jakub švajda

17. července 2019 11:07

Švajďáci na cestách – Itálie

Itálie je naší srdcovkou od té doby, co jsme začali cestovat. Náš první společný výlet byl do Benátek a do země se vracíme každý rok. Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit na jih a prozkoumat zbytek míst, která jsme ještě neviděli. Začali jsme v historickém Římě a postupně se dostali přes Kalábrii až na Sicílii i se zastávkou na Stromboli. Celou dobu jsme byli v přímém kontaktu s místními a užívali j

Galerie Mapa

Jak nachodit skoro 30 km v Římě.

Na začátku června jsme se přesunuli na naší cestě kolem světa z Girony ve Španělsku na dva stopy přímo do Říma. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili okolo půlnoci na jednu přilehlou čerpací stanici, tak jsme se rozhodli přespat u ní v trávě a ráno si tam rovnou dát kafe, nabít telefony přes solární panel a na jejich wifi zkontrolovat, jestli se někdo neozval na couchsurfing. Potom už jsme se během chviličky přesunuli stopem k centru města a začali jsme prozkoumávání.

Celý Řím je plný historických budov

Řím má jeden velký problém – je plný památek, a tak se skoro nedá naplánovat, jak ho projít systematicky. Normálně nás tohle moc netrápí, protože městy většinou bloudíme, ale s více než 20 kg na zádech jsme přeci jen nechtěli chodit zbytečně moc. Nicméně jsme prozkoumali historické centrum na levém břehu řeky, a dokonce jsme si nenechali ujít ani Vatikán. Byla to sice asi 10minutová zastávka, ale i tak stálo za to se tam podívat. Po Vatikánu nás už záda opravdu začínala bolet, protože jsme měli v nohách už něco okolo 10 km, a tak jsme na internetu našli nejlevnější volný hostel a šli jsme si tam uložit věci.

Na 10 minut ve Vatikánu


Hele, duhy!

Hostel už byl na pravém břehu řeky a my mohli pokračovat v prozkoumávání bez zátěže. Myslím, že nemusíme vypisovat všechna místa, která jsme navštívili, ale radši napíšeme, co za nás bylo top. Rozhodně doporučujeme se podívat na fontánu Trevi, i když je tam neustále asi miliarda turistů a koupat se v ní taky nesmíte, tak je to opravdu nádherné umělecké dílo. No a vynechat byste neměli ani procházku mezi Altare della Patria ke koloseu. Pro nás to byla docela dobrodružná cesta, protože jsme se prodírali davem duhových vlajek a pánů na vysoké noze (v lodičkách). Zrovna v Římě totiž probíhala pride, a tak jsme to měli i s show okolo.

Ikona Říma - Koloseum

Většinu zajímavých míst jsme se rozhodli navštívit i večer a upřímně dostanou v tu chvíli všechny věci úplně jiný rozměr. Nasvícené chrámy a sochy jsou ještě mnohem kouzelnější a atmosféra je tak nějak mnohem romantičtější. Po ulicích se toulají umělci a hlavně není tak ukrutné vedro. My jsme strávili v Římě jeden den a jednu noc a pokud bychom z toho měli udělat nějaký závěr, tak by to bylo asi – Vyrazte sem, toulejte se a nasajte atmosféru historie Římské říše.

Řím má své kouzlo hlavně v noci


Bydlet na farmě v Neapoli? Proč ne?

Z Říma jsme se ráno, opět stopem, přesunuli do Neapole. Tady už se nám povedlo sehnat couchsurfing, jen nás trochu zaráželo, že náš hostitel psal, že žije s hodně zvířátky. Představovali jsme si hodně pejsků a kočiček někde v bytě. Když jsme ale dorazili na jeho adresu, tak jsme zjistili, že budeme bydlet v podstatě na farmě asi 4 km od centra města. Mezi rušnými ulicemi Neapole byl schovaný obrovský pozemek, na kterém Marco choval slepice, prasata, kachny, a dokonce i poníka. Každé ráno jsme tak ke snídani kromě dokonalé kávy měli i čerstvá vejce. Marco byl nejlepší hostitel, jakého jsme si mohli přát, protože znal své město lépe než kdo jiný. Kromě ubytování a stravy jsme tedy měli i skvělého průvodce.

Pohled na noční Neapol

První den jsme společně vyrazili na prohlídku města. Marco znal všechny podrobnosti o místech, která jsme navštívili, a to tak dobře, že se k nám dokonce přidali i cizí lidé, aby si poslechli „odborný výklad“. Sám Marco za to byl rád, protože je pro něj důležité, aby turisté o Neapoli zjistili nějaké informace, jinak by se jim nemusela třeba tolik líbit. Díky němu jsme ochutnali i místní street food v podobě smažené plněné pizzy. Nakonec nám dokonce objednal tu nejlepší pizzu v našem životě.

Proč právě Margherita?

Neapol je totiž rodištěm pizzy. Za období vlády královny Margherity nechala královna uspořádat jakousi soutěž o nejlepší nový pokrm. Jedním z nich byla právě pizza s rajčatovým základem, mozzarellou a bazalkou. Královna zvolila tento pokrm, jako vítězný a díky tomu byla pizza pojmenována právě po královně Margherita. Pokud tedy budete hledat opravdu nejtradičnější pizzu, tak musíte do Neapole. I na turistických místech si koupíte dokonalou pizzu, ale ještě lepší je zjistit od místních, kde si jí dávají oni.

Pizza Margherita

Druhý den jsme si město procházeli sami a vyrazili jsme hlavně na vyhlídku a potom také na zastávku metra Toledo. Tato zastávka byla zvolena, jako nejhezčí na světě a architekt jí navrhl tak, aby připomínala oceán. Když sjíždíte schodištěm dolů, navozuje to dojem ponoru do hlubin. Potom už jsme se vrátili zpět k Marcovi a ten nás vzal na Vesuv. Po cestě jsme projížděli krásnou přírodou, a i vzduch se ochladil o několik stupňů. V kopci nahoru je dokonce několik zvláštních soch, které jsme míjeli. Když jsme dorazili na parkoviště, tak jsme měli úžasný výhled na město a okolí.

Kousek lávy z Vesuvu

Marco nám ještě prozradil pár detailů ohledně slavné exploze Vesuvu v minulosti. Většina z nás zná historii Pompejí, jak byli zasažené lávou, a proto tam jezdí mnoho turistů. Marco nám však řekl o jiném městečku. Pompeje byli totiž zasaženy jako první a díky tomu je láva v podstatě smetla se zemí. Není toho tam mnoho dochovaného a prostě se jen procházíte ruinami, které toho sami o sobě moc neřeknou. Existuje ale ještě město Ercolano, které nebylo zasaženo přímo lávou, ale až následným „mrakem“, který na město dolehl. Tento spad v podstatě fungoval jako konzervant, a proto je možné ve městě vidět mnohem více historických artefaktů. A nejpodstatnější rozdíl je ten, že vstup je několikanásobně levnější.

Po našem výletu na Vesuv, jsme se vrátili zpět na farmu a strávili tam ještě pár dní. V průběhu se k nám přidali ještě další návštěvníci. Marco nám nakonec dal pár tipů na místa, která jsme později navštívili.

Nádherné Italské pobřeží

Od Marca jsme se vydali směrem na pobřeží Amalfi. Jedná se o jedno z nejkrásnějších pobřeží Itálie, kde jsou města vystavena na úpatí hor, která splývají s mořem. My jsme do oblasti dorazili pozdě večer, a tak jsme si lehli do trávy poblíž silnice s plánem prozkoumat okolí až ráno. Po probuzení jsme rovnou spatřili masivní hory, které přecházeli v moře. Stopem jsme se dostali do města Positano, které patří mezi perly této oblasti a poté ještě přímo do města Amalfi. Všude je přítomna Římská architektura, sochy a fontány, ze kterých proudí pitná voda. Po celém pobřeží jsou pláže, na kterých se můžete koupat v průzračně čisté vodě. My měli trochu smůlu kvůli medúzám, ale i tak jsme si pobřeží užili. Od pobřeží jsme zamířili směrem na jih s cílem se co nejdříve dostat do města Tropea.

Amalfi pobřeží skrývá úžasné výhledy


Kalábrie, aneb pravá Itálie

Nejprve jsme se dostali do města Salerno, kde je velký přístav a napojení na dálnici. Potom jsme se stopem dostávali jižněji a jižněji. Neměli jsme bohužel zajištěné žádné ubytování, ale jeden z řidičů nás odvezl na místo mimo města, kde tekla malá říčka a ráno jsme se mohli vykoupat v jezírku. Vypadalo to tam trochu jako v hobitíně a pro nás to bylo asi ideální místo na spaní. Bylo to kousek od města Montesano sulla Marcellana.

Lago Sirino v Kalábrii

Další den ráno jsme se zase začali přesouvat dál. Nejprve nás jedna z řidiček vzala k rodičům domů, kteří bydleli u jezera Lago Sirino. Bylo to opravdu krásné místo. V jezeru se sice nedá koupat, ale atmosféra klidu na vás dýchá z každého koutu. Dostali jsme tam najíst, kávu a vydali jsme se opět na pobřeží. Tam jsme postupně projížděli turistickými středisky až nám zastavil Leonardo, který nás vzal také domů. Bydlel ve městě Paola se svojí přítelkyní z Ruska. Uvařili pro nás večeři a strávili jsme s nimi úžasný večer. Potom nám Leonardo vyprávěl o svém bratrovi Samuelovi, který také hodně cestuje a který si zrovna pořídil food truck. Samuel vlastnil pozemek přímo u pláže, kde vytvořil úžasné místo pro ostatní, aby si mohli odpočinout a pobavit se. Rozhodli jsme se, že Samuelovi zkusíme nějak pomoci s přípravami místa na novou sezónu. Vytrhávali jsme tam tedy plevel a připravovali jsme jeho nový food truck. Poprvé po dlouhé době jsme se také vykoupali v moři, které bylo úžasně čisté a klidné. Koupali jsme se při západu slunce a užívali jsme si „chill“ atmosféry.

Chill na Samuelově pláži


K Itálii patří zmrzlina

Od Samuela jsme se zase vydali směrem na jih. Dostali jsme další doporučení, co musíme vyzkoušet. Zamířili jsme tedy do města Pizzo. Toto město je proslulé speciální zmrzlinou. Jmenuje se Tartufo a je plná čokolády. Vnitřek zmrzliny tvoří tekutá čokoláda, poté je vrstva čokoládové zmrzliny, která je posypaná čokoládovým práškem. Tato zmrzlina vyjde okolo 4€, ale za ochutnání stojí. My jsme si ji nenechali ujít a její chuť jsme cítili ještě několik hodin potom.

Tartufo zmrzlina

No a z Pizza už je to jen kousek do přístavu Tropea. Tropea byla naším cílem z jednoho prostého důvodu, je to přístavní město, odkud se dá jet na ostrov Stromboli. My jsme si totiž na Stromboli domluvili dobrovolnictví a už jsme se nemohli dočkat, až se tam dostaneme. Zkoušeli jsme si domluvit i převoz zdarma, a kdybychom měli více času, tak by to asi i vyšlo. Bohužel Italské zákony jsou trochu na hlavu, a tak musí být každý člen posádky registrován a musí se za něj zaplatil poplatek. Nicméně pokud budete mít více času, pak není problém se s kapitány v přístavu domluvit. My jsme si nakonec koupili lístky na trajekt.

Aktivní vulkán, který vybuchuje každých 20 minut

Už z dálky jsme viděli sopečný ostrov Stromboli, jak se z něho neustále kouří. Všechny pláže byli černé od sopečného písku, nicméně voda byla průzračně čistá. Když jsme zakotvili, tak se hned po chvíli ozvala první erupce. Později jsme zjistili, že erupce jsou tu tak běžné, že se ozývají každých 20 minut. Dostali jsme se na ekologickou farmu, nebo spíše zahradu, kde jsme týden pracovali. Velkým překvapením, i když v podstatě dost logickým bylo, že na ostrově není žádná čistá voda. Všechnu vodu, kterou lidé používají na sprchování a zalévání musí vozit obrovský tanker a jakmile voda dojde, lidé musí čekat zase několik dní (klidně i dva týdny) na další zásoby. Všichni se tu tedy učí žít co nejšetrněji, a proto je běžné, že voda, kterou si umýváte ruce se později použije na spláchnutí záchodu. Nebo že se nádobí myje skoro bez vody. I když jsme se později s majitelem farmy úplně nepohodli, tak jsme se od něj pár věcí naučili.

Aktivní vulkán Stromboli

Každý den jsme několik hodin pracovali na zahradě, kde jsme pleli, kopali jámy a sázeli květiny. Veškeré jídlo jsme měli z toho, co bylo vypěstováno a koupat jsme se chodili denně do čistého moře. Půjčili jsme si brýle a ploutve a plavali jsme s rybičkami. Život na sopce je ale dost náročný, takže být skoro bez sprchy bylo extrémně těžké. Celý ostrov má jen něco kolem 400 obyvatel, takže většinu z nich po pár týdnech znáte. Je to drsný, ale zároveň svým způsobem kouzelný zážitek. Večer nesvítí žádné pouliční osvětlení a lidé žijí „se sluncem“. Po týdnu práce jsme měli nějaké neshody s majitelem farmy, a tak jsme se rozhodli ostrov na dobro opustit a pokračovat dále v naší cestě. Chtěli jsme se aspoň na chvíli podívat na Sicílii, a tak jsme si koupili lístky na trajekt do města Milazzo.

Mafie, nebezpečno a teror. To Sicílie není.

O Sicílii jsme toho slyšeli hodně. Hlavně tedy o tom, jak je to tam nebezpečné, všude je mafie a rozhodně ať nezkoušíme stopovat. Když jsme se následně setkali s místními, tak nám vysvětlili, jak to doopravdy je. Mafie tam sice je, ale v tak vysokých sférách, že se k běžnému člověku vůbec nedostane. Jedná se hlavně o politiku a úplatkářství. Rozhodně na Sicílii není nebezpečno tak, že by se zde unášeli lidé, nebo že by někdo na ulici střílel. V podstatě je to stejné, jako všude jinde, i u nás v Čechách. My jsme z Milazza mířili k městu Messina, kde je spoj trajektem zpět do Itálie. Mezizastávku jsme si udělali ve městě Sparta, protože jsme tam našli ubytování. Měli jsme pro sebe celé jedno patro a k domu patřila i v podstatě soukromá pláž. Voda sice už nebyla tak průzračně čistá, ale rozhodně byla stále čistší než ta, na kterou jste zvyklí z dovolené v Chorvatsku, Španělsku, nebo na severu Itálie. Ze Sparty jsme přejeli do Messiny a koupili za 4€ lístky na trajekt zpět do Itálie. Potom už jsme se rozhodli jakýmkoliv způsobem dostat do města Bari.

Některé značky nás pobavili (stačí doplnit háčky nad C)


Stopněte si kněze, je to boží zážitek.

Od přístavu jsme rovnou začali stopovat auta, která vyjížděla z trajektu, protože nám bylo jasné, že některá pojedou dlouhou vzdálenost. Nejprve nám tedy zastavil židovský právník, který měl na starosti trestní právo. Bylo dost zajímavé s ním probírat různá životní témata a jeho pohled na svět. Svezl nás několik desítek kilometrů na čerpací stanici, kde nám zastavil docela luxusní mercedes. Pánové sice jeli trochu jinudy, než jsme plánovali, ale rozhodli jsme se k nim přidat. Po chvíli cesty jsme zjistili, že jeden z nich je profesor a druhý je vysoce postavený politik. Oba byli hrozně milí, a ještě nám neustále kupovali jídlo a zmrzlinu (tuny zmrzliny). V celé Itálii bylo dost běžné, že kdokoliv nás někam vezl, tak nás ještě pozval alespoň na espresso, protože to se přeci musí! Pánové nás nakonec vysadili ve městě Crotone, kde jsme si k večeru stopli kněze, který jel domů. Odvezl nás kolem 100 km na sever, koupil nám pizzu a pivo a řekl nám, kde můžeme přespat a ať se ráno ozveme na espresso.

Italské městečko Rossano

Lehli jsme si tedy poblíž pláže na takové malé políčko a šli jsme spát. Sice jsme se snažili vytrhat a odřezat všechny velké drny pod námi, ale stejně jsme se ráno probudili s částečně vyfouklými matracemi, takže je budeme muset někde zalepit „ducktape“ páskou. Po ranním probuzení na pláži jsme napsali Giueseppemu (kněz) a sešli jsme se na espresso. Opět nás pohostil, včetně snídaně a sváči na cestu. Ještě nás odvezl na kraj města na místo, odkud se dalo dobře stopovat a poradil nám, ať zajedeme do města Rossano, protože je tam možné se podívat na „Codex purpureus“.

Do města jsme se zajeli podívat. Sice jsme nevyužili možnost nakouknout na codex, protože se nám nechtěl platit vstup, ale i tak je historické centrum hezké. Dále jsme pak pokračovali znovu směrem na přístav Bari. Zkoušeli jsme si po cestě najít nějaké levné ubytování, ale tentokrát se nám moc nedařilo. Nakonec jsme do města k večeru dojeli, zašli jsme do obchodu koupit „lahváče“ a brambůrky a vymyslet co dál. Ze všech možností, nad kterými jsme přemýšleli jsme vybrali tu, na kterou jsme nemysleli. Vzhledem k cenně vstupenek na noční trajekt nás vyšlo nejlépe se už přesunout do Albánie. Trajekt jel totiž přes noc a my tím pádem nemuseli řešit, kde přespíme.

Nikde nic, aneb sbohem Itálile


Pár zajímavostí o Italech:

Kafe se pije jako panák. Ital přijde, objedná, kopne to do sebe a odchází.

Ital nikdy nepije kafe s mlékem odpoledne.

Na pizzu ananas nepatří, takže jestli chcete Itala naštvat, objednejte si pizzu s ananasem.

Stopování je zde trochu těžší.

Na druhou stranu jsou Italové šílení řidiči, a tak jim nedělá problém vám zastavit uprostřed kruháče. Auta za nimi vám ještě mávají a fandí.

Italština není úplně složitý jazyk. Stačí když budete nahlas zpívat a máchat rukama kolem sebe. Ital vám určitě bude rozumět.

Pozor na trvalé následky. Když budete chvíli mluvit „Italsky“, tak vám přízvuk zůstane i v ostatních jazycích.

Jídlo je několikrát dražší než v Čechách.

Pokud vám stačí lahváč v litrové lahvi od „no name“ značky, tak pivo není drahé.

Na Sicílii se jí ledová tříšť s houskou.

K těstovinám se přikusuje chleba.

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš