jakub švajda

21. září 2019 16:54

Švajďáci na cestě kolem světa Indie – část 1.

Po procestování Evropy stopem bylo na řadě se posunout zase o kousek dál na východ. Kam jinam zamířit na poznávání Asie než do nejrozmanitější země kontinentu Indie. Postupně jsme se dozvídali, jak to v zemi funguje a na co si prostě musíme zvyknout. Je pravda, že Indii buď milujete, nebo nenávidíte. A jak to bylo s námi?

Galerie Mapa

I belong to city Fatehgarh Panjtoor, district Moga, state Punjab.

Na konci června jsme přeletěli do Indie. Díky levným letenkám jsme se ocitli ve městě Amritsar, který spadá pod stát Punjab. Dopředu jsme si domluvili dobrovolničení v jedné ze škol poblíž. Až tak blízko to ale nebylo, a tak pro nás majitel školy nechal poslat taxi, které nás odvezlo přes 80 km daleko do města Fathgarh Panjtoor. Díky tomu jsme se ocitli vlastně v takové Indické vesnici. Celkově tam bylo asi 150 domů a žilo tam 5000 obyvatel. Každý z obyvatel vlastnil alespoň jedno pole a několik krav, takže o mléko jsme nouzi rozhodně neměli. Na hovězí ale na severu Indie můžete rovnou zapomenout a vepřové je extrémně drahé. Spoustu lidí si myslí, že hovězí je zakázané jíst v celé Indii, ale to není pravda. Každý stát Indie má jiné tradice, a proto na jihu Indie si klidně můžete vychutnat váš oblíbený hovězí steak, nebo hamburger.

Majitel školy Jatinder nás uvítal s otevřenou náručí. Ukázal nám dům, ve kterém jsme bydleli a vysvětlil nám, jak to na škole probíhá. Nejprve jsme si prošli celou školu a seznámili se se studenty, kteří měli spoustu otázek ohledně Evropy a kultury všude ve světě. Potom nás ale Jatinder vzal do učebny, kde probíhala hlavní pracovní náplň. Měli jsme na starost konverzaci se skupinkou asi 30 studentů, kteří se připravovali na testy, které jsou potřeba, pokud chtějí studovat v zahraničí. Dostali jsme tedy do ruky zadání testů a na základě jejich projevu jsme hodnotili několik aspektů proslovu. Důležitá byla hlavně gramatika, porozumění zadání a výslovnost. Někteří studenti na tom byli s angličtinou velmi dobře, ale většina z nich se pouze „našprtala“ odpovědi na otázky a když jsme se jich zeptali na doplňující otázku, tak nám ani nerozuměli. Dalším problémem byla výslovnost, která opravdu zněla jako Apu ze Simpsonů. Často se nám také stávalo, že studenti používali dost pokročilé fráze, kterým pořádně nerozuměli, a hlavně ani pořádně neznali základy anglického jazyka. Dalo nám nakonec dost práce je vše odnaučit, ale věříme že jsme tam zanechali alespoň nějakou stopu.


Sladký život vesničana

Život na vesnici měl své obrovské výhody. I když tu místní byli na dobrovolníky zvyklí, stále pro ně byla obrovská čest, když jsme navštívili jejich domovy a dali si u nich alespoň čaj. S čajem se to má tak, díky tomu, že byla Indie britskou kolonií, tak se tu pije čaj s mlékem. No, a protože pijí slané limonády, tak do čaje nasypou asi 4 lžičky cukru. Potom ještě přidají koření a vznikne proslulý Masala čaj, který je sladký jak cecek. Už jsme tu dva měsíce a zvykli jsme si na něj natolik, že bez cukru už ho rozhodně nepijeme. Dále jsme si oblíbili mléčné koktejly, ve kterých najdete pouze mléko, ovoce a cukr. Nejlepší je banánový, který vás celkem i zasytí. A co se jídla týče, tak samozřejmě základní surovinou Indické kuchyně je takzvaná „Chapatti“. Jedná se o placku z mouky a vody, kterou jedí Indové jako přílohu. K této placce se podává většinou omáčka například z čočky, brambor, nebo zeleniny. Omáčka je samozřejmě plná různých koření, která většinou nejsme schopni ani pojmenovat. Nakonec se k tomu všemu přikusuje takzvaný „pickled“. V překladu to znamená nakládaný a jedná se o nakládané mango. Ze začátku jsme ho opravdu neměli rádi, ale asi po týdnu si Kuba zvykl a dnes si ho vychutnává. Chuť se nedá úplně popsat, musíte to prostě zkusit. A nakonec je tu místní alkohol. Kamkoliv nás pozvali, tak nám pánové vždy nabídli „homemade wine“. Přeložili bychom si to jako domácí víno, ale s tím to má společný maximálně název. Jedná se o alkohol s obsahem kolem 50 % trochu nasládlé chuti. Bohužel Indy zřejmě učil pít abstinent, protože všechen alkohol míchají s ledem a vodou. Dokonce i kvalitní whisky namíchají s vodou v poměru 1 (whisky) ku 3 (voda). Když jsme jim vysvětlili, že tak ztrácí alkohol svou chuť a nemá cenu ho potom pít, tak nás stejně neposlouchali.


A co pivo?

Když už jsme u toho pití, tak se pojďme podívat na piva. Na rozdíl od panáků mají Indové rádi silná piva. Vše, co pijí má minimálně 7 %. Naštěstí to pivo s vodou neředí (i když jsme to v jednu chvíli i čekali). Díky voltáži není moc cítit chuť piva, ale spíše zvláštní pachuť alkoholu. Nejslavnější značkou je asi King fisher. Pivo se prodává v lahvích 0,65 l a tak se dá pít ve dvou (aby nezteplalo). Nejlevnější pivo, které seženete stojí 100 rupií, pokud jich koupíte 12. V přepočtu na naše je to asi 35kč. Počítejte ale spíše s cenou okolo 150 rupií, takže 50kč. Pokud byste hledali české pivo, tak byste hledali marně. Jediné pivo, které by se mohlo označit jako české je pivo z pivovaru v Amritsaru. Jmenuje se Bohemian King a sládek co ho vaří je z Čech. I chmel si nechává dovážet, takže by se mělo jednat o dobré pivo. Bohužel je celkem složité ho sehnat, takže jsme ho ještě neochutnali.


Život učitelů

Ale zpátky k životu na vesnici. Vlastně jsme si celkem užívali. Učili jsme do 4 odpoledne a potom jsme byli úplně volní. V domě byl opravdu pohodlný gauč a televize s anglickými programy, díky tomu se naše Indické dobrodružství proměnilo celkem v odpočinek. K večeru jsme se většinou sešli se studenty, kteří nás buď pozvali k nim domů seznámit se s rodinou, anebo nás vytáhli do restaurace na večeři a pivo. Občas nás vzali na procházku městem poznat jejich přátelé. Zajímavostí bylo, že po setmění jsme venku neviděli žádné ženy, ty zůstávali doma. Procházky městem byli celkem vtipné, protože studenti vlastně neměli žádnou pořádnou zábavu, a tak buď hráli na mobilu hry anebo nahrávali videa na TikTok.


Oslavy pouze pro holky (a Kubu)

Na škole jsme zažili i oslavy. První byla oslava začátku období dešťů. Zvláštností bylo, že byla určena pouze pro holky. Ráno přijel DJ se svojí aparaturou a postupně se začali scházet všechny studentky. Následně začali všechny slečny tancovat a radovat se, a to až do odpoledne. K tomu měli připravené občerstvení a zábavu v dělání selfie s námi. Kuba si to užíval, protože byl v podstatě sám obklopen desítkami slečen. Po obědě však kompletně celá oslava skončila a během chvilky bylo dění na škole zase při starém.

O něco zajímavější byly oslavy dne nezávislosti. Začalo se den před dnem nezávislosti. Jatinder shromáždil skoro všechny studenty a uspořádal průvod městem. Děti chodili celým městem, mávali vlaječkami a zpívali Indické písně. Všichni se radovali a tančili. Průvod došel až do školy, kde se opět tancovalo a jedlo. Druhý den nechal Jatinder na školním dvoře postavit pódium, kde seděli učitelé. Pozorovali odtamtud vystoupení, která si připravili studenti. Nakonec vystoupení hodnotili a vyhlásili vítěze. Poté byla předávána vyznamenání. Jakožto významní hosté jsme také jedno dostali, i když jsme ho viděli asi na 10minut.

Nejhezčí momenty zažíváte s přáteli

Po dvou týdnech na škole se k nám přidala naše skvělá kamarádka, která také cestuje kolem světa, Darja. Zábava mohla začít, protože Darja je schopná dělat snad cokoliv. Ihned se spřátelila s mnoha lidmi z vesnice a my tak mohli všichni poznávat další stránky Indie. Jatinder nám pak nabídl s ním jet na víkendový výlet do Dharamsaly. Vůbec jsme nevěděli, kam jedeme, ale těšili jsme se na něco nového. Když jsme dorazili v noci na místo, tak jsme šli spát do jednoho z místních hostelů. Po ranním probuzení jsme obdivovali krásy okolí. Byli jsme na okraji Himalájí a kolem nás se tyčily vrcholky přes 5000 metrů vysoké. Bylo to magické. Jatinder nás vytáhl na celodenní výlet do hor, kde jsme obdivovali čistou přírodu, vzduch a zeleň. V Punjabu totiž nejsou skoro žádné kopce, stromy byste hledali také těžko a všechny řeky jsou opravdu znečištěné. Všude okolo vás se rozprostírají pouze rýžová pole, a proto pro nás byla změna opravdu zásadní. Při cestě jsme narazili na opravdu čistou řeku s malým vodopádem. I přes celkem chladné počasí se Kuba a Jatinder rozhodli vykoupat. Také jsme si všichni společně zameditovali a uvolnili tak svou mysl. Při cestě nazpět nás sice zastihl déšť, ale po zkušenostech s 40 °C vedry z Punjabu jsme byli opravdu rádi za zimu.


Do Indie v srpnu na „food festival“

Když jsme se vraceli zpět do školy, tak jsme se ještě zastavili přímo ve městě Dharamsala, kde je hlavní chrám Dalajlamy. Všude ve městě bylo mnoho uprchlíků z Tibetu, kteří prodávali různé předměty z jejich země. Zůstali bychom na místě déle, abychom nasáli atmosféru, ale bohužel jsme pospíchali domů. Asi po 20 km od Dharamsaly probíhali oslavy Sikhů. Sikhismus je náboženství založené na principu jednoho boha. Poznáte je podle turbanu, který nosí na hlavě. V jejich klášterech dostávají všichni jídlo zdarma, a to stejné se dělo na oslavách. Podél silnice bylo stovky stánků s jídlem. Jatinder zastavil vždy u různých stánků, abychom ochutnali vše. Ten den jsme se opravdu přejedli. Pro místní jsme byli opravdu velkou atrakcí a všichni se s námi chtěli fotit. Někdy bylo opravdu těžké se dostat i zpět do auta, ale jídlo bylo vynikající. Pokud tedy budete cestovat do Indie, vyrazte v srpnu a máte zajištěno jídlo k prasknutí zdarma.


Situace v oblasti Jammu a Kashmir

Další výlet, co pro nás Jatinder připravil byl do Jammu. Týden před odjezdem se ale událi politické změny v oblasti a my museli celou dobu kontrolovat situaci. Kashmir je totiž dost neklidná oblast a jakákoliv změna vyvolává bouřlivé reakce. Tentokrát ještě větší reakce, neboť vláda rozhodla, že tato oblast ztratí pozici státu a zůstane autonomní oblastí. Jeden přínos to ale mělo, protože byla od Kashmiru odtržena oblast Ladakh, která se o to snažila už delší dobu. Po týdnu sledování jsme byli ujištěni, že situace v Jammu je klidná, že se tam nic neděje. A opravdu se tam nic nedělo, bohužel doslova. Když jsme dorazili na oslavy muslimů, tak jsme zjistili, že oslavy budou až v době, kdy my už budeme pryč. Nicméně jsme alespoň poznali život muslimů a ochutnali jsme další dobroty. Ubytováni jsme byli v luxusním hotelu a vlastně nám nic nechybělo. Z města jsme viděli jednu z hlavních atrakcí, a to nákupní centrum. A jediné, co jsme zpozorovali, že se kvůli politice změnilo byla ztráta mobilních sítí a internetu. Samozřejmě pouze dočasně, takže nyní již jim telefony fungují. Z výletu z Jammu jsme se vrátili zpět do školy.

Čekalo nás posledních pár dní před odjezdem. Ve škole jsme učili více než měsíc a užili jsme si spoustu zábavy, ale teď nadešel čas studenty naučit něco nového. 90 % lidí v Punjabu chce do Kanady, protože tam mají přátelé a rodinu. Když jsme se ovšem studentů zeptali, co vědí o Kanadě, tak nám pouze odpověděli, že tam mají rodinu. Rozhodli jsme se je tedy vzdělat v geografii a historii anglicky mluvících zemí. Každý den jsme si informace opakovali a věříme, že si studenti zapamatovali alespoň část fakt. Potom už ale přišel den, kdy bylo na čase se rozloučit a my se přesunuli vlakem do hlavního města Indie, Dillí.

Chill pokračuje dál

V Dillí měla Darja už kontakty, a tak jsme měli zajištěné ubytování u jejího kamaráda Amita. Bydlel spolu se 3 spolubydlícími Vishnu, Adharsh a Samar. Všichni jsou úplně skvělí. Každý večer jsme nakoupili piva a kouřili vodní dýmku se speciálními indickými tabáky. V Indii je běžné mít „služku“ a díky tomu jsme měli každý den navařeno a uklizeno. Prvních pár dní nebylo Kubovi úplně dobře, a tak jsme zůstávali celou dobu doma a relaxovali. Po pár dnech jsme si začali s klukama fakt hodně rozumět. Vždy jsme se těšili na večerní debaty a zábavu.

lJednoho dne nám Samar nabídl, že si můžeme půjčit na pár dní jeho motorku. Tím se vyklubal nový plán.

První roadtrip v Indii

Nabídky jsme využili a rozhodli se jet do Agry, kde je Taj Mahal. Vyrazili jsme brzy ráno a rovnou jsme chytili typickou Indickou zácpu. Naštěstí nás potom čekala více méně celá cesta po relativně prázdné dálnici. Doprava v Indii je kapitola sama o sobě a celou jí popsat by znamenalo celý jeden cestopis. To, že se vám uprostřed cesty na dálnici objeví z ničeho nic kráva, je normální a brzy si na to zvyknete. Že lidé skáčou za jízdy z aut a kamionů vás také nepřekvapí, ale když vidíte člověka, co se veze na čelním skle teréňáku, tak to už nás překvapilo. Cesta nám trvala asi 4 hodiny a pak už jsme dorazili do Agry. Ubytovali jsme se ve skvělém hostelu ZigZag přes couchsurfing. Majitel hostelu měl opravdu skvěle zvládnutou organizaci hostelu. Všichni návštěvníci se podíleli společně na přípravě večeře a díky tomu se poznali a něco se i naučili. Byla to skvělá zábava a jídlo se nakonec taky hodně povedlo. Každý večer kolem 5 vyráží majitel hostelu s hosty, kteří chtějí, na cyklovýlet. Cílem je tajné místo, ze kterého je snad nejhezčí výhled na západ slunce nad Taj Mahalem. Nás výhled uchvátil natolik, že jsme nakonec ani nepotřebovali navštívit novodobý div světa zevnitř. Vstupné je totiž 1400 rupií pro turistu a 50 rupií pro Indy. I když dvojí ceny chápeme, toto už nám přišlo opravdu přehnané.

Druhý den už jsme plánovali jet opět zpět do Dillí, ale počasí nám úplně nepřálo, a tak jsme zůstali ještě jednu noc. Celou dobu jsme přemýšleli, jaké by to bylo cestovat Indií na motorce. Bohužel by byl problém dát někam batohy a Elišku z cesty celkem bolela záda, protože jela celou dobu s batohem na zádech. Nicméně nakonec se vše obrátilo naruby. Když už jsme si řekli, že je to blbost jezdit na motorce, hlavně kvůli Elišky zádům, objevil se pár z Anglie, který přijel na motorce s nosičem batohů. Nosič vypadal bytelně a jednoduše. Rozhodli jsme se tedy koupi motorky ještě zvážit.


Ty kráso! Máme v kuchyni opici a nemyslím tím tu co máme po pivu…

Další den jsme vyrazili opravdu brzy ráno zpět do Dillí. Jízdu jsme začali ještě za tmy a do Dillí jsme dorazili kolem 9 ráno. Byl pátek, a tak naši kamarádi šli zrovna do práce. My měli alespoň čas dál přemýšlet nad naším novým plánem a relaxovat. Když se kluci večer vrátili z práce, tak jsme zajeli nakoupit piva a věci na gril. Udělali jsme si ten večer grill party na balkoně. V průběhu večera jsme s klukama domlouvali, jak vyřešit koupi motorky a zda nám s tím pomůžou. Následující dva dny jsme trávili po bazarech a hledali ten pravý stroj. Nakonec jsme koupili stejnou motorku, jakou má Samar a začali plánovat cestu. Po víkendu se vrátila Darja s Amitem, kteří byli na výletě v Himalájích, a tak jsme s nimi ještě také plány prodiskutovali. Vtipné bylo, že v jednu chvíli si tak povídáme společně s Darjou a najednou se u nás v kuchyni objevila opice. Sama si otevřela lednici, vyndala si džus, který pak rozlila na podlahu a pila. Byl celkem problém jí dostat z bytu ven. Nakonec Kubu napadlo udělat od opice na balkon cestičku z oříšků. Opici to ze začátku moc netrápilo, ale pak si oříšků všimla pořádně a začala se chytat do pasti. Po cestě šla okolo lednice, u které znovu zastavila a zkontrolovala, jestli tam není něco dobrého na zub. Nakonec ale přeci jen došla na balkon a potom už Kuba pohotově zabouchl dveře a opička měla smůlu. To byl jeden z našich posledních zážitků před naší další cestou. Další den jsme totiž „nakopli“ motorku a vyrazili vstříc novému dobrodružství na dvou kolech.

Pro víc fotek, příběhů a postřehů můžete navštívit náš facebook a Instagram Švajďáci na cestě.

A tady ještě sestřih toho nejzajímavějšího z Punjabu


Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš