jakub švajda

6. prosince 2018 8:49

Východní Evropou aneb cesta tam a zase zpátky – Cesta zpátky

Druhá část našeho cestopisu o zážitcích z dovolené, kdy jsme nevěděli, kam pojedeme a co budeme dělat. Návrat z Jihu Bosny zpět přes Chorvatsko, Itálii, Slovinsko a Rakousko. Nevědět co vás čeká, může být někdy to nejlepší!

Galerie Mapa

Cestopis „Cesta tam“ 

Tak jako náhodou se potkat s rodinou v Chorvatsku

Při cestování Eliška zjistila, že je moje ségra v Bašce Vodě. My se tedy vydali tím směrem. Nejprve jsme přijeli na Makarskou, kde jsme si rozdělali stan v kempu „Jure“. Ceník služeb naleznete zde https://campriviera.com/en/prices. Nejedná se o nejlevnější kemp, jaký známe, ale celkově kvalita služeb byla na dobré úrovni. Kemp se nacházel asi 5 minut pěšky od pláže, takže jakmile jsme postavili stan, šli jsme se projít podél pláže. V jedné z místních restaurací jsme si dali večeři přímo na okraji pláže. Rozhodně můžeme doporučit si v Chorvatsku dávat plody moře. Chuť takto čerstvých ryb vám způsobí orgasmus ve vašich ústech. Po večeři a další krátké procházce jsme našli posezení přímo na pláži, kde jsme si dali pár drinků a pozorovali při tom moře. Posílení notnou dávkou alkoholu jsme pak neměli problém usnout i za zvuků cikád.

Notná dávka alkoholu v Chorvatsku

Druhý den ráno jsme se šli vykoupat na pláž poblíž kempu. Celou dobu jsem měl zálusk se projet na vodním skútru, ale chtěl jsem, aby šla Eliška se mnou. Jí se ale nechtělo, a tak jsem si tu možnost nechal ujít. Ve finále to bylo dobře, protože jsem si to pak vynahradil s kolegou ve Španělsku, kde jsme si užili mnohem lepší jízdu. Co jsme si ale užili v Chorvatsku, bylo šnorchlování. Ne že by zde bylo mnoho ryb, to spíše naopak, ale voda byla průzračná a nebylo zde moc lidí.


Po ranním koupání jsme se vydali do Bašky Vody navštívit ségru s jejím manželem a synem. Rovnou jsme byli využiti k přenosu velkého nafukovacího člunu z kopce dolů. Pláže zde byli rozhodně více plné, než ty u našeho kempu na Makarské. Nicméně jsme si užívali vodních radovánek se synovcem, který s sebou měl i tu masku na celý obličej. Tenhle vynález je fakt super, protože prostě neřešíte brýle a šnorchl a omezenost vidění. Pokud neřešíte váhu a místo, a jedete jen tak na dovolenou, tak si masku rozhodně pořiďte. My jsme ve vodě vydrželi celý den.

Noční pohled na Makarskou

Večer jsme se rozloučili s rodinou a vyrazili směrem na sever s tím, že po cestě najdeme nějaké dobré místo na stanování, anebo nějaký přijatelný hotel. To jsem trochu podcenil, protože kolem 1 ráno už se ubytování fakt hledá špatně. Všude měli buď zavřeno, anebo chtěli nekřesťanské peníze (to je v Chorvatsku dost běžné). Nakonec jsem se rozhodl kousek od Splitu zajet trochu do vnitrozemí. Asi po 2km skončil turistický luxus a začalo reálné Chorvatsko. Já našel nouzové odpočívadlo na kraji silnice, které bylo z jedné strany kryté skálou. Auto jsem tedy zaparkoval tak, aby mezi autem a skálou zbylo místo. Tam jsme postavili stan, který nebyl ze silnice skoro vůbec vidět. Rozhodně jsme nespali tvrdě, protože jsme neustále čekali nějakou návštěvu, ale nakonec vše proběhlo hladce. Vlastně to bylo jedno z nejlepších spaní, co se následného vyprávění týče. Všechny tahle story dost rozesměje, což platí vlastně pro všechny naše faily.

Trochu adrenalinové spaní v Chorvatsku

Měli jsme chuť zase vyrazit někam do přírody a kousek od nás byl národní park Krka. Nejprve jsme se zastavili ve Splitu, což nás moc nenadchlo. Druhý dojem ze Splitu jsme měli při lowcost race 2018 a to jsme zase byli nadšení. Nicméně jsme tedy dorazili do Krky. Překvapilo nás parkování zdarma (to u Chorvatů opravdu není normální), ale brzy jsme to pochopili. Vstup do parku je 700,- za osobu, což nás rychle odradilo a my se rozhodli jet zpátky do Bosny.


Zpátky do přírodních krás Bosny a 100x levněji než v Chorvatsku

Kousek od národního parku Krka se totiž za hranicemi na území Bosny nachází národní park Una. Vstup do parku stojí 2€ a přesně vidíte, na co jsou tyto peníze použity. Park je obrovský, ale na většinu míst se dostanete bez problému (i když občas se zatnutými zuby) autem. My jsme se nejprve vydali do oblasti Martin Brod, kde naleznete první z mnoha vodopádů. Přímo u vstupu k vodopádům je restaurace „Una-C“, kde si můžete dát výbornou čerstvou grilovanou rybku z přilehlého potoka. Odtud je to kousek pěšky na Veliki vodopad na Uni, nad kterým jsme si i chvíli smočili nohy. Ve všech místech, kromě hlavních vodopádů, se můžete koupat. Voda je jen trochu studená. Dále jsme pokračovali autem až k vodopádu „Štrbački buk“. Přesně na této cestě jsem měl zatnuté zuby a auto vypadalo, jako bychom jezdili někde Rallye. Výhled na vodopád ovšem stojí za to. Je to kaskádový vodopád, u kterého vidíte, jaké krásy dokáže příroda vytvořit. Stala se nám tu docela vtipná situace při návratu k autu. Když jsme přicházeli, tak naše auto bylo poslední na travnaté ploše. Okolo byli muslimové, kteří se zrovna modlili na východ, přesně směrem na místo, kde stálo naše auto. Celá situace tedy vypadala, jako by uctívali právě naše auto. Odtud jsme zamířili směrem zpět na Chorvatsko, ale nakonec jsme se rozhodli najít si penzion ještě v Bosně. Přeci jen Eliška chtěla po delší době znovu komfort.

Štrbački Buk v národním parku UNA v Bosně


„Mám chuť na kafe“ „Tak jedeme do Itálie!“

Vyspali jsme se do růžova v normální posteli a zajeli jsme do pekárny pro snídani. Dostali jsme obrovskou chuť na kvalitní kávu, a tak se naše cesta uchylovala do Itálie. Projeli jsme tedy skrz sever Chorvatska, kde jsme nezapomněli si koupit místní víno, až na nejbližší Italské město, kterým byl Terst. O tomhle městě jsme dopředu vlastně nic nevěděli, jen jsme chtěli kafe a pizzu. Bohužel jsme dorazili zrovna v čas siesty, takže pizzu jsme si dali v místním kebabu (nebyla od Itala). Potom jsme se rozhodli si město trochu bez cíle projít. Tento systém skvěle funguje ve městech, kde je i mimo centrum něco zajímavého, to bohužel neplatilo o Terstu. Zamířili jsme tedy do nějakého hotelu pro turistickou mapu města. Paní na recepci nám dala mapu a vyznačila oblast okolo hlavního centra se slovy „sem nesmíte, zrovna tu probíhá summit NATO“. Takže ve městě, ve kterém je možná tak náměstí, jsme ani na to náměstí nesměli. Po chvíli bádání jsme našli kavárnu, kde jsme si dali tradičně vynikající kávu a zmrzlinu. Potom jsme šli ke kostelu, který naštěstí zůstal přístupný, a tam jsme asi poprvé v životě viděli černé kněze, jak jdou ze mše. Spálení jak papriky od ostrého sluníčka jsme zamířili do obchodu pro lahev místního vína a pak už jsme se rozjeli směr Slovinsko.

Terst je přímořské město s velkým přístavem


Takový kýč a přesto je tu krásně

První zastávkou na Slovinsku se stali Škocjanské jeskyně. Ubytování jsme našli v kempu „Dujčeva Domačija“, kde najdete příjemnou rodinou atmosféru. Na Slovinsku si musíte zvyknout na vysoké ceny úplně za vše. Místní jsou ale velmi pohostinní, což jsme poznali i v průběhu lowcost race. Po ranní kávě jsme se vydali do Škocjanských jeskyní. Za prohlídku zaplatíte minimálně 16€ za osobu, ale návštěva opravdu stojí za to. Dostanete se do komplexu několika jeskyní, z nichž ta největší dosahuje výšky stropu přes 100m. Majestátní útvar kazí snad jen to vysoké vstupné.

Jeskyně Škocjan

Tentýž den jsme se přesunuli na sever k Bledu. Ubytovali jsme se v kempu Sobec, což nás na jeden den vyšlo kolem 1000,-. Večer jsme si zašli na Vintgar, kde opět zaplatíte, ale tentokrát jen kolem 10€. Krásná soutěska a čistá voda stojí za útratu. Po procházce jsme dojeli přímo na Bled, kde jsme si pronajali lodičku za 10€ a vyrazili do středu jezera ke kostelu. Větší kýč si asi neumím představit – Já vezu na lodi ženu na kostel vprostřed jezera a za námi na skále se tyčí hrad. Dojeli jsme na lodi tedy ke kostelu, chvíli se rozhlédli a jeli zpět na břeh. Počasí nám úplně nepřálo, a tak jsme se nevykoupali (koupání se povedlo až na svatební cestě).

Na lodi, s kostelem a hradem v zádech - prostě kýč


„Ne ne, Interspar pod Mozartovým domem!“

Těsně než jsme odjížděli ze Slovinska, tak jsme se stavili v obchodě pro místní víno. Vzhledem k tomu, že jsme se záměrně vyhýbali dálnicím, tak i při opouštění Slovinska jsme tradici neporušili. Znamenalo to zajížďku 30km přes nejstrmější silnice, po kterých jsem kdy jel. No prostě parádní zážitek, kdy spolujezdci vysvětlujete, proč máte z toho kopce mít zařazený 2. rychlostní stupeň, což je napsáno na cedulích všude kolem vás. Po adrenalinové jízdě jsme nakonec neodolali i proto, že jsme neměli moc času nazbyt, a vzali jsme Rakousko po dálnicích. Asi v půlce cesty do Čech leželo město Salzburg. Tohle město znají lidé především díky tomu, že se zde narodil Mozart. Zaparkovali jsme tedy naše auto v centru města a vydali se na prohlídku. Celé město je opravdu historické a zachovalé. Nádherné stavby a zahrady kolem vás, jako by vás vrátili v čase do dob, kdy Mozart skládal svá díla. Došli jsme tedy až ke slavnému rodnému domu Mozarta. Docela nás překvapilo, že zrovna Rakušani dovolili pod rodným domem Mozarta vystavit Spar. Aby se neřeklo, tak nápis je napsán zlatě. Měli jsme docela hlad a chtěli jsme ochutnat něco místního. Mezi uličkami jsme objevili restauraci Zipfer Bierhaus, kde jsme si dali místní delikatesu Tyrolean Gröstl, kterou doporučujeme všem, kteří cestují hlavně kvůli chuťovým pohárkům. Po jídle jsme ještě navštívili zbytek historického náměstí s výhledem na hrad a pak jsme si dali kávu v úžasném podniku s názvem „My Indigo – eat and smile“. Pak už jsme jen koupili lokální víno v místním obchodě a pomalu jsme zakončovali naší cestu.

Spar pod mozartovym domem (foto z google maps)


Energie kolem stupy v Těnovicích

Po příjezdu do Čech jsme se rozhodli navštívit naše nejoblíbenější město u nás Český Krumlov. Ubytování jsme si zařídili v penzionu Vltavín, který můžeme doporučit všem, jelikož je blízko centra a není moc drahý. Udělali jsme si krátkou procházku centrem města a skončili v našem oblíbeném music baru v hotelu Zlatý Anděl. Jestli hledáte místo, kde vám namíchají bezkonkurenční drinky, tohle je místo právě pro vás.

Jediná Česká stupa v Těnovicích

Ráno jsme se vydali na cestu do Těnovic. Většina lidí ani neví, kde tahle vesnice leží, natož co je v ní zajímavého. Je to místo kousek od Plzně, kde najdete zatím jedinou buddhistickou stupu v Čechách. Energie v okolí cítí snad každý, kdo místo navštíví a je dobré se sem zajet podívat, už jen kvůli výhledu. Následoval přesun domů a zasloužený odpočinek spojený s postupnou degustací nakoupených vín. Rozhodně můžeme doporučit víno z Maďarska a rozhodně nemůžeme doporučit víno z Bosny. Výsledky jsou však velmi zkreslené, vzhledem k malému množství vzorků z každé země.

Zásoba z cest postupně od Maďarska po Rakousko + Šipák

A pokud vás naše příběhy zaujali, můžete nás sledovat na facebooku 

Nebo na Instagramu 

Anebo samozřejmě zde na cestoletu.

Galerie

Mapa

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš