Šárka Lantová

26. prosince 2019 12:22

Santiago de Compostela

11 dní, skoro 300 km, dvě holky z kanceláře a slavná poutní cesta portugalskou trasou

Galerie

START Vídeň – Lisabon: Odlétáme.... .✈✈✈✈

Konečně nastal ten dlouho očekávaný den odletu.

Letištěm jsme propluly bez jediného nutného slova s obsluhou - všude máte vše online nebo přes automat... Kolem půlnoci jsme přiletěly do Lisabonu, kde nás čekalo 6 hodin než budeme pokračovat do Porta...

#Day1: Porto: 24,66 km

První den prověřil naše poutnické odhodlání hned ze začátku! Po probdělé noci v Lisabonu jsme se konečně dostaly na letiště do Porto.

Vylezly jsme ven natěšené do akce..... Jenže kam teď? Doprava, doleva? Asi k moři, ne? Nějak nebyl čas, podívat se předem na začátek trasy. Věděly jsme ale, že chceme začít od katedrály Porto a tam si nechat dát razítko, tak jsme vyrazily. No jo, jenže navigace ukazuje 15 km do cíle, jakože cože?? No nic, jdeme, do oběda tam dojdeme. Tu katedrálu jsme po několika hodinách fakt na kopci našli, to razítko nám jedna protivná ženská taky dala, celý den poprchávalo a mrholilo a krosny taky pořád těžký jako kráva. Po dopingu ve Starbucks jdeme dál a v podstatě konečně začínáme oficiální poutní cestu!!! (to už máme v nohách 20 km a je 13hod pryč ....) Déšť se stupňuje a po dvou hodinách musíme bohužel rezignovat, že víc jak 25 km dneska prostě nedáme... do nejbližší Albergue je to ještě 20 km daleko, tak jsme se schovaly před deštěm v Burger Kingu a projely jsme internet. Všude plno nebo draho, nakonec kilometr od nás volné postele v ženském pokoji. Ať žije Booking! A tak jsme tam totálně nažmach došly, zazvonily a poprosily o nocleh a teď jsme tu, nožky namazaný měsíčkovou mastí a z postele už nás dnes nikdo nedostane! Za 18 Euro na osobu to nakonec jde, mohlo být hůř, zvlášť když plán B byl spát zase na letišti.

#Day2: Porto - Vilarinho: 24,68 km

Portugalsko nám tento den ukázalo i svou hezčí tvář, dostaly jsme se konečně do menších vesniček a svítilo nám krásně sluníčko. Míjely jsme cestou pár dalších poutníků, ale k nikomu jsme se nepřipojily.

Cesta nám slibně utíkala a tak jsme dnešního cíle - cca 25 km - dosáhly už kolem druhé hodiny. V Albergue jsme vyfasovaly do pokoje mladou Němku, jinak pohodlíčko za 12 Euro i s plnou kuchyní a lednicí. Ráno budou cornflaky . Dnes jsme pauzírovaly pouze na autobusových zastávkách, takže k obědu a svačině energy tyčinka a hrst ořechů. Poznatky z dnešního dne: - všude samá kukuřice, čistokrevnýho psa by tu jeden pohledal, chodit celej den po dlažebních kostkách, to fakt nechceš!!!!

#Day3: Vilarinho – Barcelos: 29,60 km

Dnes jsme vstávaly už v šest, vyrážíme ještě skoro za tmy a podél hlavní, Portugalci jezdí jako šílenci, takže nic moc, pak pro změnu několikahodinová cesta kukuřicí.

Počasí kolem 20 stupňů, takže parádička, 20 km máme jak nic, tak jdeme na oběd. Dalších deset kilometrů už se moc lehce nejde, spíš vůbec. Dostáváme se ovšem do městeček, kde žije asi horních deset tisíc, všude samá luxusní vila a udržované předzahrádky.... zatím ale musím říct, že mě Portugalsko nijak zvlášť nenadchlo, představovala jsem si ho jako víc "exotickou" zemi a tady zatím jen samá kukuřice, bordel a kamenné zdi.

Dva kiláky před Barcelos už jsme mlely z posledního, ale rozhodly jsme se jít až do té nevzdálenější Albergue. Albergue za 5 Euro, postelí asi 20, vybraly jsme si dvě železné palandy v rohu, nakonec nás tu je 6 ženských v tomhle koutku, zbytek je mix. Špunty do uší jsou dnes v noci jasná věc . Jsme ve městě, takže nákup v supermarketu na zítra, sendvič teď k večeři a jdeme spát. Zítra nás čeká 34 km a má být dost hnusně, tak to asi bude jeden z nejnáročnějších dní....

#Day 4: Barcelos - Ponte de Lima - 37,16 km

Dnes jsme opět vstávaly v 6. Bláznivý Němky se hrabaly už v půl 6, venku lilo jako z konve a Nikola pořád marod. Nakonec jsme v 7 přece jen vyrazily, natáhly bundy, pak i pláštěnky a šlo se.

Beru zpět, že Portugalsko je tady placka. Prvních deset kilometrů v dešti a do kopců moc nenasvědčovalo tomu, že dáme víc jak 20 km. Kolem 9h přestalo pršet, zašly jsme na kávičku a dezert, odpočinuly a vyrazily dál. Dnes cesta vinicemi. Kelišová nepokradeš!... ale víno přímo z vinice jsem musela ochutnat, paráda! Nakonec jsme se rozhodly, že opravdu dojdeme až do Ponte de Lima! Ale každý krok nad 30 km byl teda fakt znát! Po cestě jsem pak rovnou přes Booking zamluvila dvě postele v nejbližším hostelu v Ponte, zatnuly jsme zuby a šly. Hostel ok, hned zkraje města, za 15 eur 4-lůžák i se snídaní, paráda. Nakonec dorazila jedna starší paní, ale nemluví, tak je to ok, pokud bude chrápat, máme špunty. Nejhorší na dnešním dni je asi to, že mě tak bolí nohy… Jinak máme to 38 km k hranicím se Španělskem, už se tam obě těšíme, místní kukuřice a vysokých zdí máme už pokrk.

#Day 5: Ponte de Lima - Rubiaes 22,87 km

Dneska jsem se těšila, že si konečně dám ty párečky nebo tak něco, když jsme měly tu snídani v hostelu v ceně. Pospaly jsme si a v 7 jsme nastoupily na recepci. Dostaly jsme sáček s houskou, máslíčko, marmeládičku, nějakou zabalenou minibuchtičku a pitíčko -čokoládu. No nic, tak vyrážíme.

Zase leje, ale to už nás nerozhází... Dnes cesta většinou divočinou, lesem a po pěšinkách, dost jsme si mákly, cesta pořád do kopce a z kopce. Sebralo nám to dost energie, takže jsme byly rády, když se na vrcholku objevil kiosek. To už vylezlo i sluníčko, zase krásných 20C. Hned jsme si daly pivo a já burger k tomu . Pak jsme zahájily sestup z hory, kolena dostala zabrat, ale do Albergue, kterou jsme si naplánovaly, jsme nakonec dorazily v krásnem čase a jako vždy mezi prvními. Dnes mě tedy bolely nohy, že jsem došla asi silou vůle.... Ubytovaly jsme se, sprcha, dokonce jsme i jako správné hospodyňky vypraly v lavoru a pak zbyl ještě čas na opalovačku na "zahrádce". Ubytování masakr, asi 40 postelí, železné palandy, jedna vedle druhé, připadala jsem si jako ve vězení, ale všude čisto. Za 6 Euro luxus! Tak uvidíme, jaká bude noc. Hned vedle je mini market a snack bar v jednom. Večeře polévka, sendvič a v marketu jsme nakoupily olivy, Lays a portugalské vínko. Teď sedíme na sluníčku a užíváme.

#Day 6: Rubiaes - Tui - 20,32 km

Dnes jsem vstala svěží, že bych došla až na pobřeží, ale vzhledem k tomu, že máme vražedné tempo a spoustu času, dohodly jsme se, že zvolníme . Cesta ok, svítilo sluníčko hned od rána. Ve Valenca jsme daly poslední jídlo v Portugalsku. Pak jsme si ještě dopřály kafíčko a zmrzlinový dezert, přece jen je to jenom 2 km do Španělska... Přešly jsme most a najednou jsme byly ve Španělsku a najednou bylo zase o hodinu víc. Konečně, Portugalsko už byla nuda.

Ještě jsem se tu ale nezmínila o Portugalcích... na to, že jim tu za rok projde cca 80 tisíc poutníků jsou pořád milí a uctiví. 99% nás pozdravilo a popřálo Buen Camino - Šťastnou cestu! Většinou se na vás i usmějí! Lidi vám mávají z aut a zdraví vás, někteří dokonce přibrzdí a volají Buen Camino, to je fakt super. Je tu zlevněné Pilgrims menu pro poutníky, zatímco v Čechách bychom je ještě natáhli... . První španělské město je Tui - krásné historické stavby - ubytovna Albergue hned za katedrálou. Madam na recepci nám předala španělsky veškeré instrukce, vynadala nám, že nám v Porto dali blbě razítko a zkasírovala 6 Euro. Došly jsme si na promenádu na kafíčko, daly první španělské pivko a můžeme jít spát. Dnešní Albergue je jiná, voní to tu... kdo si sakra na takovou cestu táhne parfém???!! Já mám sotva zubní pastu.

#Day 7: Tui - Mos - 23,47 km

Ráno nám to nikdy moc dlouho netrvá, najednou jsme venku před ubytovnou a je půl sedmé. Jak je tu zas o hodinu víc, tak se nám svítání posunulo a my šly s čelovkama dvě hodiny lesem v úplný tmě. Šlapaly jsme, co se dalo a najednou 10 km za náma, co udělá tma a svítící očička ve tmě. Kavárna ale pořád nikde a začalo bohužel dost pršet.

Natáhly jsme pláštěnky a šly dál. První pauza po 15 km, konečně jsem tu ochutnala místní Španělskou šunku - Tapas za 7 Euro. Ještěže tak, svačinka dobrá, protože další zastávka až v kopci v Mós - Albergue kolem druhé hodiny. Došla jsem asi jen silou vůle, jak mě bolely zničehonic chodidla... Celý den chůze a asfaltu je prostě znát, mám boty spíš do terénu. Ubytovaly jsme se za 6 euro v dalším "vězení". Akorát s naším vražedným tempem jsme byly u dveří Albergue zas jako první. Jinak musím poznamenat, že se učím španělsky. Nevím, jestli nechtějí nebo neumí, ale tady se prostě v hospodách anglicky nemluví!!! Takže dos té verde - dva zelené čaje, cerveza je jasná a zbytek si prostě odkejvete . Jó a dnes jsme minuly první patník pod 100 km do Santiaga, brzy tedy hotovo....

#Day 8: Mos - Pontevedra - 30,66 km

Dnešní den masakr v mnoha oblastech. Ze včera na dnešek jsem sotva spala, jako fakt... v půl sedmý nám zvonil budík, tma hrozná, v sedm jsme vyrazily na cestu, náš italský dědeček, který mluví jen italsky a drží se nás od samého začátku, vyrazil za námi, protože nemá čelovku a nebylo vidět na krok. Před námi 30 km a vůbec jsme nevěděly, jestli to dáme... Dneska byly totiž v plánu opět kopce nahoru dolů a taky už je tělo prostě unavený. Asi 3 km před jsme musely vytáhnout poslední zbraň - PIKAO. Nakonec jsme šly durch, ani pauzu na oběd jsme nějak nestihly... fakt na krev jsme dorazily v 16 hod na Albergue. Ještě jsem vám úplně nezmínila, jak to funguje na takové ubytovně pro poutníky. Albergue. Jsou to místa, kde vás ubytují jen na jednu noc, zpravidla za 6 Euro, na základě kredenciálu, (takový průkaz poutníka, kam sbíráte razítka, za což vám na konci vydají poutnický "diplom"). Vypadá to tu jako vězení, ale všude čisto, většinou i společná kuchyně, prádelna a společenská místnost. Je tu samozřejmě omezený počet míst, takže není úplně žádoucí, končit trip v šest večer, to už vás třeba ani neubytují a máš smůlu... Naštěstí jsme šly už po sezóně takže s nám tohle za celou cestu nestalo… Jelikož jsme vlastně na břehu Atlantiku, vyrazily jsme na večeři. Daly jsme si španělskou Paellu, místní vínko a nakonec i chobotnici... Dnes jsme překonaly 200. km a potkaly patník 69 km do Santiaga... tři dny před námi, není kam chvátat.

#Day 9: Pontevedra - Caldas de Reis 24,55 km

Vyrazily jsme opět za tmy, ke všemu lilo. Nemělo smysl se zdržovat na Albergue, tu stejně musí všichni opustit do 8 hod. Řekly jsme si, že po včerejšku budeme dělat často pauzy, no jo, jenže nejbližší otevřená kavárna byla až po 15 km.... V dešti na lavičce nikdo sedět nechce, že jo, tak jsme dupaly kilometry tím naším pochodovým tempem, tiše trpěly a prostě šly dál ...

Před cestou jsem si říkala, že po týdnu už budu zvyklá, budu si užívat cestu, nic mě nebude bolet..... pěkný h…! Ob den leje, pomeranče nikde a tělo bolí víc a víc..... Dnes jsme toho ani moc nenamluvily, 25 km před námi, déšť neustával, místo na přestávku nikde. V takové chvíli se člověk musí v hlavě poprat sám se sebou a prostě jít.... kdo by se inspiroval a chtěl jít taky, rovnou varuju, že tolik dní v zápřahu fakt není legrace, tak se na to připravte.

#Day 10: Caldas de Reis - Cruces (Padrón) - 27, 51 km

Tak dnes zase lilo celý den, ale včera jsme si pořádně odpočinuly (šly jsme spát dokonce bez večeře), tak to šlapalo docela dobře. Ale boty ze včera neuschnuly, tak mám teď naprosto rozpuštěný nohy po celém dni v mokru. Kolem desáté jsme se šly schovat do hospody a daly si pořádnou snídani. Dnes jsme si zase mákly a ušly víc než bylo v plánu. Dostihla nás jedna smutná rodinná zpráva, tak bohužel není čas okounět, ale makat a mazat domů. Krajina furt stejná, celý den v pláštěnkách, nebylo moc co fotit... Jinak na zítra nám zbylo jen 18 kiláků!!!!!

#Day 11: Cruces – Santiago de Compostela: 18 km

Co dodat, jsme tu!!!! Cesta byla krátká, ale nekonečně se vlekla. Navíc už jsme byly definitivně zpátky v civilizaci a tak jsme si začaly uvědomovat, jak to vlastně vypadáme. Oficiální trasa je kratší, ale občas jsme se ztratily, občas šly na nákupy a podle GPS jsme za těch pár dní našlapaly cca 300 km a naše nohy podle toho vypadají, ale byl to super zážitek na celý život a věřím, že nebude poslední!

Galerie

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš