše video, díky kterému jsme postoupili (jsem na něj tak trochu hrdý).

Start byl 5. srpna z pražské náplavky a abych byl upřímný, absolutně jsem netušil, co můžu čekat. Low cost cestuji normálně, ale takřka bez peněz úplně ne. I stopování ta dlouhá léta šlo celkem mimo mě. Na dlouhé filosofování stejně ale nebyl čas, prostě jsme to tam museli poslat a vyrazit.

Teplé pivo ve Vratislavy, spánek v kabině kamionu – 0. den

A bylo to úžasné. V průběhu deseti dnů jsme drtivou většinu ujeli stopem. Bylo to konkrétně 5529 km. Z Prahy jsme hned první den dojeli poměrně velkou oklikou do Vratislavy. Tam jsme měli za úkol vypít teplé pivo s místňáky. Noc jsme strávili na benzinové pumpě v kamionu s běloruským řidičem.

Výhled na celou Varšavu, jízda autem skoro bez brzd – 1. den

Další den jsme přes Varšavu (úkol - vylézt na první místní mrakodrap) dojeli až do Lublinu. Tam nás ubytoval Gregor, což byl řidič kamionu, který se vracel Fiatem Puntem domů za svojí slečnou a náhodou nás nabral. Nechal mě i řídit. Brzy jsem zjistil, že jeho vůz nemá takřka žádné brzdy a k tomu přední sklo, přes které nebylo vůbec nic vidět.

Překonání hranice s Ukrajinou pěšmo, vodka party s místňáky – 2. den

Druhý den je na historky šíleně bohatý. Musím ho zkrátit. Povedlo se nám přežít jízdu s jedním z nejméně schopných řidičů historie, přejít pěšky hranice na Ukrajinu a nějakým zázrakem se přes silnice, které se rozhodně nepočítají mezi ty hlavní, dostat až 200 km do vnitrozemí. Večer jsme díky jednomu panáku Metaxy měli obří párty s místními plnou vodky a vynikajícího jídla.

Kocovina v tunelu lásky a odpolední opilý stop do Kyjeva – 3. den

Den třetí byl náročnější. Hned po ránu jsme vyrazili s místní rodinkou plnit jeden z úkolů do tunelu lásky. Samozřejmě jsme dostali lahváče s pivkem a pak nás čekalo několik pikniků plných vodky a opět vynikajícího jídla. Odpolední stop byl ve velmi nalitém stavu. Přinesl ale štěstí, dostali jsme se až do Kyjeva. Bylo to skoro 400 km.

Dance jóga s kojícími matkami na nádherné pláži v Kyjevě – 4. den

V Kyjevě úkolem bylo najít místňáky a nechat si od nich uvařit místní pokrm. Nám se je povedlo najít na břehu řeky Dněpr, kde byla pláž jako vystřižená ze Srí Lanky. Byl nám uvařen veganský boršč. V mezičase jsme tancovali dance jógu a koukali na místní alternativní maminky, jak krom tance zvládají i kojit.

Noční přesun do Lvova, parádní jízda vlakem, napínavé překonání hranic zpět do EU – 5. den

Pátý den jsme byli zničeni nočním stopem z Kyjeva ke Lvovu. Denní stop nás ale zničil ještě trochu víc. Nikdo nás nechtěl. Stát ve 35°C na sluníčku skoro 4 hodiny bylo nic moc. Museli jsme to vzdát, sednout na vlak a zkusit se dostat, co nejblíže k maďarským hranicím. Nebyla to chyba. Výhledy byly parádní. Opět jsem si zde vzpomněl na Srí Lanku. To co jsem viděl tam a na Zakarpatské Ukrajině z okénka nebylo tak moc rozdílné.

V noci nás díky bohu nikdo nezapíchl v příhraničním městě a s ukrajinským Maďarem jsme se dostali přes hranice. Pěšky jsme jít nemohli. Jinak klučina asi nevezl jenom Fantu co měl v kufru. Co jsme překonali hranice, tak si hlasitě oddechl.

Jízda na koni, maďarský Okamura a dobrodružné Brčko – 6. den

Další, a to byl již sedmý den, jsme vstávali kousek od Debrecína na první ze série několika pump v řadě, kde jsme spali a vyrazili do světa. Nyní to musím brutálně zkrátit, takže: projeli jsme se na koni, pak se dostali přes Budapešť, místního nacionalistického politika (Okamura by se nemusel stydět), přes Chorvatsko až do Bosny do města Brčka. Tam jsme splnili úkol (našli jsme brčko) a hned jsme mazali zpět do Chorvatska spát. Brčka jsme se báli.

Celý den v pohybu (klasický Mercedes, Disco Stueo sporťák a karavan s lodí) – 7. den

Sedmý den jsme chytili chlápka narozeného v Brčku, ten na rozdíl od Brčka strašidelný vůbec nebyl. Dokonce nás nechal řídit svůj starý klasický Mercedes, kterým jsme jeli až na hranice se Slovinskem. Zde jsme potkali místního Disco Stuea se sporťákem a pak karavan s lodí a najednou jsme byli v Itálii někde na pumpě za Benátkami. Spánek na trávě v pangejtu to jistil.

Sázka všech peněz na červenou v kasínu v Monaku, spánek u italsko-českého kuchaře – 8. den

Osmý den jsme chtěli vyrazit k Lago di Garda. Povedlo se nám ale narazit na manželský pár, který jel do Francie kolem Monaka (byl tam také úkol). Tak jsme změnili plány a vyrazili pokoušet hazard. Úkolem bylo vsadit v ruletě v nejznámějším kasinu vše na červenou. Vyhráli jsme hned dvakrát. Pustili nás dovnitř (čtyři dny jsme se nemyli) a pak ještě 220 euro. Večer jsme spali u Itala, který miluje Prahu (žil tady) a nyní dělá kuchaře ruskému oligarchovi. Není nad náhodná setkání v 11 večer kdesi na ulici.

Beznadějný úprk z Monaka domů – 9. den

V Praze jsme měli být v úterý nejpozději v 17:00 na náplavce. V pondělí ráno jsme ale byli teprve v Monaku a více než 1000 kilometrů daleko. Do teď nechápu, jakým zázrakem se nám to povedlo. V Itálii a v Rakousku začínali postupně svátky a lidé nás nějak do auta moc nechtěli. Každopádně díky chaotickým a zároveň neuvěřitelně šťastným rozhodnutím jsme se po celém dnů stání na benzinových pumpách dostali až za Mnichov. Jak jinak než na benzínovou pumpu, kde jsme také spali.

Poslední, ale šťastní – 10. den

Poslední den jsme dostopovali již silou vůle do Prahy. Stihli jsme to ještě s dvojhodinovou rezervou. Nakonec jsme se umístili na krásném desátém místě z deseti a abych byl upřímný, ani nás to tolik nemrzelo.

Fotka s bazukou, spánek na všech možných pumpách – 5529 km zážitků

Během deseti dnů vyhrát v nejslavnějším kasinu v Monaku na ruletě, vypít malé (ale pro nás podstatné) procento zásob vodky na Ukrajině, fotit se s bazukou, spát na několika pumpách, projet se všemi možnými dopravními prostředky (od mikrobusu, přes kamion, karavan nebo luxusní BMW), udělat pár lidem radost už jenom tím, že je trochu vytrhnete ze stereotypu, je k nezaplacení.

Během těch deseti dnů, 5529 kilometrů, deseti zemí jsme potkali spoustu úžasných lidí. Slyšeli jsme stovky zajímavých příběhů. Za těch pár hodin spánku na alumatkách na pumpách to prostě stálo. Jestli podobných lidí běhá na světě většina, tak se nemáme čeho bát a vše dobře dopadne.

Co bude teď?

Je toho ještě daleko víc, co bych vám rád sdělil, jen se to sem už nevešlo. Třeba někdy udělám přednášku a vše vám tam popíši. Teď už mi to zase nedá a musím hledat letenky. Tentokrát padla volba na Kolumbii. Potřebuji otestovat, jestli jsem stále z toho ,,normálního” cestování překoukaný. :)

P.s.: Mrkněte na náš Instagram, jsou tam videa a fotky ze závodu. Pomalu budou přibývat další.

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš