jakub švajda

2. října 2019 12:05

Švajďáci na cestách speciál Roadtrip Manali – Leh highway

Pokud jste někdy přemýšleli o tom, co by mohlo být fakt velké dobrodružství, na které v životě nezapomenete, pak je roadtrip po „dálnici“ z Manali do Lehu přesně pro vás. Projet na motorce jednu z nejtěžších silnic světa a být skoro celou dobu ve výšce více než 4000 m.n.m je opravdu velké sousto a chce to si zajistit alespoň pár věcí. My jsme tuto trasu absolvovali a chceme se s vámi podělit o vše

Galerie Mapa

Koupit, nebo pronajmout?

To, že ideální je jet tuto trasu na motorce asi nemusíme zmiňovat. Co se motorky jako takové týče, pak bychom určitě nezvolili jinak než Royal Enfield. Tahle značka je v Indii opravdu legendou, a proto je to i taková pocta zvolit právě Royala. Pokud se podíváme na jednotlivé modely, pak záleží více na vašem úsudku. Největší klasikou je bullet, který vychází z původní motorky britské armády. Problém může být ve stylu jízdy. Vzhledem k nízkým řídítkům musíte v podstatě celou dobu sedět u motorky předklonění a vaše záda vám asi nepoděkují. Pak je tu možnost si vybrat Thunderbird, který jsme měli my. Řídítka jsou posazena výš a spolujezdec má alespoň lehkou opěru zad. Stále počítejte s tím, že většinu času budete v předklonu kvůli stabilitě, ale alespoň na rovných úsecích si budete moci dost odpočinout. A poslední možností je pak Himalayan. Motorka vychází více méně z Thunderbirda, jen je upravena do terénu. Přední vidlice je odpružena mnohem více a světlá výška motorky se také zvýšila. Pohodlí ale rozhodně nečekejte, minimálně spolujezdec dostane mnohem méně pohodlí a také místa. Výhodou je dobrá ovladatelnost v terénu a pro „začátečníky“ bude Himalayan asi tou správnou volbou.

Výběr motorky trval dohromady 2 dny

Co se motoru týče, pak je lepší vzít 500ccm. Ale i s 350 se dá cesta zvládnout. My jsme měli motor slabší a až na občasné proklínání výkonu jsme cestu zvládli bez větších problémů. Počítejte rozhodně s tím, že budete po cestě hodně ztrácet výkon kvůli nadmořské výšce. Pokud tedy cítíte, že motorka nemá výkon už na začátku, pak ji nechte urychleně opravit, jinak cestu jet nemůžete. Naše motorka byla v přijatelném stavu, ale ve chvíli, kdy jsme překročili 4000 m.n.m, tak jsme ztratili více jak třetinu výkonu a stoupání bylo vždy opravdu záživné.

Hodně záleží na tom, zda si motorku pouze půjčíte, nebo koupíte. V obou případech počítejte s investicemi do oprav a úprav. I motorku z půjčovny je třeba dát před jízdou do servisu a nechat vyměnit vše potřebné. Některé firmy to udělají za vás, ale půjčení motorky a celý výlet vás vyjde mnohem dráž. Zda motorku koupit, nebo pronajmout záleží na více faktorech. Hlavním faktorem je doba, po kterou budete motorku používat. Pokud máte v plánu v Indii zůstat déle než měsíc a jezdit celou dobu na motorce, pak je asi lepší si motorku koupit. V případě, že chcete jet pouze jednu z nejslavnějších cest světa, pak vám bude stačit motorku pronajmout. Další možností je se domluvit s někým v Manali, kdo vám motorku prodá a pak jí od vás zase odkoupí. V tomto případě je ale potřeba znát správné lidi.

Pojďme se podívat na jednotlivé možnosti. Jako první si vezmeme klasický pronájem, který je v tomto případě asi nejběžnější. Máte v zásadě dvě možnosti pronájmu. První je, že si pouze pronajmete motorku a jedete. Rozhodně si motorku půjčte až v Manali, pokud nemáte v plánu tedy jezdit ještě po dalších místech. Půjčoven je tam mnoho a je jen na vás, kterou si vyberete. Motorku si nejprve vyzkoušejte sami, zda vše funguje a potom jí rovnou vezměte do servisu (rozebereme později v článku). Domluvte si dopředu všechny podmínky a zkontrolujte všechny papíry od motorky. Jedním z problémů motorek z půjčovny je, že jsou registrovány v Himačálpradéši a díky tomu můžete v dnešní době pouze dojet do Lehu, ale už vás nepustí do jiných oblastí v Ladakhu. Týká se to pouze motorek z půjčovny. Můžete to obejít tím, že si půjčíte motorku, která je registrovaná v oblasti Jammu a Kashmir, nebo začít cestu v Lehu a jet do Manali. Další problém může nastat při vracení motorky, kdy se vám může stát, že po vás budou chtít zaplatit různé opravy. Opravám se nevyhnete (ojeté pneumatiky, výměna oleje a filtrů…), ale můžete si je zajistit sami před vrácením motorky, což vás asi vyjde levněji. Záleží však na podmínkách půjčovny.

Druhou možností pronájmu je si výlet zaplatit „all inklusive“. Je možné si zaplatit balíček, kde dostanete motorku, ubytování, stravu, průvodce a pojedete ve větší skupině. Odpadne vám většina starostí a papírování. Budete mít vše zařízené a v případě, že se něco stane, tak jsou za vás zodpovědní a dostanete vše potřebné. Z naší zkušenosti je ale třeba si zde dávat pozor, na koho narazíte. Liší se hlavně cena a zkušenosti průvodců. Neřekneme vám, kolik to stojí, protože jsme to nevyužili. Co se zkušeností týče, opravdu je to jedna z nejdůležitějších věcí. My jsme se dostali do party k Ronniemu. Jeli jsme mimo jakékoliv organizované zájezdy a nic jsme neplatili. Viděli jsme ale, že Ronnie opravdu trasu zná a je schopen poradit v jakékoliv situaci. Krásný příklad byl při brodění jedné z řek, kdy první brodila skupinka turistů s neschopným průvodcem, který je sice celou dobu natáčel, ale všichni projížděli řeku špatnou trasou a špatným způsobem. Ronnie se jen rozhlédl, ukázal na cestičku, která vedla asi 2 metry vedle řeky a poslal nás tamtudy. Díky tomu jsme nemuseli brodit 15 metrů, ale jen přejet asi 2 metry širokou řeku napříč. Zároveň celou situaci kontroloval a když někdo dělal něco špatně, tak ho na to ihned upozornil. Pokud tedy budete shánět průvodce, tak Ronnieho rozhodně doporučujeme. Má i organizované zájezdy, takže pro vás může zařídit vše potřebné.

Helmy byly zdarma, ale nic moc...

Pokud plánujete motorku koupit, je mnohem více věcí, na které je třeba si dát pozor. Na úvod vás můžeme ujistit, že si motorku nikdy v Indii nekoupíte. Jde o to, že jako cizinec nemůžete motorku v Indii registrovat. Budete proto potřebovat někoho, na koho budete moci motorku napsat. Četli jsme o případech, kdy toho člověka lidé ani neviděli a vlastně šlo jen o formalitu. Je to dost časté, ale my jsme využili jiné možnosti. Druhá možnost, pokud vám na to přistoupí, je motorku napsat na prodejce a domluvit se s ním i případně na zpětném odkupu. Jde pak v podstatě o pronájem, ale máte mnohem větší svobodu a při delším využívání se vám to většinou vyplatí. Samozřejmě záleží na tom, za jakou cenu od vás motorku prodejce zase odkoupí. Počítejte ale s tím, že při dlouhodobém pronájmu zaplatíte minimálně 500 rupií denně. Což je minimálně 15000 měsíčně. Vzhledem k tomu, že my s motorkou plánujeme cestovat 4 měsíce, pak by nás jen půjčení vyšlo na 60000 rupií. Většinou na motorce ztratíte kolem 30000 rupií, takže stále je pro nás výhodnější motorku koupit.

Pokud budete v Dillí, tak je zde mnoho možností, kde motorku koupit. Nám byla doporučena čtvrť Karol Bagh. Příště bychom asi zvážili jinou čtvrť, nebo nejlépe jiné město. Dillí je totiž vysloveně ready na to, že jste turista, vůbec tomu nerozumíte a zaplatíte cokoliv. My naštěstí aspoň trochu motorkám rozumíme a známe ceny. I tak jsme ovšem zaplatili za motorku 70000 rupií a potom jsme utratili ještě okolo 10000 za opravy. Tahle cena není nijak závratná, ale třeba na severu Indie jste schopni sehnat stejnou motorku v dobrém stavu již od 50000 rupií. Pokud tedy nutně nepotřebujete motorku koupit už v Dillí, tak si zajeďte až do Manali a kupte jí tam. Samozřejmě je potřeba opět ohlídat všechny dokumenty a tak. Berte na vědomí, že jakmile motorku koupíte a prodejci dáte peníze, už se o vás nikdo starat nebude. Jakoukoliv vadu naleznete po koupi, je to už na vás. My jsme právě tímto způsobem byli nuceni vyměnit karburátor a startér. Samozřejmě, že všechny vady prostě odhalit nelze. Nám na motorce doteď nefunguje palivoměr (když jsme motorku kupovali, tak v nádrži nebyl skoro benzín) a nastavení přístrojů. Motorku bychom dostali v ještě horším stavu, pokud bychom prodejce nedonutili polovinu věcí vyměnit. Těmto nesnázím se dá vyhnout, pokud budete motorku kupovat od soukromníka. Stejně jako u nás, tak i v Indii fungují stránky jako bazary a můžete tak odkoupit motorku přímo od Inda. Pokud máte dostatek času, pak se mi to jeví asi jako nejlepší nápad, protože minimálně bazary v Dillí vás vždycky budou chtít natáhnout.

Servisní síť je obrovská, ale za jakou cenu...?

Ano, je tomu tak. Servis pro vaši motorku najdete skoro všude. Když pomineme oficiální servisy Royal Enfield, který si účtuje 10x více, než je zdrávo, pak naleznete servis i v té nejmenší vesnici. Existují ale určité cesty, kde to může být problém. Jednou z nich je právě Manali Leh cesta. V jednu chvíli pojedete totiž bezmála 300 km, kde nebude skoro nic, a hlavně žádný servis. Je proto důležité si zařídit servis těsně před cestou, jinak budete muset platit za odvoz motorky do nejbližšího města, a to se může dost prodražit. Samozřejmě že píchnutí pneumatiky jen tak nezabráníte, ale zbytek věcí si ošetřit můžete a pokud jste manuálně zruční, tak je důležité s sebou vozit nářadí a nějaké ty drobné díly, jako pojistky a tak.

Super servis v Manali. Kluci umí.

Když budete motorku nechávat servisovat v Manali, tak 100 % doporučujeme Anu motors. Jejich služby jsou excelentní a ceny jsou velmi příznivé. Díky tomu na ně najdete jen kladné reference a v podstatě každý z Manali si nechává motorku seřizovat tam. My jsme tam nechávali měnit karburátor a udělat běžnou údržbu před cestou a zaplatili jsme pouze cenu dílu a 200rupií za veškerou práci (včetně údržby řetězu a opravy brzd).

V Lehu je velmi hustá servisní síť. My jsme ale na doporučení Ronnieho nechali motorku v jednom ze servisů na Leh-Manali highway. Není to přímo autorizovaný servis, ale práci odvádí skvělou za bezkonkurenční ceny. Nachází se kousek od Diskit-Tsal chrámu. Na mapách ho bohužel nelze najít, ale určitě ho poznáte podle řady motorek před dílnou.

Co se týče ostatních servisů, tak máme spíše negativní zkušenost. Přijde nám, že se tady v motorkách vrtá každý ňouma, ale nikdo tomu vlastně pořádně nerozumí. Ve finále tedy zaplatíte za zbytečný servis, který může i nadělat více škody. Ideální je, pokud tomu alespoň trochu rozumíte a máte čas, abyste u servisu byli celou dobu přítomni. Vyhnete se tak tomu, že vám zapomenou zkontrolovat olej, nebo že vám vymění pouze jeden tlumič z páru, takže za chvíli musíte opět do servisu kvůli druhému tlumiči. A připravte se na to, že Indové jsou opravdu nehorázní pohádkáři. Všichni vám budou vyprávět příběhy, jak všemu rozumí a jak je důležité je poslouchat. Pokud můžete, tak to ignorujte a udělejte si čas na veškeré potřebné věci osobně. Stále více se totiž utvrzujeme v tom, že toho lidi tady opravdu hodně nakecaj, ale skutek utek.

Co asi tak můžete potřebovat?

Jedna z věcí, která nás před rozhodnutím vyrazit na roadtrip trápila byla, kam dáme naše věci. Vzhledem k tomu, že plán cesty je několik let, tak s sebou máme dva velké batohy a jeden malý. A i s malým batohem na zádech Elišku, jako spolujezdce, po chvíli bolely záda. Málem jsme cestu odpískali, ale pak jsme u jednoho britského páru uviděli speciální nosiče, které naše problémy vyřešili. Všichni je v Indii znají pod názvem „Ladakh luggage carrier“. Kovové nosiče se upevní z boku motorky a zajistí vám dostatek místa pro všechny věci, které potřebujete. Stojí okolo 1500 rupií.

Nosiče zavazadel

Dále jsme si koupili držák na mobilní telefon, který měl v sobě integrovanou i nabíječku, což se hodilo. Nicméně tento držák vydržel asi 2 hodiny cesty po dálnici a pak se utrhl. Stál nás 500 rupií a pokud budete chtít držák, co by měl držet, pak budete prý muset investovat alespoň 3000 rupií.

Samozřejmě budete potřebovat i helmu. V Indii je nový zákon, který předepisuje přesně, co musí helma splňovat. Je označen jako ISI. Naše helmy jsme dostali k motorce a asi je brzy zahodíme, protože nemají úchyt na odklopení skla, sklo se škrábe samo o helmu při odklopení a vlastně přes ně není skoro nic vidět.

po cestě z Chandigharu jsem byl trošku špinavý

Dalším důležitým prvkem výbavy jsou rukavice. My jsme si koupili celokožené bez výztuh, protože výztuhy nejsou moc pohodlné na řízení. Rukavice byli asi doslova z druhé ruky a stály 150 rupií. Rukavice jsou potřeba hlavně kvůli tomu, že všude je hodně prachu a při vyšších rychlostech by vám prach na rukou vadil. Při pádu dále zmírní následky odřenin a na prudkém slunci si nespálíte prsty (což se nám při prvním výletu povedlo).

Co se řidičského průkazu týče, pak se vám bude hodit mít mezinárodní, a to ten z 19.září 1949. A k motorce budete potřebovat určitě malý techničák, pojistku a průkaz o měření emisí, který vám vystaví na jakékoliv benzínce na počkání.

Jedna z věcí, kterou jsme na začátku výletu neměli a potom jsme ji v Lehu kupovali byly boty. Samozřejmě jsme nejeli na boso, ale v normálních trekových botách. Na většinu cesty vám to bude stačit, ale zkuste si někde ve městě sehnat gumáky. Budou vás stát kolem 300 rupií a řidič je rozhodně využije. Po cestě je několik vodních přejezdů, a i zkušený řidič musí na některých dát nohy ze stupaček a odrazit se. A věřte nám, že přijet v mokrých botách do tábora, kde je skoro 0 °C opravdu nechcete.

Pokud budete cestovat s motorkou Bullet, pak se vám bude hodit i nádoba na alespoň 5 litrů benzinu. Bullet má totiž oproti Thuderbirdu poloviční nádrž a na cestě je jeden úsek, který byste bez rezervy nemuseli přejet.

Zbylé oblečení a drobnosti už záleží spíše na vás. Počítejte s tím, že ve výškách je zima a mějte dostatek vrstev, protože v jednu chvíli je vám vedro a za chvíli skoro mrznete. Z drobností pak samozřejmě potřebujete popruhy, nebo lana na připevnění věcí. Ty si ale můžete zkusit i někde půjčit.

A ještě pár věcí je potřeba...

Abyste mohli vůbec z Manali do Lehu jet, budete potřebovat povolení na přejezd Rohtang pasu. Výhodou je, že v dnešní době se vyřizuje povolení online. Existuje ale hodně stránek, které se vás budou snažit ošidit. Povolení se totiž udává pouze pro vozidlo a dělá to 50 rupií. Pokud pojedete cestu pouze z Lehu zpět do Manali, tak povolení nepotřebujete.

Checkpoint, kde si vás zapíší

Další z věcí, kterou pravděpodobně využijete je Diamox. Jedná se o prášky, které ztužují vaši krev. Berou se jako prevence proti výškové nemoci. Je dobré začít je brát už minimálně den před cestou 2x denně po 12 hodinách. Důležité je hlavně dostatečně pít. Speciálně v kombinaci s těmito prášky je dobré vypít klidně i 3 litry vody denně. Prášky totiž dost odvodňují, ale zároveň udržují kyslík ve vašem těle. My jsme je brali a ve výšce přes 4000 metrů nad mořem jsme se vyspali do růžova. Vedle nás ve stanu jiní turisté trpěli a nedostatek kyslíku je doháněl až k slzám. Pokud máte dostatek času, pak si můžete před cestou zajít do nemocnice a nechat si dát dávku Diamoxu injekčně. Nicméně balení prášků stojí asi 60 rupií a bohatě vám na cestu stačí.

Doporučujeme také si před cestou vyřídit alespoň 5 fotokopií vašeho pasu, a to včetně stránky, kde máte Indické vízum. Na tyto kopie ještě doplňte SPZ vaší motorky a telefonní kontakt na vás. Toto platí i pro spolujezdce. Na cestě je totiž několik kontrol, které evidují všechny vozidla a osoby projíždějící kolem. Jde o vaši bezpečnost, že pokud se ztratíte, pak jsou schopni alespoň zúžit okruh vyhledávání na jednotlivé oblasti.

A znovu připomínáme, abyste si nechali motorku zkontrolovat v servisu, protože opravdu nechcete na cestě řešit problémy způsobené zanedbanou údržbou. My jsme dokonce nechali před cestou vyměnit karburátor, protože naše motorka neměla dostatečný výkon, a i díky tomu jsme ji v jednom kopci „položili“. Při šplhání do prudkého kopce totiž před námi auto zastavilo a díky nízkému výkonu už jsme nebyli schopni se znovu rozjet, a tak motorka začala klouzat dolů z kopce. Kuba jí pak musel položit na zem a společně s dalšími 3 kolemjdoucími se nám jí teprve povedlo dostat na rovinku, odkud jsme mohli znovu jet.

Batohy zůstali v Manali, s takovou tíhou radši necestujte

Poslední doporučení před cestou je, abyste si s sebou vzali jen opravdu to nejnutnější. Nízkou váhu totiž oceníte během cesty hodně a samozřejmě že zavazadla vám budou bránit v pořádné manipulaci s motorkou.

Vyrážíme!

Teď, když už máte všechno zařízeno a připraveno, je čas vyrazit na cestu. Nemáte se rozhodně čeho bát, i když nějaké ty zkušenosti s řízením určitě potřebujete, pak nám věřte, že jsme v Indii zažili mnohem náročnější cesty na motorce. Na začátek si pojďme shrnout cestu jako takovou.

Yak na cestě

Cesta je dlouhá skoro 500 km a bude vám trvat ideálně dva dny. Existují blázni, kteří jezdí pouze jeden den, ale to rozhodně nedoporučujeme. V půlce cesty budete muset přespat a záleží na mnoha faktorech, kde budete spát. Pokud se totiž při cestě nebudete cítit úplně fit, pak rozhodně nejezděte až do Sarchu, protože to je vysoko položené místo. Když budete opravdu rychlí, pak můžete dojet až do Pangu a přespat tam, jinak zastavte ještě před Sarchu a přespěte. Ubytování je různé, ale vždy ve stanech. V Sarchu můžete mít soukromý stan s koupelnou, snídaní a večeří. Tato možnost ale vychází přes 1000 rupií na osobu. Jinak podél cesty budete potkávat „restaurace“, které nabízejí místo na přespání. Budete spát v místnosti s dalšími 10 lidmi, ale zaplatíte okolo 300 rupií. Počítejte s tím, že v noci je většinou opravdu zima, ale rozhodně se do postele moc neoblékejte. Majitel ubytování vám kdykoliv dá deku navíc a v nejhorším případě ho poproste o PET lahev plnou horké vody, která vás zahřeje a deka pak už jen drží teplotu stabilní. Pokud se totiž do postele obléknete, pak zamezíte řádnému proudění krve a minimálně na nohy vám bude opravdu zima. My doporučujeme spát jen ve spodním prádle.

Cestou budete projíždět 5 výškových bodů, z nichž jeden je položen dokonce 5359 metrů nad mořem. Jedná se o druhý nejvyšší průjezd pro motorová vozidla na světě (ten první je kousek od Lehu a můžete se přes něj také vydat. Leží ve výšce 5800 m). Při stoupání do těchto míst rozhodně využijete výkon vaší motorky, a proto je lepší mít objem 500 ccm.

Cesta vypadá nějak takto

95 % cesty je v dnešní době skvěle udržováno a pojede se vám jako v bavlnce. Jediný problém je, že přes 50 % cesty je v podstatě pouze jeden pruh, takže se musíte vyhýbat protijedoucím vozidlům a předjíždění kamionů dá hodně práce a nervů. 4 % cesty jsou ve velmi špatném stavu, kdy je cesta dost rozkopaná a vy si budete muset hledat, kudy se vydat. Zbývá nám 1 % cesty. K tomu můžeme napsat jen, že cesta vlastně neexistuje. Jedná se o úsek hned na Rohtang pasu, kde při cestě z Manali asi v půlce klesání z kopce vám cesta prostě zmizí a vy jedete mezi prachem a kamením. Nicméně na cestě zpátky jsme tento úsek dokonce jeli za tmy a taky jsme ho zvládli. Další částí je potom „cesta“ kousek od průjezdu Baralacha. Najednou se před vámi objeví úsek poskládaný z obrovských kamenů, kde ale není žádná cesta, pouze kameny jako po sesuvu půdy. Kdyby to bylo pouze takto, tak to zařadíme mezi 4 % špatné cesty, ale do toho tímto místem protéká řeka, kterou budete muset projet. Motorka si dělá v podstatě, co chce a vy pouze držíte rovnováhu, aniž byste věděli, kam vlastně pojedete. Při průjezdu řekou potom důrazně doporučujeme nezastavovat! Jeďte pod plným plynem a rychlost si regulujte spojkou. Pokud totiž zastavíte, pak nejen že budete muset dát nohy dolů, ale s velkou pravděpodobností už se nerozjedete a někdo vás bude muset roztlačit. Tohle samozřejmě platí u všech vodních přejezdů, které budete projíždět. U některých je dobré říct spolujezdci, ať jde pěšky. Každý kilogram navíc vám totiž přejezd ztíží.

Manali – Sarchu

Na tomhle úseku vás čeká asi nejvíc „potíží“. Začali jsme v Manali, odkud jsme se asi po hodince dostali k první kontrole před Rohtang Pasem. Zde vám zkontrolují, zda máte vyřízené povolení úsek projet. Potom se pokračuje přes první výškový bod Rohtang Pas, za kterým vás čeká rovnou další kontrola, tedy až potom co sestoupíte jedním z nejhorších úseků cesty. Tentokrát si vás už jen zapíší, že jste úsekem projeli. Po této kontrole se cesta rozděluje. Buď se jede do Lehu, nebo můžete jet druhou ještě drsnější cestu skrz Spiti Valley. Ve městě Gushal naleznete poslední čerpací stanici, kterou využijte a naplňte si všechny nádrže. Samozřejmě že v nejhorším případě i po cestě vám někdo benzín může prodat, ale nespoléhejte na to, a hlavně by to bylo asi tak 4x dražší. Jakmile přejedete Keylong, pak začne to správné dobrodružství. Začnete stoupat výš a už se budete celou cestu pohybovat okolo 4000 metrů nad mořem. Za další cesta začne být v mnohých místech dosti poškozená a čekají vás minimálně 4 vodní přejezdy, včetně toho nejhoršího. Na druhou stranu se můžete těšit na atmosféru velehor. Pojedete horskou pouští, uvidíte stáda pasoucích se ovcí a koz. Když budete mít štěstí, tak možná uvidíte i Yaky. I přes celkem hustý provoz na této silnici ale stejně pojedete dost velkou část trasy osamocení a budete tak mít možnost si okolní přírodu vychutnat plnými doušky. K večeru byste potom měli dorazit do jednoho z táborů na půli cesty a přespat. Za nás vybral Ronnie Sarchu, které bylo krásné. Někdy po 10. večer se všude zhasíná a vy si tak můžete vychutnat oblohu plnou hvězd, ale moc dlouho neponocujte, ať jste ráno připravení. Též doporučujeme v těchto výškách nepít alkohol.

Kempování v Sarchu


Sarchu – Leh

Až se vzbudíte, tak se v klidu nasnídejte a připravte si vše potřebné na cestu. Určitě nechte zahřát motor alespoň 20 minut před cestou. Nevyrážejte zbytečně brzy, protože na silnici může být led, což je dost nebezpečné. Počkejte si až slunce bude opravdu vysoko a rozehřeje okolí. My vyráželi někdy po 9. protože Ronnie měl problém nastartovat motorku. Kuba ho dokonce roztlačoval, což ve výšce přes 4000 metrů není opravdu žádná sranda. Nakonec se nám ale pozdní vyjetí vyplatilo, protože asi po půl hodině cesty jsme stejně museli čekat, než opraví jeden most. Takže i lidé, kteří vyrazili o hodinu dříve nakonec dorazili do cíle stejně, jako my. Úsek ze Sarchu do Lehu je v podstatě celou cestu úplně bez problémů. Jediná zrádná věc je přejezd Taglang la, což je nejvyšší bod na cestě. Počítejte s tím, že teplota při překročení 5000 metrů dost klesne, a proto před výjezdem nahoru navlékněte extra vrstvy oblečení. Nahoře byste se bez řádné aklimatizace neměli zdržovat nijak dlouho, každopádně sérii fotek a nasávání atmosféry si vychutnat můžete. Kuřáci si většinou dopřejí jejich výškovou cigaretu, i přesto že někteří skoro nemůžou dýchat. Z Taglang la je to už jen asi 2 hodiny cesty do Lehu a většinou po krásné dvouproudé silnici. Potom už je jen na vás, kde se ubytujete a co budete dělat. Jestli zůstanete v okolí Lehu a budete prozkoumávat kláštery, jako my. Nebo jestli vyrazíte na výlet někam dále a užijete si jezero Pang, nebo Khardungla přejezd, který je nejvyšší na světě.

Vrcholek Tanlang La


Shrnutí

Cestu si rozhodně užijte. Není důvod mít z ní strach, ale je obrovský důvod se na ní těšit. Za nás se jednalo o jedno z největších dobrodružství, co jsme zatím zažili a doporučujeme ho každému. Obzvlášť pokud míříte do Lehu, pak si tuto cestu nenechte ujít, i kdybyste jí jeli „jen“ autobusem.

Naše útrata na cestě (cesta tam):

Motorka – 30.000 rupií (40.000 platil z půlky náš kamarád a budoucí majitel)

Opravy motorky (před a po) – 10.000 rupií

Ubytování – 2.000 rupií

Vybavení (rukavice a boty) – 500 rupií

Povolení a kopie pasu – 150 rupií

Palivo – 1800 rupií

Jídlo – 700 rupií

Čaje – 500 rupií

Celkem – 45.650 rupií = 15.217 Kč

Pokud však bereme, že motorku využíváme mnohem více a měli bychom vzít přibližnou cenu motorky na danou cestu, pak se dostaneme o nějakých 25.000 rupií níže a budeme na 20.650 rupií = 6.884 Kč za dva. Na opravách můžete taky ušetřit, když budete mít motorku v dobré kondici.

Počítejte tedy, že vás výlet vyjde mezi 5.000 – 10.000 Kč v závislosti na motorce a také ubytování.

Zážitky, které získáte vám nicméně vydrží celý život, což za tuto cenu (u nás pro dvě osoby) je velmi dobrá nabídka. 

Pro víc fotek, příběhů a postřehů můžete navštívit náš facebook a Instagram 

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš