Eliška Bernardová

27. března 2017 23:59

Swiftem po Balkánu

Koupili jsme auto jen o málo mladší než já a vyrazili jsme na road trip po Balkánu. Naším cílem byla Albánie. Po generálním servisu a několika opravách během cesty nás červená Suzuki Swift s rokem výroby 1992 dovezla takřka na hranice Řecka.

Swiftem po Balkánu

Mapa

Znáte to. Volné léto před vámi, v kapse pár korun a volání dálek vás nepřestává nahlodávat. Balkán je moje srdcovka, takže cíl byl jasný. Chtěli jsme kempovat, vlak ani letadlo proto nepřipadaly v úvahu. Tak jsme začali shánět auto. To nejlepší za málo peněz. Za 16 000 jsme koupili Suzuki Swift z roku 1992, před cestou vyměnili spojku a náš nový japonský kamarád nás měsíc vozil po silnicích velmi různých kvalit. Rodiče byli připraveni, že nás pojedou vyzvednout, až nám auto kixne a můj strejda automechanik mi řekl, že jsme koupili vrak. Proroctví se nevyplnila, za měsíc jsme byli živi a zdrávi zpátky doma a Swift snad v ještě lepší kondici než před cestou.

Bosna a Hercegovina – orient za humny

Na hranicích s Bosnou se nám v autě začala vařit voda, nefungoval chladič. Kromě kempu jsme tedy museli hledat i automechanika. Obojí jsme našli v malebném městečku Jajce a přesvědčili jsme se o poctivosti a pohostinnosti místních lidí, a to dokonce i automechaniků. Chladič nám ochotně spravili a nechtěli si za to vzít ani jednu ušmudlanou konvertibilní marku (pozn. místní měna).

Bosna a Hercegovina stojí za to. Pár set kilometrů od ČR jste najednou v orientu. Sem tam potkáte zahalenou ženu, z minaretů zaznívá volání muezínů. A to vše v kulisách neorientální, nádherně zelené a kopcovité středoevropské krajiny. Ve Visoku najdete údajně největší pyramidu na světě. Je zarostlá lesem, dá se na ni vyjet autem, pěšky dojít na vrcholek se zříceninou hradu a navštívit archeologické naleziště a tunel pod pyramidou. Místo je to hodně zajímavé a rozděluje veřejnost na příznivce a odpůrce teorie o bosenských pyramidách.

V Bosně jedete prakticky pořád v horách. Díky objížďce, kdy jsme jeli asi dvě hodiny krokem po kamenitých strmých cestách a modlili se, aby to Swift vydržel, jsme viděli nádhernou krajinu s osamělými usedlostmi a stády dobytka. V národním parku Sutjeska jsme vyrazili na skvělou tůru po neznačených cestách. Jediný člověk, kterého jsme potkali, byla pasačka ovcí.

Bosenská města vás uchvátí svou atmosférou. Mísí se v nich křesťanská, židovská a muslimská tradice i architektura. Za vidění rozhodně stojí Sarajevo (muslimské centrum baščaršija, mešity, kostely, kavárny, čevapi). Stačí jen tak se tu toulat a nasávat atmosféru. Na rozdíl od Sarajeva nás zas tak moc nenadchl Mostar. Město je to sice hezké, ale moc turistické. Tlačenice jako na Karlově mostě. Zato Blagaj s muslimským klášterem kousek odtud je oázou klidu.

Hory Černé Hory

Do Černé Hory jsme přijeli ze severu z Bosny. Naším cílem byl národní park Durmitor – úchvatné hory s minimem turistů. Zakempili jsme to v místním městečku Žabljak a ani po týdnu se nám odtud nechtělo. Majitelé kempu nás nalévali rakijí a jako správní hostitelé se s námi snažili mluvit česky (s příměsí polštiny). V kempu sluníčko a hory pořád pod čepicí mraků, takže jsme toho moc nenachodili. Ale i to málo stálo za to. 

Naopak pobřeží je lepší jen tak profrčet. Pláže a kempy jsou narvané a špinavé. Pokochali jsme se z auta a jeli dál. Mezitím jsme ještě nechali svařit výfuk, který se nám při cestě vyvrdlal. Tentokrát už za poplatek, ale bez problému.

Albánii zdaleka se vyhni? To rozhodně ne

Až do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli do Albánie vůbec pojedeme. Na internetu najdete řadu strašidelných historek, jak vás hned za hranicemi okradou cikáni a zapletete se do krevní msty. Rozhodli jsme se tedy přejet hranice a pak se uvidí. Dopadlo to tak, že jsme projeli Albánii ze severu až na jih a nestačili se divit, jaká je to úžasná země. Lidé neuvěřitelně příjemní, krásná krajina a podivuhodná města.

Kempů je tu málo, takže jsme si všechny našli předem na internetu. Ale jejich kvalita byla překvapivě dobrá. Jedli jsme melouny a olivy, které se tu prodávají v kufrech aut a na přívěsných vozících podél cesty. Zápasili jsme s místním jazykem, v němž když řeknete "jo" a kýváte u toho hlavou, tak to znamená ne. Snadno se vám proto stane, že odejdete s kilem oliv, i když jste chtěli jen ochutnat. Potíž je s místní infrastrukturou. Pro běžné osobní auto jsou sjízdné jen ty nejhlavnější silnice. Proto jsme si museli nechat zajít chuť na pověstné albánské hory, kam se dá dostat jen s teréňákem.

Turisticky nejzajímavější místa jsou tu města Berat a Gjirokastër, starověké archeologické naleziště Butrint a samozřejmě oblázkové pláže blankytně modrého Jónského moře. Nejkrásnější úsek cesty byl od města Vlora přes Llogarský průsmyk k Jónskému moři. Během pár minut sjedete z 1027 m. až k moři. Pláže jsou tu úchvatné a hlavně téměř liduprázdné (což se ale bude hodně rychle měnit). Kempy jsou tu za babku. 

Albánie je neuvěřitelný zážitek. Místní lidé už to vědí, a tak staví hotely a silnice. Brzy možná bude Albánie běžnou destinací. Proto doporučuji vyrazit co nejdříve. 

Balkán je úchvatná část Evropy stranou většího zájmu turistů. A jeho kouzlo tkví možná právě v tom. Nic se tu nepodřizuje turismu, lidé jsou upřímní a milí a nesnaží se turistu vyždímat. Ve srovnání s chorvatským a černohorským pobřežím je to ráj klidu a penězi nezkažených lidí. Určitě se sem budu vracet a poznávat další zapomenuté kouty této části Evropy. Tentokrát mě to táhne do Srbska a Makedonie.

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se

Dobrý den, mám k Vám malý dotaz. Zajímalo by mě , jak probíhala cesta do Černé Hory. Chci jet samosebou přes Bosnu. Můžete mi napsat,co mě cestou čeká, čemu se raději vyhnout. Někde jsem i četl, že jsou občas na hranicích problémy s nějakými léky. Zda se dá jet přes noc,nebo raději přes den. A máte nějaké zkušenosti s kempováním? Na mzv ani jinde ohledně cesty nic nepíší,jen jaká tam je divočina na silnicích

Dobrý den, cesty se rozhodně bát nemusíte. Zas taková divočina tam není. V okolí Banja Luky a pak před Sarajevem je dokonce dálnice. Pojedete určitě po hlavnějších tazích a tam jsou silnice v dobrém stavu. My jsme narazili na problém až za Sarajevem, kde byla objížďka přes zapadlé kopce a tam to bylo se silnicí špatné. Ale to byla náhoda a zvládnout se to také dalo. S trochou štěstí ale nic takového nepotkáte. Na hranicích mezi Chorvatskem a Bosnou jsme chvilku čekali, ale kontrolují hlavně Chorvati. Na problémy na hranicích spíš narazíte u Chorvatů než v BiH. U nás třeba hledali trávu a otočili nám auto vzhůru nohama. Prý se to stává dokonce i lidem, kteří jedou s dětmi, a o lécích jsem také něco slyšela. Je to ale už pár let, tak to možná teď bude zase trochu jiné. Co se týče cesty přes noc, asi bych se jí nebála. Ale v Bosně je moc pěkná krajina, tak je možná trochu škoda to nevidět. My jsme v Bosně kempovali a byli jsme spokojení. Kempů není moc, je lepší si je předem vyhledat (např. na camping.info). Ale sem tam jsou a úroveň není špatná. Doporučuju kemp u městečka Jajce. Nebojte se toho, BiH je krásná země s pohostinnými lidmi. A úroveň služeb nakonec taky není tak nízká, jak by člověk očekával. Přeji šťastnou cestu!

Pro přidání komentáře se přihlaš