Týna Vašíčková

25. března 2018 17:00
3

Řecký deník: 1) Athény a Korinth

Jak jsme zvládli řeckou MHD a zaháněli psy v olivovém háji.

Galerie Mapa

Řecko září 2015: Peloponés a Athény

7.9. PONDĚLÍ: PRAHA - ATHÉNY

• Jak asi může dopadnout, když archeolog a filosofka vyrazí na dovolenou do Řecka? V plánu je návštěva spousty zásadních míst pro oba, což ve výsledku obnáší hromady šutrů na různých místech. Letíme z Prahy s řeckou aerolinkou. Štěpánova krosna musí jít do "oversized" zavazadel, pravděpodobně kvůli chaotickému tvaru - má na ní zvnějšku připnutý stan a karimatku. Týna si raději nechává z krosny udělat zelený zábal, aby se někde něco nerozeplo.

• V 16:45 jsme odbavení a nastupujeme do letadla. Jsme tu první, nic jsme nepodcenili. Letuškám ani pilotovi není rozumět, a to ani v aj, mají příšernou výslovnost. Zato několikrát slyšíme "parakalo" (prosím) a "efcharistó" (děkuji), něco z mála slov naší řecké zásoby, které již ovládáme. Vegetariánské jídlo je ok, těstoviny + olivy + rajčatový protlak.

• V Athénách přistáváme ve 20:45 řeckého času (+1 hod). Při výstupu z letadla nás všechny cpou do jediného autobusu a vezou k letištní hale. Týna má na nohou kočárek, zády stojí nalepená u stěny. Je tu vedro a výpary z výfukových plynů (tak by se ostatně dal popsat i celý zbytek naší dovolené), dusíme se. Jak tam tak společně stojíme, hlava na hlavě a noha na noze, a čekáme, až nás odvezou, jakýsi spolucestující pán (velice trefně) prohlásí: "Jako do Osvětimi."

• A už je to tu, řecké záchodky. Jak asi víte, nesmí se do nich házet toaletní papír, na který je přistavený koš vedle mísy, protože by se jim ucpalo úzké potrubí. Ano, smrdí to. Kupujeme první sušenky. Ve složení si nepočteme, je řecky, rusky a bulharsky, všechno azbuka.

• Autobus do centra je za 5 éček. Uvnitř je zhasnuto, vedro jak v pekle a lidi nám šlapou po věcech. Zastávky se nikde nepíší ani nehlásí, jízda je zběsilá. Je to docela průšvih, když jste v cizím městě, které vůbec neznáte a ještě je tma, takže ani rozhlížení se po okolí vám není moc platné. Když chtějí místní vystoupit, několikrát nahlas zuřivě řvou "PORTA, PORTA!" směrem k řidiči - usuzujeme, že to zřejmě znamená dveře. Autobus je značky SOLARIS - Týna: "Jako u nás. Akorát víc smrdí."

• Zoufale se ptáme okolních cestujících, kde vystoupit, jsou na nás milí a že nám řeknou. S jejich pomocí úspěšně vystupujeme na Syntagmě. Dalších místních se ptáme na zastávce naším směrem, mají společnou cestu, tak nás nakonec vezmou "s sebou" od zastávky téměř až k ulici, kde bydlíme. Všude potkáváme obchody s domácími potřebami, úplně přehnaně.

• Náš ubytovatel přes Airbnb je Efthimis. Je to Řek a neumí ani slovo anglicky. Ale snaží se, domlouváme se rukama nohama a když to nejde, tak přes Google překladač. Byt je luxusní, koupelna taktéž - až přehnaně čisto a uklizeno - všude zrcadla a lesklé plochy.

• Neustále nám nutí vodu a "bíra" (= pivo) - má jich plnou lednici. Večeříme na balkoně. Máme mini pokoj s obří postelí s velkými dřevěnými rohy, před kterými jsme varováni. Odůvodněně - Štěpán se o ně zraňuje do krve. V noci máme otevřené okno do ulice, je tam strašlivý virvál. Lidi mluví, povykují, pokřikují, něco lomozí a rachotí, do toho mopedy, kočky a psi... Týna oka nezamhouří, ucpávky do uší zapomněla v Praze - chyba!


8.9. ÚTERÝ: ATHÉNY - KORINTH

• Ráno balíme krosny, loučíme se a vyrážíme na další štaci. Prohlídku Athén si necháme až na závěr dovolené - kdyby se nám cesta neplánovaně protáhla, abychom pak nebyli ve stresu, že nestihneme letadlo zpátky. Týna si u Nike kupuje žabky, protože v ČR nebylo možné v září už žádné sehnat, a má s sebou jen tenisky. Líbí se jí pánské, ty jediné totiž mají v normálních barvách, jinak frčí samé oranžové atd., ale o tom prodavačka nechce ani slyšet. Nakonec objevujeme jedny dámské černé a bereme je.

• Ptáme se prodavaček na cestu na Peloponés, jsou ochotné, mluví anglicky a vše vysvětlují až zbytečně podrobně. Jedna nám píše do notýsku "po našem", evidentně k tomu nemá často příležitost, tak se v tom vyloženě vyžívá.

• Zdejší metro je přehledné, možná lepší než to naše - na plánku stanic nade dveřmi svítí tečky, červeně a zeleně, takže přesně víte, kde se zrovna nacházíte a která stanice bude další.

• Potkáváme odbočku na Korinth, zkoušíme stop, ale neúspěšně - většina jede jinam a slunce úmorně peče. Mohli bychom asi najít vhodnější místo, ale vzdáváme to. Paní na informacích na autobusovém nádraží je příjemná jak prdel, přesto se nám u ní daří koupit lístek na autobus.

• Štěpánův prst má 20 km (na mapě).

• V Korinthu Štěpán kupuje v China town oranžový slamák, aby měl tu pravou archeologickou image. Pak svačíme fazole ve stínu palmy u moře. Pozorujeme divnou medůzu, co plave na hladině, ježky a rybičky.

• Sedáme si do kavárny a dáváme si greek cafe - Řekové jsou alergičtí na "turka"! Kavárník nás nasměrovává na starý Korinth. Na ulici potkáváme paní, co prodává lístky na autobus, zastávka je za rohem. Na zastávce jsou stolky od kavárny, místní tam sedí, čekají na autobus a nic si nedávají - přidáváme se k nim.

• V autobusu již tradičně nehlásí zastávky. Štěpán se ptá místních a ti nám opět řeknou, kde vystoupit. Prohlížíme si archeologický areál Archos Korinthos. V okolí jsou toulaví psi a toulavá německá turistka, která hledá svou skupinu v růžových tričkách. Pak procházíme městem, místní (stařík a pak holčička) umí něco anglicky, tak nás navigují, postupně se doptáme na směr na Argos.

• Večer se blíží a možná budeme nocovat někde na divoko, pro jistotu kupujeme zásoby - slané krekry a lahvičku poslední záchrany = tradiční řecké pití ouzo (dle Týny nejlepší alkohol na světě). Přidává se k nám toulavý malý psík, je roztomilý, ale nevšímáme si ho a pak ho zkoušíme zahnat, aby s námi nešel až na hlavní silnici. Postupně těch tuláků potkáváme víc, malý psík je odhání, jsme "jeho".

• Na konci vsi se to však dramatizuje, jelikož na silnici vybíhá OBŘÍ doga. Týna křečovitě svírá pepřák a čelí infarktu, doga nám ale naštěstí nevěnuje pozornost, očmuchává kontejnery a my procházíme okolo. Stmívá se, cestou dolů z kopce zkoušíme stopovat, když něco jednou za sto let projede, ale neberou.

• Kempíme v olivovém háji nedaleko. Zatímco Štěpán staví stan, Týna připravuje munici z kamenů - je připravena jimi zahnat psy, které slyšíme štěkat blíž a blíž. Stan je naprosto zhroucený, drží to jen jedna tyč, ale i to je lepší ochrana před psy, než nic. Klaustrofobii uvnitř řešíme kancelářským švábem. Pod námi všude šutry, není to moc pohodlné.  Ve stanu, když se bojíme, že přijdou psi, Týna vybaluje slané krekry a ouzo - zjišťujeme, že sušenky jsou s aroma slaniny = super. Nakonec ale žádný pes nedorazil. V noci řvou cikády a nějaký vřískající pták. Zpoza kopce zní párty. Celou noc chcípáme vedrem, je to téměř neúnosné - ani nevíme jak, ale nakonec se nám daří usnout.


Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš