Na kole po Skotsku

Základní informace

Jeli jsme ve skupině: Vojta Příhoda (to jsem já), David Příhoda (to je brácha), Tomáš Brůna (to je Sráč) a Petr Jarušek (to je Jetr). Celý výlet trval 22 dní. Spali jsme ve stanu, mimo kempy. Ve Skotsku je povolen tzv. ,,Wild Camping”, dole pod článkem přidávám odkaz. Myli jsme se v jezerech a řekách, kterých je všude dostatek.

V průměru jsme ujeli 80 km denně, celkem to bylo 1270 km ve Skotsku a dalších 170 km po Londýně. Počasí bylo velmi nebritské, trefili jsme se do rekordní vlny veder.

Nejsme žádní velcí cyklisté, téměř by se dalo říct, že na kole strávíme pouze dva týdny v roce během podobného výletu. Neměli jsme koupené mapy, ani mobily s GPS (ty, děti, totiž tou dobou ani nebyly), pouze zalaminované úseky předem naplánované trasy z googlemaps. Ve Skotsku na značené cyklostezky moc nenarazíte, ale díky nepříliš husté síti cest jsme ani nemohli zabloudit. Jezdili jsme po vedlejších silnicích, s provozem nebyl kromě velkých měst problém.

Autobusem do Londýna a vlakem do Edinburghu

Poprvé a ne naposledy jsme využili přepravy kol v autobuse Student Agency. Nabízí převoz dvou kol po předchozí rezervaci, kolo musí být složené a zabalené. Nakoupili jsme igelitovou folii v roli, kterou jsme pak s sebou vezli po celý výlet, abychom ji mohli použít i na zpáteční cestě. Jelikož se do autobusu vejdou jen dvě kola, museli jsme jet dva dny po sobě.

S Jetrem jsme do Londýna dorazili jako první. Potulovali jsme se po městě a vyčkávali na skupinu B do dalšího dne. Spaní jsme našli v Elthorne Parku cca 20 km od centra, a to metodou ,,jedeme pořád na západ a časem něco najdeme“.

Ráno jsme vyrazili pro Davida a Sráče, již znalí města a metody ,,jezdí se vlevo a ignorují se semafory“. Prohlídli jsme si Londýn, a to klasická turistická místa. Přespali jsme ve stejném parku a druhého dne vyrazili na vlak Virgin Trains z Londýna do Edinburghu. Rezervaci je dobré udělat co nejdříve, vyjde to levněji. Rezervovat se musí i místa pro kola.

Jedeme na kole
Edinburgh, Cairngorms National Park, Loch Ness

Protože jsme do Edingurghu přijeli k večeru, chtěli jsme brzy vyrazit z města hledat spaní. Skotské hlavní město jsme si prohlídli z vyhlídky na Calton Hillu a pak vyrazili přes moře směrem na sever. Náš první cíl byl národní park Cairngorms. Cestou k němu jsme se potkali s mými kamarády, kteří byli na jahodové brigádě. Davidovi se ulomil drát v kole, neměli jsme náhradní, a od té doby je na kola vždy vozíme. Kromě nich a klasické výbavy (základní nářadí, záplaty, duše), bych doporučil ještě plastové stahovací pásky (hodí se při balení kola do busu nebo při drobných opravách), náhradní lanka, olej a nýtovačku na řetěz s náhradními články.

Když jsme dorazili do Cairngorms parku, otevřelo se před námi to pravé Skotsko - travnaté kopce s jezery a řekami, prostě nádhera.

Spali jsme sice poblíž hradu Balmoral, samotný hrad jsme ale neviděli. Většina hradů ve Skotsku má totiž vysoké vstupné, a některé z nich bohužel i vysoký plot. Zajímavou zastávkou byla zřícenina starého mostu Carr Bridge.

Dále jsme vyrazili k městu Inverness, ze kterého to byl již kousíček k nejznámějšímu skotskému jezeru Loch Ness. Jezero je krásné, spali jsme u něj a i přes jeho nižší teplotu se vykoupali. Lochnesku jsme sice neviděli, ale skrz okolní atmosféru jsme o její existenci nepochybovali.

Fort Augustus, Five Sisters of Kintail, Eilean Donan Castle, Highland Games

Následující trasu musím doporučit všem. Pokračovali jsme na Fort Augustus, kde jsme se rozloučili s Loch Ness, ne však s jezery. Jeli jsme k Loch Cluaine, kde se před námi otevřel úžasný výhled na pohoří nazývané Five Sisters of Kintail. Celou trasu v kopcích mezi Loch Cluaine a Loch Duich jsme okamžitě přejmenovali na Nejkrásnější místo na světě. Chtěl jsem se zde utábořit, ale ostatní nakonec rozhodli pokračovat dál, kvůli čemuž dodnes vymýšlím, jakou děsivou smrt si pro ně připravím.

U jezera Loch Duich, které je ve skutečnosti mořem, jsme druhého dne navštívili hrad Eilean Donan. Tedy, nebyli jsme uvnitř (bylo tam vstupné, samozřejmě), ale tento hrad má výhodu v tom, že ho neobklopuje vysoká zeď, ale mořská hladina, takže samotný pohled na něj se zatím ani Skotům zpoplatnit nepovedl.

Navštívili jsme i Skotské hry (Highland Games), což jsou ,,tradiční kulturní a sportovní setkání, pocházející ze Skotské vysočiny” (jak uvádí Wikipedia). Všude pobíhají lidé v kiltech, hrají na dudy, házejí kládou do vzduchu a do toho se vás snaží obrat v tombole se ,,zaručenou výhrou” (nejcennějším vyhraným předmětem byly ponožky pro Davida).

Isle of Skye

(Fairy Pools, Midges, Old Man of Storr, Kilt Rock, Duntulm Castle)

Přejeli jsme most přes moře na ostrov Skye, který určitě stojí za zastávku. Tou první byly Fairy Pools, ve kterých vás čeká více zábavy, než v jakémkoli aquaparku. Jedná se o přírodní komplex vodopádů a jezírek na říčce pod úpatím hory. Můžete tu skákat do vody z útesů a proplavat zaplavenými tunely. Zaparkovat se dá na oficiálním parkovišti, ze kterého se vydáte směrem k pár set metrů vzdálené říčce.

Po vykoupání jsme vyrazili dál a spali na krásné louce, uprostřed nádherné přírody, a těch zasr...Počkat, to chce samostatný odstavec.

Midges. Česky Pakomárec skotský. Málá, žravá muška, která vám může pěkně znepříjemnit večerní stanování. Přes den jsme je většinou nepotkali, ale jakmile jsme zastavili k nočnímu kempování, objevili se s tím, že si na nás pochutnají. Předem jsme se sice připravovali, nic ale nefungovalo (repelent, ani zaručený internetový návod potřít se krémem Avon Skin So Soft, ani nadávky). Midges neútočily každou noc, ale když se objevily, jedinou účinnou metodou bylo omotat se kusy oblečení, postavit stan a rychle do něj zalézt.

Při cestě kolem ostrova jsme dále viděli skalnaté útvary Old Man od Storr a dorazili nejseverněji z celého výletu - k útesům Kilt Rock a zřícenině hradu Duntulm, kde jsme spali s výhledem na moře. Isle of Skye jsme opustili trajektem a vrátili se zpět na pevninu.

Glenfinnan viaduct, Fort William, Glen Coe, Kilchurn Castle

Zajímavou zastávkou byl Glenfinnan, kde najdete viadukt, známý z filmů o Harry Potterovi. Když k němu přijedete, projeďte pod ním a pak se vyšplhejte na kopec, odkud se vám naskytne krásný pohled na most a jezero za ním.

Ve městě Fort William jsme poprvé po čtrnácti dnech zmokli (jak jsem již psal na začátku, měli jsme štěstí na počasí) a z dálky si prohlídli nejvyšší horu Skotska Ben Nevis.

Další den jsme pokračovali skrz údolí Glen Coe, které také nesmíte vynechat. Sice si vyšlápnete pár kopců, výhled ale stojí za to.

Směřovali jsme dále na jih, podél řeky Orchy plné vodopádů, která nás dovedla až ke hradu Kilchurn, který byl, překvapivě, bez vstupného.

Falkirk Wheel, Glasgow, cesta domů

Protože jsme ušetřili nějaký čas, a v Glasgow na nás čekal rezervovaný vlak s odjezdem až za pár dní, vydali jsme se podél vodního kanálu Forth and Clyde, který propojuje Glasgow s východním pobřežím Skotska. K překonání výškových rozdílů slouží lodní výtah Falkirk Wheel. Od něj jsme pak vyrazili zpět ke Glasgow.

V největším skotském městě jsme strávili dva dny, doporučil bych hlavně návštěvu hřbitova Necropolis. Spali jsme několik kilometrů od centra poblíž Eastfield parku. Z Glasgow jsme vyrazili do Londýna vlakem, během rezervace v něm byl prostor jen na dvě kola, takže jsme se opět museli rozdělit na dvojice. S Jetrem jsem odjížděl jako první, v Londýně jsme sbalili kola do fólie, naložili na autobus Student Agency a s hromadou vzpomínek na krásné Skotsko se vydali domů. Musím se tam jednou znovu podívat, alespoň na zmíněné Nejkrásnější místo na světě, kde si postavím stan, lehnu si do trávy, budu ignorovat Midges a kochat se neuvěřitelně nádhernou přírodou.

Detailní trasu s jednotlivými dny a našimi místy na spaní najdete zde.
Více fotek najdete zde.
Základní informace o Wild Camping najdete zde.