Jan Macháček

18. srpna 2018 23:15

Ngwe Saung Beach – skútrem po dlouhých písčitých plážích

Ngwe Saung Beach je oblast, která se během pěti let změní k nepoznání. Zatím tu je minimum turistů, přátelští místní, vesnice jako před sto lety a hlavně se tu legálně projedete po dlouhých písčitých pláží na skútru. Když budete mít štěstí, uvidíte, jak místní loví prakem slepice.

Galerie Mapa

V Barmě jsem byl 16 dnů a zážitků je tolik, že se nevejdou do jednoho cestopisu. Proto je rozdělím do několika. Postupně se budu věnovat tisícům pagod v Baganu (3 dny), městu Mandalay (3 dny), městečku uprostřed území rebelů – Hsipaw (2 dny), nejdivnějšímu hlavnímu městu světa Nay Pyi Taw (dopoledne), pláži bez turistů Ngwe Saung (4 dny) a největšímu městu země Rangúnu (2,5 dne). Zbývající dny jsem strávil v autobuse.

Ngwe Saung Beach

Abych byl upřímný, na pláž jsem původně jet vůbec nechtěl. Obecně mě to na nich moc nebaví a hlavně všechny pláže v Barmě, jsou od ostatních cestovatelských atrakcí trochu z ruky. Počasí ale se mnou mělo jiné plány a já na jednu z nich nakonec vyrazil. Jmenovala se Ngwe Saung Beach.

Nevynechejte další fotky s popisky v galerii na konci cestopisu

Budoucí plážová hvězda celé JV Asie

Dejte na mě. Ngwe Saung Beach se stane nejpozději do 5 let plážovou hvězdou celého regionu. Najdete ji 6-7 hodin autobusem nalevo od Rangúnu. A autobusu se nebojte, výběr je široký - od rozpadajících se a po střechu naplněných až po luxusní, které jim v Evropě můžeme jen závidět.

Jinak pláž je to nádherná. Je písčitá, dlouhá a zatím naprosto bez lidí, a pokud máte roupy jako já a nechce se vám celé dny vylehávat na písku, tak je tam i co dělat. Můžete vyrazit na různé organizované tour (byl jsem pouze na jedné, a to bylo pití piva na lodi při západu slunce), anebo si půjčíte motorku a začnete objevovat všechno na vlastní triko.

Ostrov v dáli se jmenuje Lovers Island a i když to nevypadá, můžete k němu dojít po svých a vypadat při tom jako Ježíš kráčející po hladině. Jak je to možné? Mezi pláží a ostrovem vystupuje ze dna hřeben, který není z venku vidět a vy přes něj můžete přejít až k ostrovu. 
V Barmě se jezdí na stejné straně jako u nás a tím podobnost s naší dopravou končí. Jedna z největších rozdílností je ta, že 80 % dopravních prostředků v zemi má volant napravo. To dělá z předjíždění adrenalinovou zábavu. Místní si často pomáhají tak, že : blikání vpravo - můžeš jet, je volno; blikání vlevo - nejezdi, v protisměru auto. K ničemu jinému se směrovky nepoužívají.


Jízda motorkou po dlouhých liduprázdných plážích

Když na motorce vyrazíte na sever do města Chaung, tak budete muset překonat tři řeky. Mosty tu nemají, přepravují se tu na malých loďkách, stlouknutých z pár prken. Ty jsou dost hlučné, velmi vratké, po úzkém prkně na ně vyjede jen zkušený motorkář (což na rozdíl od půlky Barmy nejsem), ale hlavně, je to obrovská zábava. Protože jedete s místními. Oni na vás koukají, moc netuší, kde jste se tam vzali a vy zas koukáte, kolik lidí se nacpe na vratké lodičky.

Jinak mezi řekami jsou vesničky, kde žijí lidé tak nějak stejně jako před sto lety. Jen mají motorky a místní kluci nosí fotbalové dresy evropských týmů. Jednou z hlavních komunikací tu jsou dlouhé písčité pláže, na kterých se tu jezdí na motorce. Co vám budu povídat, byl to neskutečný pocit svobody se prohánět na rozklepané motorce po liduprázdné pláži. Tyto okamžiky byly jedny z těch nejšťastnějších v celé Barmě. Vůbec jsem nevěřil tomu, že je zažívám.

Představte si pláž, která vypadá jako z katalogu a na ní ani človíčka, jen vy a skútr, na kterém se můžete beztrestně projíždět mezi mořem a palmami. Chvílemi jsem nevěřil, že se to reálně děje.
Při cestě na sever bylo potřeba na třech místech použít přívoz. Ten fungoval tak, že z vachrlaté loďky hodili dřevěné prkno do moře a vy jste se něj museli trefit. 
Po přistání jednoho z přívozů mě poprosil pán, jestli ho nehodím domů. Na skútr a ještě k tomu na písku nejsem úplný přeborník, tak jsem mu sdělil, že ho hodím, ale že se k sobě musí odvést sám. Souhlasil, odvezl se k sobě domu, nabídl mi kafe a pak odchyt místního klučinu, který mě pak odvezl na mé vlastní motorce k dalšímu přívozu. 
Tato pláž ráno vypadalo úplně jinak než odpoledne. Ráno tu nebyla skoro žádná voda a odpoledne šahala skoro až k chajdám. Dost zmateně jsem pobíhal kolem a hledal místo, kde se nalodím na přívoz. Až pak jsem si uvědomil, že to byl příliv, který změnil pláž k nepoznání. Mrkněte do galerie pod cestopisem, najdete tam, jak vypadala pláž ráno. 
Pohon přívozu obstarával motorůrek Kembo, jedna dlouhá tyč a vrtulka. Celé se to hrozivě vibrovalo, divím se, že staříkovi už dávno neupadly ruce.
Večerní pohoda při západu slunce. 


I kejchnutím jste mohli převrátit loď

Další den jsem vyrazil opět na motorce, ale tentokrát na jih. Silnice podle Google Maps existuje a v realitě vlastně ani ne. Místy chybí celé kusy a o asfaltu si tu mohou jenom zdát. To ale nebrání místním autobusům tudy nějakým záhadným způsobem projet. I já na motorce jsem měl co dělat.

Každopádně si tak jedu a najednou koukám - řeka. Silnice prostě skončila. Sundám si helmu a najednou vidím, jak na mě mávají nějací lidé. V totálně zapadlé vesničce jsem omylem narazil na management svého hotelu, který se chystal na první zkušební tour do ještě více zapadlé vesničky. Rovnou se mě zeptali, jestli chci jet s nimi na lodičce, která se hrozivě nahýbala při jakémkoliv pohybu. I obyčejné kejchnutí ji jednou málem převrátilo.

Náš kapitán, který nás vzal svoji trochu rozpadající se lodí hodinu do vnitrozemí. Takto seděl celou dobu, nechápu.
Loďka měla krom toho, že do ní dost výrazně teklo, ještě jednu nepříjemnou vlastnost. Byla velmi vratká. Stačilo si kejchnout a už se zuřivě nakláněla. Otestováno.
Výhledy z loďky stály za to. Snad nikdy jsem neviděl tolik odstínů zelené.


K obědu byla prakem ulovená slepice

Po asi 45 minutové jízdě na super vratké lodičce, jsme přistáli na břehu. Pak nás čekal ještě 1,5 hodinový pochod do vesničky, kam se jinak dostat nedá. Jestli v Barmě není moc turistů, tak tady naprosto žádný. Vesnička byla vzhůru nohama, když nás viděli. Napadlo je, že nás pohostí a trochu si při tom přivydělají. Zeptali se, jestli máme chuť na na kuřecí. Chuť jsme měli. Oznámili, že musíme 1,5 až 2 hodiny počkat.

Měli pro to dobrý důvod. Oběd byl nejdřív potřeba ulovit. Najednou místní vytáhli praky a dali se do práce. Asi deset minut naháněli chuděru slepici po vesnici, až to pak asi po 5 trefách prakem do hlavy vzdala a nechala se ulovit. Pak se podřízla, vykuchala a dala se vařit. Čerstvější kuřecí jsem v životě neměl.

Místní ve vesnici, kde jsme pravděpodobně byli historicky první turisté, nám nabídli oběd, jen nám zapomněli říct, že ho nejprve musí ulovit. Slepice vzdorovala prakům 10 minut, pak se nechala ulovit, nakrájet a uvařit. 


Vesnice jako z knihy George Orwella

Když jsem měl v rámci cestování dlouhou chvíli, četl jsem si v Barmě knihu od George Orwella Barmské dny, která je z období 20. let dvacátého století. Orwell tam často popisuje barmánce, jak bydlí v dřevěných domečcích, bez pořádných oken a dveří, jak pod domem běhají zvířata a místní spí bez jakékoliv postele jen tak na zemi. Popisoval, že vypadali jako mrtvoly.

Přesně vše, co jsem tady popsal, jsem měl před očima ve vesnici, kde nám ulovili slepici. Vypadalo to, že jsem se dostal do Orwellovi knížky. Jediné, co nasvědčovalo, že jsem v jiném století byl jeden skútr a obchůdek, kde prodávali chipsy a nějakou místní divnou verzi Fanty. Takže, pokud chcete vidět ještě Barmu, jak vypadala před sto lety, pospěšte si. Věci se tam šíleně rychle mění, za pět let to už nebude možné. Stane se z ní druhé Thajsko.

Měl jsem pocit, že tato paní o tom, že měla na hlavě obrovský pytel ani nevěděla. Vykračovala si neskutečně hbitě. Asi byla pak překvapená, když doma prošla dveřmi. 
Jak poznáte typický barmský dům? Snadno. Nemá okna/dveře, místní spí jen tak na podlaze, je na kůlech, aby pod ním mohla žít zvířata.
V jedné místnosti byly tři třídy, které se v jeden moment učily. Zajímavé bylo, že jeden z předmětů byla angličtina, kterou učili kantoři, kteří anglicky vůbec neuměli. 
Když už jsem měl na triku ty melouny, tak jsem se rozhodl, že děcka naučím, jak se řeknou anglicky. Byla to velká legrace.
V Barmě se stává relativně často, že si nejste jistí, v jakém jste století. Nebýt těch plastových košíků, musel bych se podívat do mobilu na kalendář.

Tip na ubytování: Lover View Hotel - Asi jediné dormitory pro backpackery v Ngwe Saung. Hotel je vlastněn zápaďáky. Dělají dobrý hamburgery, ubytování je levné, mají bazén a hezký výhled. Strávil jsem tam 4 noci, a s těžkým srdcem se mi odjíždělo. 

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš