Barbora Zaoralová

5. září 2018 17:36

Nový Zéland v Evropě? To je Slovensko!

Letos jsem byla na Slovensku poprvé a úplně mě uchvátilo! Okolí Štrbského plesa mi připomínalo Nový Zéland. Ráda bych vám poradila lepší trasu, než kterou jsme šli my, abyste si to více užili :-). Dám vám také tip na přírodní termální jezírko a osamocenou božskou zříceninu hradu.

Celkem spontánně bez nějakého většího plánování jsme se rozhodli, že vyrazíme v pátek na Slovensko. Kromě Bratislavy jsem nikde jinde na Slovensku nebyla, tak jsem se těšila. Vždycky jsem se chtěla podívat k Štrbskému plesu, tak se mi to teď neplánovaně splnilo :-).

Zajímá vás na kolik takový víkend vyšel a co všechno jsme viděli a zažili? Čtěte dále.

Vyrazili jsme z Brna a náš cíl byla Tatranská Štrba. 

Cesta autem trvala asi 4 a půl hodiny, je to cca 350km. Na Slovensku potřebujete dálniční známku, která se dá koupit online a stojí na 10 dní 10€.

Ubytovali jsme se v kempu ATC Tatranská Štrba. Na místo jsme dorazili až kolem půl 11 večer, ale pozdní příjezd nebyl problém (raději jsme teda zavolali dopředu, že přijedeme později). Pro dvě osoby se stanem a autem nás vyšly dvě noci na 26€ (4€ osoba/noc, 2,5€ stan/noc, 2,5€ auto/noc).

V kempu bylo pár stanů, několik karavanů a pár lidí ubytovaných v chatičkách. K dispozici byla koupelna - záchody i sprchy byly čisté. Přilehlá restaurace byla bohužel zavřená, ale v docházkové vzdálenosti byly i jiné, takže pohoda. Celkový dojem z kempu super :-).

A teď už k samotnému výšlapu :-).

Výhodou tohoto kempu je, že asi 7min od něj se nachází zastávka zubačky, která vás doveze přímo na Štrbské pleso. Jedna cesta stojí 1€ a trvá asi 15min. Je to docela zážitek, překonáváte totiž převýšení 500m a vyjde vás to levněji, než tam jet autem a platit za celodenní parkování + benzín.

Štrbské pleso jako takové je hodně turistické. 

Samý hotel, penzion, restaurace, stánky a jiné turistické pasti. My jsme zamířili proto hned pryč odtamtud směrem do hor. Udělali jsme si ještě malou odbočku u Jazierek Lásky, která jsou opravdu kouzelná a nejsou jen pro zamilované (i když s milovanou polovičkou je to vždycky všude lepší :-)).

Naší další zastávkou byl Vodopád Skok. Cesta k němu je sice do kopce, ale je pozvolný, takže to je celkem pohoda. Hlavně ta cesta je úplně kouzelná, takže se celou dobu jen kocháte a ani nemyslíte na to, že jdete do kopce ;-).

Cesta k vodopádu Skok

A co teprve až se před váma vyloupne onen vodopád! To je teprve něco! Udělali jsme si pod ním pauzičku u průzračného tyrkysového potůčku stékajícího od vodopádu. Voda je v něm tak ledová, že nám stačilo do něj ponořit pivo na 5min a měli jsme ho okamžitě vychlazené jak z mrazáku :-).

Vodopád Skok

Poté jsme kolem něj vystoupali až na jeho vrchol. Ke konci byla cesta strmější, k jištění tam je k dispozici řetěz. Nahoře je to snad ještě úchvatnější!

Cesta nad Skok

Stojíte tam nad tím vodopádem, před vámi jsou neuvěřitelně krásná jezírka, kolem dokola špičaté hory a navíc za vámi ten daleký výhled do krajiny pod vámi. Připadala jsem si tam jak na Zélandu a jen jsem si říkala, proč já jsem jenom jezdila tak daleko, když mám takový skvost defacto za rohem? :D

Nad vodopádem

Na tom místě by se vám chtělo strávit hodiny a hodiny a jen se kochat a kochat!

Jako na Zélandu...

Natočili jsme si tam čistou pramenitou horskou vodu a ta panečku byla! Kam se hrabe jakákoliv balená nebo kohoutková voda! Nejradši bych si tam pro ni došla s ňákým hektolitrovým kanystrem do zásoby :D.

Věděli jsme, že máme ještě kus cesty před sebou, protože jsme chtěli přelézt přes hřeben na druhou stranu hory, tak jsme se museli odtrhnout od té pohádky a jít dál. Pak už to nebyla taková pohádka… :D

Pokračovali jsme dál po žluté nahoru. Další část už není moc pro rodinky s dětmi. Zvládne to samozřejmě i netrénovaný jedinec jako např. já :D, ale upozorňuji, že je to docela záhul.

Tato cesta je navíc zavřená od 1.11. do 15.6. takže jsme měli vlastně velký štěstí, když jsme to šli 16.6. a dozvěděli se o tom na konci :D.

Začaly kameny a docela strmé stoupání. Kameny, kameny kameny, všude kam se podíváš… A my po nich skákali nahoru jak kamzíci (které jsme bohužel neviděli, i když tam jsou.)

Kameny kameny kameny...

Zdálo se to už nekonečné.. Pak jsme došplhali k dalšímu jezírku, kde mi začla být už trochu zima. Do té doby mi bylo vedro a tak jsme se chvilku před tím koulovali ve sněhu u cesty. To byla trošku chyba, protože nahoře už bylo celkem chladno a být mokrá od toho sněhu.. nic moc.

Na sněhu :-)

Ale zvládla jsem to v pohodě ve tříčtvrťákách a tílku, měla jsem s sebou jen lehkou mikču a lehkou bundičku a stačilo to. Nezapomeňte taky na svačinu, protože cestou moc možností není, spíš žádné.

Od toho jezírka bylo ještě hustší stoupání nahoru. A opět šutr šutr šutr. Byl odtamtud ale krásný výhled na to jezero a další ledovcové jezírko vedle něj.

Úplně na vrchol vedou opět řetězy, které vám pomohou se přitáhnout při výstupu. To je asi nejtěžší část cesty, ale není to žádné drama když jsem to zvládla i já.

Je to opravdu zážitek, když vylezete nahoru a přehoupnete se na druhou stranu, kde se vám zjeví v celé své kráse další ještě větší jezero. A ten klid tam!

Posadili jsme se tam na kámen a dali si sváču. Bylo tam nádherně!

Poté začala ta méně oblíbená část cesty - klesání a návrat zpět. Záměrně jsme si vybrali trasu, která byla jako okruh, abychom nemuseli jít stejnou cestou zpátky. Nejsem si teda jistá, jestli to byla úplně výhra…

Musím vás upozornit na jednu věc a asi naši největší chybu, které jsme se dopustili.

Ta cesta dolů je fakt opruz. Jdete nekonečně dlouho po šutrech, už vás bolí nohy a není to tam ani tolik zajímavé, jako na té druhé straně u vodopádu. Pak dojdete na rozcestník, kde jsme udělali tu zásadní CHYBU!

Máte na výběr 2 varianty:

1. Půjdete pořád rovně dolů

2. Zabočíte doleva směrem k Chatě Pod Soliskom

My jsme zvolili první variantu, protože jsme byli fakt unavení a cesta byla (pozor!) o 5 minut kratší! :D To se nám v tu chvíli zdálo jako výhra. Jak se ale ukázalo, moc jsme tím nevyhráli. Cesta vedla prakticky celou dobu mezi nějakým křovím, takže jsme nic neviděli, byla rozmočená a byly tam zas ty nepříjemný kameny. Chvilkama už jsme fakt mysleli, že ten další kámen prostě neslezem :D.

Kdybychom šli variantou číslo 2, tak se můžeme občerstvit na chatě a dále cesta vede podél sjezdovky s výhledem na Štrbské pleso! Evidentně tou cestou šli všichni inteligentní lidé, protože od té odbočky jsme nepotkali živou duši :-) (do té doby bylo celkem živo).

No nic, my už jsme to zvrtali, tak třeba tenhle článek aspoň někomu pomůže udělat si příjemnější sestup dolů ;-). Na mapičce jsem vyznačila černým puntíkem naši chybu.

mapa naší cesty

Obešli jsme si dole alespoň Štrbské pleso a pak zamířili k zubačce a nechali se odvézt zpátky do Štrby.

V místní kolibě Žerucha jsme si dali luxusní strapačky se zelím a uzeným a halušky s brynzou. Návštěva Slovenska by přece bez toho nebyla kompletní :-).

Přírodní termální jezírko a zřícenina Liptovského hradu

Druhý den jsme vyrazili směrem zpátky do ČR. Cestou jsme se stavili u termálního jezírka poblíž obce Kalameny vzdáleného asi 60 km od Štrby. Je to taková vlastně docela louže, ale voda jako ve vaně. Dala se s námi do řeči jedna Slovenka, která se hrozně divila, jak jsme to našli, že to znají jen místní. Inu, co na to říct - ten můj Péťa je taaak šikovnej :-).

Termální jezírko

Ta milá slečna nám doporučila zříceninu hrádku, který je prý kousek, že to je pohodová cesta. Tak jsme vyrazili… Teda ty kopce včera byly zlatý oproti tomuhle!! Já jsem umírala a nadávala.. vlastně jsem ani moc nenadávala, protože jsem do toho nekonečnýho krpálu nemohla ani mluvit :D.

2,75km hustýho stoupání přes poledne na sluníčku… byl to masakr. Ale vylezli jsme to a stálo to rozhodně za to!! Liptovský hrad nás odměnil svou kouzelnou atmosférou a nezapomenutelným výhledem na Liptovskou maru a okolní kopečky a lesy.


Mám pocit, že jsme tam seděli nekonečně dlouho a kochali se a kochali a nemohli se odtamtud absolutně odtrhnout jak tam bylo nádherně. Vůbec se nám nechtělo zpátky domů…

Ale jak to bývá, každá pohádka jednou končí a každé dobrodružství taky. Aby mohlo začít zase nějaké jiné. Tak se těším, kam vyrazíme příště. Na Slovensko se chceme určitě ještě vrátit.

Na kolik tedy ten víkend vyšel pro 2 osoby?

Přečtěte si celý článek na mém blogu Letem světem s Cashbackem

nebo mrknětě na fotky do Fotogalerie.

Můžete mě taky sledovat na Instagramu.


Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš