Týna Vašíčková

27. března 2018 21:20

Řecký stopařský deník: 4) Tirynth

Jak jsme se chladili o kyklópské zdivo, stále nepronikli do tajů jízdních řádů a nevyšli k byzantské pevnosti.

Galerie Mapa

Řecko září 2015: Peloponés a Athény

11.9. PÁTEK - DREPANO - TIRYNTH a zpět

• Vstávačka v 7:45, kvůli prohlídce Tirynthu - dnes ho snad stihneme před zavíračkou. K snídani máme výbornou broskev a cosi jako turecký med. Úklid na pokoji pokulhává - uklízečka vůbec nepřišla.

• Chystáme se autobusem do Nafplio a pak dál na Tirynth, pokus č. 2. Na drepanské zastávce jsme z campu za pět minut pěší chůze, 15 min čekáme. Na místním náměstíčku jezdí dodávka a vyvolává "prodej papučí - moderní i antické papučijé". Má otevřené boční dveře a papuče vystavené. Když jede kolem nás, zpomalí a doufá, že nás naláká. Místní kouří i za jízdy na kole.

• V autobuse už zvládáme celou komunikaci v řečtině: "Kaliméra, dío Nafplio, parakalo. Efcharistó." (Dobré ráno, dvakrát Nafplio, prosím. Děkuji.)

• Týna to rozjíždí: "Tchýně matky její sestry."

• Opět nám okamžitě navazuje bus směr Argos. Tirynthu si ale musíme výstup z autobusu vybojovat. Než se odvážíme na další výpravu mezi rozpálené kameny, potřebujeme povzbudit kávou. Vcházíme tedy do kavárny příhodně umístěné přímo naproti archeologickému areálu, tamní paní ale nezná výraz "greek kofí" - správně je to "ELENAIS".

• Přináší nám papírový bryndák místo ubrusu. Štěpán se nad tím pohoršuje. Vzápětí předvádí artistický kousek, při němž vymrští prudkým pohybem lžičku z kafe do vzduchu a bryndák celý zacákne.

• Následuje prohlídka Tirynthu z 2. tisíciletí př. n. l.. Štěpán přelézá dřevěná vrátka a proniká do útrob "galerie", zaklenuté nepravou klenbou. Slunce je nemilosrdné a vedro příšerné. Štěpán se chytře chladí o kameny zdejšího kyklópského zdiva. Hradby jsou v některých místech široké až 20 metrů.

• Jsme tu prakticky sami, občas se trousí nějaký turista nebo místní archeolog. Ve 12 jsme hotovi a jdeme tradičně na stop. Autobusy totiž projíždí okolo, ale nestaví. Vezme nás řecký mladík, co poslouchá celkem dobrou hudbu a vysazuje nás v centru Nafplio.

• Místní byzantská pevnost PALAMIDI má celkem 850 schodů. Vycházíme cca 350, chladíme se ve stínu, je tu krásný výhled. Usuzujeme, že nám to stačí a jdeme zpět. 

• Oba dva si kupujeme si slamáky, dámský za 5 a pánský za 7 euro. Pak hledáme bar, který doporučují v našem průvodci, má tam být vše pohyblivé - nacházíme adresu, ale nic tam není, asi už je zavřený.

• Tak místo toho navštěvujeme místní archeologické muzeum - mají tam spoustu věcí z Tirynthu, brnění a slavnou přílbu s kančími kly, dále pitoreskní divadelní masky, hákáče na vázách. Do odjezdu autobusu k nám do campu máme ještě dost času, tak si dáváme kafe a oříškový raw dortík.

• Nějakou dobu za řevu cikád marně čekáme na prázdné autobusové zastávce a a nikde nikdo. Už je 15:10. Autobus měl jet v 15 hod, jak jsme si zaznamenali cestou sem dle rozpisu vylepeného přímo v autobuse u řidiče. Je nám to podezřelé, žádní místňáci. Jdeme se zeptat na informace do kanceláře, paní nám sdělí, že to jede v 16 hod - shledáváme to zajímavým. Vůbec netušíme, jak tu doprava funguje a proč je tolik různých jízdních řádů, kde se píše pokaždé jiný čas, a kde je pravda. Jdeme si rezignovaně nakoupit do pekárny a na další zastávce se dočteme, že to jede ve 14:30 a v 16:00... bez komentáře.

• V Drepanu nakupujeme ovoce a jdeme si užít koupel v moři - jsou vlny. Nikde nevidíme žádné mušle, při pracném hledání objevíme jen pár úlomků nebo pidi mušličky. Ležíme pod banánovou palmou.