Tomáš Legát

26. ledna 2020 21:52

Maroko - Marrakéš - Z písku do hor

Návštěva Maroka přes Vánoce a Nový rok byla opravdu skvělou volbou. Nejen díky tomu, že je zde v tomto období méně turistů, ale také proto, že jsme měli kromě slunce možnost pořádně si při trecích v Atlasu užít i sníh a navíc jsme tam byli takřka úplně sami.

Maroko - Marakeš - Z písku do hor

Dostat se do Maroka je to nejmenší a dalo by se říct, že i to nejdražší z celé cesty - zvlášť v případě, že potřebujete mít alespoň jedno zavazadlo odbavené. Z Prahy jste v Marakeši za 4 hodiny a z praxe doporučuji vzít s sebou Dollary namísto Eur. Dollar je zde totiž levnější než Euro a směna tak v přepočtu na marocké Dirhamy vychází lépe. Další věcí, kterou je dobré udělat ideálně hned po příletu, je koupit SIM kartu. Lze získat dva druhy SIM karet: jednu datovou a druhou na volání. Nenechte se ovšem ošálit a při koupi volací SIM si raději ještě zajděte do trafiky nabít nějaký drobný kredit, nebo si zavoláte jen kolem 5 minut a jste švorc. No a v neposlední řadě je dobré dostat se z letiště do města. Jezdí odsud jak dražší turistické autobusy (30 Dirhamů/osoba), tak autobusy místní, jejichž stanoviště je jen o kousek - cca 10 minut - dále (ty stojí pouhé 4 Dirhamy na osobu). 

Stanoviště městského autobusu u letiště v Marakeši (bod 1), zdroj: mapy.cz

Za takovou čtvrt hodinku přijíždíme do centra Marakeše před náměstí Jemaa el-Fnaa odkud se vydáváme hledat náš hostel, kde máme v plánu přespat jen jednu noc. Následující den totiž míříme směrem na Saharu (3 denní organizovaný výlet).  Hostel se nachází v těsné blízkosti náměstí, které  je dobrým strategickým místem pro odjezdy na výlety podobné tomu našemu.  Zároveň byl Lovely hostel díky předčasné rezervaci na Airbnb velmi levný (a včetně snídaně), proto jsme se rozhodli v něm spát i po návratu z pouště.


Již zmíněný výlet jsme si vybrali ještě před odjezdem do Maroka. Naše posádka byla složena z 12 členů různých národností a my si tak mohli plnými doušky užít konverzaci v angličtině. Vzhledem k tomu, že jsme si vybrali 3 denní výlet, čekaly nás dvě větší zastávky.

     První zastávka: Ait Ben Haddou, město či obec kde se natáčely filmy jako Gladiátor, Indiana Jones, Honba za klenotem Nilu, Mumie, Prince z Persie nebo dokonce Hry o Trůny. V samotném městě ještě dnes žijí jeho původní obyvatelé a díky těmto výletům se potkáte se zajímavými lidmi - umělci - kteří vás vždy něčím překvapí. Zajímavou technikou, kterou jsme měli možnost pozorovat, byla například malba čajem a různými druhy koření v kombinaci s pálením na ohni. Na závěr prohlídky nás čekala ukázka vázání šátků, které potřebujete, abyste se nespálili v poušti. Následoval přesun do hotelu, kde jsme strávili noc v pokojích po dvou, což jsme po sdílené ložnici hostelu velmi uvítali.

     Druhá zastávka: Tinghir (nebo také Tinerhir), je oáza klidu a domov Berberů. Jedná se o malou vesničku obklopenou nekonečnými plantážemi pro pěstování ovoce a právě zde se zastavíte u místního Berbera na čaj. Také máte možnost zakoupit koberce všeho druhu. Odtud už vás čeká jen cesta za velbloudy na Saharu. Po příjezdu je nutné zredukovat veškeré své věci na minimum a vzít si opravdu jen to nejnutnější (voda, věci na spaní a jídlo, pokud chcete vlastní). Jakmile jste připraveni, osedláte si velblouda a dobrodružství může začít. Celkově vás čekají dvě jízdy: první za západem slunce a druhá za východem. Samotné nocování v kempu je zážitek sám pro sebe. Večer je plný zábavy v podobě hudebního doprovodu u ohně a v případě alespoň lehkého nadání pro hudbu se můžete naučit na nějaký tradiční nástroj hrát.

Jakmile absolvujete noc, čeká vás dlouhá jízda zpět do Marakeše s pozdním příjezdem. Je dobré tedy myslet na nocleh už předem a nehledat něco na poslední chvíli. Jak už jsem psal na začátku, my po návratu zůstali dva dny ve stejném hostelu jako po příletu a to především kvůli jeho výhodné lokaci a také proto, že už jsme se znali s moc milým majitelem. Proč jsme zůstávali pouze dva dny? Odpověď je jednoduchá: našim plánem bylo zažít poušť a ohřát se, dále jsme chtěli zkusit trekování v Atlasu!


Pokud hledáte nejlepší výchozí bod pro horské trekování kousek od Marakeše, je jím jednoznačně malé městečko Imlil, které leží vně národního parku Toubkal.

Umístění městečka Imlil, zdroj: mapy.cz

Do Imlilu se lze dostat dvěma způsoby. Tím prvním je jízda autobusem do města Asni s přestupem na skupinové taxi, druhým je pevná víra v další cestovatele, kteří míří z Marakeše stejným směrem jako vy, a zaplacení "velkého taxi" už odsud. K naší smůle jsme po dlouhém čekání nakonec jeli sami. 

Městečko Imlil je rozděleno na dvě části. Tou první je malé "náměstíčko", kde se centralizuje veškerý turistický ruch. Najdete zde půjčovny vybavení pro výstup na nejvyšší horu severní Afriky - Jbel Toubkal, průvodce, menší obchody a také restaurace. Nedílnou součástí jsou pak samozřejmě hostely, ubytovny, apod. My si pronajali pokoj v hostelu opodál, abychom si užili větší klid. První dva dny jsme byli na místě úplně sami, takže jsme měli radost. Ta však lehce opadla poté, co jsme zjistili, že nejdou zapnout kamna ve společenské místnosti a v noci se tu teploty pod nulou. Ovšem poradili jsme si, samozřejmě noci přežili. Myslím, že výchozí bod na naše treky, jsme zvolili to nejlepší.

Celkově jsme v Imlilu strávili 4 noci a stihli tak dva dny trekovat + jeden den relaxovat.

     Trek první: Jednalo se o lehčí trek k vodopádům. Odtud jsme se dostali na začátek vysokých hor. Překonali jsme několik stoupání, vylezli na nejvyšší bod v okolí ve výšce 2 500 m.n.m., užili si vyhlídku a pomalu se vraceli zpět. Na rozehřátí to byl velmi dobrý výlet. Navíc v období prosince se stihnete i přes den opálit :) S čím je ovšem nutné počítat je sníh, při tomto okruhu se s ním ovšem nepotkáte, respektive vám není nijak na obtíž.

     Trek druhý: Tentokrát jsme si vybrali delší pochod do druhého údolí (a tedy více do nitra Atlasu) přes sedlo Tizi'n'Mzik a přes sedlo Tizi 'n'Oudit zpět k silnici, která nás pak zpět do Imlilu. Jednoznačně se jedná o delší a náročnější trek, který je dobré časově rozplánovat a ideálně vyjít brzy ráno, abyste se nevraceli za úplné tmy. Cesty navíc občas nejsou úplně jasně viditelné, proto se lze poměrně lehce ztratit. Celkově je cesta dlouhá okolo 23 km a nejvýše položený bod je ve výšce 2 750 m.n.m. Nutné je dodat, že ze začátku se stoupá opravdu strmě a dále v Atlasu se už setkáte se sněhem a náledím. Důležité je tedy dbát opatrnosti!

Další den následoval odpočinek, opalování a zapisování si do cestovních deníčků. Poslední den, den v našeho odjezdu, jsme se dozvěděli o trzích ve městě Asni a vzhledem k tomu, že jsme byli rozchozeni, vydali jsme se za nimi pěšky. Cesta vede podél silnice, proto je dobré počítat s tím, že není nic, co by vás cestou nutilo zastavit, a tak šlapete celých 17 km z kopce dolů. No ale šlapete a to je fajn. :)

Samotné trhy v Asni ovšem tak skvělé nejsou. Jsou velké, to ano, ale připomínají spíše vietnamskou tržnici s (dost možná) použitým zbožím a je tak lepší se zde jen najíst a najít stanoviště se sdílenými taxi, které vás vezmou zpět do Marakeše. Tam naše dobrodružství v "divočině" končilo a čekalo nás pět dní běhaní po památkách a poznávání místní kultury.


Co v Marakeši navštívit? Na to existuje samozřejmě spousta tipů na Googlu, ale třeba také na Instagramu, my jsme se ovšem rozhodli pro následující.

Le Jardin Secret Marrakech:  Jedná se o oázu klidu uprostřed Marakeše a když myslím oázu klidu, tak to myslím vážně. Nejsem milovníkem kytek a botanických zahrad, takže jsem trochu trpěl, nicméně to nemění můj názor na to, že si tu opravdu odpočinete od rušných uliček.


Bahia Palace Marrakech: Jak už název napovídá, jedná se o palác. Tento palác patřil v době svého vzniku k jedněm z vůbec nejbohatších. Co v něm ovšem nehledejte je vystavený dobový nábytek, obrazy či šatstvo jako je tomu u nás.


Palmeraie Marrakesh: Toto místo je něco, co si myslím že stojí za každý kanadský žertík. Aneb fotka vypadá vcelku fajn, ale realita....


Jardin Majorelle Marrakesh: Tento skvost už není zdarma a neleží přímo v centru Marakeše, nicméně stojí za to čekání 100 metrové fronty. Najdete zde několik druhů kaktusů, rybky v jezeře a staré museum Berberů. Cena je pro jednoho 70 Dirhamů, pokud máte štěstí a jste student, tak to máte za 35 Dirhamů.


Jardin Menara: Aby těch kanadských žertíků nebylo málo, dopálila nás ještě tahle zahrada. Na fotce vypadá fakt dobře! Realita je opět ovšem jinde.


Nicméně Maroko jako takové jsme si dost užili a určitě ho doporučujeme navštívit a najít si svá vlastní oblíbená místa a zákoutí (o které se třeba ani nebudete chtít podělit) stejně jako my.

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš