Nick Traveler Wasserburger

15. srpna 2017 11:14

Stopovací výzva na jih Evropy

Začalo to tradičně nevinně. Kamarád u piva říká: ,,ty já bych taky rád cestoval, ale to stojí peněz, aby to bylo levné, tak jedině Itálie či Chorvatsko a tam stejně nic nezažiješ,, Nesouhlasím a říkám, že se toho i v těchto zemích dá dosti zažít a na mysli mi přistál nápad.

Stopovací výzva na jih Evropy

Mapa

Teď se vrátím v čase o dva měsíce zpátky, kdy jsem v Ostravě navštívil cestovatelskou přednášku v čele s dobrodruhem Slávkem Králem, který vyprávěl, jak často využívá dopravu autostopem.

Myšlenky v mé hlavě se impulzivně vytváří a já se vsázím, že dojedu do Itálie úplně zadarmo. Kamarád oponuje jak to jako chci udělat. Odpovídám stopem.

Pár dní na to poprvé v životě zvedám palec u silnice s plánem dorazit do Rimini, kde se v té chvíli nachází má rodina. Ze začátku se trochu ostýchám, ale při prvním autě co mi zastavilo ostych odpadl. Dostal jsem se až do Břeclavi. Moc příjemná cesta se stejně starými lidmi jako jsem já a jejich akčním psem :). V Břeclavi stojím hodinu ani jeden Čech nezastaví, až se na mne usměje štěstí v podobě dědečka Rakušáka, který mne sveze na výpadovku na Vídeň. Cesta je to vážně trapná (pro mne) Němčinu jsem už dlouho nepoužil a je tak kostrbatá, že mi rozuměl snad jen kde žiji a pousmál se nad mým německým příjmením. Naopak já mu rozuměl vše, ale neuměl odpovědět a angličtina u staršího pána nehrozila. Na výpadovce na hlavní město mi do 5 minut zastavil Švýcar, businessman mluvící 7 jazyky a strašně fajn týpek, ale dostal jsem se s ním jen na benzínku před Vídeň, kde jsem strávil 2 hodiny než jsem přemluvil kamioňáka, se kterým si to fičím až do Benátek.

Jsem už dost unavený a nemám chuť pokračovat, když v tom si vzpomínám na mého kamaráda z Ameriky žijícího v Benátkách a píšu mu zprávu. Odpověď je rychlá a jasná: Ať už jsi u mne plus adresa. Pár dní jsem strávil v Benátkách v části Mestre a užíval si Itálii zadarmo. Zpátky jsem jel s Fabiem (ne auto ale člověk s takovým jménem), který měl cestu do Německa tak mne nakonec hodil až do Brna. Ten se pak musel proklínat, když pokračoval po D1...

Dále má cesta pokračovala do Chorvatska, kde se právě nacházeli mí známí, tak jsem se rozhodl, že je pojedu navštívit. V Brně jsem chytil po hodině paní. Měla pěkné, pohodlné MPV, tak jsem měl radost a doufal jsem, že se s ní svezu co nejdál to půjde. Paní shodou okolností jede taky do Istrie. To je neuvěřitelná náhoda. Jak nastupuji do auta tak jsem však překvapen ještě více: paní se mne ptá ,,jak řídíte? já jedu sama a bojím se, manžel s dětmi jsou v Chorvatsku a ja sama nikdy nejela tak daleko,, Odpovídám, že jsem za svůj život projezdil celou Evropu a tak asi dobře,, Vzápětí sedám na sedadlo řidiče a paní mi říká ať chvilku jedu a jestli pojedu dobře, tak jestli bych nemohl chvíli řídit. Jsem šokován, ale nevadí mi to a tak jsem odřídil stopnuté auto až do cíle :D toto je nezapomenutelné. V Istrii jsem navštívil mnoho malých vesniček, kde žijí strašně milí lidé. Stopování tady je otázkou prvního až třetího projíždějícího auta a domluva v češtině je také snadná. Strávil jsem necelý týden v turistickém letovisku, což sice není úplně můj šálek kávy, ale s přáteli a jejich dětmi tam bylo hned veseleji. Zpátky jsem se dostal za 400 kč přes aplikaci Bla Bla Car až do Brna. Chorvatsko mne překvapilo svými cenami, spoustu lidí mne utvrzovalo v tom, jak je tam teď extrémně draho. Ano je, ale hned u pláže, či v kempu atd. když člověk popojde kousek dál, dá si v restauraci jídlo za stovku, v obchodě koupí pivo za dvacku nebo čerstvé pečivo za korunu kus. Cigarety jsou ještě o 10 korun levnější jak u nás.

Mé dojmy z první takové zkušenosti jsou smíšené. Je to velmi náročná aktivita na čas a také velmi unavující. Člověk se však střetne se spoustou lidí, kteří mají o čem vyprávět a jsou to ze 100% lidi hodní. Šel bych do tohoto stylu cestování klidně znovu, ale ne na západě, když už, tak Maďarsko a dál na východ. Zvláštní - lidi s menší životní úrovní a jsou mnohem více ochotní a hodní. Naše západní společnost by se měla někdy na chvíli pozastavit a popřemýšlet, zdali je důvod být věčně na všechny nasraný.

Na závěr přidám takovou menší statistiku:

Dní co jsem byl pryč: 14 dní

Utracených peněz: 3500 kč

Procestovaných kilometrů: 3450 km

Z toho pěšky: 138 km

Cca pročekaných hodin: 10 hodin

Nejlepší jídlo: LINGUINE AI FRUTTI DI MARE (Venezia)

Nejhorší jídlo: napodobenina pizzy v Chorvatsku

Nejlepší zážitek: skvělý, nostalgický pocit při vjezdu do Itálie, kde jsem byl již mnohokrát a mám tuto zemi velmi rád

Nejhorší zážitek: stres na benzínce v Rakousku

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš