Zuby, pohroma huby

Když jsem byl malý, říkal mi zubař:
Čistí si chrup, ať nejsem údržbář,
až jednou vyrosteš, budeš mít hezký úsměv…

Jako dítě jsem to s péči o zuby příliš nepřeháněl a i tak jsem z návštěvy zubaře mít strach nemusel. Snad na to měla podíl i zubní pasta Perlička, která – jak znalci jistě potvrdí – je prostě jednička. Zatímco si moji vrstevníci stěžovali, jak moc byla návštěva ordinace bolestivá, já si musel vymyslet, že mi dentista předepsal speciální žvýkačky, abych se vůbec mohl zapojit do konverzace. Popravdě mi říkal, že mám hodně silnou sklovinu, ale až se jednou naruší, mám se nač těšit.

Přišlo to kolem osmnáctin, když jsem se rozhodl srovnat halabala vyrostlé dolní řezáky pomocí rovnátek a na rentgenovém snímku se objevila cysta v dolní čelisti, kterou jsem později přičetl o pár let dříve nejmenovaným spolužákem „nevinně“ hozenému kameni. Během týdenního pobytu v nemocnici došlo k jejímu odstranění skrze jeden zub a po této proceduře jsem již od rovnátek nadobro upustil. První kazy na sebe nenechaly dlouho čekat, nejednalo se však o žádnou pohromu.

Ta přišla o pár let později během prvních dnů studijního pobytu v Litvě, kdy se mi po velice úspěšném ranním houbaření při obědě rozlomila stolička. Po několik následujících týdnu jsem navštěvoval fakultní kliniku, kde mi v moderní ordinaci španělská studentka pod vedením vyučující zub restaurovala a rovněž vyvrtala docela velké množství kazů, které objevila na rentgenu. Trošku mi začalo vrtat hlavou, kde se najednou vzalo tolik defektů, když poslední pravidelná kontrola proběhla jen před pár měsíci bez jediného nálezu, ale svému stálému dentistovi jsem nadále důvěřoval. Zuby jsem se snažil čistit poctivě, jako jsem to dělal celý život, detailnější hygieny jsem ale zasvěcen nebyl, a tak se prakticky každou návštěvu objevil další kaz, až jsem jejich počet i zaplacené peníze za „nadstandardní“ výplně přestal počítat...

Přečíst celý článek s dalšími fotkami