Tomas Grim
tomgrim
80 zemí
32 % zemí
70 %
Navštívené kontinenty
Ekologická katastrofa dotažená do extrému - z 80 zemí, co jsem zatím viděl, nic horšího, a to ani vzdáleně. Černobílý kontrast mezi národními parky (zachovalá příroda) a okolím (totální devastace). Na 550 km dlouhé trase 1. den cesty se objevil první les po cca 500 km - eukalyptus (invazní a samozřejmě horší než kdyby tam žádný les nebyl). Šílené... :-((( Jediná záchrana je EKOTURISMUS.
Ekologicky velmi zdevastovaná země: že písek není původní, je hned jasné, když vidíte oplocená území, kde nemá přístup dobytek (ovce, kozy, velbloudi) - za plotem se to zelená. Krom toho Kuvajt může směle kvantitou odpadků konkurovat Indii nebo Madagaskaru... :-( Na druhé velmi milí a pohostinní lidé, skvělé jídlo, místy zajímavé památky (málo, ale přece).
Divoké moře, Drakeův průliv - krátká, ale o to intenzivnější zkušenost.
Kapesní mini-ostrůvek prochodíte pěšky za jediný den, ale prozkoumat ho podrobněji stojí za to. Má vlastní hymnu, vládu a guvernéra, který podléhá přímo britské královně. A hlavně: legendární zoo Geralda Durrella! Ta předběhla svou dobu o desítky let - v podstatě definovala to, co dnes za zoologickou zahradu považujeme. Úzké silničky lemované zídkami, větrné výhledy na moře, moc sympatické místo!
Myslíte, že v žebříčcích "Nejkrásnější místa planety" končí na prvních příčkách - a to pravidelně - náhodou? Určitě ne. Jižní Georgie se dá vidět ideálně cestou na "ledový kontinent" - a je ještě mnohem krásnější a zajímavější než on!
Pár průjezdů, jen, zatím, příště dám B+H šanci...
Výstup na stolovku Roraimu, "Ztracený svět" Arthura Conana Doyla... eh, pardon za takto nechutné klišé, ale prostě to tak je, byla to SÍLA! Co dál? Pečená piraňa s pečenými banány (těmi na vaření, doma nezkoušejte ;-) ) sypanými sýrem - gastronomické vyvrcholení v špinavé boudě u prašné cesty. Otevřené "llanos" - jedno z nejlepších prostředí na pozorování přírody v J. Am., na "otevřené scéně".
Zemičku jsme objeli dokolečka. Krajina - nuda dotažená do dokonalosti. Masová dieta - dotažena taktéž do dokonalosti. Celkový dojem tedy: klon východní Argentiny (nebo naopak? ;-) ).
Turistickou perlu Machu Picchu jsme nemohli, vzhledem k naší alergii na epidemický výskyt druhu "cestovatel katalogový" než vynechat... Východní svahy And byly hřejivou náplastí: starobylé městečko Paucartambo či rezervace Wayquecha a další místa kolem Cuzca, kde jsme dělali výzkum.
Kdo si neprotáhl trávící trubici pomocí "ceviche", nebyl v J. Am.! ;-) Klíčová slova: mega-diverzita na mikro-prostoru; Galapágy; když tak i Galapágy pro chudé (Isla de la Plata); Chimborazo - nejvzdálenější vrcholek planety od středu země (Everest? kdepak!). Atd. atd. atd.
Obr. Rozhodně NE 1. země, kam se nováček chce v tropech dostat (od toho je třeba Malajsie). Místo Amazonie jsou lesní jednička Atlantské deštné lesy. Nebo nejohroženější biom J. Am., cerrados - zničeno 95 % (z Amazonie sotva 20 %). Fantastická kuchyně.
Od "dirty" Tijuany na severu, přes spektakulární Měděný kaňon, město duchů Real de Catorce, nejtlustší strom světa v El Tule po chiapaské... ne, Mexiko nejde vůbec uchopit, je to svět sám pro sebe, je třeba jej potkávat opakovaně, vracet se, pomalu začínat czápat...
Copán - mayské vykopávky, krátká, ale intenzivní zkušenost.
Stanování na trávníku před úřadem vlády v Belmopanu by se mělo stát vzorem vstřícnosti k poutníkům pro jiné státy, celého světa... ;-) A hlavně jaguáří rezervace Cockscomb Basin, kde jsem poprvé viděl, že legendy o letadlech utonulých v "džungli" nejsou jen legendy...
Na celnici jsme málem přejeli celníka - kdyby si nás nezavolal zpět poté, co jsme projeli "natvrdo", nestalo by se mu to... ;-) Dobré kafe a čoko, jinak nebyl čas. Tak uvidíme příště...
Průjezd, jen, zatím, příště mu dám šanci...
NP Hlane - kdybych tušil, že to není jen nutná "spací" zastávka na cestě z JARu (jih) do JARu (sever), věnoval bych mu víc času...
Země beze stromů. Dokud nepřišla EU s rozvojovým programem... Bizár i jinak: malý Tibet vprostřed jižní Afriky.
Klišé, leč pravdivé (ne, nepustím to přes pysky nahlas ;-) ). Moorea klidnější jak ten kus země kolem Papeete. Vnitrozemí je pecka. Cesta mezi oběma hlavními ostrovy taky, doporučuju navečer, za "golden hour".
A cenu za "Nejdražší plivnutí na zem" vyhrává... Singáč! Mikro-země makro-kontrastů. Bukit Timah - legendární deštňák mezi dálnicemi, bourá představy o ohroženosti deštných lesů (na Amazonii zapomeňte). Skvělé žracárničky přes ulici. China Town. Sungei Buloh, Central Catchment area - je toho víc, když vás zajímá příroda v ultra-městě mega-budoucnosti.
Kdo nebyl v Chorvatsku osmkrát... byl tam jen sedmkrát ;-) Co mu to ubírá na kráse přírodní i kulturní? Nic. Tajný typ: ostrůvek Susak, písek, písek, stařeny v černých hábitech sevřeny v syrových kamenných uličkách, písek, písek, scéna pro mediteránní art-movie z padesátek...
Zimní úhel taky nebyl, po x letních štrapácích, vůbec k zahození: potápění v listopadovém Piranu, bez turistů. Doporučuju.
Země, která se jmenuje jinak. Severní.
Strávit na 2 km plošných hodinu auto-blouděním, korunovaným policejní kontrolou, tomu říkám Velká Cena! Kam se hrabe Ayrton... v kupce...
Central Park, ztělesněný kontrast "příroda - kultura", utkvěl velmi (víc než Niagara nebo L. A.). Výhled z Empire, a večerní opět velmi, utkvěl podobně silně. Jinak první týden nebo dva v N. Y. jsem se cítíl stejně staženě jak popisuje Exupéry... Zkušenost ale cenná, to zas jo.
Nejdřív jsme ji minuli - prostě jsme projeli skrz... Richard Halliburton, pro baťůžkáře světec č. 1, by to tu asi nepoznal - hádám, že s prezidentem by u ohně v kamenné chatrči už nepokecal...
Skvělý odrazový můstek na cestě do Antarktidy. Pokud dostane Jižní Georgie jen 5*, nezbývá dát Falklandám než 4* (proti čemukoli v Evropě ale 7*, ovšem ;-) ). Anglie transplantovaná do "sibiřské" pustiny... opepřete ji mrakem ovcí, pokropte závějema tučňáků a jsou tu: Malvíny.
Víc než 3 měsíce bych tu netrávil. Pardon: hodiny ;-) Ten čas doporučuju celý strávit kochačkou od vaduzského hradu - jeden z nejhezčích výhledů do krajiny, co mi padl na sítnici...
Drahá a tak trošku paranoidní kráska. Z památek jsem neviděl ani cihlu, obě návštěvy čistě v poušti, horách, skalách. Že by mohl mít kámen tolik výrazů? Už věřím, že ano...
Našlápnuto do Asie... a historie. Stejně ale vedou kopce - skutečná exotika ale nejsou svaté "Mekky" chodců s lýtky v tlustých vlněných fusaklých, tedy "Rila & Pirin", ale Belasica. Jih, hranice s Řeckem (a tak trochu i Tureckem, aspoň pocitově). Na Belasicu stojí za to kouknout i z řecké strany, od "jezera" (umělá nádrž je to po pravdě) Kerkini...
Balkánský Mont-Saint-Michel, lstivě ukrytý za nálepkou Sveti Stefan stačí vidět i na pohljedici a už nezapomenete. Natož "live". Okolo suprovní stezky pro pěší túry.
Pobaltí není na pobyt délky pověstného "Baltského řetězu" (1989, viz Wiki), ale každá ze zemiček za drobnou cestovatelskou pozornost stojí. Riga je sympatické město, jídlo kdesi na vsi zaujalo též.
Pche, turistická destinace - napadá vás sprostější nadávka? Hned první den mi sklaplo... Tak to máte třeba: Tenerife (Teyde ze všech stran!), La Gomera (vesnička Las Hayas!), Fuerteventura (zvlášť severní konec ostrova), Gran Canaria (Hostal La Isa - nejkrásnější ubytko na Zemi!). Ideální místo pro emigraci... ;-)
Spořádanější nudu nevymyslím... leč ALPY! Zenová prosto/čisto/ta. Tož vše.
Fotil jsem tu nejpestřejší plot v životě. Větší dojem Lux nezanechal...
Toužíte po žlučníkové příhodě? Snídejte á la Hungaria! Jasně, nejen pro gurmány: Budapešť, Paříž (Paříš?) východu (stejně jako Bukurešť atd.). Co ale jinde není, je Hortobágy - každoroční dušičkový spektákl masivně masového tahu jeřábů sejme i ty, koho příroda zrovna nerajcuje. Přes 150 000 ladných jeřábů, každý rok, každé dušičky...
Detailní hodnocení Amstru by byla jen taková h-úlitba bohu, tak se tam radši jeďte podívat sami/y... ;-)
Severský chlad v jižanské podobě. Placka, písek, nekonečné pláže... no a fish n chips, chmm ... stejně něco na té dánské nudě je. Tím nemyslím jen, že se tu narodil Lars Ulrich, hell yeah!!! ;-)
Pivko dobré. Ceny strašné.
Diktátor Mugabe mrtev, za pár dní už vystupujem na letišti po něm stále zovaném. Mana Pools - tady BBC točila "Dynasties", díl o psech hyenovitých - bylo mi ctí usednout na onen polní hajzlíček, jehož prkénko leštila zadnice Davida Attenborougha. Co víc si může přírodomilec přát? ;-)
Tallin seriózní, zátoka Matsalu pecka (pro přírodomilce), trajekt do Helsinek zážitek pro gurmánského pozorovatele vodních hladin.
Nejen že "Byl jsem tady" - "Narodil jsem se tady" :-) Takže objektivně (?! :-) ): krásná země, očekávatelně totiž divočejší než nudně krotké Čechy a zas krotší než ne-nudně divočejší Rumunsko, od halušek přes typické slovenské haláslé (Dechtáre - !) po pravý slovenský tokaj (Streda nad Bodrogom - !).
Březen u moře v Evropě?! No a vidíte, Dublin a okolí je super - a tím nemyslím jen super-útulné bary po večerech: když zasvítí slunko, chcete být v pozdním odpoledni právě mezi písčitýma dunama na Bull Islandu a nikde jinde...
Velká řeka vteče do pouště, z části se vsákne, z části vypaří... Okavango. Jeden z oficiálních 7 divů Afriky. Víc není třeba doporučovat.
Nic tu - na první pohled - není, ale něco v tom je. Kupodivu je Litva něčím sympatická, v prostém, domáckém smyslu. Taky se tu dobře vaří. Dobrou chuť!
Z Čech až na konec světa, tedy Cabo da Roca - pocit otevřených možností... Země zřetelně odlišná od Španěl, chudší, zemědělštější, laskavější, míň s nosem navrch. Portugalsko, zapomenutou zemi Evropy, doporučuju!
Lesbos - po 5 minutách jsem se do ostrova zamiloval. Neskutečné. Samože pevnina je taky skvělá, od olympských svahů, přes průplav korintský po famózně skromné véči o 28 chodech. Jinak: retsina ANO, ouzo NÉ! Borový zaváněl háj ale v každém případě! ;-)
S autostopem je to tu nahnutý jak věž v Pise nebo Julie na veronským balkóně nad Rómeem (tu ale doporučuju, myslím Veronu ;-) ). Restaurační zážitky luxusní, hlavně gestikulujte jak tanečník svatého Víta, budou vás mít za místní... ;-)
Ta rybí restaurace v Sopotech! Nadpozemská. Jako protiváha koncentrák Stutthof - ještě teď mi z něj běhá mráz po zádech. Gdaňsk - krásné hanzovní město. Malbork - křižácký hrad jak cyp. Varšavská kopie Lomonosovy univerzity - stojí zato sem dojet až z Dejvic... ;-)
Projížděl jsem x-krát, na autostop nic moc (+- jako Španělsko - to není zrovna pochvala...). Moc civilizovaná-industriální-chladná země. V Berlíně dvě špičkové zoologické zahrady - máte-li rádi zviřátka, je Berlín "must"!
Rašeliniště, les, jezero, rašeliniště, les, jezero, rašeliniště, les, jezero a to vše si užijete nejlépe kdykoli jindy než v říjnu! Třeba v červenci, ale to jsou zas komáři, muchničky, hovada, komáři, muchničky, hovada, komáři, muchničky, hovada... Ale jinak je tam krásně ;-)
Karpatské hry... už asi nejsou, co bývaly za dob legendárního Miloslava Nevrlého (můj dojem z Bihoru). Dunajská delta - rákosové nekonečno, v Evropě nemá obdoby. Rybářské vesničky, vodka v lahvích s pivním uzávěrem - pozor na játra, místní se rádi bratří (a sestří... ;-) ).
Extremadura a Pyreneje, tam hledejte echt-Španělsko, ne ve městech. V Granadě a Salamance, tam hledejte to pravé Španělsko, ne v přírodních pustinách. Tak teď nevím... Prostě je to pestrá země ;-) Ale jazykově zas ne - na domluvu angličtinou máte šanci asi jako v Bolívii... A na svezení stopem jako v Itálii... Vadí to? Vůbec! ;-)
Hambáč za 6 Kč, nebo za 260 Kč? Vyberte si, najdete je v sousedních restauracích. Samozřejmě se vás, turisty, všichni snaží oškubat, ale když se nedáte a ukecáte je, usmlouváte je, usmíváte se ;-) Od památek z dob koloniálních, přes hotel, kde se točil Magor Zeman, po doupě Fidélovo ukryté v bujných lesích Sierra Maestra, tam i jinde si Kubu užijete.
Zamilovat si zemi autisticky "vřelých" Finů? No a hned po druhé či třetí z 10 návštěv se mi to stalo: země shovívavá, relaxační a klidná jako lesní jezero - třeba Saimaa, které má nejdelší břeh ze všech sladkovodních louží světa. 15 000 km. K tomu podobný počet ostrůvků. A těch jezer má Finsko krapet víc...
Na autostop slabota, na památky síla. Paříž se asi okoukat, ohmatat, opít atd. nedá, bez ohledu na počet návštěv. Sympatičnost a vstřícnost místních má jistý potenciál k rozvoji (ale unést se to dá ;-) ).
Všude dobře? Tak co doma! ;-) Ale stejně se sem rád vracím. I domov může být cíl. Návykový. Nejen kvůli "kráse našich koní a rychlosti našich žen": snadno se u nás stopuje, pivko by bylo nejlepší i kdyby bylo x-krát dražší než je, na malé ploše to máme pestré - po jakékoli stránce si doplníte... tady se nenudí!
Syrové krásné pouště, ornamentální krásné mešity, bizarní krásné geologické útvary na ostrově Hormúz... Jako třešnička na dortu se připletete do stotisícového davu oslavujícího 40. výročí neslavné revoluce... Celodenní trandění taxíkem na ostrově Kešm a jste o dvě stovky lehčí (korun!)...
8 návštěv a těším se na další! Zatím jsem se nenabažil Cameron Highlands (čajové plantáže, horský mlžný les), Taman Negara (nejstarší deštný les na světě) ani Kuala Selangoru (mangrove). Skvělé a levné jídlo, easy doprava, přátelský prostý lid. Ideální země pro tropického "zelenáče"! ;-)
Na čínu v Číně zapomeňte - naše "čínská" kuchyně by tam vyvolala v nejlepším případě pozdvižené obočí. Nikde se samozřejmě nedomluvíte, ale zase je tam extrémní chaos, zenový klid, boží památky, špína... vše, co si (ne)vymyslíte. "A pečeného psa byste si dal?" se mě optali v luxusní restauraci. U nás tohle nezažijete. Doufám ;-)
Extrémně draho (pivo = 250,- Kč), extrémně krásno, extrémně volno (zakempit můžete prakticky kde si zamanete). Příroda nepotřebuje komentář (7 ze 5 možných hvězdiček), kultura jakbysmet (Trondheim, Bergen, Oslo).
Může to být peklo a může to být ráj. Při dvou návštěvách Sumatry jsme prolezli sopky, pokochali se masožravýma láčkovkama, raflésie nekvetly, ale jídlo potvrdilo známou gastronomickou poučku "NO PAIN, NO TASTE"! takže opatrně na těch trzích s levnými žracárničkami... ;-)
Istanbulem na Ježíška - příjemněji než u nás, sladká "turkobába" (toto podivné želé jistě osloví jako vánoční dárek po návratu ;-) ), skvělé památky i jídlo.
Mt. Cameroon - krásná sopka s extrémní "prominencí" - čouhá přímo od moře do 4 000 m.! Bafutské království - nesmí vynechat žádný fanoušek Geralda Durrella! Česká škola v Big Babanki - pozoruhodný zážitek. Samozřejmě chudoba, jídlo nic moc, ale lidé mimořádně přátelští.
Na brigády zapomeňte a jděte na stopa - na NZ to jde jak po másle, málokde je "prostý lid" tak přátelský a nápomocný. NZ se (právem) chlubí nejpřísnější ochranou přírody na světě, takže v chráněných oblastech nic netrhat, nerušit, jen se kochat - pokuty jsou drakonické (nejen v parcích: po příletu zapomenutá svačina v batohu nalezená celníky stála 5-místnou částku...).
Z Anglie doporučuji především... Skotsko ;-) Příroda sice žádná exotika, ale tady zas vznikla celosvětová posedlost přírodou (BBC seriály, David Attenborough) i její ochranou. Kultura též fajn: Hadriánův val, skotské hrady, anglické katedrály. Jídlo - no, to se raději najezte pořádně už doma...
Zcela mimozemský zážitek! Největší pecka ale není samotný "Sedmý kontinent", ale cesta k němu: maximálně doporučuju "gradaci" Ohňová země - Falklandy - Jižní Georgie - Jižní Shetlandy - Antarktida. Překvapivě je tu i kultura - opuštěné velrybářské osady či nejjižnější poštovní úřad na zeměkouli. O přírodě nemluvě: stotisícová kolonie tučňáků nenechá chladným nikoho! (ani v takové kose ;-) )
Nebýt kamarádů, ani by mě nenapadlo do Ománu zabrousit. Ještě, že jsem se nechal ukecat: mimo Muscat (překvapivě "západní") úžasné nekonečné pouště (zní to mnohem hůř než v reálu) + každý den spaní na jiné úplně prázdné panenské pláži...
6 hvězdiček z 5... ;-) Všechno, co je na Islandu, najdete i jinde na světě, ale asi nikde v takové koncentraci. Mimo klasickou okružní trasu jsou silné Ostrovy západních mužů či divoký fjordový severozápad. Restaurace hodně drahé, ale "samovarně" lze hodně ušetřit. Je-li moc turistů, stačí sjet na támhletu boční cestu...
Jako první ochutnávka černého kontinentu ideální: jen lehký krůček oproti jižnímu Španělsku (nápověda: Granada). Byl jsem hlavně mimo města, v pouštích a horách - bacha, přes den horko, v noci kosa, ráno voda v petce zamrzlá (v nížině!). Supr jídlo - "tažínek" apod.
O které zemi planety Země bylo popsáno nejvíc papíru a virtuálního prostoru? Všechno už bylo řečeno - takže jen opakuju: i když ji třeba budete nenávidět, vidět ji prostě musíte. Ale nenávidět nemusíte: Indie je tak ultra-mega-pestrá, že si v ní každý najde místo, které ho osloví... snad i pozitivně ;-)
Solovecké ostrovy... V Rusku jsem byl dávno (1995), ale na návštěvu gulagu na "Solovkách" nezapomenu do konce svých dnů... K tomu paneláková monstra v severské tundře (Mončegorsk apod.) - oslovují-li vás post-apokalyptické scény, jsou tyhle části Ruska pro vás...
Větší kontrast mezi zachovalou přírodou (národní parky) a neuvěřitelně zdevastovanou pseudo-krajinou (osídlení) jsem nikde jinde na světě neviděl. Vstup do národních parků (Kruger, Khalagadi) je nutné zabookovat a zaplatit min. (!) půl roku dopředu (viz odkaz). Pohyb v NP je extrémně omezený (přísné pokuty za vystupování z vozu!) - pokud vám to vadí, jeďte místo JARu do Zimbabwe (resp. Botswany).
"Země"- kontinent, který si žádá víc cest, pokud se tam nevydáte aspoň na rok (já zatím jen 3x po 1 měsíci). Příroda supr, města typicky anglosaská, vzdálenosti velké (bacha při plánování), spát lze volně venku, víno dobré i v krabičácích... :-)
Maso! Argentina je bez nadsázky maso - doslovně i přeneseně. Hned po první cestě (ze tří) jsem přestal pít moravské červené "víno" a hodně omezil české pokusy o "maso". Země je to OBROVSKÁ - dobré na to nezapomenout při plánování. třeba při cestě z pulzujícího B. A. do mimozemsky prázdných scenérií dálného jihu...
Zapomenutá chudá kráska Latinské Ameriky. Lidé drsní (přátelskost tu nehledejte, občas i kamenem hodí), ale surrealistické solné pláně Salares, deštné lesy (NP Madidi - možná největší biodiverzita na planetě, podle některých odhadů) a samozřejmě salteňas a jiné pochoutky ;-)
Pro ptáčkaře (jako já :-) ) destinace č. 1 na světě: přes 1900 druhů ptáků - skoro pětina všech na světě!!!. Pohoří Santa Marta - největší endemismus (jedinečnost) druhů (nejen ptáků) na světě vůbec. Některé oblasti je stále dobré vynechat (např. Chocó) a před cestou je dobré se informovat o bezpečnostní situaci.
Eko-destinace č. 1 na světě? Dost možná že právě Kostarika! Na malé ploše parádní pestrost prostředí. Skvělé šance na focení přírody (např. Monteverde - kolibříci, Dominical - tukani, Cahuita - vodní druhy). Bezpečná a uživatelsky příjemná země.
Kanada je jako sendvič: "evropsky" familierní východ, centrální plackoidní "nuda" a dechberoucí "divoký" západ. Projel jsem stopem 15 000 km (od Atlantiku po Pacifik a pak zpět) a každá část země stojí za to, aby si poutník udělal solidní obrázek o téhle obří zemi.
Jedna z top zemí: od přátelských lidí, přes skvělé jídlo po fenomenální kombinaci "kultura v přírodě" - na pyramidy trčící nad nekonečnou "džungli" v Tikal nezapomenete!
Kanada
Mexiko
Guatemala
Honduras
Kostarika
Kolumbie
Ekvádor
Peru
Venezuela
Brazílie
Bolívie
Argentina
Austrálie
Rusko
Indie
Maroko
Island
Omán
Spojené království
Nový Zéland
Kamerun
Turecko
Indonésie
Norsko
Čína
Malajsie
Írán
Česko
Francie
Finsko
Kuba
Španělsko
Rumunsko
Švédsko
Německo
Polsko
Itálie
Řecko
Portugalsko
Litva
Botswana
Irsko
Slovensko
Estonsko
Belgie
Dánsko
Nizozemsko
Maďarsko
Lucembursko
Rakousko
Kanárské ostrovy
Lotyšsko
Švýcarsko
Černá Hora
Bulharsko
Izrael
Lichtenštejnsko
Andorra
Monako
Makedonie
Slovinsko
Chorvatsko
Singapur
Srbsko
Lesotho
Svazijsko
Belize
Uruguay
Zimbabwe
Jersey
Chile
Jordánsko
Kuvajt
Madagaskar
Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.
Připoj se