Karel Procházka

7. září 2019 22:19

Rybářská stezka/Fishermans trail aneb místo kam vzít svou holku než si ji vezmes

Cestovatelská pecka napříč portugalským národním parkem na jihozápadě země. Jestli jste příznivci kýčovitě krásných procházek s výhledem na oceán a zapadající slunce, tak je to Vaše osudová cesta. A jestli máte před svatbou, je to skvělá zkouška před tou opravdovou cestou životem, neboť je to nejen romanticky kouzelný ale zároveň zjistíte zda si, nehledě na pohlaví neberete bábovku.

Mapa

Rybářská stezka

Kvůli obavě o přervané Camino jsme se rozhodli pro méně frekventovanou trasu a vybrali jihoportugalský Fisherman's trail. Cesta přeplněná nebyla, dokonce jsme spáš doufali že by tam mohlo být míň mrtvo, takže to určitě není přehnaně turistický a může to tak být dost romantika, pokud teda necestujete se svou sestrou a kámošem :) Na to, že jsme to šli na začátku srpna bylo perfektní počasí, kolem 20-25° s oceánským studeným větrem takže žádná výheň, která tou dobou trhala rekordy ve zbytku západní Evropy.

Slovní úloha: Jde-li Anička, Kuba a Kája vzdálenost 120 km a mají na to 6 dní, kolik kilometrů musí denně ujít? 

Řešení: Občas ujdou 10km, občas 25km, někdy si vezmou bus, taxi nebo dokonce lodní taxi, protože nikdy nevíte kdy se po cestě zaseknou v hospodě, na pláži, u krav, dlouho se fotí a nebude se jim chtít chodit. 

Ta cesta je totiž hlavně o pobytu v přírodě, na krásným trailu. Jde se po útesech, v písku nebo na prašných cestách s trochou zeleně - po většinou cesta přímo kopíruje oceán a nabízí krásný výhledy. Na pláž a chlazený zlatý občerstvení narazíte velmi často - i tak se ale zásobte vodou,neb z oceánu se Rajec nevyrábí.

Stanování není úplně ideální, není to údajně v parku povoleno. Vemte radši karavan a nebo stanujte v jednom z campů po cestě. My jsme v rámci pohodlí zvolili hostely, ne úplně levná záležitost 25-30 euro/night/člověka, ale zase si víc užijete track když jdete trochu víc nalehko.


Útěk z Fara, turistický Lagos a netradiční začátek tracku v Aljezuru

Paradoxně jsme šli track z druhý strany než je obvyklý tedy z jihu na sever, což byla volba kvůli levnějším letenkám do Fara, ale je to popravdě úplně jedno. Jde jen o to jestli na oceán koukáte raději zprava nebo zleva. 

Do Fara jsme přiletěli, lehce se zhrozili a utekly po obědě. Drobné historické centrum nebylo špatné ale nějaká zvláštnost to taky nebyla, a výhled na oceán nebo spíš řečiště proložený pásmem hlíny taky nic moc. Takže rychlý dva aperoly a šup šup na bus do Lagosu.

Lagos je na druhou stranu jiná perla. Krásný oceán, přírodní útesy vytvářející jeskynní průchody z pláže na pláž. Město mělo energii a v plných ulicích to žilo naplno. Vypadá to jako surfers paradise, všude spousta vyklidněných lidí co přijedou na surfařský kurzy - zdánlivě dream job.

Po přespání v Lagosu jsme se ráno hned vrhli mimo civilizaci (nevěděli jsme až jak moc). Město Aljezur jsme zvolili jako začátek, kde se napojíme na trail. Aljezur byl komornější (čti nudný), kousek opodál směrem na pláž jsme ale objevili Alpačí farmu nebo alespon to tak vypadalo. Skotská rodina nakoupila alpaky a přestěhovala se do příjemnějšího počasí. Takže tak. Proti gustu... just live your dream.


Odeceixe

Odeceixe je malý městečko, kam jsme přispěchali přespat druhou noc. Samo město je standard s výjimečně dobrou sangriou. Nicméně řeka z něj ústí v krásný plážový zátoce, která je fotogenická jako autor tohohle webu. Doporučujeme. 


Almograve

Podle toho co jsme viděli a co by dávalo mnohem větší smysl, stojí za to spíš zastávka v Zambujeire, kde jsme taky chtěli původně spát ale náš trackový vůdce "moudře" naplánoval ubytování až po 40km přávě v Almograve, což bylo trochu neštastné a jako správný horalové jsme si museli zavolat na posledních 15km taxi. 

Almograve je nuda, hostel nevoněl po růžích a pán nademnou chrápal jako trojhlavý pes strážící kámen mudrců...ale mají tam krásnou pláž a bar s výhledem, takže lepší "brunch" si lze těžko představit. 


Villa Nova de Milfontes

Track byl tradičně pecka, potkali jsme krávy na volno. Na konci dne jsme si do města stopli lodičku, protože se nám něchtělo jít po skvělém "brunchi"  o hodinu víc po trailu. Městečko má opravdu atmosféru a je tu mnoho krásných - až neuvěřitelně bez rezervace nedostupných - restaurací. 

Pozor na pohyblivou "sochu" kopíjníka na náměstí, který bere svou práci jakožto stojící pozlacený monument velmi vážně a mává kopím jak splašenej gyarados. 


Porto Covo

Šli jsme tuhle poslední pasaž do Porto Covo ještě před východem slunce - ne že bysme byli až takový raní ptáčata, ale spěchali jsme na bus - a bylo to divočejší než nejdivočejší návštěva planetaria Vašeho života, padaly hvězdy a vypadalo to tak totálně opravdově, že už ani můj cynismus neobstál. 

V Porto Covo je faktický začátek trailu, my jsme tam došli s vítězným výrazem na tváři a s nadhledem sobě vlastním pozorovali místní nic netušící, větrem neoprýskáné začínající spolutrailery. No.. ve skutečnosti jsme dorazili totálně vyflusaný a všichni si pravděpodobně mysleli že jsme to vzdali po prvním kilometru a vrátili se zpátky. Město krásný, ale opět, cesta je cíl a příroda za to stojí mnohem víc. 

Jeden z nejkrásnějších výletů, který Vás i přes fyzickou náročnost totálně dobije. Jednohlasně doporučujeme.

NEZAPOMENŤE KOUKNOUT NA VIDEO. :)


Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš