Petra Šmídová

17. října 2018 15:05

RUMUNSKO? JEDINĚ STOPEM!

„Stopování je fakt nejlepší! Potkali jsme fajn lidi a utratili jen tisícovku!” Tyhle dvě věty mýho kamaráda stačily k tomu, abych to vyzkoušela. S Janou, mojí kamarádkou. Nejdřív jsme se chtěly vydat do Švýcarska, ale potom jsme zjistily, že je na nás až moc nóbl. A taky moc drahý. To hlavně. Takže raději někam na východ. Do Rumunska – podle některých země toulavých psů, špatných silnic a medvědů.

Mapa

No nic, zabalit a jedem!

1) Krosna 20kg

2) Žehlička na vlasy

3) 0 zkušeností

4) Málo peněz

5) Flétnička

Jakožto začátečnice ve stopování jsme hned ze začátku udělaly první chybu. Pokusit se zastavit auto v centru Vídně – blbost. Řidiči nám mávali, měli radost, my měly úpal a to bylo asi tak všechno. Naštěstí je Januš o něco praktičtější a bystřejší než já a napado ji, že na okraji města budeme třeba úspěšnější. A taky že jo! Naše první auto byl pěknej Jaguár, bez pěknýho kluka teda. Starší pán nás celou dobu krmil bonbónkama, pak odkudsi vytáhl dva croissanty, nějaký pitíčka a byl moc hodnej. Vyhodil nás za Budapeští na benzínce, za Jaguárem se zaprášilo a my zůstaly na náš osud zase samy. Tak jsme se aspoň připojily na wi-fi, zkontrolovaly sociální sítě, zjistily, že se po nás nikdo neshání, napsaly překrásnou ceduli do Szegedu (jakože si tam dáme segedín) a šly na věc.

Rumunskej anděl

Stály jsme na výjezdu z benzínky, nikdo o nás nejevil zájem, vedle kolona aut, ze který řidiči sledovali, jak se nám (ne)daří a k tomu vedro jak pes! Perfekto Amerika!

Jenže potom k nám přibrousil anděl! Sice nás málem srazil svým bavorákem, ale mluvil anglicky, měl klimatizaci, byl vtipnej a jel až do Rumunska – nejlepší kněz Ionutz. V noci jsme přejeli rumunský hranice, Ionutz nakoupil jídlo, víno, piva a nakonec jsme všichni tři spali někde na benzínce u Temešváru, popíjeli a povídali si až do rána. Stopování je fakt super. Ionutz nám druhý den ukázal Temešvár, vzal nás na jídlo, přečkal s náma déšť, našel vhodný místo na další stopovací dobrodrůžo, nabalil nám víno, bonbónky, sušenky (rozumějte + 5 kg v mojí krosně), vzal si moje číslo, my mu na důkaz vděčnosti zahrály na flétničku a foukací harmoniku, což nám fakt jde, objal nás, zatroubil a odjel. A tohle je teprve začátek! Ahoj, anděli!

Stopovali jste někdy?

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš