Jitka Sedlakova

3. února 2019 18:03

Pestrobarevná a živá Kolumbie

Po Kostarice a Panamě byla Kolumbie poslední destinací mého čtyřměsíčního putování. Kromě cestování jsem zde strávila spoustu času dobrovolničením v místní škole. Kolumbie se pro mě stala nejoblíbenější zemí, a to především díky obrovské dobrosrdečnosti místních, divoké přírodě, kávovým plantážím a latinskému temperamentu, který se linul horkými ulicemi nádherných koloniálních měst.

Galerie

Je libo prodírat se tropickými pralesy, koupat se ve vodopádech, posbírat si kávové boby a připravit vlastní kávu, odpočívat na bílých karibských plážích, poznat exotická zvířata, zatančit si pravou salsu, nebo jen nasávat atmosféru temperamentních měst? V Kolumbii můžete dělat vše. Fajn, dává to smysl, protože je to obrovská různorodá země, zhruba čtrnáctkrát větší než ta naše. Různorodost se odráží i mezi 32 kolumbijskými regiony. Skoro každá oblast má svůj typický tanec, slovníček i jídlo (to se nejčastěji odráží na způsobu, jakým připravují typické kukuřičné placky, takzvané arepas). Jedna důležitá věc je však pro všechny regiony společná – dobrosrdečnost a pohostinnost lidí. Nejvíce na mě zapůsobilo, že se lidé k sobě navzájem chovali jako kdyby byli součástí jedné rodiny, která má vždy dveře dokořán. Dělili se o vlastní věci a snažili se pomáhat. Například velmi často přispívali alespoň drobnými žebrákům, nebo když do přeplněného autobusu nastoupila těhotná paní, nebo starší babička, vždycky se našli alespoň tři cestující, kteří ihned tyto osoby pouštěli sednout, nebo pokud sami stáli, hlasitě po narvaném autobusu volali a ptali se, kdo jiný by mohl uvolnit své místo. Pokud se ptáte na ulici na radu, snaží se vám pomoct, jak nejlíp umí. Snaha pomoct za každou cenu někdy byla trošku na škodu, zvlášť když jsem se ptala na cestu na místo, o kterém neměli nejmenší tušení, ale aby mi poradili, tak mi ukázali na náhodně zvolený směr. :D

Učitelé a ostatní pracovníci na škole, kde jsem dobrovolničila, byli jako jedná velká rodina, která vás ihned přijala mezi sebe.

Rodina je pro místní základem všeho, stejně tak jako jejich víra a náboženství. Odkazy na boha v obyčejných konverzacích někdy ani nezvládnete spočítat. Nejspíš právě s tím vším souvisí jejich pohostinnost a dobrosrdečnost. K tomu všemu se u nich nezapře latinskoamerický temperament  – umí se radovat z maličkostí a užívat si života. Za ničím nespěchají a všechno je pro ně v pohodě. Jo a taky jsou skvělí muzikanti a ještě lepší tanečníci!

Místa k navštívení

Medellín

Město Pabla Escobara už rozhodně není tak nebezpečné, jako bývalo dřív. Naopak mi připadalo, že je jedno z nejpřívětivějších větších měst. Kvůli horší situaci města v minulosti nejsou místní obyvatelé na turisty tolik zvyklí a jsou velmi rádi, když je ve svém městě vidí. Často se vám tu stane, že si vás lidé se zájmem prohlížejí (zvlášť pokud jste ve větší skupině turistů) a volají na vás „hej gringo, vítej v mém městě!“. Poté vám doporučí místa, na které se určitě musíte zajít podívat, přičemž na jejich seznamu nikdy nechybí pro nás obyčejné metro, na které jsou místní obyvatelé neuvěřitelně hrdí (je totiž jediné v Kolumbii, heč!).

Comuna 13, dříve extrémně nebezpečná oblast Medellínu.

Guatapé

Uměle vytvořený kanál uprostřed přírody kousek od Medellínu. Na menších ostrůvcích se nachází pestrobarevná vesnička Guatapé. Na vše je krásný výhled z menší skály. Výšlap (pro mě nekonečných) 659 schodů ale opravdu stojí za to.

Skála s dlouhými cikcak schody.


Výšlap schodů fakt stál za to!

Cali

Cali jako město nepatří k těm nejhezčím, ani nejbezpečnějším, ale oproti ostatním má svůj poklad – salsu! Bývá označováno jako hlavní světové město salsy, což je vám jasné ihned po příjezdu. Salsa se tu line z každého rohu, ať už ze spousty tanečních škol, klubů nebo i z většiny obchodů a supermarketů. Je to ideální místo, pokud si chcete pořádně zapařit a zdokonalit své taneční kreace a naučit se specifický styl salsy tohoto města (tzv. salsa caleña).

Bratr sochy z Ria dohlížející na Cali.

Cartagena

Horká, divoká a také turistická Cartagena. Svými koloniálními uličkami a barevnými budovami připomíná spíše evropské město, které někdo vsunul na karibské pobřeží. Cartagena toho nabízí mnoho, čehož si je spousta lidí vědoma, a proto tvoří jedno z nejvíce turistických měst Kolumbie. Poznávání specifické atmosféry města je rozhodně třeba rozšířit o návštěvu blízkých karibských pláží, jako je Playa blanca nebo Isla grande.

Cartagena je plná historických náměstí a koloniálních staveb.

Bogota

Studené hlavní město kvůli vysoké nadmořské výšce. Kolumbijci z ostatních regionů říkají, že lidé z Bogoty jsou stejně studení jako jejich počasí. Prý jsou spíš jako Evropani. :) Já jsem naštěstí takovou zkušenost neměla. Město jako takové za mě nepatřilo mezi skvosty. Přeplněné ulice, narvané autobusy a moderní obytné čtvrti mě nijak neuchvátily. Ale díky historickému centru města plného krásných graffiti a jedinečného hipsterského stylu pro mě Bogota stála za návštěvu.

La Candelaria - historické centrum Bogoty, graffiti a turistů.

Kávový region a Valle de Cocora

Nádherná oblast plná rozmanité přírody, barevných městeček a kávových plantáží, která uhrančí nejen milovníky kávy. Za návštěvu stojí malebná pestrobarevná vesnička Filandia (kde se dají koupit levné suvenýry včetně výborné místní kávy :)), trošku větší, ale stále krásné Salento, a především také Valle de Cocora – údolí plné neobyčejně vysokých palem, které jsou rozmístěné všude včetně vrcholů kopců. Na tomto místě smůla na počasí snad neexistuje, protože déšť a mlha vytváří neuvěřitelně mystickou atmosféru tohoto místa (vyzkoušeno na vlastní kůži :)).

Mystická atmosféra údolí s vysokými palmami.

Jídlo

Street food je velmi běžná záležitost a za pár kaček se dá velmi chutně najíst. Nejvíc jsem oceňovala rafinovanost prodejců, kteří si vždycky uměli vytipovat skvělé místo k prodeji, například před diskotékama a klubama. Když z nich vycházíte nad ránem, smažená empanada je to, co v dané chvíli nejvíc na světě oceníte.

Chutný grilovaný masový špíz na hlavním náměstí turistické Cartageny stál v přepočtu zhruba 27Kč.

Spousta kolumbijských jídel je smažená, já jsem se neobešla bez doplňování místního jídla o zeleninu a ovoce, které jsou v Kolumbii naštěstí velmi levné (avokádo, mango a papája pro mě byly každodenní součástí stravy).

Arepas – kukuřičné placky, které se jí snad ke každému jídlu jako součást přílohy, nebo jen tak se sýrem (to je největší mňamka!) – typickou snídani tvoří vajíčka právě s arepou a horkou čokoládou

Sancocho – slepičí vývar s jutou a vařeným banánem

Empanadas – malé smažené taštičky plněné mletým masem nebo bramborem

Bandeja paisa – obrovský talíř plný nejrůznějšího jídla (maso, rýže, zelenina, smažený banán, arepas), který je typický pro oblast kolem Medellínu

Něco nesmaženého byste ve stáncích street foodu hledali jen těžko.

Kolumbijská káva

Určitě už jste slyšeli o tom, že kolumbijská káva patří mezi jedny z nejlepších na světě. Kolumbijci s tímto tvrzením hrdě souhlasí, ale dodávají k tomu, že nejlepší kolumbijskou kávu pijeme my v Evropě nebo v Americe a že ta, která se pije v Kolumbii, zase tak dobrá není. Zpočátku jsem to moc nechápala – vždyť káva vypěstovaná na jednom místě ze stejných rostlin musí chutnat všude stejně, ne? Později jsem zavítala na prohlídku jedné kávové farmy, kde jsem vše pochopila. Káva, ať už ta, co zůstane v Kolumbii, nebo je exportována, je opravdu vypěstována za stejných podmínek. Bod zlomu nastává během sušení kávových bobů, kdy jsou od kvalitních bobů oddělovány boby staré, shnilé, napadené hmyzem, prostě ty nekvalitní. Kvalitní boby jsou exportovány do Ameriky nebo Evropy, kde místní pražírny dokončí proces a připraví super kávu. Ty nekvalitní boby naopak zůstanou v Kolumbii, kde tvoří základ většiny „obyčejných“ a cenově dostupných balíčků káv v každém supermarketu. Když mi došlo, jak špatná byla káva, kterou jsem doposud v Kolumbii pila každý den (a za kterou jsem v místní kavárně/pekárně platila v přepočtu 4Kč!), udělalo se mi šoufl a řekla jsem si, že si ji už rozhodně nedám. Nevydrželo mi to ale ani týden. :) Za dva dny jsem si o svém zjištění totiž povídala s jedním taxikářem, který mě trpělivě poslouchal a pak se mě zeptal, jestli mi v Kolumbii ta „nekvalitní“ káva chutnala. Odpověděla jsem mu, že ano a hodně. A on na to: „Tak vidíš, tady je i špatný kafe výborný.“ No, jo měl pravdu. Tak jsem najela zpátky na "nekvalitní", ale lahodnou kávovou vlnu. :)

Nedobré kávové boby, které jsou během sušení oddělovány od kvalitních bobů.

Bezpečnost

Kolumbie už dávno nepatří mezi extrémně nebezpečné turistické destinace. Války mezi drogovými kartely a s tím spojená nebezpečnost na ulicích jsou už dávno pryč. I tak je ale třeba dávat si větší pozor, zvlášť co se týče krádeží – místní říkají „nedávat papáju“, tedy nedávat příležitost k okradení – nechodit po ulici s mobilem v ruce, po setmění se nepohybovat ve městě sám, v městské dopravě jezdit s batohem na břiše (pro nás je ale tohle vlastně úplně normální, že?).


Dobrovolníkem v kolumbijské škole

Měsíc a půl z mého cestování jsem strávila jako dobrovolník. Učila jsem děti angličtinu na malinké základní škole ve městě Cali. Škola byla specifická tím, že byla spojená s nadací a umožňovala lidem z chudších rodin zajistit kvalitní vzdělání pro své děti.  Kvalitní vzdělání je jinak v Kolumbii spojené s drahými soukromými školami, které si většina obyvatel nemůže dovolit. Státní školy buď mají nízkou úroveň, nebo minimální kapacitu pro přijetí nových žáků.

Dobrovolničení v takovém druhu školy pro mě byla opravdu jedinečná zkušenost a možnost poznat obrovské rozdíly mezi českým a kolumbijským stylem výuky. Děti v Kolumbii začínají chodit do základní školy už v pěti letech, kde stráví následujících pět let a po slavnostní promoci pokračují na střední školu. Kolumbijské děti jsou neuvěřitelně temperamentní a energické (přestala jsem se divit jejich zdrojům energie, když jsem od některých rodičů slyšela, že je přece úplně normální dávat dítěti ráno k snídani i kávu). Hrobové ticho ve třídě a individuální práce nad úkoly tak není skoro možná, vlastně to pro učitele ani není důležitá stránka vyučování. Energii dětí se snaží spíše využívat a učit je skrze nejrůznější aktivity a hry. 

Kolumbijské děti - pořád aktivní, ale extrémně roztomilé. :)

Další věc, která se od českého prostředí velmi liší, je vztah učitelů k dětem a naopak. To, co by u nás bylo považované za přes čáru, je v Kolumbii normální. Učitelé a děti mají k sobě totiž velmi krásný přátelský vztah a neustálé objímání a přátelské polibky jsou na denním pořádku (zvlášť při příchodu do školy a loučení při odchodu domů). 

Obecně se Kolumbijci umí radovat ze života a k oslavě důležitých okamžiků pořádat obrovské slavnosti. To jsem si zažila i ve škole při oslavě narozenin dětí. Ze svých školních let si pamatuju, že oslavenec donesl sáček bonbónů, ostatní děti mu zazpívaly a bylo. V Kolumbii by s takovou oslavou nikdo neuspěl. Když některé dítko slavilo narozeniny, ráno přišli do školy i jeho rodiče a vyzdobili třídu balónky a barevnými fáborky. Taky donesli obří barevnej (a nehorázně sladkej) dort a Coca Colu, kterou spolu s kouskem dortu rozdávali dětem ve třídě včetně všech učitelů. Oslavenec samozřejmě přišel v oblíbeném kostýmu a ostatní děti v jeho třídě měly povolení přijít ve svém normálním oblečení, ne ve školní uniformě. Vyučování v ten den bylo až na druhém místě. :)

Jednou z velkých slavnostní byla i školní promoce. Velkou slávou v americkém stylu si procházeli nejen pátáci, ale i čtyřleté děti, které tak formálně ukončily období školky a zahájily nástup do první třídy.
 


Galerie

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Pro přidání komentáře se přihlaš