Monika Židlická

18. ledna 2022 18:28

MATYLDA NA CESTÁCH - TENTOKRÁT NA KANÁRECH (6)

6. DEN - PRVNÍ ČÁST TREKU K TRAJEKTU - BIVAK NA OSTROHU V HORÁCH

6. DEN - PRVNÍ ČÁST TREKU K TRAJEKTU - BIVAK NA OSTROHU V HORÁCH

Ráno vyrážíme o trošku dřív, než je u nás obvyklé, protože je před námi první polovina cesty k pobřeží. Lístky na trajekt máme koupené na další den odpoledne a tak jsme napevno svázaní s časem a to... svazuje.

Z kempu nás čeká opět stoupák k silnici, který už jsme šli a tak víme co nás čeká. Za silnicí už ale navazujeme na novou trasu, která vede na druhou stranu k pobřeží. Tentokrát se budeme dostávat k našemu cíli zejména z kopce… alespoň to si naivně myslíme. Na vrcholu s pohledem do hlubokého údolí dáváme sváču a jdeme na to.

I téhle cestě dominuje vysoká skalní špička Rogue de Ojila (1.170m), díky které budeme mít pořád povědomí o tom, kudy se naše cesta točí a o kolik už jsme níž. Tedy o cestě/pěšině nemůže být v tomhle úseku ani řeč. Nenápadná cestička vede po skalách a místy je znatelná jen po důkladném zkoumání terénu. Suneme se vpřed hodně pomalu, protože kamínky a jemný písek kloužou jako prase a vzít to na dno údolí nevyžádanou zkratkou, bychom opravdu nechtěli.

Místy musíme koukat i do map, protože nesejít z trasy je někdy skoro nemožné. Turistické značení, kterým jsme zmlsaní z ČR, je totiž naprostá rarita, která se nikde po světě v podobné kvalitě nevidí a na kterou můžeme být právem pyšní. Tady se cesty značí barvou výjimečně a když, tak po dlouhatánských úsecích a jen na odbočujících nebo nečekaně zatáčejících místech bývají vyskládané kameny... občas.

Dole pod horou, kterou jsme během dvou hodin seskákali, leží malá přehrada a protože je to moc pěkné místo, chvilku koketujeme s tím, že bychom tu už zůstali na noc. Máme pocit, že nejdelší, nejhorší a nejnáročnější úsek cesty je za námi a poslední 3km o které bychom natáhli zítřejší trasu, budou brnkačka. Naštěstí kontruje tomuhle nápadu ještě moc dlouhý čas do večera, a proto pokračujeme podle plánu k našemu předem vybranému bivaku.

První budova na kterou narážíme je bílá vodárna… celou další část cesty ji budeme mít jako porovnávací bod, kde jsme sestoupili z hor do údolí. Procházíme malou vesničkou La Laja a místy to vypadá, že skončíme u někoho na dvorku. Nakonec se ale přeci jen vymotáme na pěšinu vedoucí po vrstevnici souběžně s údolím. Naše spokojenost je maximální.

Bohužel po kilometru se cesty dělí a ta naše se prudce a skoro kolmo začíná šplhat nahoru. Do cíle zbývají sice jen 2km, že to ale bude o výškový půlkilometr bychom rádi vytěsnili. Jdeme po staré, původně soumarské stezce z vyskládaných kluzkých, různě velkých kamenů, a pomalu se dostáváme do mraků. Začíná se i fofrem smrákat a tak máme celkem naspěch.

Místo máme sice předem vybrané a podle fotomapy by tam měl být široko daleko jediní rovný plácek, ale i tak bychom dorazili raději za světla. S místy na přespání to tu není vůbec jednoduché, protože terén je tu všude tak členitý a zarostlý, že najít rovinku na stan se rovná zázraku.

Na místo se dostáváme s posledním světlem, vyháníme z „našeho“ plácku nevěřícně zírající ovce a během 10 minut stavíme stan. V tu chvíli se nám za zády ozývá nečekané české „ahoj, můžeme tu s vámi přespat? “ a z mlhy a tmy se vynořuje jakýsi Jirka se Zuzkou. Máme tedy nečekanou společnost krajánků. To fakt člověk nevymyslí :D

https://www.facebook.com/matyldanacestach

https://www.zonerama.com/matyldanacestach

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš