Kuba Kopecký
Norsko
Po neúspěšném přesvědčování kamarádů, že možnost koupit letenky z Polska do Norska za 495 korun je absolutní pecka a že je vlastně úplně jedno, co v zemi fjordů a ledovců budeme dělat, jsem se rozhodl jednat! „Pojedu sám,“ řekl jsem si. Než by se zas kluci rozhodli, tak už žádný letenky nebudou. Kupuji tedy jednu zpáteční letenku z polské Wroclawi do norského Osla za konečných 672 Kč s tím, ž
V obýváku na zemi se válí haldy potenciálních věcí, co by se mohly hodit. Po klasickém zahálení v podobě čtení nepodstatných článků na internetu se dostávám k samotné selekci toho, co je vlastně důležité. Ještě sbalit všechnu elektroniku v čele s GoPro kamerou, foťákem, iPodem, a tramtadá do Norska!
Debilní tiskárna
Zbývá hodinka do odjezdu prvního ranního autobusu a vše nasvědčuje hladkému průběhu akce. Poslední věc je vytisknout palubní letenku a najít na netu cestu, jak se dostanu z wroclawského nádraží na letiště. No jo, jenže to by musela fungovat tiskárna! Přestože vím, že v dnešní době se dá cestovat i bez nutnosti tisknutí palubní letenky, nemůže mě opustit pocit, že do Polska se tahle novinka ještě nedostala.
Autobus jede za jedenáct minut. „Sakra, to nemůžu stihnout, do prdele,“ nadávám na debilní tiskárnu. Mamka se probouzí a ptá se, jestli je všechno v pořádku. Pošlu ji spát. „A nezapomeň si vzít to jídlo, co jsem ti připravila,“ utrousí v polospánku.
Změna plánu: Objednávám taxíka
Bus je fuč a já objednávám taxíka. Před barákem bude za patnáct minut. Ještě jedna šance prubnout tiskárnu. Uff, uleví se mi, když ten křáp začne konečně tisknout.