Jaroslav Thraumb

30. listopadu 2018 10:44

Země bohatá, a přesto chudá. Lidé milí, a přesto zákeřní

"Nenechte se zmást vřelostí a přátelským chováním místních. Můžete si být jisti, že téměř vždycky za svou laskavostí vidí hlubší, zpravidla materiální smysl, takže pokud nemáte bezednou peněženku a chuť rozhazovat bankovky jako konfety, dávejte si velký pozor na to, s kým mluvíte a na co reagujete."

Hned pod turisticky velmi oblíbeným Španělskem se „skrývá“ země, která byla ještě relativně nedávno turisty nepolíbená. Společně s tím, jak stoupá zájem o Maroko jako subtropickou alternativu k tradičnímu Egyptu či Tunisku, se úměrně mění i země samotná. Země, která je stále velmi konzervativní, ale dnes už vykazuje prvky turisticky atraktivní lokality, které mohou celkový dojem z návštěvy doplňovat, ale také narušovat. Jaké je dnes Maroko a jací jsou Maročané?

Když budete projíždět většími marockými městy – nedej bože autem – nebudete se stačit divit. A ani nezáleží, zda pojedete po hlavní třídě táhnoucí se celou aglomerací, nebo malými, na mapě skoro neviditelnými uličkami. Marocká doprava je jednoduše šílená. Nečekejte jakoukoli organizovanost nebo systém, na nějž byste se mohli spolehnout. Maročané jezdí na červenou, do protisměru, protáhnou se uličkami snad užšími, než jsou jejich auta, a jste-li v Maroku pěší, můžete si být jisti, že budete mít párkrát namále skončit na kapotě, nejpravděpodobněji tradičního červeného marockého petit taxi. Nemluvě o motorkách, kterých je tu na kilometr čtvereční snad víc, než obyvatel.

Ne náhodou začínám cestopis místní dopravou. Doprava na marockých silnicích totiž v mnohém parafrázuje celkový dojem z Maroka jako takového. Postavit se k rušné křižovatce a sledovat chování místních řidičů, kteří bez mrknutí oka a sebemenšího náznaku vzteku troubí o sto šest, předjíždějí zprava, zleva, zepředu i zezadu, je něco, na čem by se dal vystavět solidní byznys. Pro pouhého pozorovatele je to vlastně docela slušná zábava, nicméně zábava, která – pokud nebudete dávat pozor – může být i nebezpečná. A takové je i Maroko.

Nenechte se zmást vřelostí a přátelským chováním místních. Můžete si být jisti, že téměř vždycky za svou laskavostí vidí hlubší, zpravidla materiální smysl, takže pokud nemáte bezednou peněženku a chuť rozhazovat bankovky jako konfety, dávejte si velký pozor na to, s kým mluvíte a na co reagujete. Tak například, místní vám na ulici velmi rádi poradí, pomohou, ukáží směr; pokud jako turista vypadáte ztracen, věřte, že se vás do pár vteřin ujme Maročan, představí se, zeptá se vás na jméno, odkud jste a nabídne, že vás dovede tam, kam potřebujete. Než tam dojdete, zdá se všechno v pořádku a říkáte si, jak milí tady lidé jsou, a že to by se u nás nestalo. Jenže ještě než dojdete do cíle, váš nový kamarád vám dá jasně najevo, že vás nedoprovázel z dobré vůle, ale prostě proto, abyste mu zaplatili.

Podobně tomu je na tržištích, kterých je celé Maroko plné. Klidně pětkrát za minutu vám místní prodejci pochválí outfit či tetování, ale vždy za tím vidí jen příležitost vnutit vám hrst koření, kožený pásek či pomerančový džus s dužinou. Abych byl ale fér, v Maroku žijí i lidé, jejichž laskavost je zcela bezpochyby upřímná. Například když pomůžete paní s taškou z nádraží k taxíku, možná vás pozve k sobě domů, abyste povečeřeli pravý marocký kus-kus s celou rodinou, jako se to stalo mně. A tetování pochválili sem tam i lidé na ulici, kteří snad nečekali, že za to dostanou zaplaceno. Takže i jakási pohostinnost, známá třeba z Íránu, tady funguje, ale spíše jako výjimka potvrzující pravidlo.

Maroko se tváří jako sekulární stát, ale islám je všude, je velmi dobře patrný a rozhodně nelze říct, že by se všichni místní už adaptovali na to „zaprodat“ svou zemi turistům ze západních oblastí. Protože se Maroko v turistickou lokalitu začalo transformovat až v posledních deseti, možná patnácti letech, konzervativní generace ještě pořád nesouhlasí a jsou schopny vám to dát jasně najevo, třeba jen pohledem, a nebo taky tím, jak se k vám obecně chovají (třeba, když vás běžně předbíhají ve frontě, protože si myslí, že by měli mít přednost). Turisté tu zkrátka jsou, ale pořád je jich málo na to, aby zapadli do místního genius loci jako jeho nedílná součást. Jediné místo, kde si můžete být jisti, že vás jako ateistu z Evropy přijmou s otevřenou náručí, jsou právě trhy; na otázku, nakolik je tato vřelost upřímná, si zkuste odpovědět sami.

Islám v Maroku převažuje zhruba 98 procenty, takže je neodmyslitelnou součástí místního koloritu. Je to přirozené a je to tak správně, v opačném případě by Maroko nebylo Marokem, ale když v Maroku nějaký ten čas strávíte, můžete si být téměř jisti, že vám dříve či později začne zdejší náboženský fundament trochu vadit. Třeba když několikrát za den – mj. v pět ráno – začne ze všech místních mešit rozhlasem znít prapodivná islámská modlitba (pro muslimy samozřejmě asi normální, pro každého ateistu spíše otravná). Pokud vás islámská kultura nijak zvlášť nevzrušuje, bude to pro vás podobné, jako když nad vámi v paneláku začne brzy ráno někdo vrtat příklepovkou do betonu.

Na druhé straně, pokud jedete do země, která je principiálně i historicky islámská, musíte s podobnými aspekty počítat, a chcete-li si ze země odvézt pozitivní zážitky, musíte se tomu i naučit přizpůsobit. Předchozí odstavce zatím vyzněly krajně v neprospěch Maroka, ale tato severovýchodní země Afriky rozhodně nemá jen záporné stránky. To, co Maroku především esteticky naprosto dominuje, je architektura, která vás nepřestane překvapovat. Ať už budete procházet historickým centrem hlavního města Rabatu, které je mimochodem až sedmé největší v Maroku, nebo světoznámou Casablancou, a nebo nejoblíbenější Marrakéší, budete neustále fascinováni tím, co tady dokázali postavit. Život v Maroku ale nejsou jen stavby.

Maroko je proslulé smlouváním, je to tady skoro národní sport. Osobně jsem si v tom zalíbení nenašel, ale máte-li rádi konfrontace, užijete si tu až až. Místní prodejci jsou schopni vás uprostřed diskuze o ceně slunečních brýlí skoro fyzicky napadnout, ale vždycky nakonec zjistíte, že i je to do jisté míry baví a že jsou na to zkrátka zvyklí a jejich vztek je jen předstíraná snaha donutit vás ustoupit.

Usmlouvat se tu dá opravdu ledacos, a pokud mohu poradit, rozhodně smlouvejte s taxikáři. První cena, kterou vám nabídnou, bude vždycky vyšší, než jste zvyklí z Česka, ale usmlouvat se nakonec dá i na třetinu. To, co vám může doslova hnout žlučí, je otravnost místních (především pouličních) prodejců, ať už nabízejících (velmi často) obyčejné kapesníčky (nepřišel jsem na to proč), nebo (méně často, ale pořád celkem pravidelně) hašiš. Tito prodejci jsou schopni jít za vámi klidně i půl kilometru a skoro násilím vás držet za ruku, ačkoli ve finále jsou většinou opravdu neškodní. Každopádně, pokud jste typ člověka, který má rád svůj klid, na Maroko zapomeňte. Najdete tu ledacos, ale relax a duševní pohoda to rozhodně nebudou.

Jak říká titulek, Maroko je země velmi bohatá, a to především architekturou či pestrostí povah místních obyvatel. Na druhé straně je to ale pořád země chudá a necivilizovaná, což poznáte na každém rohu každé uličky každého města. Žebrající muslimové jsou rozeseti po celém Maroku, chudobu poznáte i z příbytků, ať už projíždíte miniaturní vesničkou uprostřed pouště, a nebo procházíte samým centrem Marrakéše. Co mně ale na Maroku iritovalo zdaleka nejvíc, byl přístup místních ke zvířatům. Není žádnou výjimkou potkat vyhublé, evidentně nemocné osly tahajíc těžké náklady ve čtyřicetistupňových vedrech či klece s opelichanými slepicemi, které vám s radostí zabijí přímo před očima. A když budete chtít, klidně jim i uříznou hlavu. Ano, i to patří k islámu, ale kvůli tomu mi to nepřestane bytostně vadit.

Maroko je zkrátka ambivalentní země. Na jedné straně ulice můžete vidět nádhernou, architektonicky unikátní stavbu, ze které nebudete chtít spustit oči, na druhé straně ulice však zahlédnete polorozpadlé obytné budovy, ze kterých div neprší omítka. V jedné ulici můžete potkat moderní obchodní domy se západními značkami jako Nike, Gucci či McDonald’s, ale hned za rohem uvidíte chudého, špinavého muslima s malým stánkem doufajíc, že si od něj někdo koupí pytlík koření za pár dirhamů. Na ulici vlevo sídlí prodejce s moderními mobilními telefony, hned naproti němu se konají chladnokrevná jatka. Tady vás pozvou na večeři a pohostí z čiré dobré vůle, ale jinde vám nabídnou pomoc jen za úplatu a ještě vás budou nutit dát víc.

Když budete k Maroku přistupovat tak, že vás tam může potkat mnoho dobrého, ale i špatného, budete tam nakonec asi i spokojeni. Je to země esteticky i kulturně krásná, ale také ošklivá, záleží jen na vás, co si z toho vezmete a čemu dáte přednost. Snaha Maročanů přiblížit zemi vyspělému světu je značná, ale v mnohém zaostalý náboženský fundament pořád převažuje. Věřte, že je třeba obrnit se trpělivostí a připravit se na všechno, především na pestré a nevyzpytatelné chování místních a častý skoro až středověce vyznívající přístup k životu. Teprve když si to uvědomíte, můžete Maroko docenit na sto procent a snad mu i odpustit některé nedostatky a rezervy, které lze najít jak v tom, co můžete v Maroku vidět, tak v tom, co můžete v Maroku zažít.

Tipy a zajímavosti na závěr:

- Vyřiďte si tu místní SIM kartu, zvlášť pokud jste rádi on-line a na sociálních sítích. Data s českými operátory vyjdou brutálně draho, na Maroko se žádné sjednocené ceny nevztahují. Nejlépe vyjde Maroc Telecom, který nabízí např. 10GB (na týden až 14 dní naprosto dostačujících) za 120 dirhamů, což je něco přes 250 korun.

- Co se týče oblékání u žen, Maroko je pořád umírněná islámská země, a tak není potřeba to nijak zvlášť řešit. Pořád ale dodržujte přirozený odstup, neoblékejte se příliš vyzývavě, a pokud půjdete na prohlídky mešit či muzeí, vždy jen se zahalenými rameny a nohami, jinak vás tam ani nepustí. Připravte se, že s odhalenou kůží vás v Maroku budou toletovat, ale taky na vás často budou zírat.

- Marocká města jsou od sebe celkem značně odlišná. Marrakéš působí velmi chudě, naopak třeba Rabat je celkem moderní město a Casablanca by se v mnoha jejích částech mohla srovnávat s evropskými městy. Dobře se to posuzuje podle trhů, které třeba v rabatské medině (jak se říká starým marockým „bludištím“) srší 21.stoletím, naopak v Marrakéši si budete připadat o dvě století zpátky.

- O dopravě už jsem hovořil výše, podobně zmateně se to má i s pěší chůzí. Uličky tu nemají žádný systém, je to mnohem horší, než třeba v Praze. Ztratíte se opravdu snadno a najít cestu zpět není jednoduché ani pro lidi s vyvinutým orientačním smyslem. Mobil s mapou a GPS lokací je skoro samozřejmost, pak budete i uprostřed mediny s orientací v pohodě.

- Na delší vzdálenosti využívejte místní dráhy ONCF. Jsou čisté (až na záchody), relativně pohodlné a kuřáci ocení, že v koridorech se smí kouřit. Z Rabatu do Casablancy se dostanete zhruba za hodinu, z Casablancy do Marrakéše za čtyři, ale jsou to cesty, které se dají bez úhony zvládnout. Vlaky jsou klimatizované, takže i uprostřed léta je cestování s nimi příjemné.

- Přizpůsobte své chování oblasti, kde se nacházíte. Čím oblíbenější turistická destinace, tím víc se můžete chovat „evropsky“ a tak, jak jste zvyklí z domova. Pozor ale například na menší města, kde nejsou zvyklí na turisty, zvlášť v nočních hodinách. Maroko je bezpečné, ale pořád je to nábožensky založená země a noční procházka temnými uličkami by v případě vašeho teatrálního chování nemusela být bezpečná.

- Pokud do Maroka nejedete k moři, ale za kulturou (v opačném případě byste nejspíš jeli do Agadiru), stejně se stavte na pláži, když už budete v Casablance či Rabatu. Casablanca má poměrně rozlehlou pláž a i na konci září se tu dá v Atlantiku vykoupat, v Rabatu najdete pláž malinkou, ale sympatickou. A vlny obrovské, třeba pro děti naprosto ideální.

- Navzdory tomu, co jsem říkal o chování místních ke zvířatům, psi jsou tady poměrně oblíbení. Na psa tu narazíte skoro na každém rohu a co jsem vypozoroval, o psy se Maročané starají velmi dobře a velmi rádi. Pokud jste pejskaři, bude se vám tu líbit, především v přímořských oblastech. Není výjimkou potkat několik psů i na pláži a v oceánu.

- Totéž platí i o kočkách, ale tak trojnásob; kočky jsou tu všude, ať už vlastněné místními, nebo kočky zatoulané, očividně divoké. Když projdete ulicí, potkáte klidně deset, dvacet koček, vyžírajících popelnice či prostě jen spících ve křoví. Ale pozor na hlazení; těžko říct, jak na tom budou se zdravím.

- Buďte neodbytní, a to vždycky a všude. Pokud se budete s místními nějak extra vybavovat, v lepším případě po vás jen budou chtít peníze nebo vás nepřestanou otravovat, v horším případě se můžete dostat do křížku i se zákonem, například při diskuzi s prodejci hašiše, o kterých jsem mluvil. Drogy jsou tu přísně zakázané a jejich konzumace nebo nedej bože distribuce velmi přísně trestány.

- Mě osobně nejvíc zaujala Casablanca. Má všechno, od zajímavé architektury, přes různorodé obyvatele, až po pláž a moderní čtvrti. V Marrakéši jsem měl místy subjektivně dost stísněné pocity, v Rabatu se mi zase zdálo, že na cizince nejsou moc zvyklí a stavění. Kdybych se do Maroka ještě někdy vracel, tak určitě do Casablancy. A to ani nejsem fanouškem slavného filmu, z něhož tu můžete najít pár lokací, díky kterým Casablanca patří mezi nejvyhledávanější města v severní Africe.

Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.

Připoj se
Zatím žádné komentáře
Pro přidání komentáře se přihlaš