Karel Procházka

4. dubna 2017 18:12

Na motorkách po Vietnamu - Dong Van - Meo Vac

Je to údajně sen každého cestovatele JV Asií. Pro nás rozhodně byl a před naplánováním jiných výletů jsme věděli, že tenhle uskutečnit prostě musíme.I přes úžasný zážitek je to asi nejnebezpečnější věc co jsem kdy udělal. Naštěstí vše dobře dopadlo a zážitky z tohohle výletu jsou pro mě doted' jen těžko uvěřitelné. V každodenním životě mám občas pocit že se tohle nikdy nestalo. No posud'te sami.

Pohodlně se usadte...začínáme. Tahle úvodní fotka je sice už někde uprostřed příběhu, ale pro mě je určitým způsobem ikonická. Vždy když se na ni podívám tak mi připomene to co se tenkrát odehrálo a já si uvědomím že se to opravdu stalo.

Mapa

Když chcete na výlet na motorkách, tak jednoznačně do Vietnamu. Půjčit si někde po Thajsku skútr je nesrovnatelně horší a nudnější zážitek. V Thajsku Vás navíc tak akorát oškubou za sebemenší škrábnutí na skútru, protože si to k turistům prostě můžou dovolit. Kamaráda tam obrali o 270 dolarů, jen protože mu skútr během stání přepadl na stranu a byl tak 'nekonkurenceschopný.'

Ve Vietnamu si Backpackeři většinou koupí motorku v Hanoji a absolvují jízdu napříč celou zemí do Ho Chi Minha, či naopak. Často se dále jezdí do přenádherné horské oblasti SAPA na severozápadě země. My se ale rozhodli jinak.

SAPA je totiž udájně už trochu turistická a většina bledých tváří zamíří právě sem, a proto jsme se rozhodli zajet do podobné, ale ne tak probádané oblasti na severu země při hranicích s Čínou, kde po turistech nebylo ani památky, Dong Van-Meo Vac. Tam jsme narazili na etnické kmeny, přenádherné horské výhledy a neuvěřitelně pohostinné lidi.

Hanoi aneb nejhorší místo kde se učit na motorce

Náš výlet začíná právě v Hanoji, kde jsme se sešli dva Holand'ani Raplh s Maxem, Dán Jonas (čerstvě navrátivší se ze svého týdeního pobytu v Japonsku, kde opomněl předpověd' a do metrového sněhu vyjel hrdě v krat'asech) a já abysme absolvovali cestu našich životů. Prvně jsme měli v plánu vypůjčit si obří krosové motorky. Já na motorce nikdy předtím nejel, pořádně jsem tou dobou ani neuměl řídit auto. Do té doby jsem tajně doufal, že plán je vyjet na skútrech. 

Samozřejmě naučit se na motorce v Hanoji, kde 3 miliony obyvatel vlastní minimálně jednu motorku na osobu, nebylo zrovna nejjednoduší. Rozhodně to byl můj nejhloupější nápad v životě. Po tom, co se kamarád asi po 100 metrech vyboural do stánku s nudlema, jsme se naštěstí rozhodli pro lehčí kategorii motorek a vybrali si Hondu 100, na které jsme následně celý výlet absolvovali. Půjčili jsme si je asi za 2 000 000 Dongů na týden, což byla docela luxusní cena.

Abyste však směli legálně brázdit  Vietnam na motorce, mezinárodní řidičák by Vám nestačil, ale potřebovali byste místní. Na(ne)štěstí policie západní tváře toleruje, a tudíž Vás nikdy nezkontroluje. V případě že ano, bude údajně chtít malý úplateček.

Bohužel se tedy nemůžete ani legálně pojistit, čímž logicky velmi ohrožujete sebe i druhé. Nicméně ve Vietnamu to takhle funguje.

První zastávka na cestě za dobrodružstvím - Viet Tri

Viet Tri byla naše první zastávka asi 60 km od Hanoie. Absolutně nedoporučuju vyjíždět přímo z Hanoie. Ideálně jed'te autobusem až k Ha Giangu a odtamtud pak s vypůjčenou motorkou do horské oblasti. Jízda na sever je totiž neuvěřitelný hazard. Jedete po 6 proudé dálnici obklopeni kamiony z obou směrů. Byl jsem sám upřímně překvapený, že jsme to všichni přežili.

Cestou do Viet Tri se nám jedna motorka porouchala hned na začátku a museli jsme ji vyměnit. Ve Viet Tri se porouchali hned dvě, ale naštěstí není problém absolutně kdekoliv narazit na mechanika. Ve Vietnamu platí, že i když je ve vesnici jen jedna budova, někdo Vás opraví nebo bez problému doplní benzín. Jsou zvyklí.

Ve Viet tri jsme si hned našli nový kámoše. Večereli jsme vedle místních, se kterýma byla skvělá sranda. Smáli se mi, protože jsem chvíli předtím při parkování příliš rychle pustil spojku a potykal si tak s místní vozovkou. Přestože neuměli ani větu anglicky, komunikovali jsme s nimi alespoň hodinu, ochutnávali jídla, popíjeli rýžovici a sledovali Premier league. 

Ráno jsme posnídali kebab (ten už snad prodávají i na severním pólu) a Vietnamskou kávu a vyrazili vstříc dalším nástrahám.

Postel s nebesy aneb 'nejromantičtější' noc mého života - Vinh Tuy

Jeden z nejlegendárnějších zážitků z naší cesty. Vinh Tuy je malá zapadlá vesnička, kam jsme dojeli na noc a z posledních sil. Ve vesnici právě probíhal pohřeb, takže byla znát celkem komorní atmosféra. 

Ubytovali jsme se ve snad jediném nabízeném ubytování, což tomu taky bohužel odpovídalo. Spali jsme v jakémsi polobordelu, kde nás čekala manželská postel s nebesy, květované záclonky a povlečení, plakáty s muchlujícími se lidmi z bravíčka a nápisy 'Love is Love'. A v neposlední řadě krysy, které jsme slyšeli a jejich výkaly, které jsme viděli. 

Vstupní brána do hor - Ha Giang

Poslední zastávka před horskou oblastí. Doporučuji cestu začít zde. Do téhle doby jsme neviděli nic zas tak převratného, až na 'luxus' ve Vinh Tuy, ale svoje životy jsme už několikrát ohrozili. Z Ha Giangu jsou krásné výhledy na hory, všude je socha Ho Chi Minha a vy už začínáte rozpoznávat ten nefalšovaný komunismus.

Z Ha Giangu už jsme vyjeli přímo do hor. No a ty panoramata, to bylo něco přenádhernýho...

Město v oblacích a zima je tu - Tom Son

Nádherné město kdesi v horách. Nezbytná zastávka na cestě do Dong Vanu. Tradičně jsme narazili na klasické Buncha nebo Pho Bo, které nás nejednou zachránilo od místních podnebných podmínek. Naneštěstí jsem si totiž ve své nepřipravenosti vzal hlavně plavky, tank topy a krat'asy, takže mě v horském Tom Sonu čekalo těžký vystřízlivění. Teplé ponožky a tepláky jsme doplňovali až právě tam.

Kousek před Tom Sonem také došlo k našemu prvnímu úrazu. (Zpětně vím o skupinkách, které vyjeli v 7 a jen 2 z nich neskončili v nemocnici, takže nebezpečí úrazu je více než vysoké). 

Kamarádu Jonasovi podjela motorka a rozedřel si koleno skoro až na kost. S klidem pro něj typickým si sedl na svodidla a polil si koleno kvalitní Japonskou whiskou, kterou si dovezl jako suvenýr. Nepojízdnou motorku jsme dotáhli do servisu, kde ji asi za 10 dolarů dali do kupy. Jonase dali do kupy jen za 7 dolarů, pojištění tedy v tomto případě nebylo třeba. 

Moje nejbizarnější Vánoce

Ná Vánoce 24tého jsme dojeli do jakési důlní vesnice neznámo kde. Zdobila jí ale velká socha snad bronzového Ho Chi Minha. Na posledním kopci směrem do vesnice jsem byl pozadu a naneštěstí mi došel benzín :P Opět se ale potvrdilo že Vám všude pomůžou a nahoře jsem nádrž u prvního domku bez problémů doplnil.

Vánoce jsme oslavili v místním prima karaoke motelu, který jsme v této oblasti vážně nečekali. Vypili jsme flašku vodky a objednali si asi polovinu menu, abysme si ten stromeček něčím nahradili. Poprvé v životě jsem taky viděl na menu psa (konkrétně něco jako psí spring rollky). Bylo to celkem smutný, protože kolem nás pobíhala absolutně vystrašená fena, která vypadala jako by jí pravidelně odebírali štěňata. Jako správní západ'áci se srovnanými morálními hodnotami jsme tedy fenu nakrmili kuřecím, vepřovým a hovězím.

Když jsme už chtěli jít spát, dostali jsme pozvání do jednoho karaoke pokoje, kde místní slavili. Zpívali jsme Vietnamský karaoke (naštěstí byly i titulky takže jsme nebyli úplně marný), pili rýžovici s manželama a tancovali s jejich manželkama. Vánoce jak maj bejt.

Druhej den ráno jsem zjistil, že mi někdo přesekl kabel u spojky. Kupodivu pán ve vedlejším obchodě okamžitě věděl co se mi stalo a poskytl mi kabel náhradní :)

Cíl cesty - Dong Van - Meo Vac

Tak kvůli tomuhle jsme to celý absolvovali a všechny ty útrapy stály rozhodně za to. Je to asi 20 kiometrů cesty vysokohorskou rezervací. Bylo to naprosto okouzlující. Vtipně jsme zjistili, že se až sem dá pohodlně dojet autobusem, ale co by to bylo za zážitek kdybysme si ho patřičně nezasloužili. Jonase tak radostí dokonce na chvíli přestalo bolet koleno.

Nepěkný zážitek z Thai Nguyen

Tak při zpáteční cestě došlo i na mě. Na posledním úseku pár desítek kilometrů od cíle jsem se luxusně rozmáz. Přes cestu mi přejela mladá Vietnamka na skútru a při mojí asi 60-70kmh rychlosti mi nezbývalo než dupnout na brzdu. Motorka se rozkývala a vyhodila mě. Naštěstí se mi nic nestalo... možná díky tomu, že jsem si v ponaučení z Jonasova úrazu vypolstroval kolena spodním prádlem. Kolem mě se seběhla celá vesnice a já měl pocit jako bych se znovu narodil.

Ten den jsme ujeli 260 kilometrů během 9 hodin. Šikula Jonas totiž zjistil, že si letenku z Hanoje omylem rezervoval už o den dřív.  Jeli jsme přes horské cesty až po Vietnamskou dálnici. Bylo opravdu zvláštní předjíždět kamión, zatímco Vám jich v protisměru taky pár jede. Nikdy víc. Opravdu cestu do hor a z hor bych nedoporučoval.

Návrat do Hanoje

Po návratu do Hanoje jsem byl totálně na odpis, zatímco moji kamarádi vyrazili čile do baru. V pět ráno cosi škrábalo na dveře. V domění, že jde o opilého kamaráda Jonase, který nasedl komusi za motorku a zmizel búví kam, jsme si s tím hlavu nelámali. Když jsem ale šel ráno do koupelny vyběhla na mě krysa, bez brýlí jsem jí ani nebyl schopen identifikovat a tak jsem myslel, že na mě útočí jakýsi hnědý no víte co. Kupodivu šlo snad o první krysu co jsme za těch 9 dní viděli na vlastní oči. Pár hodin jsme se pak báli opustit palandy, ale to už je opravdu poslední tečka za celým naším zážitkem. Ještě teda klasický Jonas, který nemohl najít náš hostel a ubytoval se tak vtipně přesně o jeden dům vedle, kde zaplatil dvojnásobek ceny.

Bylo to neuvěřitelný a úžasný, ale nikdy v životě jsem neměl takovej strach. Takže jestli o podobným dobrodružství třeba uvažujete, určitě se minimálně dobře připravte a snad se Váš zážitek obejde bez větších komplikací.

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš