Jakub Švajda

24. prosince 2020 19:12

Švajďáci na cestách – Thajsko

Jaké to je dostat se do země, kterou chcete v podstatě jen projet, a nakonec tam zůstat 6 měsíců? Jak se cestuje v době celosvětové krize? Jaké to je bydlet na tropickém ostrově a co vše se dá vlastně v jedné zemi zažít?

Galerie Mapa

Stopovat v Thajsku je snazší, než najít autobusovou zastávku

Hned po Myanmaru jsme se dostali do Thajska. Silnice se zlepšili a celkově se vše zdálo takové modernější – západnější. Když jsme překročili hranice a zařídili si našich 30 dní zdarma (myšleno víza), tak jsme se rozhodli znovu zkusit stopovat. Vlastně ihned jsme zastavili auto, které jelo přesně tam, kam jsme se chtěli dostat, do Chiang Mai. Ujeli jsme 600 km a dojeli jsme do města. Trochu se nám zkomplikovala situace, protože jsme neměli internet, a tak jsme jen narychlo našli hotel kousek od centra města. Výhodou Thajska je, že i hotel v dobré lokalitě i s bazénem nás vyšel na 7$ (160 kč). Tím, že jme přijeli těsně po půlnoci, tak jsme vlastně dostali dvě noci za cenu jedné.

Buddhistický chrám v Chiang Mai

Ráno jsme se rozhodli projít se po městě. Čekali jsme hodně, protože Chiang Mai je na seznamu většiny cestovatelů, co jedou do Thajska. Nakonec jsme byli celkem zklamaní. Historické centrum bylo obklopeno budovami, které se tam vůbec nehodili. Thajsko je celé plné „insta“ míst, kam přijdete a pořídíte si fotku nádherné moderní architektury (interiéru). Bohužel tato místa jsou rozeseta vedle sebe tak, že absolutně „nehrají“ společně. Vznikne z toho pak opravdu ošklivé město plné krásných domů. V Chiang Mai o to hůř, že tyhle budovy postavili v okolí chrámů a zastínili tak historickou krásu města. Celé město se pak dá projít bez problémů za jeden den, ale pro probádání méně turistických částí budete potřebovat o něco víc. Můžete pak třeba na okraji centra objevit hangáry plné oblečení za bezkonkurenční ceny. Nakoupit trička za 5 bahtů (4 kč) a podobně. Našim cílem bylo zkusit najít nějaké dobrovolničení. Prohledali jsme tedy internet a našli jednu možnost pomoci s úpravou a provozem nového ekologického hotelu. Bohužel už pomalu začínala krize a hotel navštěvovali hlavně turisté z Číny, a tak se stalo, že bylo v hotelu víc pomocníků než hostů. Majitel nás však spojil s jeho kamarádem Tonem, který naši pomoc využil.

Tonovi přátelé a poznávání severu Thajska

Ton s námi připravoval večeři a naučil nás thajská jídla

Ton nás vzal nejdříve k sobě domů a trochu více nám přiblížil Chiang Mai a kulturu Thajska. Potom jsme se vydali na dva dny dlouhou cestu do města Nong Khai, kde žil Tonův kamarád Baa, který naši pomoc uvítal. Po cestě jsme se ještě stihli zastavit ve městě Loei a navštívit místní rozestavěný buddhistický klášter, kde si Eliška splnila sen přespat přímo v meditační místnosti. Další den už jsme dojeli do Nong Khai, kde Baa vlastnil kontejnerový motel a obrovskou parcelu za motelem. Od nás chtěl mu pomoci místo navrhnout tak, aby se využila celá plocha, na které by byly různé obchody a zároveň „farma“. Kuba tedy začal v 3D programu vše navrhovat a Eliška mezitím pomáhala s limetkovou farmou, kterou Baa vlastnil. Bydleli jsme přímo v jednom z kontejnerů a jedli v restauraci, kterou vlastnila Baova maminka. Po pár dnech jsme se s Tonem vrátili do Loei, kde jsme zažili „kolaudaci“ nového kláštera. Slavnost se připravovala dva dny a trvala až do ranních hodin, kdy mniši a lidé z okolí meditovali a prováděli různé rituály. Ráno jsme ještě šli s mnichy na „alms“, což znamená procházet městem a sbírat dary, které lidé mnichům dávají. Většinou se jedná o jídlo, hlavně rýži, ale občas mohou dostat i jiné věci, jako mycí prostředky a podobně. Chodí se brzy ráno, aby mniši byli na snídani zpět a aby se z jídla, které posbírali uvařil oběd pro celý klášter, který musí být hotový brzy, protože mniši nesmějí po 12 už jíst. Pro nás se to může zdát, jako žebrání, ale pro Thajce je velice důležité takto darovat jídlo mnichům, protože si tím zlepší Karmu.

Mniši při snídani

Po snídani jsme vyrazili zase směr Chiang Mai. Ton byl trochu unavený, a tak se Kuba chopil volantu. Bylo to skoro po roce, co Kuba řídil auto a co víc, v Thajsku se jezdí na levé straně silnice. Na dopravu vlevo byl Kuba zvyklý z Indie, ale volant na pravé straně byl trochu větší sranda. Naštěstí měl Kuba s tímto stylem řízení zkušenosti z vývoje, kde musel testovat auta určená pro britský trh.

Výhled z kláštera v Loei


Párty s mnichem v jungli

Hned druhý den, co jsme dorazili k Tonovi domů nás pozvala jeho kamarádka do školy v jungli. Sedli jsme tedy opět do auta a dojeli do jungle kousek od města Tak. Škola byla obklopena přírodou s nejbližší civilizací asi 50 kilometrů daleko. Děti se tu učili běžné předměty a zároveň jak žít v souladu s okolím. Když už jsme tam byli, tak Eliška zorganizovala úklid okolí a děti se zapojili skvěle. Vytvořili řadu uklízečů a sklidili všechen nepořádek v okolí řeky. Zároveň si řeku přehradili a vytvořili si tak přírodní bazének. Večer děti rozmístily podél řeky svíčky a Ton vytáhl kytaru. Všichni se zapojili a zpívali s Tonem písničky. Později, když šli děti spát, tak se dospělí sešli u stolu, nalili si pivo a pokračovali v hezkém večeru. Byl s námi dokonce i buddhistický mnich, Tonův kamarád, který nás doprovázel už od Loei. Mniši samozřejmě nesmí ani alkohol, ani jiné drogy, ale zároveň musí přijmout veškeré dary. Když tedy přišlo na lámání chleba, tak jeden z přátel mnichovi nabídl pivo a ten ho „s těžkým srdcem“ musel přijmout. Asi ho nemusel vypít, ale tak když už ho dostal, tak ho přeci nevylije. Tak se stalo, že jsme po chvilce seděli u stolu s opilým mnichem, což byla opravdu velká zábava. Další den ráno už jsme ale opět jeli zpět do Chiang Mai.

Děti společně uklízí


Chrám Šmoulů

V Chiang Mai jsme s Tonem zůstali ještě pár dní, ale čas se nám už pomalu krátil, a tak jsme se rozhodli se posunout směrem na Chiang Rai, které je kousek od hranic s Laosem. Ještě, než jsme odjeli, tak jsme se potkali s naší americkou kamarádkou z Myanmaru, která nám doporučila na cestě navštívit „Sticky waterfall“. V překladu to znamená lepkavé vodopády a název odpovídá, protože můžete procházet přímo skrz vodopád a nebudete se klouzat. Od Sticky waterfall jsme zkusili stopovat a v podstatě ihned nám zastavilo auto s dvěma cizinci, kteří se omlouvali, že zpět na Chiang Mai nejedou, ale že nás můžou hodit alespoň na hlavní. Když jsme jim řekli, že jedeme na Chiang Rai, tak ihned nás ihned nabrali do auta, protože mířili do stejného města, jen si mysleli, že bychom tak daleko nestopovali.

Modrý chrám v Chiang Rai

Chiang Rai bylo město známé svými 3 kláštery – bílým, modrým a černým. Modrý klášter byl zdarma a opravdu byl celý modrý. Jako by se rozhodli postavit klášter pro šmouly. Byl to také jediný, který jsme navštívili. Dále jsme se večer podívali do centra města na historické hodiny a noční trhy. Dali jsme si nudlovou polévku, kterou Thajci umí skvostně, a která stojí asi 30 kč porce. Poté už jsme jen došli do obchodu nakoupit jídlo na cestu a Kuba si ještě koupil pohodlnější boty do města. Následně jsme si stoupli opět na okraj silnice a stopovali. Strýček Google nám zase navrhl cestu horší a delší, ale ještě ten den se nám podařilo dostat na hranice s Laosem. 

Hodiny na náměstí v Chiang Rai


Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš