Týna Vašíčková

28. prosince 2018 13:25

Řecký stopařský deník: 6) Athény

Jak jsme si užili řecké hlavní město a udělali si výlet na Poseidonův chrám.

Galerie Mapa

13.9.2015 NEDĚLE: EPIDAUROS - ATHÉNY

• V noci pršelo, ráno už je zase 30°C. Kemp je skvělý + super sprcha, vzhled jak za první republiky - staré, ale kdysi musely být luxusní.

•  Štěpán hledá sluneční brýle - nachází je pár metrů za stanem na zemi, úplně špinavé. Jdeme se vykoupat - moře cca 20 m od stanu. Voda je úžasná, bez ryb a velkých kamenů. Balíme, platíme a v poledne vycházíme.

• Paní z kempu byla všetečná, až slídivá - šla pozorovat Štěpána, jak se koupe v moři a po odchodu po nás šla překontrolovat a upravit naše vyhozené odpadky v popelnici.

• Potkáváme vousatého Řeka na motorce, Štěpán o něm prohlásí: "Vypadá jako pravoslavný mnich na motorce. Akorát je nahý."

• Cestou si stopneme místního staříka, sveze nás (opět si kvůli nám někdo zajede) na výpadovku na Korinthos a Athény. Je to sympaťák a umí dobře anglicky. Vyjdeme ze zatáčky a stopujeme dál, není tam moc kde, přesto nám brzy staví chlapík, co neumí anglicky, bere nás 5 km k odbočce na Nový Epidauros.

• Sedíme na kafi u silnice u místního obchodu a dáváme nanuky (meloun a banán). Paní v obchodě nepoznává nanuky a dvě hodiny je hledá - Týna jí je ukazuje v ceníku, ale paní to dlouho nechápe, nakonec to ale zvládne zaúčtovat správně. Místo lžiček, které nedostáváme (Štěpán nedostává lžičku pravidelně, ale nyní už ani Týna), používáme dřívka od nanuků, dlouho tu zevlíme, je nám tu dobře.

• Kolem běží divno-hmyz, obří mravenec na vysokých nohách, naproti je kostel. Přisedne si k nám Řek, zatímco jeho manželka nakupuje - je to Polka. Pán říká, že v Čechách máme dobré ženy, líbí se mu, že jsou bílé :D

• Týná má nateklý pravý kotník, ale chodit může. Zvedáme se a jdeme na stop, prakticky okamžitě nám staví auto - mladí sympaťáci, Katarína a Harry. Učí se na učitele jógy, jedou z kurzu zpět do Athén. Nabízí nám ovoce a preclíky, co chutnají jako perník. Harry nám zapisuje do notýsku doporučení na ouzo - blue or green. Cestou zastavují u pouličních prodejců ovoce, tvrdí, že je levnější a dobrejší, že v Athénách mají jen hnusné.

• Berou nás až k parku, kde stála legendární Platónova Akademie, Týna to tam chce vidět. Jsou tu jen ruiny gymnasionu - obrysy, cisterna, hrobečky. Prý tu plánují výstavbu "mall", obchodního centra, proto to tady vůbec neudržují, aby mohli říct - vždyť tu nic není, tak můžeme. Záhy potkáváme člověka, co parkem tlačí nákupní vozík - asi se už připravuje na ty nákupy. Je tu klid, hovínko a cikády.

• Jdeme pěšky na metro, s věcmi je to celkem štreka. V metru se orientujeme snadno, ale je obtížné najít vchod dovnitř, musíme se ptát, jsou nenápadné. Vystupujeme na NEOS KOSMOS, poblíž ubytování, a jdeme si sednout do parku. Cestou kupujeme nějaké jídlo (pro změnu fazole) a řecké pivo FIX HELLAS - je dobré, popíjíme ho v parku s milionem vřískajících dětí. Všude samé pekárny, ale koupit vodu je náročné, obchody bývají většinou zavřené - no jo, neděle.

• Ubytování - jedna ulice z parku, na zvonku není jméno, telefonujeme, přichází nám otevřít. Je to sympaťák, byt je čistý, ale musíme procházet přes "obývák", kde Jordi spí.

• Týna o Jordim: "Vypadá jako Bruce Willis, kdyby se stal buddhistickým mnichem, který tančí balet".

• Je to Španěl, který 17 let žil v Německu, tady bydlí pár měsíců, vyučuje tanec. V noci odchází, ráno taky - tvrdí, že tam spal. V koupelně má kachličky, které vyvolávají dojem tapety - a kulaté zrcadlo a vysoký kohoutek, Týna je uchvácena. Ale je tam okénko, přímo nad vanou, takže slyšíme, jak se lidé dva metry od nás prohrabují popelnicí, ráno tam asi hodinu a půl v kuse mňoukají kočky.

• V noci hluk (asi hodinu štěkal pes). Jordi tvrdí, že je to klidná a tichá ulice - nemůžeme souhlasit. Nechtěla bych vidět tu rušnou.

• Místní se vykradení evidentně nebojí, spí při otevřených balkonech i v přízemí - kde se nyní nacházíme a tento zvyk přebíráme (balkon na úrovni střech aut)

14.9.2015 PONDĚLÍ: ATHÉNY

• Balíme a jdeme pěšky k další adrese ubytování. Ráno je velký problém najít pekárnu (pro změnu) zato potkáváme mnoho obchodů s vodou (když už je nepotřebujeme).

• Stále si nemůžeme zvyknout na "ne" místo "ano". Zjišťujeme, že bydlíme vedle ONANu (tyto podniky jsou tu hojně rozšířené).

• Flavius je z Brazílie a u vchodu nás vítá s dalším týpkem, Řekem. Oba jsou moc fajn, byt také. Vcházíme do společenského prostoru - prostorné kuchyně propojené s obývákem, odkud vedou dveře do našeho pokoje. Dostáváme klíčky, informace a heslo na wi-fi.

• Flavius je zřejmě zapálený do CAPULEIRA - bojový tanec - všude jsou plakáty a na stolku hromada letáků. Později se dozvídáme, že F. tento sport vyučuje, v Athénách už 8 let.

• Plánujeme návštěvu muzea. Je véééliké - jsme uchozeni.

• Hledáme vinyl shop - zdravíme Kalispéra a prodavač si tím pádem naivně myslí, že Řečtinu plynule ovládáme. Esoteric nemají, ale nakonec ulovíme Om - God is good (Týna), Ved Buens Ende a staré Hexvessel (Štěpán).

• Nacházíme malou vegetariánskou restauraci a konečně si dáváme falafel s pita chlebem, předkrm s olivami - výborné. Plus pivo Vergina - Beptina - ležák (lepší) a červené - jsou chutné. Vše dohromady za 20.80.

• Cestou zpět k Flaviovi po ulici Kolokontroni poprvé potkáváme zaparkované pidi-autíčko. Na místních (ubytovatelích) je skvělé to, že večer odcházejí pryč a máme to tu pro sebe.

• Koupelna tu je vskutku netradiční a ehm, společenská. Z toalety i sprchového koutu je okno do světlíku - takže vidíme rovnou do kuchyně a můžeme si povídat. Detailně slyšíme hádku sousedů nad námi (Řekyně jsou vskutku rázné, nic si nezadají s Itálií).


15.9.2015 ÚTERÝ: ATHÉNY A MYS SUNION

• Vstáváme ve 12. Mapy.cz jsou, co se Athén týče, o hodně přesnější než Googlemaps. Jedeme na výlet na "ťupík" na jih = dle Štěpána mys, výběžek.

• Štěpán se stále mlátí hlavou o rozbitou žaluzii na balkoně. Opakovaně nás zde trápí společnou pokrývkou.

• Na chodníku jsou zaparkovány auta, mopedy nebo tam rostou stromy. Kde nejsou stromy, dosadí místní květináče, kde nejsou květináče, je chodník rozbitý. Kde není rozbitý, tam si někdo postaví schody do domu nebo díru do sklepa. Kde nejsou schody, je usazena místní rodina s dětmi. Kde nesedí rodina s dětmi, tam jede motorka. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna. A taky je na chodnících večer tma, zatímco silnice jsou jakž-takž osvětlené, není co řešit - jelikož na chodníkách jsou všude tzv. kaló kakó, jak jsme je pojmenovali - jistě víte, o čem je řeč :D jinak v řečtině kaló = dobrý, kakó = špatný. Jsou to AUTOFAŠISTI! :D

• Matky s kočárky jezdí raději uprostřed silnice. Policisté sedí na jedné motorce běžně dva a ještě jezdí v houfech.

• Zaplouváme do lékárny, Týna si kupuje bandáž a zavazuje si nohu. Na zastávku na mys Sunion přicházíme ve 14:45, zjišťujeme, že to asi jelo ve 14:30 a další až v 16:30. Sníme si tedy nákup z pekárny (baklava a ananasový croasant) a sedáme si na kafe. Servírka k nám přimetává smetí a nechává ho tu ležet. Po 5-10 minutách ho odmete o kus dál.

• Hrají nám tu zremixovanou starou Shakiru a na obrazovce jede formule. Potkáváme plakát Syrizy a velký nasprejovaný nápis na náměstí "migrants you are wellcome". Okolo v ulicích se válí na zemi celé rodiny uprchlíků. Jedna holčička před námi udiveně pozoruje eskalátory, na několikátý pokus nastupuje a křečovitě se drží zábradlí. Týna: "Vypadá, jako by eskalátory viděla prvně." Ehm. Pravděpodobně je skutečně prvně viděla, byla evidentně z uprchlických řad, chudinka.

• Jdeme Aristotelovou ulicí. Jedeme kupodivu opravdu v 16:30, s houfem japonských turistů, kteří se kolem nás pomotávají a vyptávají se na autobus. Lístek stojí 6.90 - na cestu tam. Je dobré sedět napravo - výhled na moře, vlevo hory.

• V takovém vedru jsou i palmy znavené a potřebují si odpočinout Jsme na mysu, u Poseidonova chrámu, bavíme se o Tritonech = jeho podržtašky, bylo jich víc. Na Štěpána ční chleba.

• Blíží se západ slunce, vypadá to jako konec světa, velká ohnivá koule, která zničí celou planetu. Je tu HROZNÝ vítr, držíme si klobouky, permanentně, je to utrpení. Paní vedle nás se kochá a hovoří o MAGIC MOMENT. Proděláváme záchvat smíchu. Cpeme si do hlav sušenky s medem, lepivé kousky odlétají a vítr je vhání kochající se paní do vlasů. Týna prohlásí: "Ano, teď vyndám toaletní papír." A poté nemilosrdně: "Nyní se mohou modlit, aby na ně nevylétl můj posmrkaný kapesník."

• Areál mají otevřen do 20 hod, do slunce západu. To zapadá v cca 19:25, a to velice rychle, do 1 minuty zcela zmizí. Připomíná to situaci v kempu v Epidauru: Týna: "Je to tu krásné. Snad se odtud dostaneme".

• Lidé za námi opět chodí a informují se na dopravu, už jsme zvyklí. V 19:50 přijede autobus - řidič tvrdí, že jede jen do centra - Sygrou-Fix ani Syntagma prý ne - vyhází nás plus další turisty a odkazuje na "the other bus", který má jet za 10 minut.

• Zoufale ho vyhlížíme ve větru s japonskými turisty. Přijíždí, Týna ho vítá s jásotem, když se objeví v zatáčce, a připadá si jako zachráněný trosečník na pustém ostrově, když na obzoru spatří loď.

• Štěpán hledá brýle: "Nevím, kde jsou." Týna: "Máš je v batohu." Štěpán: "Nepamatuju se na ten moment, kdy bych je tam dával." Týna: "Já taky ne. Byl to totiž magic moment!"

• Do autobusu si k nám nastoupil tajemný rosomáko-vlkodlak. Sedl si zrovna tam, kam si Týna přes uličku natáhla svou bolavou nožku. Rosomák je smutný, protože nemá samičku. Ale možná je jen přiotrávený smogem uvnitř autobusu. (Má hlavu opřenou čelem o sedadlo před sebou.)

• V metru nás stále oslovují "pane Pistímio". 

• Jedna z prvních jízd metrem: Nastoupí podivná paní a něco zaníceně hlásá na celý vagon. Na to, aby žebrala, je celkem dobře a moderně oblečena. Je to dlouhý proslov. Týna znervózní, Štěpán to okomentuje suše a lakonicky: "Snad nevybouchne."

• Pijeme FIX-DARK lager a obyč FIX. Oba dobré. Večeříme Tzatziki na balkoně, schováni v korunách stromů u brazilského stolku.

16.9.2015: STŘEDA: ATHÉNY

• Vstáváme v 9, před polednem vyrážíme pěšky na Akropoli. Cestou dáváme oblíbenou pekárnu Christina v ulici Drakoni, poté kafe.

• Prohlídka Akropole: 12 euro za vše: klouzavé kameny, lešení, mnoho turistů, hlídači buzerující s píšťalkou. Ale jinak monumentální. Zvláště Erechteion velice působivý + krásná mytická oliva. Cestou pryč jdeme kolem mozaiky římského domu a Panovy svatyně ve skále - tam si Štěpán kupuje sovu, puštíka, od místního pouličního prodejce za 2 eura (předtím jsme nakoukli do dvou krámků, kde měli mini sovy za 6). Kousek pod Akropolí, na pěší zóně, ochutnáváme řecké frappé, ledovou kávu, za 3 eura a naproti hrají zrovna Týninu oblíbenou skladbu od Röyksopp se zpěvačkou z Fever Ray. Dále písničku z Pulp Fiction, Girl you'll be a woman soon. Pohodička.

• Na toaletách je tu časté splachování a puštění vody v umyvadle nohou - tlačítkem na zemi. Takže se nemusíte bát bakterií na rukou, super.

• Táhneme na Agoru. Na Agoře potkávámu želvu, šustí v listí. Přes toto fantastické a legendární místo, Agoru, kde se procházeli Sokrates, Platón, Aristoteles a mnozí další, dnes vede metro. Významné EHM.

• Knihovna má jen do 15:00, ale je dobře vidět i zvenčí. V jejím areálu pospinkávají tři psíci. Dostáváme se ke slavné Věži větrů. Vršek rozebrán a zbytek obalen lešením. Štěpán je smutný. Zato ale vidíme fotbalový dres se Sokratem!

• Kerameikos jen zvenčí, Týna je znavena. Pes - vlčák křížený s dalmatinem. Restaurace v Platonois není čistě vegetariánská - ač to tam vypadá hezky, nevybereme si. Jedeme na Syntagmu.

• Na Syntagmě mají hlučnou předvolební kampaň komunističtí KKE. Lidé (dav) mávají vlajkami se srpem a kladivem, skandují. K tomu jim hraje cosi jako komunističtí Woven Hand. Blaženě se usazujeme v Mikki v restauraci Avocado - vegan i vegetarian.

• Kousek odtud pak kupujeme červené víno NEMEA eufemos = nejlepší červené víno, jaké kdy Týna pila.

• Jdeme se domů převléci a vyrážíme na Filopapův pahorek, vypít si víno s výhledem na památník. Nacházíme vchod do divadla = uzavřený. Vylézáme na pěšinu kousek napravo. Dereme se do schodů, pod námi šutry, tma, neosvětleno, kolem houští. Dojdeme ke skále, na rozcestí je VELKÝ nepřátelský vlčák, ošklivě na nás štěká ze tmy. Musíme se vrátit, HINT SUNT CYNIKES = Zde jsou psi, píšeme záznam do mapy.

• Týny noze to zrovna neprospívá, zdlouhavě obcházíme kopec. Zcela nečekaně přicházíme pod Akropoli, kousíček od vchodu. Je to romantický večer: popíjíme víno a posloucháme sportovní přenos.

• Cestou zpět večer skládáme oslavné ódy na ulici KOLOKOTRONI, hip-hopové písně a vytváříme z ní kult. Kousek od našeho bydlení má malou kancelář SYRIZA, chodíme kolem nich, dlouho do noci tam za stoly posedává pár lidí, dnes již měli zavřeno.


17.9.2015: ČTVRTEK: ATHÉNY - PRAHA

• Vstáváme cca v 9:30, balíme, zjišťujeme autobusy z Blavy do Phy a pak se snažíme o check-in přes mobil. Nedaří se, snažíme se o check-in u Flavia na notebooku. Neobejde se to bez obtíží, trvá to dlouho, pořád mu tam skáčou reklamy a má řeckou klávesnici, ale nakonec se podaří

• Flavio na balkoně stlouká poličku na knihy a chlubí se křesly a stolkem vyrobenými z palet. Odchází na výuku, klíčky máme strčit pod dveře. Poté, co tak na několikátý pokus pracně učiníme, na schodech potkáváme jeho řeckého spolubydlícího.

• Cestou po Kolokotroni Štěpána zdraví stará paní a volá "VIVA!".

• Jdeme pěšky až do muzea, vstupenka z Akropole tam neplatí, jak zklamaně zjišťujeme. Musíme si koupit novou, každý za 5 euro. U vstupu musíme projít rámem a krosny narvat do kontrolního pásu - neuvěřitelné se stalo skutečným, ale vecpali jsme je tam. Poté jsme je zdarma mohli odložit v cloack room.

• V muzeu se nesmí fotit, jen u karyad ano - bez blesku.

• Vracíme se do krámku poblíž Avokáda, kde mají regionální produkty. Kupujeme několik flašek Týnina milovaného ouza (jsou mezi nimi i dárky příbuzným), abychom doma zjistili, že to není ouzo. Je to vlastně to samé, pálenka, ale bez toho naprosto zásadního - anýzu. No, co se dá dělat... nevyhodíme to :D

• Na letišti v Athénách chtějí neustále vidět boarding pass - Týna ho má připraven na mobilu s tím, že každou chvílí se jí může vypnout a "navždy" ztratit, jsou to nervy. Samozřejmě i když si chceme koupit sladkosti v Duty Free, tak ho musíme znovu předložit. Další kontroly jsou úplně přehnané - v Praze to po nás chtěli vidět všehovšudy dvakrát, zde pětkrát.

• Ryanair: nic moc služby, dělají akorát byznys. Chtějí prodávat, ale nestarají se o cestující. Kupujeme si od nich jídlo, ale když ho sníme, odpad už nikdo neodnese. Letušky vůbec neprocházejí, pouze, když něco prodávají a to tvrdí, že na nic jiného nemají čas, že máme počkat, že odpad si vyberou, až půjdou potom... což se nestane. A nedali ani jeden bonbon na přistání! Velké mínus! :D Naštěstí jsme připraveni a máme vlastní.

BRATISLAVA

• Postřehy: je tu lepší vzduch. Méně hluku a lidí. Eskalátory nefungují. Vidíme mrakodrap. Je tu klidněji, ulice prázdnější a uklizenější. Autobusové zastávky v Řecku většinou člověk ani nepostřehne. Když už, nemůže si na nich přečíst zastávky, nikdy.

• Mlýnské Nivy: pijeme krétskou vodu a doufáme, že pojede bus do Prahy ve 22:50 - František Burda. Přijel a nalodil nás, úspěch! Sedíme, spíme, Štěpán zabírá zadní sedačky, na Florenci jsme ve 4:13.

PRAHA!

• Jdeme pěšky na Masaryčku a nočkou domů. Chodníky nám připadají ČISTÉ, upravené a hlavně neuvěřitelně prostorné. Nikde nikdo jako bychom právě vylezli z bunkru jako jediní přeživší po atomové katastrofě. Chladno.

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš